Stejně jako už několik let, i letos jsme se vydali na vánoční sjezd Vltavy z kralupský loděnice na Mělník. Letos, ani nevím proč, se jen jelo o den později než jindy. Ono taky počasí bylo letos jiné než loni. Byla sice poměrně zima, ale nefoukal vítr, jenom byla trochu mlha, ale jak říkám, hlavně že nebyl ten vítr a kroupy co loni. Když jsem ráno (10:30) přijel do loděnice, překvapila mě chabá účast. Čekal jsem, že nás bude víc než loni, ale nakonec nás bylo ještě o jednoho míň. Prellíkovi se letos "nechtělo" (asi ho mašina nepustila), Jožka ani nevim proč [[[[doplň vole]]]] (měl jsem někam jet, doplňuji-Jožka), Pohúdek musel do práce, Láďa Pták furt někde lítá, nebo se stará o rodinu nebo bůh ví co ještě a tak jsme letos jeli loňští účastníci já, Jindra a Dave plus loňský salámista Kajmič. Vzhledem k tomu, že nám byla zima, nasadili jsme dost velký tempo. Stejně jako loni jsme byli atrakcí pro bruslící lidi na kralupský tůni, zato labutě z nás moc velkou radost neměly. Během chvíle se mi udělalo tepleji a za chvíli jsme byli ve Veltrusech na kanále. Bohužel netekla voda a tak jsme museli přenést. Jindra si v loděnici půjčil Jožkovu bundu, já s Davem jsme nabrali houbičky, potkali jsme na sjezďáku trénujícího Milana Faltuse a pak už hurá do Vraňan. Až do Vraňan to ani trochu neteče, takže to byla taková nuda. Ze začátku byla dost zima, takže jsme pořád jeli docela rychle. Nad jezem jsme koukali na stavbu železničního tunelu, kterej se tu buduje kvůli zrychlení tadytoho koridoru. Ani jsem nevěděl, že se tam ten tunel dělá. Ve Vraňanech jsme museli opět přenášet, protože skočit jez si nikdo z nás netroufá (chtěl bych vidět toho magora co by to za tohodle stavu na sjezďáku skočil a navíc v takový zimě). Pod jezem to už trochu teče, takže cesta ubíhá rychleji. Právě v těchto místech jsem zahlídl zaparkovanýho u břehu Jindrovýho super kevlarkarbonovýho sjezďáka, kterýho nám zhruba před měsícem ukradli z loděnice a pustili po proudu svému osudu. Jeho osud se naplnil pravděpodobně ve Vraňanech na jezu a tak jsme ho našli v dost dezolátním stavu. Úplně rozjetý slepy, vepředu chybělo asi tak metr paluby, jinak všude byly trhliny, skoby atd. K tomu ještě chytnul takovou bahnitou barvu a uvnitř byl led. Jó tak to už asi nespravíme (ale stejně se tam s Pavlem chystám ho vyzvednout)(Byli jsme tam 20.1., už tam nebyl, mezitím byla trošku vyšší voda, takže už je na cestě do Hamburku. pozn.Jožka). Tak jsme ho vyfotili, u toho brečícího Jindru a jeli jsme dál. Zhruba uprostřed takový velký rovinky nad takovým trubkovym mostem byla taková malá peřej, kde mi dokonce ve vlnách voda zalejvala palubu. Pak už jsme jen pádlovali a pádlovali, David kousek před koncem už pomalu tuhnul až skoro vytuhnul. Nakonec dojel stejně až pod zámek, kde na nás čekal odvoz v podobě Pohúdka a Renaty (Jindrova manželka). Tak jsme se převlíkli, navázali a jeli do Kralup, tam uklidili lodě a rozjeli se každý svou cestou. Příští rok se chystám znova a doufám (stejně jako loni), že bude hojnější účast, protože takhle už je to skoro nuda. Kdybyste se chtěl kdokoliv přidat, tak přijeďte, nebo se radši předem ozvěte Jožkovi a on už vám dá potřebný instrukce.

Gory