| Výlet do
Francie (19.3.-26.3.1999) No, to se tak někdo má. Pavel Prell a Vláďa Ptašnik si vyrazili do sladké Francie. Dokonce si i našli čas a poslali nám pozdrav: 24.3.1999 16:38: |
Nazdar lidi, dneska je utery vecer a mame toho docela dost, ja osobne mam uz od padla rozedrene ruce. Prijeli jsme v patek rano po asi 18 hodinach cestovani a hned s bolavyma zadama a opuchlyma ocima jsme naskocili do lode a dali jsme si trenink spolu s Kanadou na zavodni trati v Saint Pe. Moc nam to s Pavlem neslo, protoze to byl nas prakticky prvni trenink na divoke vode mezi branami. Ale voda to byla krasna, cista ale studena, ponevadz tece z ledovcu. Ale co! Bylo teplo. Tak asi 13 stupnu, trochu dest. Druhy den jsme se sli rano rozjezdit dopoledne pred zavodem, protoze jsme meli startovat az odpoledne. Svitilo nam slunicko a do oci me stipal pot, protoze mi bylo horko! Uplne jine pocasi nez u nas. Odpoledne zavod: Ucast velika, sama esa, napriklad Martin Tuma a Filip Lepik z Varu, cha, ne vazne, zavodili jsme se Shipleyem, loni vyhral svetovy pohar a dalsi borci z Nemecka, Francie, Kanady, USA, Svycarska, Polska, Slovinska a tak. Byl to mezinarodni zavod a diky Vlasakovi nas na nej vzali, prestoze nepatrime do oficialni reprezentace. Pavel jel spatne a ja jeste hure.Skoncil 50. a ja 51. z 56 lidi, nejeli jsme zas tak spatne, ale ani jeden jsme nepodali adekvatni vykon v obou jizdach. Kdyby se jelo na jednu jizdu, tak to nebylo az tak zle. Do finale, ktere se jelo v nedeli, jsme se tim padem nekvalifikovali. Opalili jsme se, dokonce jsme chodili jen v kratkym rukavu a nekteri borci chodili i bosky. Vecer jsme sli na bufet pro zavodniky, to jsem jeste nevidel. Radnice zapujcila budovu knezskeho seminare, kde v krasne historicke budove byl velky sal s klenutym stropem, tremi stoly pro 300 lidi a tam jsme vsichni zavodnici dostali (zdarma) veceri. Protoze byla velka tlacenice a fronta, zasedli jsme nejdrive k prazdnemu stolu. Zas tak uplne prazdny nebyl,protoze tam uz bylo nachystane vino. No, dali jsme jich dost, okolo nas nezustala ani jedna plna lahev a dobre nam pak chutnalo. V nedeli rano jsme si zase sli zajezdit mimo trat a pak jsme se sli divat na finale. Do finale postoupil jenom Viktor Legat, ten si to zas uzil, protoze druhou jizdu opakovali, nebot stoupla voda. Celkem skoncil na 15. miste a byl tim nejlepsi z nasich. No ale pocasi se zkazilo, bylo jenom 13 stupnu, foukal studeny vitr a nadavali jsme, ze jsme meli zustat doma. V pondeli jsme si dali dva treninky, ted uz na osirele trati, protoze vsechny vypravy krome Polaku odjeli domu. Vecer jsem si dali fotbalek, hrali jsme s Viktorem Legatem, takze jsme zakonite prohrali. No a v utery jsme rano vstali a vitalo nas azuro. Rano chladne, ale jasno a SLUNCE. Dali jsme si smrtici intervalovy trenink a po obede jsme se jeli vylecit do Lourdes, ktere jsou odsud asi 12 km. Prohledli jsme si chramy, u pramene se svatou vodou jsme se napili a nabrali jsme si vodu i do lahve, kterou dovezeme domu. Nad nama vrcholky Pyreneji a na nich vsude lezi ledovec.Pak jsme se opalovali a nakonec jsme sli (vlastne bezeli) na dalsi trenink na vode. Uz jsme dost utahani a tak jsme dali jenom techniku. Voda vysoka a divoka, takze to bylo SUPER. Z trati jsme jako jedini bezeli zase zpatky, takze ted uz jsme uplne hotovi a pujdeme asi brzy spat, pokud se tu nestrhne nejaka neplanovana parba. Vsichni maji dobrou naladu, protoze bylo a zda se ze i bude hezky a navic nas zitra ceka more a surfovani na nem. Pavel pro Lukase: Lukasi, zavolej, prosim te, k nam domu, ze je vsechno v poradku a kdybys to vytisknul a hodil nasim, tak to bude fajn. Vino pro tebe uz mame koupene. Mozna ho i dovezeme. Lada pro Lukase: Dej to taky Alene do schranky. Dik Lada Kralupskym sosakum pozdrav ze slunne Francie (gayove)! Lada a Pavel |
| 25.3.1999 10:09 |
Nazdar lidi, tak jsme zpatky ze surfovani na mori a bylo to fakt bezva. Cesta byla trochu delsi, nez jsme cekali, znate Vlasaka, je to hodinka cesty, ale ono to bylo neco pres dve. Mozna by to bylo min, ale furt vas zdrzuji nejake ty "pejaze", tedy mista, kde se za dalnici plati. Vzdycky vysypeme nejake drobne a s perfektnim prizvukem rekneme "risit, silvu ple" jako aby nam dali ucet. Plaz, na kterou jsme dorazili byla krasna, pisecna a siroka. Atlanticky ocean. Na mori sice nebyly vlny jako domy, stejne jsme ale meli zpocatku respekt, protoze kajaky, ktere jsme tady dosatali pujcene od Vlasakova znameho Denise, byly jen jakesi plovaky, na kterych se sedi a clovek se opira jen o popruhy vedoci pres stehna. Nekteri kluci na tom i eskymovali, no, nevim jak to delali, ja jsem to nastesti nepotreboval. Naskocili jsme na to a pak jsme dve hodiny radili ve vlnach. Obcas prislo par vetsich za sebou a to pak byla srandovni jizda, protoze se nas tam v jednom miste motalo asi 14, kazdy na trochu jinem miste, ale jak se vlna valila, postupne se do ni vsichni chytali a na konci surfu jsme v ni jeli treba vsichni vedle sebe. Kajak se dal lehce ovladat, dokonce jsme v bilem kohoutu vlny delali kontra a pak se jelo treba 50 metru pozadu. Rvali jsme u toho jak turi, adrenalin nam primo penil v zilach. Slunicko svitilo jako hrom cely den. Chvili jsme se opalovali na plazi a pak jsme to hnali zpatky kolem nadherne zasnezenych a divoce rozeklanych Pyreneji. Pak jsme prijeli zpatky a ze sportovniho centra jsme vam poslali emaily. Pritom jsme francouzske recepcni 2x nechtene vypnuli pocitac, byla z toho na vetvi ale ustala to. Pak jsme sli jeste hrat PALU, to je obdoba squashe, ale hraje se to venku, hriste je mnohem vetsi a hraje se to jen na jednu stenu. Palky jsou takove legracni, vyrezane ze dreva. Prislo mi to jako stredoveky prvopocatek squashe. Zato to muze hrat o mnoho vice lidi najednou, hrali jsme az do tmy a diky tomu, ze se tym Kralup kombinovany s Hubertusakama zmocnil podani, kdy uz padalo sero, tak jsme vyhrali nad tymem Susice. Neni to tak jednoduche trefit se do te steny, i kdyz je vysoka jak dvoupatrovy panelak. Zitra mame v planu rano dojet do centra, poslat emaily a pak zase na slalomovou trat, na programu cele trate. Odpoledne technika a leharo. Pokud nam odpovite jeste v prubehu ctvrtka, v centru nam to vytisknou a nechaji na recepci. Piste do "subject" Tchequie equipe. V patek rano, zda se, vyrazime do Andory a podivat se do Seo de Urgel a pak pojedeme trenovat do Foix, kde je taky pry dobre pojezdeni a je to na ceste domu. Lukasi: Do Chomutova dojedeme zhruba v nedeli dopoledne, jeste ti zavolame. Mejte se fajn aspon jako my (pry u nas snezi) Lada a Pavel |
| No a když se vrátili, tak dovyprávěli i zbytek:
|
| A je tu
čtvrtek a čekají nás dopoledne dlouhé tratě. Domluvili jsme se s polským týmem,
že je budeme jezdit společně a to až po desáté hodině. Aspoň se vyspíme. Tratě
stavěl polský trenér. Při výkladu trati ukazoval na jednotlivé brány a
pojmenovával je: "protivoda, povoda, povoda,protivoda". Když skončil, my
Češi jsme kývli hlavami na souhlas a chtěli jsme přejít k dalšímu úseku, ale
Poláci začali křičet: "A teraz po polski". Hm, ani jsme si nevšimli, že
nám to říká česky a on jim to zapomněl přeložit. Ačkoli je polština dost
podobná, tyhla slova mají zrovna úplně jinak. No a pak se ukázalo, že Poláci
chtějí jezdit kromě celých tratí také třetiny a půlky, takže nám to nestačili
měřit, no tož jsme si to měřili sami. Filip Lepík byl už tak tuhej, že si dal
radši běh, mě to taky nejelo, nemohl jsem pořádně zajet přesazy a časy jsem měl
hrozné. Pavlovi to na pohled docela šlo, i časy byly slušné. Odpoledne jsme si dali
techniku zase na trati v Saint Pe, abychom z toho pádlování neumřeli. Večer jsme se dohodli, že vyrazíme přes Andorru do Sea de Urgell na olympijskou trať. V pátek jsme vstávali v pět ráno, abychom v šest už vyrazili pryč. Nádobí jsme umyli už večer, ráno se dodělala jenom podlaha a v 6:20 jsme vyrazili. Cha, v Lourdes si Viktor Legát vzpomněl, že tam nechal notebooka a jel s Vlašákem druhým autem zpátky. No, my jsme se zatím prospali a s hodinovým zpožděním pak vyjeli dál. Cesta vedla přes Foix, kam jsme se chtěli vrátit ze Sea, tak že se kouknem na místní trať. Když jsme tam zastavili, byla kosa a pršelo. Viktor se rozhodl, že si zatrénuje. Sebral loď a basta. No když už jsme tady, lepší je pojezdit tady a zkrátit nákupy v Andoře, říkal jsem si. Ale ten způsob, ani se ostatních nezeptá. A když mi pak na hlavu spadl ze střechy dodávky singl, protože sundáním své lodě Viktor uvolnil ostatní lodě, zařval jsem už na něho něco sprostého. Ale jinak, musím říct, se nikdo nijak moc během celé doby nehádal, vše skončilo v rámci malých konfliktů. Za přítomnosti takového množství individualit to, myslím, šlo. Voda ve Foix studená jako led, nejvíc za celou Francii. Ruce mi opuchly a naskákali další puchýře. Charakterem se dost podobá Špindlu, jenom řeka je o dost širší a dobře přístupná ze břehu. Soutěska chybí. Velká šířka řeky dělá vlny menší, takže to člověk pořádně zaznamená až na vodě. Rozhraní, těžké přejezdy a silný proud. No, dali jsme nějaké krátké měřené úseky, ale nešlo mi to. Pavel zajel občas docela rychlý čas. Filip Lepík s Viktorem jezdili a měřili se zvlášť. Tady strávit deset dní před Špindlem, tak ho pak vyhrajem. Pak hurá do suchého a vzhůru na Andorru. Jenže nám pořádně nedošlo, že když dole prší, v průsmyku ve výši 2407 m n.m. na cestě do Andorry sněží. A jak. Čím výše jsme stoupali, tím větší vločky padaly. Sněhu okolo přibývalo, řekl bych tak tempem 1 cm za 10 minut cesty vzhůru do kopce. Nahoře v průsmyku už bylo asi 20 cm čerstvě napadaného sněhu a čekali tam odstavené kamiony. Vyběhl jsme před auto, abych udělal fotku, klouzal jsem 2 metry, než jsem zastavil. Takže dolů se jelo krokem. V Andoře nám na nákupy zbylo jen 20 minut, pro mne to bylo akorát. A za chvíli jsme byli v Seu. Zaplatil se kanál, jen pro nás, stálo to 4000 Kč, na každého asi 450 Kč. No, kdo by to nedal, možná se sem už nepodíváme. Ale pánové, v ceně nebyl jen provoz vodních výtahů, které vás bez vysedání vyvezou nazpět, ale i šatna. Ale jaká šatna. Vždycky, když je zima a na vodu se moc nechce a člověk se musí venku u vody začít převlíkat, navíc do těch mokrých a studených hader ještě z Foix, říkám, proč nehraju radši šachy. To se hraje v hospodě a tam je vždycky teplo. Tentokrát jsem to neříkal. Zíral jsem na sebe do zrcadla, které se  táhlo přes celou stěnu bratru 6 metrů. Za ním zapuštěná v desce
umyvadla jako v prvotřídním hotelu a na konci perfektní sprcha. Fény napevno nad
zrcadly samozřejmostí. Jsem si říkal, uděláme olympiádu ve Veltrusích a budememe
mít taky takovou šatnu.(Hm, nevím jestli seženem dost dolarů na to, aby nám Juan
Antonio Sammammalo tu olympiádu přiklepl.... Jožka). No a pak na vodu. První
najetí na výtah, loď se nějak prohýbá, ale jde to. Pak ještě chvilka čekání na
vodu a pak se s respektem spouštíme do kanálu. Ani jsme si ho neprohlídli za břehu,
však se dá všude  zastavit. Ze začátku ne moc dobrý dojem. Kanál mělký,
úzký a dost divoký, samozřejmě připomíná Liptovský Mikuláš. Už jsme si za
náš pobyt příliš zvykli na přírodní řeku. Po chvíli ježdění se ale člověk
přizpůsobí a je to dobrý. Hlavně nejet nikam bokem a mít rychlost. Ten skok na konci
je impozantní a je to teda sešup. Vylejzáme utahaní a spokojení. Jenom ubytování
už asi dneska neseženeme a tak padá rychlé rozhodnutí. Jede se domů. Balíme,
navazujeme a lezem do auta. Až domů do Veltrus nás čeká nějakých 24 hodin jízdy.
Brr, už ať je to za náma. |