Víkendový pobyt na Benecku (16.-17.1.1999)
Dokud žijem všichni, tak se vyfotíme!Náše první letošní hory. Nádherný počasí, mraky sněhu, výborná stopa. Taky jsme se naučili nasazovat řetězy. Ale až cestou dolů z Benecka. Nahoru jsem jel bez nich a chvílemi jsem si vyráběl vánočku z rukou. Ještě že mě vždycky bavilo zkoušet si smyky... . V sobotu jsme vyrazili na výlet. Ovšem pozdě. Navíc to ne všem jelo, takže ve dvanáct hodin jsme byli teprve ve Špindlu. Občas mi to vyhovovalo, protože jsem zakoupil sice ojeté lyže, ale zato se šupinkami. O jejich účincích jsem věděl. Ale že až tak... ? Jeden osobní rekord: vystoupali jsme společně s Lukášem černou sjezdovkou ze Svatého Petra na Pláně za 48 minut. V půlce výletu, na Výrovce jsme obrátili a svištěli k domovu. Tam jsme byli už v půl osmé, někteří jedinci v blízkosti totálního fyzického vyčerpání. Po 9 hodinách a 48 km konečně doma. Při testech fyzické zdatnosti konaných večer dosáhli hodnoty "průměrný" jen ti nejsilnější.
Těžká pohoda na rozhledně na ŽalýmDruhý den se ani přes dlouhé přemlouvání jistého jedince nehodlal zbytek výpravy trmácet až na Mísečky, a tak jsem musel jet s nimi na Žalý. Ne že by tam nebylo hezky. Ostatně posuďte sami z fotky. Černé brýle, krátké rukávy, u každého bufetu svařáček, grogíček, čokoládička a podobné vybavení vrcholových sportovců. Nikam nespěchat, pořádně se rozhlídnout, jo, to by bylo soustředění!
Jožka