Podezřele příjemný koncert

V pátek 19. října hráli v kralupském „kulturním domě“ Vltava Psí vojáci. Kdyby někdo prošel kasou se zavřenýma očima a tu hru by hrál až do konce, do návratu na studenou ulici, možná by neměl větší problém. Slyšel by legendární kapelu, disciplinovaně, sehraně (Filip Topol klavír a zpěv, David Skála bicí, Luděk Horký baskytara) přebírající svůj repertoár, včetně „hitů“ jako I´m Lucky, Sbohem a řetěz – v pozoruhodně rozvinuté variaci, Kruhy, Chce se mi spát a tak dál; slyšel by klavírní víry a proudy, sycené rytmikou a spodním, tlumeným příběhem baskytary, víry a proudy, nesoucí nenapodobitelně jekané, odsypávané, ospale sarkastické, ryté a jiné figury Topolova slovního potýkání s běsy života.
Budiž. Jenže leckdo neodolal a oči nechal otevřené; ocitl se v hledišti, řídce osazeném, syrově prosvíceném. Organizátoři se patrně rozhodli skoncovat s trapně tradičním členěním prostoru na osvětlené „jeviště“ a ve tmě ztracené „hlediště“, řekli si asi, co takhle všechny nelítostně vhodit do jedné tělocvičny. Jak ale s takovou experimentální nesmlouvavostí srovnat očividnou představu organizátorů, že ten, kdo se vypraví na tak proklatě letitý ansábl, jako jsou Psí vojáci, bude už nejspíš v důchodu a rád se posadí do pohodlného křesla? Zkrátka, koncert se odehrál v jedinečné atmosféře, zinscenované v dokonale bizarním duchu. Zdálo se mi chvílemi, že se tím docela baví i muzikanti. Snad ještě někdy budou mít chuť do tak zvláštního města, jako jsou naše milé Kralupy nad Vltavou, přijet zahrát.

Michal Topor