Než jsme se vyprdelili a svezli auto, bylo už nevim kolik hodin, ale prostě to trvalo. Napoprvý jsme si řekli, že si to sjedem jen tak volně společně, abychom to trochu dostali do ruky a ti co to neznaj aby to poznali. Nutno říct, že i ti co to znali to až na Jindřicha takhle stejně neznali (no bodejť když jezdí už 20 let!!!-Ahoj Jindro). Takže jedem. Hned v první vlně mi spadla špricdeka, takže jsem si ty nádherný vlny doslova vychutnal. Pod mostem po úpravách výstrojí (Pavlovy taky spadla šprajda, Martin se málem prásknul, Lukáš poprvý vylehával, Felix měl mokrý brejle a David se tvářil kysele) jsme jeli vstříc Pěnkavě. Pavel dělal machry že pojede přes válec. Já jsem radši vyměk a jel vlevo nejjednodušší cestou a o kus dál jsem zastavil. Naštěstí všichni nakonec i Pavel taky vyměkli a jeli za mnou. Rozhodlo se, že dál až k Lesnímu jezu pojedu první a tam počkám, takže nevím co se dělo ostatním, ale já měl s rozvodněnou řekou plný ruce práce. K Lesnímu dorazili všichni celý. Lesní jez jindy s šikmou šlajsnou byla jen vlnka, ale peřej pod ním byla dobrá. Hlavně ta asi metr (moje odhady) vysoká vlna. V Kameňáku je nad jezem rovinka, kde jsme se počkali a jeli na Žampach. Jez v Kameňáku byl taky ?vo hovně? a tak už jsme dojížděli k autu. Pavel si sjel jez Žampach, kde byl válec jak hovado a pěkná žumpa (rozuměj díra) do něj. První jízda z krku.

  Podruhý jsme chtěli jet na čas na úseky asi tak tři. Stopky měl ale na ruce jen Pavel a já s Lukášem na sport-testeru. Tak jsem je teda odstartoval; sebe taky. V první vlně mi zase spadla šprajda, tak sem si řikal, že si odečtu 20 vteřin. Na Penkavě mi ale zase spadla a tak sem se nasral a na čas se vysral. Cestou k prvnímu cíli mi spadla eště jednou, pak naštěstí už vůbec ne. Ze tří mezičasů sme radši udělali jen dva. Já jsem je odstartoval a jel poslední. Když jsem za Lesním předjel Felixe objevil se za zatáčkou plavající Martin. Tak přece krysa. Než jsem tam dojel, Martin se čapnul Jindřichvý lodě a nechal se vodtáhnout ke břehu. Vykašlal se na pádlo i na loď a navíc plaval k jinýmu břehu než plavala loď . Pádlo mu chytnul David a loď jsme vytáhli až těsně nad jezem v Kameným Přívozu. Martin jak debil pobíhal po druhým břehu a asi si myslel, že mu jí tam dotáhnem nebo co.Loď byla na špici zlomená a tak musel panáček čekat až ho vyzvedneme. Ještě musím říct, že tím, že jsme lovili Martina se i druhej měřenej úsek skrečoval. Jen Pavel, kterej jel jako první, dojel.

  Po třetí už bez Martina jsme si řekli, že pojedeme jako závod. To znamená na čas až do Kameňáku. Když kluci odváželi auto, uvědomil jsem si, že jsem tam nechal helmu. To je pech. Kšiltovka musí stačit. Vyrazil před Pavlem jako předposlední a moc mi to nešlo. vybíral jsem si blbou cestu, vlny mě brzdily, navíc se v nich blbě pádluje, jednou jsem vylehával a nabral jsem jeden bygr, stejně jako Jindřich. Časy vidíte sami vespod v tabulce. Jsou tak nějak losovaný, protože Martin, kterej nám to dole měřil, nám výsledky zašeptal (jak je jeho zvykem), a tak jsme to dávali tak nějak dohromady.

    Pak už jen závěrečný foto, a hurá na Žampach. Sjel jsem si taky tu žumpu a bylo to fakt dobrý (lepší než moje bombóny). Jindra to málem nabořil do betonový kozy u šlajsny a pak se zabořil do tý díry. Tak jsme se převlíkli, navázali lodě, zabalili, dopil jsem zbytek svařáku v termosce, sežrali jsme Felixovi Disco(to nikdy nejíš sám) a vyrazili domu. U Lukáše v autě se za dobrý muziky krásně relaxovalo a když mě večer vyložili v našem hlavním městě (jak že? - správně - Dolínek), najedl jsem se, lehnul jsem a za zvuků ještě daleko příjemnější muziky (MALIGNANT TUMOUR) usínal. Dobrou noc a Ahoj!!!

(zá)vodník

čas 1

čas 2

14:48

14:25

14:39

! 13:55 !

14:40

14:30

16:30

16:26

16:03

*18:53

14:44

14:20

Martinova loď poté, aneb kdo umí, umí...