Turistické známky

KČT Kralupy nad Vltavou vydal 2 turistické známky (viz obrázky). Můžete je získat buď
na adrese :

ing. Zdeněk Vejrosta,
nám.Mládežníků 677,
278 01 Kralupy nad Vltavou
anebo
zakoupit v ČD centru na kralupském nádraží.

__________________________________

Brigáda

O víkendu 20. a 21.listopadu 2004 proběhla další brigáda Klubu českých turistů v prostoru lesoparku pod tenisovými kurty a koupalištěm. Provádělo se vysekávání náletových dřevin (bezinky, akáty), včetně jejich následného pálení. Motorovými kosami se vysekal prostor od kopřiv a všemožné lebedy – vše se shrabalo a odvozilo do přistaveného kontejneru. Rovněž se provedlo vysbírání všech odpadků a to i podél cesty pod koupalištěm a podél vody až k prostoru cesty od Strachova. O tento prostor bude kralupská

turistika pečovat i v budoucnu.
Počasí sice nebylo nic moc, ale udělal se velký kus práce – 63 turisti zde odpracovali na pomoc městu 326 hodin.

_______________________________

Podzimní prázdniny

Letošní podzimní prázdniny (27. – 31.října) využili členové TOM 3511 Vltavský paprsek k návštěvě a poznávání Krušných hor. Povedlo se sehnat velmi výhodné ubytování v jednom z center - městečku Pernink. Odtud jsme každý den vyráželi na výlet do okolí. Počasí první dva dny sice přálo chození, ale výhledy byly schovány mlhou. Výtečně však vyšlo počasí na přechod hřebene – sluníčko, teplo a výborná viditelnost byla odměnou za vynaloženou námahu.

Během čtyř dnů jsme navštívili městečka Horní Blatná, Abertamy, Nejdek, Jáchymov, Boží Dar a Potůčky, vystoupili na několik rozhleden – Blatenský vrch, Plešivec či Pajndl a také jsme stáli na nejvyšším vrcholu Krušných hor - na Klínovci vysokém 1244 m. Rozhled byl báječný a vyvrátil všem představu Krušných hor jako hor odumřelých stromů – to je již doba minulá.

Téměř 100 km nachozených v těchto horách ukázalo, že mají své kouzlo a např. rašeliniště u Božího Daru či Mrtvý rybník nedaleko Hřebečné si téměř v ničem nezadají s malebnými kouty Šumavy.

Na své si přišli i sběratelé „turistických známek“, pohledů a suvenýrů – všichni se vraceli se domů s velkým úlovkem.

______________________________________

Triatlon

Datum 6.září 1997 začíná psát historii oddílového triatlonu – závodu všestrannosti. Je zvolen klasický olympijský triatlon – 1,5 km plavání, 40 km na kole a 10 km běhu.

Závod je určen pro členy oddílu, kamarády a příznivce.

	Tabulka vítězů a účasti :
	1997	Lukáš Hartl	3h 15m 15s	9	9
	1998	Zdeněk Vejrosta	duatlon, plavání pro počasí zrušeno	12	12
	1999	Lukáš Hartl	3h 25m 24s	8	8
	2000	Vladimír Siegl	3h 07m 15s	5	5
	2001	Šimon Hartl	2h 55m 00s	6	6
	2002	----------
	2003	----------
	2004	Šimon Hartl	2h 53m 45s	10	10

Tabulka nejlepších časů :

1	Šimon Hartl	2004	2h 53m 45s
2	Jiří Káš	2004	2h 57m 56s
3	Vladimír Siegl	2001	3h 02m 00s
4	Zdeněk Vejrosta	2004	3h 07m 28s
5	Lucie Čiperová	2004	3h 12m 43s
6	Lukáš Hartl	1997	3h 15m 15s
7	Vít Procházka	2000	3h 16m 20s
8	Jan Bauer	1997	3h 47m 34s
9	Dan Merfait	2004	3h 48m 34s
10	Jan Kočí	2004	3h 48m 34s
11	Lukáš Pergl	2001	3h 56m 00s
12	Aleš Stárek	2000	3h 59m 06s

_______________________

Berounka 2004

Vodácké putování TOM 3511 Vltavský paprsek se uskutečnilo v termínu od 22. do 28.srpna 2004 po Berounce. Původní plán splutí Sázavy musel být změněn – dlouhodobé sucho vykonalo své, naštěstí v Berounce nějaká voda zbyla i když k ideálu to mělo daleko.
Dvadvacet účastníků vodního putování začalo svojí pouť v Plzni, když jsme se naloďovali ještě na Radbuze. Postupně jsme

zdolávali jeden úsek Berounky za druhým, když místy našeho přenocování byl Chrást, Liblín, Zvíkovec,

Branov a Račice. Cílem plavby byl Beroun – zdolali jsme 104,5 kilometry „Staré řeky“. Pro mnohé to byl první křest na vodě a tak ani tři cvaknutí není moc, zvláště při některých prvosjezdech jezů. Navštívili jsme i památky v okolí – hrad Krašov a Křivoklát, historickou rychtu Zbečno a muzeum trilobitů ve Skryjích.

______________________________________

Čergov a Pieniny

Koncem července jsme vyrazili na přechod méně známého pohoří Čergov a poznání Pienin.

V úterý večer tedy odjíždíme lehátkovým vozem přes Kysak do Sabinova.A ještě přejíždíme místním autobusem do Červené Vody.

Odtud po zelené značce vyrážíme směrem k hotelu Lysanka. Sluníčko pálí a je dost velké vedro a dusno. Jsme rádi, že cesta vede lesem a je ve stínu. Ovšem radost nám záhy kazí rozježděná cesta lesáky stahující dřevo. 2 hodiny jdeme po kotníky v jílovitém bahně a dáváme si pozor, aby nám v něm

nezůstala bota anebo někdo nespadnul. Rádi vyhlížíme avizovaný hotel, který je bohužel uzavřený. Po krátké přestávce šplháme po sjezdovce na Lysou. Sluníčko pálí a odměnou jsou nádherné výhledy do okolí a na velkou část hřebene. Po nádherných loukách se konečně dostáváme k chatě Čergov, která je otevřená. Vrháme se na „čapovanú kofolu“ a obědváme. Vychutnáváme si zasloužený odpočinek. Před

námi jsou již jen 3 hodiny po modré TZ do sedla Priehyby. Začínáme stoupat na vrch Čergov. Kus za ním nás dohnala bouřka spojená s krupobitím. Asi 25 minut stojíme na okraji lesíku a čekáme až to nejhorší přejde a v duchu se smiřujeme s tím, že budeme stavět stany v dešti. V pláštěnkách pokračujeme přes Velkou Javorinu do sedla Lysina. Déšť se zmírňuje a my stoupáme na Solisko a po loukách jdeme k vrchu Horošovík. Tady přestává déšť a to už sestupujeme do sedla Priehyby. Stavíme stany, a protože vylézá sluníčko sušíme věci a hlavně boty. Po doplnění vody vaříme večeři a klábosíme o dnešní cestě. Po západu sluníčka zalézáme do stanů a jde se spát. Celkem jsme šli 7 hodin s převýšením 980 metrů.

Do čtvrtečního rána nás vítá sluníčko. Po snídani a balení míříme stále po modré na Minčol. Opět jdeme po nádherně rozkvetlých loukách a s nádhernými výhledy do okolí. V jednom úseku na chvíli ztrácíme

na louce značku, ale za chvíli se prodíráme maliním, kam značka zamířila. Naštěstí je to jenom kousek. Po loukách a lesem docházíme do sedla Ždiare a po krátkém odpočinku nás čeká hodinka na Minčol. Na vršku obědváme, zapisujeme se do vrcholové knihy a kocháme se nádhernými pohledy do okolí. Odtud nás povede červená TZ na Malý Minčol. Cesta příjemně utíká a za necelou hodinku na vrcholu.
Za Malým Minčolem asi nikdo nechodí a značení začíná být místy

více než špatné. V jednom místě se značka ztrácí téměř dokonale a nám trvá dobře 25 minut než jí najdeme. Pak už je značení trošku lepší a my okolo rozcestníku „Pod Dlhou“ pokračujeme po modré a

prudkým klesáním se dostáváme do Ruskej Voľi při Poprade. Stačíme si koupit limču, poklábosit s domorodcema a už je tu autobus do Starej Ľubovni. Přes ní pokračuje naše putování do Pienin. Opět jsme šli 7 hodin a převýšení bylo tentokrát 940 metrů.

Autobusem se přes Starou Ľubovňu přesouváme do Červeného Kláštera, kde v kempu stavíme stany, využíváme ledové sprchy a odpočíváme po dvoudenním přechodu. Poměrně brzy zaléháme do stanů. V noci prší a prší, ale nad ránem se situace lepší.

V pátek máme plány využít hraničního přechodu a navštívit v Polsku „Tri Koruny“. Ovšem netušili jsme, že hraniční přechod pro pěší, cyklisty a invalidní vozíky spočívá v brodění Dunajce po prsa ve vodě.

Myslíme si o tom své… Měníme program a po návštěvě muzea vyrážíme do okolí. Čekají nás 4,5 hodiny s převýšením 650 metrů. Z Červeného Kláštera jdeme přes sedlo Cerla k rozc. Pod Plašnou,sestupujeme do Lesnice, šplháme na Targov, opět sestupujeme k rozc. Huta. Odtud podél Dunajce se vracíme do Červeného Kláštera. Cestou počítáme „plťe“ plující po Dunajci. Během hodiny jsme jich napočítali 31. Odpoledne využíváme k relaxaci a prohlídce okolí Červeného Kláštora.

V sobotu balíme a čeká nás odchod. Začínáme podle Dunajce až do Lesnice. Opět pozorujeme turisty na „pltích“. Před Lesnicou začíná pršet, ale

protože máme čas, přečkáváme hodinový déšť v Lesnici a obědváme. Pak opět nasazujeme batohy a pokračujeme prudkým stoupáním k rozc. Pod Plašnou a odtud pak do Lesnického sedla. Sestupujeme do Velkého Lipníku a čekáme přes 2 hodinky na autobus. Na závěr to bylo 5 hodin a 540 metrů převýšení. V půl sedmé přijíždí minibus, který nás odváží do Starej Ľubovni. Odtud pokračujeme vlakem do Poradu. Z Popradu odjíždíme lehátkem přes Prahu domů a tím skončilo naše putování.

fotogalerie z Pienin

_____________________________

Letní tábor TOM 3511 – ÚDOLÍ SRNEK

Letošní tábor se uskutečnil od 1. do 10.července 2004 v romantickém údolí říčky Trnávky nedaleko Pacova.
Tábora se zúčastnilo 52 členů oddílu všech věkových kategorií, počasí bylo značně proměnlivé - od dní slunečných, kdy se dalo i vlézt do vody až po téměř podzimní sychravo. Množství dešťových přeháněk a lijáků procvičilo naše gumáky, nejhorší byla bouřka a průtrž ze čtvrtka na pátek – tří přívalové lijáky, třícentimetrové kroupy a říčka nad hranicí koryta v těsné blízkosti našich stanů.

Hlavní náplní tábora byla etapová hra Putování časem, prošli jsme od Egyptských pyramid, přes starověké olympijské hry, přes zlatou horečku až ke hvězdám a nahlédli jsme i do budoucnosti.

Děti plnily různé úkoly s tábornickou tématikou, prokazovaly svojí zručnost a důvtip – všem se nakonec podařilo všechny úkoly splnit.
Tábor měl tři hlavní skupiny – starší představovali tzv. „Časoradu“ – jejich náplní byla kuchyň, zásobování, rady a morální podpora. Druhou skupinu tvořili 15-ti až 18-ti letí, tzv. Časostrůjci“ jejich náplní byli hry, programová náplň a práce pro tábor. Ti mladší pak tvořili čtyři skupiny a představovali tzv. „Časoletce“ - byli to právě oni, pro které byl tábor připraven.

fotogalerie z tábora

_______________________________

Zaměstnanecký den České rafinérské

Na sobotu 29.května byl KČT Kralupy nad Vltavou a KaSS Vltava pověřen Českou rafinérskou pořádáním zaměstnaneckého dne na kralupském koupališti.

Příprava začala však mnohem dříve, bylo nutno zajistit program, atrakce, zázemí a občerstvení. Sobotní den ukázal, že příprava byla kvalitní – vše, včetně počasí klapalo a tak se více jak tisícovka účastníků mohla cítit spokojena.

Čtyři desítky turistů zajišťovali vybudování zázemí, službu u vchodu, hry a soutěže pro nejmenší, dozor u atrakcí, úklidovou službu.

_________________________________

Dětský den

V neděli 23.května 2004 spolupořádal s KaSS Vltava KČT Kralupy nad Vltavou dětský den. Počasí akci nepřálo a tak děti musely vzít za své soutěžemi v prostoru kulturního střediska.

Dětský den byl laděn do stylu „western“ – kralupští turisté zajišťovali soutěže v předsálí a doprovodné soutěže (karty Divoký západ, střelba na šerifa, hod na kovboje, lasování,….), na hlavním sále pak soutěže o siláka divokého západu, westernová štafeta pro míčky, netopýr,….

Mezi originální patřil vstup přes barovou bránu, „stylové oblečení“ u her a soutěží a westernové plakáty.

_______________________________

Velikonoce ve Slovenském ráji

Již od ledna jsme plánovali nějakou zajímavou výpravu v době Velikonoc. Rozhodovali jsme se mezi přechodem Nízkých Tater s batohem na zádech a hvězdicovitou turistickou poznávačkou Slovenského ráje. Nakonec rozhodla výška sněhu v Nízkých Tatrách. Ještě koncem března bylo na vrcholech přes 1,5 metru sněhu a přechod byl nemožný.
Zvítězil tedy Slovenský ráj. Proběhlo zajištění noclehů a každý už se těšil do tohoto krásného koutu Slovenska.
Ve středu 7.dubna večer nastupuje 17 účastníků do vlaku. Lehátkovým vozem odjíždíme do Popradu a odtud osobáčkem do Vydrníku. Ve čtvrtek v půl osmé ráno nasazujeme batohy na záda a kráčíme do kempu v Podlesku.

Po hodince přicházíme na recepci, dostáváme klíče od chatiček a jdeme se ubytovat.

Už v 9 hodin vyrážíme na první výlet. Od kempu jdeme k Hrdlu Hornádu a pokračujeme Prielomem Hornádu. Tady na nás čekalo několik technických úseků , kdy jsme po stupačkách ve skále kráčeli přímou nad řekou. V ústí Kláštorské rokliny odbočujeme a už jdeme korytem potoka a po několika žebřících stoupáme podél vodopádů. Jelikož zde byli téměř všichni poprvé, byl to moc zajímavý zážitek. Po občerstvení na Kláštorisku sestupuje k Tomášovské Belé a míříme do Sokolí doliny. Tady na nás čeká nejvyšší vodopád Slovenského ráje a to Závojový vodopád vysoký 70 metrů. Díky tání sněhu je plný vody a tak má možnost každý obdivovat jeho krásu. Po jeho zdolání díky žebříkům, lávkám a řetězům nás čeká překvapení ve formě sněhu. Ale to už pomalu jdeme zpátky do kempu. Po návratu se vypráví co kdo viděl a už se těšíme na druhý den. Únava dělá své a brzo řada z nás leží v posteli a nechává si něco pěkného zdát.

Páteční modré ráno nás díky skvělé viditelnosti vítá pohledem na Vysoké Tatry. Dneska nás čeká nejdelší výlet. Od kempu jdeme k Píle a k Velkému Sokolu. Vcházíme do rokliny a je jasné, že suchou nohou se projít opravdu nedá. Různě se brodíme vodou či přecházíme potok po mokrých kládách nebo přeskakujeme po kamenech. Občas tam někdo spadne a má pořádně mokro v botách. Místy nás čekají namrzlé dřevěné žebříky a místy obdivujeme ledopády. 2,5 hodiny chůze roklinou Velký Sokol bylo náročné. Po zasloužené svačině sestupujeme opět k Píle, kdy cestou pozorujeme Královu Hoľu. Následuje roklina Piecky s nejdelším žebříkem. I tady je vody dost a dost. Po výstupu už toho mají všichni až až a těšíme se na odpočinek

v chatičce. Za odměnu jdeme do místní Koliby na pohár či palačinku, ale bohužel nic z toho není. Tak aspoň vítězí „smažák“.

Sobotní ráno opět ukazuje, že bude fajn počasí. Procházíme celý Prielom Hornádu až k Letanovskému mlýnu. Tady potkáváme „domorodce“ při sběru dříví. Raději pokračujeme podél Hornádu či nad Hornádem až pod Tomášovský výhled. Na vrchol to má být 30 minut, ale nejrychlejší už po 10 minutách vyhlížejí do okolí. Ti „pomalejší“ to stíhají za minut 15. Následuje nezbytné foto s touto známou skálou,svačina a „kochání se“. Po sestupu vystoupáme protilehlý kopec zvaný „Čertova sihoť“. Čert nám ho byl dlužen. Každý se pořádně zapotil a na Kláštorisku si rád odpočinul. Následuje hodinka chůze Velkým Kyselem . Zpestřením bylo pozorování kamzíků. Pak už jen cesta dolů do kempu. Tentokrát jsme šli druhou stranou než předchozí dva dny. Večer se mastí karty a trochu balí, protože v neděli po návratu z výletu se odjíždí domů.

Neděle láká si přispat, ale opak je pravdou. Po snídani uklízíme chatičky a věci dáváme do té poslední, kterou můžeme použít až do odjezdu. Na závěr pobytu jsme si nechali to nejkrásnější a to tiesňavu Suchou Belou. Tentokrát jméno „nesedí“. Vody bylo zase více než dost. Odměnou však byly nádherné vodopády např. Misový, Okénkový či Korytový. Následovala náhradní trasa Kyseľu s Obrovským vodopádem a hodinový průchod Malým Kyselem s Mechovým vodopádem. Po návratu se musíme rychle vysprchovat, něco si uvařit, dobalit. Ve 4 hodiny nasazujeme batohy na záda a tím končí naše putování.

Odcházíme do Vydrníku na vlak a jedeme do Popradu. Po dvou hodinách čekání nastupujeme do lehátkového vozu a míříme do Prahy a do Kralup.

Za 4 dny jsme prošli všechny doliny v okolí Podlesku a nachodili více než 100 km. Počasí přálo během celého pobytu , a tak se Velikonoční poznání Slovenského ráje opravdu vydařilo. Každý bude určitě rád vzpomínat na tuto romantickou krajinu našich sousedů a určitě se sem alespoň ještě jednou vrátí.

fotoalbum ze Slovenského ráje

__________________________

Brigáda

O víkend 13. – 14. března 2004 se uskutečnila v pořadí již sedmá víkendová brigáda na úpravách lesoparku pod kralupským koupalištěm, kterou pořádal Klub českých turistů a Turistický oddíl mládeže Kralupy nad Vltavou.

Počasí přálo a 56 turistů v lese skutečně nelenošilo – probíhalo vysbírávání odpadků z povodní, ale i nepořádku, kteří si sem stále mnozí odkládají, jak jinak si lze vysvětlit hromadu dvanácti pneumatik, dvou křesel, lan na vytahování kmenů, části karosérií aut, či zbytky kabelů – nasbíral se plný velkoobjemový kontejner, pokračovalo vytahování a vyřezávání klestí a jeho pálení.

Celkem se odpracovalo 295 hodin, od počátku brigád již úctyhodných 1634 hodin, mnoho k vyčištění ještě zbývá. Mrzí nás, že se k brigádám nepřidají i další a to mnohdy musíme poslouchat uštěpačné a jízlivé poznámky kolemjdoucích.

Zimní tábor TOM 3511

V termínu od 1. do 8. února 2004 proběhl v Krkonoších zimní tábor TOM 3511. Místem našeho pobytu byla horská chata Pencovka, která leží nad Strážným cca 1000 metrů nad mořem.
Počasí nám moc příznivě nakloněno nebylo, sněžilo jen při našem příjezdu a odjezdu, během pobytu to byly jen mlhy, dešťové přeháňky a docela silný vítr. Ale ani tato slota nás neodradila od sněhových radovánek.

Jezdili jsme na běžkách po okolí, využívali jsme sjezdovku u chaty, zážitkem byla i jízda na laně za sněžným skútrem, bobovali jsme, večer byli vždy hry a soutěže.

Celotáborovou hrou byla cesta na Severní pól, stanout na něm se podařilo všem 37 účastníkům tábora. (v jednotlivých částech bylo nutné překonat nástrahy sněhové bouře, cestovat jako psí spřežení, projít trasu při zasažení sněžnou slepotou, vykonat bláznivou jízdu na bobech, hledat cestovní deník, ulovit ledního medvěda, prokázat orientaci, najít cestu labyrintem,…..)

fotogalerie z hor