Nad hladinou, počtvrté: Lednový Underground 2006

Hudební festival Lednový Underground, pořádaný Společností pro rozvoj Dvořákova gymnázia, o.p.s., tedy dál vyčnívá z kralupské zimy. Znovu se organizátorům (i když od věci by tu nebylo číslo jednotné) povedlo objevit a hlavně přivábit muzikanty, které v komerčním éteru člověk zaslechne jen zřídka, a když, tak jen v dokola opakovaných výsecích (říká se tomu hit).
Úvod obstaral už tak trochu povinný učitelský band, vedený Andrejem Plecháčkem (spolu s ním zahráli Mike Harvey a Petr Fantys) a u prostoty neelektrických kytar zůstalo – dalším a dalším příchozím zlehka hrálo sehraná a vtipná dvojice Nestíháme, vítězové Porty 2005. Po nich se na pódiu ocitl osamělý chlapík, sedl si za klavír a spustil. Mário Bihári, někdejší objev Zuzany Navarové (nedávno zemřelé), člen kapely KOA; strhující, v pohybu mezi sentimentem a závratným tempem. A vlastně, první zahraniční muzikant v dějinách festivalu, Mário Bihári se narodil ve slovenských Malackách. Žánrovou pestrost LU potvrdil hned následující posun k lehkonohým Miou - Miou z Pardubic. Mňoukali po francouzsku, místy pěkně zostra, když nechali rozbít svou jinak něžnou popovou linku záblesky a změtí zvukových her. Hravost, hravé střídání poloh a tváří je vlastní i Jablkoni (posíleni saxofonistkou Aničkou), nadhled, humor jdou napříč každou písničkou. Rozkmitaný, narvaný parket se potom vrhl vstříc Sto zvířatům, kteří ale dali zřetelně najevo (především v silné, posmutnělé poezii Svatby s čápem), že k jejich muzice nepatří jenom skočná. November 2nd nakonec přece jenom našli Kralupy (jejich frontmanka Saša Langošová si dokonce stihla střihnout jeden hit se Zvířaty), a mohli tak místní vhodit do svého rázného, sebevědomě dravého kytarového proudu. A kdo vydržel, byl nakonec – samozřejmě za odměnu – vydán na milost i nemilost funky jízdě tajemného a sympaticky šíleného seskupení milo. Tančilo se až do druhé ranní. To už dávno nebyly k dostání guláš, jitrnice a jiné pamlsky, kterými se pořadatelé letos rozhodli obšťastnit hladové, příště by mělo být všeho víc!

Vždyť účast na letošním LU dosáhla maxima povolené kapacity a je patrné, že festival se stává reprezentativní součástí kralupského života, byť (a je to dobře) zatím nic neztratil z příjemně amatérské, studentské atmosféry svých počátků.

MT

Stránky festivalu