Brigáda pro město

O víkend 12. a 13. listopadu 2005 proběhla brigáda Klubu českých turistů Kralupy nad Vltavou na pomoc městu Kralupy nad Vltavou. Akce se zúčastnilo 59 našich členů, kteří odpracovali pro město 304 hodiny.

Byl kompletně vyčištěn prostor lesoparku pod tenisovými kurty, turistickou základnou a částí koupaliště až tůně u Vltavy - vysekání náletových křovin (bezinky, akáty) provedeno vysekání kopřiv a lebedy.

V prostoru cest pod tenisovými kurty, turistickou základnou, koupalištěm a loukou u koupaliště a podél Vltavy v prostoru vyústění ulice Kuzmínovy až po objekt rybářů (bývalá střelnice) - bylo provedeno vysbírání odpadků (4 padesátilitrové pytle).

Věříme, že se ti, kteří se brigády nezúčastnili do uvedeného prostoru zajdou podívat, aby mohli ocenit naší práci.

________________________

Moravský kras

Podzimní prázdniny znamenaly pro členy kralupského TOM poznávání Moravského krasu. Místem pobytu se stala Jedovnice s rybníkem Olšovec, který ale byl po výlovu vypuštěný, ale po pravdě řečeno i přes hezké počasí to na koupání nebylo.
První naše kroky vedly k „Rudickému propadání“ a do větrného mlýna v Rudicích, kde nás všechny zaujal a pobavil svérázným výkladem děda Eda. Během dalšího putování touto krajinou jsme navštívili naší největší propast Macochu a samozřejmě všechny 4 přístupné jeskyně v této lokalitě.

Jako první to byly Punkevní jeskyně, kde nejvíce zaujala plavba lodičkou po říčce Punkvě. V Kateřinské jeskyni to zase byla čarodějnice. Na další den jsme si nechali jeskyni Balcarku, kterou jsme měli jenom pro sebe, neboť jiných návštěvníků nebylo. Jako poslední do byly jeskyně Sloupsko-šošůvské, ty měly nejdelší okruh a nejhezčí byl pohádkový dóm se symbolem jeskyní - nádherným svícnem.

Nakonec všichni znali zpaměti co je to stalaktit, stalagmit či stalagnát, jak rychle rostou „brčka“ nebo jak vypadá „nickamínek“. Mimo „klasické“ jeskyně nás čekali Křtiny - nejstarší poutní místo na Moravě, Býčí skála známá svými archeologickými nálezy, muzeum „železa“ v Josefově a muzeum „litiny“ v Blansku.
Kouzlo tohoto kraje umocnilo nádherné slunečné počasí a zlatá barva podzimních bukových lesů, která nás provázela během celého putování.

Další fotografie z Moravského krasu

________________________

Bukovské vrchy

Od 27.9. do 2.10. vyrazili členové TOM 3511 do Bukovských vrchů - poznat nejvýchodnější část území dnešního Slovenska. Cesta z Kralup až do Novej Sedlice trvala více než 18 hodin. Odtud už jsme s batohem na zádech stoupali za slunečného počasí na Křemenec, kde jsme strávili první noc. Druhý den jsme se probudili do mlhy, která nás bohužel provázela po celý den. Místo nádherných výhledů jsme viděli asi 50 metrů před sebe, takže jsme si ani moc nevychutnali krásu nádherných bukových lesů. Místem dalšího noclehu byla dřevěná útulna v Ruském sedle. Před půlnocí se spustil déšť a ten nás provázel celý následující den. Díky tomu jsme zkrátili naše putování a po více než 6 hodinách chůze v dešti jsme se ocitli v obci Osadné, kde jsme sehnali i nocleh a mohli se ohřát a usušit. Poslední den jsme místo v kopcích a lesích trávili ve městě Humenné, kde jsme obdivovali nádherně upravené centrum, navštívili

skanzen, přírodovědné muzeum a za „utrpení“ jsme se odměnili v místní cukrárně. Noční cesta domů byla ve znamení rozhodnutí, že se do Bukovských vrchů musíme vrátit, abychom si vychutnali jejich krásu a ještě stále divokou prakticky nedotčenou přírodu.

________________________

Triatlon 2005

Datum 6.září 1997 začíná psát historii oddílového triatlonu – závodu všestrannosti. Je zvolen klasický olympijský triatlon – 1,5 km plavání, 40 km na kole a 10 km běhu.
Závod je určen pro členy oddílu, kamarády a příznivce.

Výsledky triatlonu 28.8.2005
Jednotlivci:

1. Zdeněk	2:54:29	(43:26 / 1:26:43 / 44:20)
2. Šimon	2:58:10	(26:33 / 1:34:11 / 57:26)
3. Lukáš P.	3:07:35	(37:31 / 1:35:17 / 54:47)
4. Vítek	3:17:14	(36:28 / 1:42:13 / 58:33)
5. Luďa	3:18:24	(32:07 / 1:47:23 / 58:54)
-. Lukáš H.	---	(35:18 / defekt )

Dvojice:

1. Lenka P.a Romana V.

3:06:23

(35:02 - Lenka / 1:36:29 - Romana / 54:52 - Romana )

Tabulka vítězů a účasti:

1997 Lukáš Hartl	3h 15m 15s	9
1998 Zdeněk Vejrosta	duatlon, plavání pro počasí zrušeno	12
1999 Lukáš Hartl	3h 25m 24s	8
2000 Vladimír Siegl	3h 07m 15s	5
2001 Šimon Hartl	2h 55m 00s	6
2002 ---	---	---
2003 ---	---	---
2004 Šimon Hartl	2h 53m 45s	10
2005 Zdeněk Vejrosta	2h 54m 29s	8

Tabulka nejlepších výkonů:

1.	Šimon Hartl	2004	2h 53m 45s
2.	Zdeněk Vejrosta	2005	2h 54m 29s
3.	Jiří Káš	2004	2h 57m 56s
4.	Vladimír Siegl	2001	3h 02m 00s
5.	Lukáš P.	2005	3h 07m 35s
6.	Lucie Čiperová	2004	3h 12m 43s
7.	Lukáš Hartl	1997	3h 15m 15s
8.	Vít Procházka	2000	3h 16m 20s
9.	Luďa	2005	3h 18m 24s
10.	Jan Bauer	1997	3h 47m 34s
11.	Dan Merfait	2004	3h 48m 34s
12.	Jan Kočí	2004	3h 48m 34s
13.	Aleš Stárek	2000	3h 59m 06s

________________________

Sázava 2005

Ve druhé polovině srpna vyrazili členové TOM 3511 na tradiční vodácké putování. Protože loni nám nevyšla Sázava kvůli nedostatku vody, bylo letos jasné, že se pokusíme o tuto řeku znovu.
V neděli 14. srpna se vydává ze Světlé nad Sázavou 9 kanoí na cestu po řece. Vody mnoho není, takže často drhneme o kameny. Projíždíme romantická Stvořidla a zastavujeme v památné „Sluneční zátoce“, kde vzpomínáme na knížky Jaroslava Foglara.
Pondělní celodenní déšť nás nepouští dál, takže zůstáváme v Ledči. Díky dešti, ale stoupá voda. V úterý už pokračujeme dál, řeka nádherně teče a řada jezů je i díky tomu sjízdná. Na vodě jsme prakticky sami, teprve ve středu odpoledne se míjíme s další partou. To už nám svítí sluníčko a je nádherně, což umocňuje romantiku této řeky. Občasné „cvaknutí“ na jezu, tak ani moc nevadí.

Příjemné jsou večerní ohně a povídání, taky se našel čas i na jeden podvečerní fotbálek.
Na sobotu nám zůstal podle vodáckého průvodce nejkrásnější úsek řeky a to z Týnce do Pikovic. Jak jsme zjistili, průvodce opravdu nelhal. Řeka zalitá sluncem je plná peřejí a okolo se tyčí mohutné skály, tu a tam je slyšet zaskřípění kol Posázavského pacifiku. Závěr tak byl už jenom „třešničkou na dortu“.
Během týdne jsme sjeli více jak 140 km po této řece a všichni byli spokojeni.

________________________

Tábor TOM 3511 – Puchverk

Ve dnech 30.července až 6.srpna 2005 se kralupští Tomíci vydali na každoroční letní tábor. Tentokráte strávili 8 dní plných her pod stany na Puchverku. Hlavní náplní byla celotáborová etapová hra Adventurous Amazonia - hledání pokladu v Amazonském deštném pralese. Pětičlenné týmy si zvolily svá jména a vytvořily vlajky, pak již následovala cesta na místo určení, vyráběla se hůl a rituální buben pro šamana, putovalo se ve tmě či plavilo přes divokou vodu. Nutno bylo i ušít krosnu a vaky na vodu i jídlo, kreslila se mapa či hledal oltář, Vyvrcholením bylo luštění zapeklité šifry vedoucí k pokladu.

Hrály se i jiné hry, jako Boj o totem, Obležené město, …. Středa byla dne výletním – tomíci se vydali na hrad do Velhartic. Kromě tradičního pečení buřtů, zpívání a povídání u ohně přišla na řadu i méňe obvyklá zábava – čtvrteční večer se nesl ve znamení Vánoc – stromeček před kuchyní byl okrášlen ozdobami vlastní výroby, děti i vedoucí si předávali dárečky a mlsouny potěšily čerstvě upečené koláčky s malinami a marmeládou. V pátek jídelna a společenská místnost v jednom sledovala taneční rej pohádkových postaviček – vypukl večerníčkový karneval a následná diskotéka. V sobotu nezbývalo než se s táborem rozloučit a vydat se vlakem na cestu domů.

________________________

Velké prázdninové putování – LOFOTY 2005

Na červenec roku 2005 jsme opět po třech letech připravili expedici do Norska. Jako hlavní cíl jsme si tentokrát vybrali Lofoty.
Plánování začalo vlastně více než rok před odjezdem. Na doporučení kamaráda jsme zkusili nového autobusového dopravce a jak se ukázalo, byla to velmi šťastná volba.
V prosinci šly mezi členy TOM a KČT informace a přihlášky. Kapacitu autobusu jsme ponechali na čísle 34 účastníků. Kvůli pohodlí a uložení věcí je to počet takřka ideální. V první polovině března jsme si zajistili veškeré trajekty a měli jsme i štěstí. Noční trajekt z Osla do Frederikshavenu byl totiž vyprodán, ale našlo se místo v jiném trajektu

plujícím do Hirtshalsu.
Každý už byl natěšen na sobotu 2. července. Sraz byl v půl páté odpoledne, ale již mnohem dřív se začínají na základně hromadit tašky a kufry plné věcí a jídla. Na minutu přesně přijíždí modrá Karosa a začíná nakládání. Chvíli to vypadá, že se tam snad nemůžeme ani vejít, ale za půl hodinky je všechno na svých místech. Oblékáme expediční trička a následuje focení. Ještě proběhne kontrola pasů a autobus se vydává na více než 6000 km dlouhé putování. Cesta přes Německo ubíhá velice rychle a už ve 3 hodiny jsme ráno u trajektu v Sassnitz. Původně jsme měli jet až v 8.00, ale místo pro autobus na tomto trajektu je volné. Rychle najíždíme na trajekt a už ve 3.15 vyjíždíme z přístavu. Někdo hledá místo na spaní, ale většina je na palubě a pozoruje východ slunce. V 7 hodin ráno sjíždíme v Trelleborgu z lodi a jedeme přes celé Švédsko až k našemu osvědčenému místu u leknínových jezírek, kde jsme spali už při minulých putováních Norskem. Před druhou hodinou jsme na místě, stavíme stany a máme až do rána volno. Někdo jde dospat probdělou noc, někdy vyráží na obhlídku okolí a někdo bere plavky a jde se vykoupat. Jenom těch komárů je mnohem víc než dříve.

Ráno po první světlé noci se balíme a čeká nás Norsko. U Haldenu nás čeká první překvapení. Před pár dny otevřeli nový most a přes ten starý se už skoro nejezdí. Z dálnice k němu přesto sjíždíme a fotíme se hraniční fjord teď už s novým mostem. Pak naše cesta směřuje do Lillehammeru. Za Oslem nás čeká nepříjemné překvapení. Jdeme na vážení autobusu. Po „prvním kole“ musíme přesadit účastníky a přerovnat věci. Ve druhém kole nám zjišťují 300 kg nadváhu. Za každé kilo nám hrozí pokuta 2,5 NOK. Aleš - vedoucí zájezdu bere do ruky kanystr a začíná s vyléváním vody. Když to náš „vážič“ viděl, raději mávnul rukou a pustil nás dál. Takže jsem dopadli dobře,

ale nějaká předchozí skupina měla vyloženo přes 20 batohů a hory jídla. Moc jsme jim to nezáviděli. Radši jedeme rychle dál. Cestou se stavíme na odpočívadle u jezera Hurdalsjoen a každý obdivuje nádherného historického Forda. Jedeme do Lillehammeru. Po krátké prohlídce odjíždíme dál do NP Rondane, kde budeme trávit 2 noci. Na parkovišti je WC s teplou vodou a i s topením. Komfort úplně neskutečný. Začíná tradiční rituál – stany, vaření večeře, koupání či procházky do okolí …Další den ráno nás budí už ve ¾ na 6 ovce svým békáním. Budíček jak vyšitej. Po snídani se balíme a autobus nás vyváží k parkovišti Spranget. Odtud už musíme pěšky k Rondvassbu. Počasí je nádherné a vydrží celý den, odpoledne je nebe dokonce úplně bez mráčku. Vybíráme si nejvyšší vrchol tohoto pohoří 2178 m vysoký Rondslottet. Začínáme stoupat k vrcholu. Cesta vede po suťovisku .Někdo se vrací ze sedla, někdo dojde k prvnímu sněhovému poli, někdo vystoupí do výšky 2004 m - na Vinjeronden a 13 statečných dojde až na vrchol Rondslottetu. Všichni se pak scházíme v pořádku u autobusu. Vracíme se na parkoviště a každý vaří zaslouženou večeři. Někdo už jen relaxuje a někdo jde ještě na další výlet.

Středeční ráno nás opět vítá sluníčkem. Odjíždíme do Trondheimu. Nádherný úsek cesty vede NP Dovrefjell. V Trondheimu po trošku složitějším hledání parkoviště pro busy máme rozchod. Např. řidič místní dopravy nám místo plánku, kde je parkoviště dal jízdní řád místních linek. Nakonec nám perfektně poradil taxíkář …
Míříme ke katedrále, do přístavu či do centra. Pro kluky je ovšem největším zážitkem hořící kamion kousek od našeho autobusu. Ale úplně všichni obdivují ohromnou zaoceánskou loď. Následuje odjezd a dneska budeme prvně hledat místo na spaní. Vybíráme jedno z jezer

podle mapy a nakonec nacházíme nádherný plácek dokonce s WC, kde je pěkný sestup do vody a tím pádem bezva koupání. Nevýhodou je obtížnější zajíždění autobusem, ale Honza s Pavlem to zvládli na jedničku. A taky tu řáděj malé štiplavé mušky. Bestie dokážou člověku pít krev. Večer zazní kytara a sledujeme nádherný západ slunce. Ráno budí Zbyněk dobrovolníky na koupání a za chvíli je slyšet čvachtání vody. Pak už je čas zabalit, nasnídat se a musíme jet dál. Cesta vede pěknou krajinou , a tak je na co se dívat a co fotit. V jednom místě nás zastihla bouřka z vedra a silnice jsou plné vody. Vjíždíme do jednoho ze 120 norských tunelů a po projetí svítí sluníčko a je to jako v jiném světě. Máme zastávku u jezera a později druhou u nádherné řeky s vodopádem. Většina hned leze do vody se osvěžit. Pak dojíždíme do města Steinkjer, kde nakupujeme chleba a prodavač valí jenom oči, když bereme 34 bochníků. A nejvíc se baví Zdenda, když s plným vozíkem jede po kruhovém objezdu k parkovišti. Někteří se hned vrhnou na měkký chleba a ukusují si ze svého bochníku. Pokračujeme dál a za městem Mo – i – rana odbočujeme směrem k ledovci Svartisen. Opět máme štěstí s místem pro naše stany. Jenom ta voda, u které máme stany je pěkně ledová. Dlouho do noci sedíme na mostě a povídáme a povídáme.

Ráno se přesouváme k jezeru Svartisvatnet. Nasazujeme batohy a podél jezera se vydáváme směrem k ledovci. Jak jsme rádi, že je teplo. Nedovedeme si představit cestu podél jezera po dešti. To se musí člověk bořit do půli lýtek. Jezero obcházíme asi za hodinku a čtvrt. Fotíme vodopády a začínáme stoupal k ledovci. Cesto sledujeme značky, kde byl ledovec v roce 1981, kde v roce 1989 … Najednou se objevuje ve své modré kráse. Foťáky cvakají a cvakají. Vracíme se zpět. Bohužel jedna z účastnic bloudí , a tak jí Aleš s Jirkou jdou hledat. Je z toho hodina a půl , ale nakonec ji nacházíme a jdeme tedy zpátky k autobusu. Tady na nás většina čeká u vody. Za chvíli jedeme a těšíme se na překročení

severního polárního kruhu. Autobusem zní Cimrmanova hra „Dobytí severního pólu“ a je načasována úžasně. V 17.00 jsme se dočkali a jsme tu ! Z Kralup to sem bylo autobusem 2462 km. Teplota je 28,5 °C. Čím víc na sever, tím větší teplo. Bouchá šampáňo a Rychlé špunty. Pak jde každý fotit, necháváme si vystavit certifikát a po hodince jedeme dál. Za městem Fauske odbočujeme k NP Rago a i tady nacházíme u řeky super místo na stany. Po půlnoci sledujeme příliv a řeka stoupá a stoupá. Ve 3 ráno se dostává klukům až do stanu. Dostanou přezdívku „plaváčci“ .Začíná jejich evakuace a sušení spacáků a stanu. Ráno sluníčko vše vysušuje a většina se všemu diví, protože ráno je voda zase zpátky v korytu a opět je jí málo jako večer při příjezdu. Dojíždíme do NP Rago, kde je další Karosa a za opět nádherného slunečného počasí jdeme na výlet. Cesta vede nádhernou krajinou a jsme rádi , že jsme tenhle kout navštívili. Každý fotí jako o život a fotky jsou opravdu jedinečné. Po návratu se jdeme vykoupat a pak teprve jedeme dál.

Čeká ještě první trajekt přes fjord. Tady už se počasí začíná trošku kazit.Objevují se mraky a trochu ochlazuje. V Narviku fotíme pověstný rozcestník. Škoda, že tam chybí vzdálenost do Prahy nebo do Kralup. Začínáme hledat místo na spaní , ale tentokrát (naštěstí naposledy) tolik štěstí nemáme, takže nakonec končíme ve 21.00 hod. na odpočívadle u hlavní silnice. Nedělní ráno už není slunečné a cestou začíná pršet. U Melbu nás čeká další trajekt přes fjord a teprve tady se vlastně dostáváme na Lofoty. Počasí se nelepší a vrcholky hor jsou v mracích. Přes řadu mostů dojíždíme do kempu Fredvang. Leží u moře

s nádhernou písečnou pláží. Na blbého Nora nenarazíš a zrovna správce kempu je výjimkou. Je to krajně nepříjemný člověk. Škoda. Stavíme stany, vylézá sluníčko a řada běží k moři a sbírá mušle. Pak většina bere plavky a vrhá se do ledové vody. Stejně rychle ale běží z vody. Okolo chodí lidé v zimních bundách, svetrech,

v čepici. Opravdu zajímavý pohled. Dělá se generální úklid autobusu, zazní kytara a většina jde poznávat okolí.Večer se těšíme na západ slunce. Bohužel o půlnoci mraky zakryjí obzor. Chyběla jenom hodinka. V pondělí máme relaxační výlet, takže vyjíždíme až v 10. hodin. Zajíždíme autobusem do Reine a do Å. Fotíme typické „lofotské domečky“, sušené tresky, hory … Po návratu se jde většina ještě projít. Navečer se ochlazuje a začíná foukat studený a začíná pršet. Holky si vymohly večerní video. Ráno fouká silný nárazový vítr a stany

mění tvary. Naštěstí to všechny vydržely. Rychle balíme a odjíždíme bez snídaně pryč. Ono se nic jiného dělat ani nedá. Blážu to při balení málem odneslo i se stanem. Jedeme do Kabelvagu do akvária. Oproti Bergenu z předtřech let je maličké, ale i tak je na co koukat. Pak se přesouváme do Svolvaeru. Nejdřív na nákupy a pak k trajektu.

Tady se dozvídáme nepříjemnou věc. Od rána kvůli počasí nevyjel jediný trajekt. Ale náš prý už pojede. Asi hodinu napjatě čekáme co a jak. První loď se začíná plnit a na druhou už vjíždíme i my. Sice s hodinovým zpožděním, ale přece. Dokud je loď mezi skalami, tak je veselo. Jakmile vyjedeme na širé moře, tak humor docela mizí. Vlny (když některé mají výšku možná až 6 metrů) stříkají přes příď a loď se houpe všemi směry. Okolo lodi jenom mlha. Začínají se rozdávat „pytlíky“. Ne každý vydrží to houpání bez problémů. Jiní z toho naopak mají srandu a ti nejmladší to zaspí. Jak jsme

rádi, když po dvou hodinách opouštíme loď. Už radši nikdy více v takovém počasí. Pak pokračujeme dál na místo noclehu u říčky „přílivovky“. Plaváčci radši staví stan na vyšším místě, a tak se přílivu už nebojí. Všichni večer vzpomínají na houpací trajekt. Ráno vyjíždíme trošku dřív a čeká nás více než 600 km dlouhý přejezd.

Počasí se lepší. Přeháňky jsou mírnější a dokonce 3 hodiny v kuse nám svítí sluníčko a teplota stoupá. Výjimkou je severní polární kruh a teplota je jenom 8°C. Cestou zpět míříme k našemu místu u jezera s tím nádherným koupáním. V jednu chvíli se najednou spouští šílený slejvák a přemýšlíme, zde radši nepojedeme dál. Za chvíli nám ale modrá obloha dává najevo, že máme zamířit k našemu místečku. Po postavení stanu opět někdo míří do vody a někdo si to nechává na ráno. V deset večer vyhecujeme holky a fakt začínají umývat autobus. No ale řidiči se radši chopí košťat sami. Nakonec končí pěkně vyleštěný a čeká na ráno, až ho zase zaplníme. Ráno už se stíháme zabalit a nasnídat za hodinku.

Míjíme Trondheim a okolo poledne přijíždíme do Dombasu, kde nejdříve zamíříme do muzea a pak je rozchod. Poté se přesouváme za slunečného počasí do Hindvagen kempu, který známe z roku 2002. Po postavení stanů se zatahuje, ale my jdeme zkoumat okolí, uklízíme autobus a připravujeme se domů. Večer opět zní kytara a poté se v autobuse prohlížejí fotky z digifoťáků.

Ráno je budíček už v 6 hodin. Kupodivu všichni vstávají bez problémů. Projíždíme oblast Jotunheimen, autobusem stoupáme do výšky 1390, kde je teplota pouhých 6°C. Sjíždíme do nižších poloh a autobusem zase zní kytara a konečně kolem jedenácté vjíždíme do hlavního města Norska a zajíždíme do muzea Kon -Tiky. Následuje Vigeland park a pak tříhodinová prohlídka města. Jako na potvoru se spouští déšť a prší celé odpoledne. Pak už se přesouváme do přístavu na noční trajekt do Dánska. Kromě řidičů nikdo tak velikou lodí nejel , a tak je o čem povídat a zkoumá se plánek lodi. My jsme v druhém patře (pod ponorem) a loď má pater celkem 9.Úderem 19. hodiny

nás vpouští na loď, všichni si ukládáme věci do kajut. Zádrhelem je zámek od Zdendovy kajuty. Nepomáhá ani výměna magnetických karet, a tak přichází na řadu náhradní kajuta. Skoro každý závidí kajutu v 5. patře s výhledem na moře…

Za chvíli jsou všichni na horní palubě a sledují odjezd. Máme asi hodinku zpoždění, ale nikomu to nevadí. Po odjezdu jdeme zkoumat loď, utrácet poslední zbylé korunky do freeshopu a nakonec většina končí v Panorama baru, kde hraje živá hudba. Odhodláváme se na parket a za chvíli je plný Kralupáků. Našimi tanečními kreacemi „odbouráváme“ zpěvačku a je veselo. Pak ještě zamíříme na diskotéku a když i ta skončí, sledujeme z horní paluby hvězdy a noční moře. Nakonec si jdeme taky užít našich kajut. Najednou nás budí rozhlas a jsme v Dánsku. Vystupujeme z lodi a před terminálem už stojí náš autobus. Nastupujeme a čeká nás skoro 16 hodinová cesta domů. Je čas na filmy, prohlížení

fotek a taky na video z našeho putování. Naším směrem je dálnice volná, a tak to jede … Po půl jedné v noci přijíždíme na základnu, vyndáváme věci . Někdo odjíždí domů, ale velká většina zůstává na rozlučkové opékání buřtů. Pak už jenom autobus rozveze poslední účastníky a akce končí.

Aleš

________________________

Zaměstnanecký den České rafinérské

V sobotu 18.6.2005 proběhl v areálu kralupského koupaliště zaměstnanecký den České rafinérské, jehož spolupořadatelem byl společně s KaSS Vltava i Klub českých turistů Kralupy nad Vltavou.

Od časného rána se organizovalo zázemí, stavba stanů, příprava soutěží,….. Úderem 13-té hodiny se pak vše rozeběhlo – nám patřila organizace, vítání účastníků, pořadatelská služba, úklid a

	zejména pak stanoviště her a soutěží pro děti – pět hodin jsme dokázali za úmorného vedra se věnovat dětem – na hlavolamech, na házení s kroužky, na chůdách, na vskutku originálních deskových hrách, na obřím kole,….
	Podle ohlasu zaměstnanců a i vedení firmy se nám akce zdařila.

______________________________________

Velikonoce

Ve dnech 24. – 27.března 2005 – tedy v době velikonočních prázdnin vyrazilo 18 členů TOM Kralupy nad Vltavou na putování po krásách Českého ráje. Základnou se staly sedmilůžkové chatičky v autokempu Sedmihorky.
Slunečné počasí nás prakticky provázelo po celé čtyři dny a dalo základ příjemnému poznávání této nádherné končiny České republiky.

Hned první den jsme navštívili Hrubou skálu, Valdštejn a rozhlednu Hlavatice. Výhledy na hruboskalské masivy byly úchvatné a zvláště ti mladší měli možnost vidět na vlastní oči jednu „pohlednici z KPČ“ - což se při turistických závodech bude docela určitě hodit.

Ve čtvrtek jsme začali naše putování v Rovensku pod Troskami a to návštěvou obrácených „rebelantských“ zvonů. Pak už vedla naše cesta na Trosky a byla jenom škoda, že hrad byl ještě uzavřen. Pokračovali jsme přes známé „letovisko“ Nebákov a k rybníku Věžák . Údolím Čertoryje přes Hrubou skálu jsme dorazili zpět do kempu a využili sluníčka k odpočinku.

V sobotu jsme zamířili do skal. Začátek byl v Líšném , kde v červnu probíhá vyhlášený turistický pochod. Cesta nás zavedla do Suchých skal a hlavně pak do skal Besedických. Tady totiž byl všude ještě sníh, a tak cesta mezi skalami se stala cestou „žůža-dobrodrůža“. Po sestupu do Malé Skály následoval výstup na Pantheon a Frýdštejn. Odtud naše kroky směřovaly zpět na vlak. Zdatnější si přidali 11 km a došli přes Dolánky se známým Dlaskovým statkem do Turnova, kde jsme se nakonec všichni sešli.

Nedělní výlet už byl plánován kratší, protože odpoledne jsme se vraceli domů. Nakonec padla volba na Riegrovu stezku podél Jizery ze Semil do Železného brodu. Byla to dobrá volba, neboť cesta vedla nádherným údolím řeky a dokonce jsme obdivovali nádherné ledopády. Po návratu jsme se přesunuli do Turnova a odtud jeli domů. Všem se akce líbila a menším členům se cestou domů zavírala víčka únavou.

___________________________

Kralupský kukavůz

V sobotu 19.března 2005 se kralupští turisté připojili k celoměstské akci, pořádané sportovní komisí „ Sportovci městu aneb kralupský kukavůz“
Šlo o pomoc městu s likvidací odpadků v určených prostorách – mladí turisté likvidovali nepořádek podél Vltavy od loděnice ve Vltavské ulici po prostor bývalé střelnice, louku naproti Nelahozevskému zámku, v lesoparcích pod tenisovými kurty, turistickou základnou a koupalištěm. Sběr proběhl rovněž podél cesty

od koupaliště ke Strachovu.

Sebráno bylo vskutku množství odpadků, přes igelity platové lahve, pneumatiky, železné tyče až po kus šicího stroje a spousty hadrů.

Šedesát jedna turistů odpracovalo na 120 hodin a pomohli tak k větší čistotě v našem městě.

___________________________

Vyhlášení nejlepších sportovců okresu Mělník

Koncem února proběhlo ve Vehlovicích vyhlášení nejlepších sportovců okresu Mělník za rok 2004. Mezi nominovanými byl i kolektiv závodníků (outdoor runnig) kralupského KČT, který zde zastupoval předseda Zdeněk Vejrosta a jeden z nejúspěšnějších závodníků Jan Blecha.
Proniknout mezi desítku nejlepších se podařilo na základě výborných výsledků loňského roku, kdy KČT Kralupy sbíral triumfy jak na krajských závodech, tak na závodech Českého poháru, ale zejména

na Mistrovstvích České republiky a na Mezinárodním mistrovství ve slovenském Svitu.

Kralupští závodníci obsadili 9.místo, když v hodnocení zvítězila olympijská medailistka – jachtařka Lenka Šmídová. Úspěch je o to cennější, že KČT byl jediným kolektivem který do hodnocení pronikl a zároveň i jediným zástupcem kralupského sportu.

_________________________________

Zimní tábor – TOM 3511

V termínu jarních prázdnin okresu Mělník od 12. do 19.února 2005 vyrazil Turistický oddíl mládeže 3511 Vltavský paprsek na svůj zimní tábor – místem pobytu byla tentokráte Šumava, konkrétně jedno z jejích center - Prášily.
Romantické místo nás v sobotu přivítalo lijákem a potoky vody, všichni byli smutní a hleděli s obavou do dalších dní. Nedělní probuzení však znamenalo změnu – sněhová nadílka a sněžení, které

pak trvalo až do pátku – hned vyrážíme ven a sněhové radovánky začínají.
Čekají nás aktivity na sněhu – hry, běžky, sjezdovky a snowboardy.

Běžkaři během týdne zvládají Prášilské jezero, jezero Laka, Srní, Modravu, Poledník – prostě vše zajímavé v okolí, sjezdaři a „snoubourďáci“ jezdí na Prášilech, Srní a v Hartmanicích.

Celotáborová hra je na motivy Londonovy Zlaté horečky, je nutné dokázat svojí přesnou mušku, nosit náklady, zvládnout sjezd do údolí, stopovat, přežít kurděje a dokázat svojí štěstenu při hrách v saloonu. |
O provoz zimního tábora se musejí starat všichni účastníci – přes nákupy, společné vaření, vzájemné učení na lyžích a rovněž o večerní program.

Ze zasněžené Šumavy odjíždí všech 41účastníků spokojeno – všichni prožili týden aktivního odpočinku, ale prázdniny končí a tak se vracíme do Kralup. Hned od pondělí začíná nejen škola, ale i další oddílové akce.

_______________________________

Turistické známky

	KČT Kralupy nad Vltavou vydal 2 turistické známky (viz obrázky). Můžete je získat buď na adrese : ing. Zdeněk Vejrosta, nám.Mládežníků 677, 278 01 Kralupy nad Vltavou anebo zakoupit na akcích KČT Kralupy nad Vltavou.
	U příležitosti uplynutí 1100 let od založení Budče byla vydána výroční turistická známka "1100 let Budče - turistický pochod". Výroční turistickou známku můžete zakoupit na akcích KČT Kralupy nad Vltavou.