QUICK ADRENALIN CUP 2001

Tak jsem se účastnil jedné takovéhle akce, a Jožka mě pověřil, ačkoliv to není ryze vodácká záležitost, abych o tom něco napsal. Takže nejdřív vysvětlím pro ty z vás, kteří nevědí, o čem mluvím, co je to Quick Adrenalin Cup. Už několik let nějaká ta pořádající agentura spolu s K.I.Bungee Jump pořádává ve Špindlerově Mlýně nějakou sportovní nebo společenskou nebo jak to chcete nazvat událost. Jenže tenkrát to bylo takový to např. že si skončí bungee jump a dole mu změří tep a kdo má nejmenší, vyhrává. To není nic zajímavýho. Letos to bylo oficiální mistrovství České Republiky v extrémním závodě štafet. Prostě taková česká mutace na téma Dolomitten Man. Běh do kopce, paraglide, kajak, kolo do kopce a z kopce. Všechno se to konalo ve Špindlerově Mlýně a reklamy byly k vidění na billboardech, v novinách, radiu, televizi, pochopitelně na internetu a všude možně jinde. Celý to sponzornul Českej Telecom (Quick). No a my jsme se s klukama ve třídě dohadovali, že bysme jeli taky. Celý to organizoval Kocour Tomáš "Kurva" Vaněk (von to neni kurva, ale řiká to slovo dost často), jinak taky jezdec rodea a v tuhle chvíli hlavně paraglidista. No a to už jsem se dostal k představování týmu. Cyklista byl Kuba Nepraš od Kocoura z kruhu a běžci byli dva. To šlo o Jardu Tlapu a o Radka Mullera. Takže Kocour se mě zeptal už dost dlouho předtím. Tak jsem kývnul. Dva běžci si dali v Praze rozřazovací závod nebo aspoň tak jsem to slyšel. Každopádně z nominace vyšel vítězně Radek, ale Jarda každou chvilku volal, jak jsme na tom a tak, takže aspoň z dálky fandil. No, pak jsem si pročítal na internetu ty propozice a tam jsem se dočetl, že uzávěrka přihlášek už byla někdy začátkem června, tak jsem myslel, že asi nejedem. Kocour se taky dlouho neozýval, až takhle ve čtvrtek jdu na vodu a v loděnici zvoní telefon. No, a to Kocour. To důležitý z našeho rozhovoru vypadalo asi takhle
Kocour: "Hele, počítáš s tim Špindlem!?"
já: "No, abych řek pravdu už ani ne, totiž neprosrali jsme náhodou termín přihlášek?"
Kocour: Ne, hovno vole, to už je dávno přihlášený."
já: "Hmm, no tak s tim teda počitám, no."
Tak jsem ráno v pátek vyšprajcoval Kofiho sjezďáka, protože ten můj je moc těžkej (asi o kilo těžší než Kofiho a ten váží taky pár kil navíc než by měl). Odvezl jsem ho do Dolínku a čekal na Kocoura. Kocour přijel se svým žigulíkem a dvouma borcema z Prahy (jo řikám borcema!). Jeden z nich (Vašek) má ve Špindlu chatu, takže to byla naše ubytovací podpora, potom taky povzbuzovací, technická a živící. Jeli jsme teda ve čtyřech do Špindlu. Druhá půlka se připojila před hotelem Horal, kde se konal organizační večer před závodem, kde nám řekli co a jak, pár lidí se tupě ptalo pořád na to samý (a jak se budou kontrolovat kajaky?, jo a co s kontrolou kajaků?, mužu se zeptat jak je to s kajakama a jejich kontrolou?...), jeden bořík tam dal takovou větu ohledně padáku, čemu rozumněl jen Kocour a řekl jen: "kecá vole, to je blbost". Poznali jsme tunu soupeřů. Kuba už je v jeho bikerskym okruhu závodníků zběhlá osoba, tak tam pokecal se známejma, já zahlíd pár borců od vody. Ještě jsem zapomněl zmínit název našeho mužstva. Totiž každej tým si měl dát název. Tak jsme po krátkym rozhodování na ten papír nablili VODA EXTREM TEAM. Pak jsme litovali, že jsme nedali jen VODA, ale nakonec nás tak stejně klasifikovali. VODA proto, pro ty, kdo to nevědí, protože chodíme všichni čtyři na stavárnu ČVUT obor Vodní hospodářství a vodní stavby, tak proto. Z týdletý schůze nám odjel technickej doprovod nakoupit něco k jídlu, dokavaď je otevřeno. Jak to tam skončilo, vyzvedli jsme čísla, trika a tak. Já, jakožto kajakář jsem dostal nejhezčí číslo. Biker dostal takovou tu pevnou cedulku, co se přidělá na řidítka, runner a glider dostali jen takový malý hadříky s číslem, co se pak někam připnou, zatímco paddler fasoval takový bavlněný tílko. Materiál byl do vody nevhodnej, ale jedním použitím se nezničí a pak poslouží jako suvenýr. Další co jsme nafasovali všichni byly trička. Každej dostal jedno bílý s nápisem Quick adrenalin cup vpředu a s malým nápisem www.adrenalincup.cz na zádech. Druhý tričko bylo dost dobrý - modrý triko s velkým bílým Q vpředu a vzadu malý www.quick.cz. Pak tam byl pro každýho jablečnej Tang, plechovka Isostaru, igeliťák na věci, pro cyklistu flaška Isostar a sichrhajsky na připnutí těch čísel. Po srazu jsme se jeli podívat aspoň na kousek běžecký tratě, na skluzavku u hráze přehrady a hlavně na chatu najíst se. Kluci koupili kuře a brambory a uvařili nám to. Tomu řikám servis. Jo, ale vlastně musim říct na jakou chatu jsme to jeli. Je to takovej bomba srub na Labský kousek od Protěže a Chatě na Vyhlídce. Ale nemá chybu. Voda? - čepuje se z potoka za chatou, žádnej vodovod nehledejte nebo dřez nebo tak něco. Venku je kadibouda, zezadu je u ní žlab pro pány na chcaní. Z boku jsou vidět vrata do seníku ještě s rampou. A z druhý strany je vedle chaty malý jezírko. Ideální místo na kalby, ale i na lyže. Když si vemu, že nad chatou vede běžecká trasa Benecko - Mísečky, vedle chaty vede kotva, odkud se dá zezhora sjet až k Hromovce, prostě paráda. A když jsem vešel dovnitř, bylo to ještě lepší. Jedna místnost v přízemí, uprostřed otevřený kamna, vlevo za dveřma patrová postel. Ale žádná palanda. Prostě dole postel normální a nahoře pověšená na stropu. Fakt bomba. V rohu nad stolem visely dva obrazy svatejch, a kdo si prej sedne pod jeden z nich (už nevim kterej), ten meje nádobí, to je tradice. Na druhý straně místnosti je ještě jedna postel, kde si prej není dobrý ani sednout, protože by se propadla a kuchyňka. Starý nářadí ještě s německejma nápisama jsou jen dokladem toho, že je to pěkně stará barabizna. Ale naprosto dokonalá. Majitelé to prej udržujou co možná v nejvíc původní podobě. Kamna uprostřed sice prej nebyly původní ale někdy ze 70. let, ale za jediné stopy civilizace pro mě byly lednička na chodbě a rychlovarná konvice v kuchyni. Fakt pěkná chajda... Po večeři jsme ještě zašli dolu do hospody na pár piv, samozřejmě v trikách Q. Ráno jsme vstali s malým zpožděním, ale s tim se počítalo. Po snídani jsme se jedna skupina odebrali na závodiště. Padákista musel čekat dole pod lanovkou v půl desátý a běžec mu pomohl dostat auto zpět do Sv. Petra. Mě vysadili cestou nahoře na přehradě u startu s věcma už připravenýho na závod. Kuba musel ještě spěchat na technickou přejímku kol. Pak už jsem jen čekal. Na místě jsem byl úplně první, ještě tam bylo pár pořadatelů a dva kluci z K.I.Bungee Jump (kamarádi našich průvodců, byli včera i v tý hospě), který na přehradě obsluhovali jednu z atrakcí pro diváky. Nevim jak se to jmenuje, ale je to takovej nafukovací válec, do kterýho si člověk vleze a beží jako na stěnu a vono se to pak kutálí po vodě. Jestli vám to pomůže, bylo to v Extravýzvě na ČT. Postupně se sem začínali sjíždět i ostatní závodníci. Dost známejch lidí, některý neznámí úplně, jiný jsem už někde viděl. Bylo tu pár odvážlivců, který startovali na plasťákách, jeden borec měl Necky Gliss nebo co to bylo za Necky. Tak jsem tak nějak kecal, rozjezdit jsem se nešel, čehož jsem později litoval. Ani ne rozježdění, ale spíš jsem si měl zkusit toho eskimáka. Totiž mojim úkolem bylo dojet podél bojek po levé ruce k hrázi, tam na vzdálenějším (bráno od startu) výlezu vylézt, oběhnout elektrárnu a čističku, přeběhnout hráz, to všechno s kajakem v ruce, seběhnout šutrovatou strmou stěnu, popoběhnout ke konstrukci skluzavky, nalízt, sklouznout skluzavku s hupem (skluz asi 4m sklon tak 60°, pak asi 1,2m skok do vody) , pokračovat směr oranžové bojky, v koridoru s oranžovejma bojema udělat eskimáka a pokračovat k bližšímu výlezu s bílejma bojema po pravý ruce, tam vylízt, popoběhnout a předat cyklistovi (nebo bikerovi jak si voni teďka řikaj). Moc těžký to asi nevypadalo, ale jet naplno, pak běžet a pak ještě eskimáka... A navíc na sjezďáku což pro mě byl kámen úrazu, ale o tom pozdějš. V deset odstartoval závod. Čekal jsem, že nahoru to bude tak hodina, nebo trochu míň, ale po 35 minutách (už tu byl i Kuba s kolem připravenej až mu předám štafetu) se hlásili první běžci nahoře. Kuba viděl start a říkal, že Radek se držel vzadu, a nějakej borec se tam vymázl v bahně. Chvíli na to připlachtil první padák a způsob, jakym to udělal byl dost dobrej. Prostě přiletěl nad parkoviště, pěkně vysoko, pak se do toho položil a takovou spirálou to hnal přímo na asfalt. Těsně to zvednul a dopadl rovnou na cestičku, kudy se přibíhá na předávku. Další dva přilítli současně, tak si gentlemansky dali už ve vzduchu přednost, to vypadalo moc efektně. Padáky padaly a padaly a Tom furt nikde. Já navíc nevěděl, jakou barvu má jeho padák, jen jsem věděl co má na sobě a jakou má helmu. Pak jsem ho ve vzduchu poznal podle helmy. Přistál na vzdálenější parkoviště, protože se nechtěl zamotat do lamp, který byly vyloženě nad tim parkovištěm. Ale žádná ztráta tim nevznikla. Předal mě a já to trandil k vodě. Nalejzal jsem o maličkou chviličku po nějakym chlápkovi,ani jsem se nezašprajdovával, celou cestu jsem ho doháněl a chtěl předject. Dostal jsem se za něj na vlnu, ale v momentě kdy jsem ho chtěl předjet mě to dycky zbrzdilo, nebo on přidal, prostě jsem ho nemohl předject. Až na výlezu jsem byl rychlejší. Popošel, popoběh jsem k rampě, to bylo fakt děsný. Lapal jsem po dechu, přece jen potřeboval jsem se vydejchat a ne běžet další kus s tak těžkym sráčem. Před seběhem po skále mě doběhl Pavel Kubričan, tak jsem ho pustil. Seběhu jsem se bál, byly tam šutry a mokrá tráva a bahno, bylo to na rozbití tlamy. Ale zvládl jsem to bez odložení kajaku, jak to někteří řešili. Seskočil jsem skok, jako špunt, úplně v pohodě. Lidi na hrázi tleskali, netušíc, že skok do vody je asi to nejjednodušší. Pak jsem to rozjel do sektoru pro eskimáka. Viděl jsem, jak tam Pavel vykrysil!!!! Jo vykrysil!!! To mě dost sebralo a řikám si kurva co je, to snad ne... Tak jsem se zvrhnul na protočenýho, ale pod vodou se mi to nechtělo protočit. Zkusil jsem teda zvednout nedotočenej, ale ani prd, přechytl jsem na páku, jen jsem se nadechul a spad tam znova. Pod vodou jsem přemejšlel jen o tom, abych to klukum nezkurvil a že to není snad možný, že jsem jak debilní amatéros. Tak jsem se zamyslel, v klidu si přehodil na pravo na šrouba, zkontroloval, v jakym stavu se mi nachází list, aby se mi neřízlo pádlo a zvedl. Povedlo se a alou k výlezu. Tam jsem plácl Kubu. Kuba odstartil tak rychle, že jsem ho hned ztratil z dohledu. Ani jsem nevěděl, kolik lidí jsem tady předjel ale věděl jsem, že Pavel mě sice předjel, ale pak já jeho, protože ti zvrhlý museli doplavat k výlezu s tou plnou lodí, což bylo obrovský zdržení. Popadl jsem Kubovy věci, který, jak se pozdějš zjistilo nebyly jeho, protože mu je vzal těsně někdo přede mnou, tydle byly už jediný, co tam byly. Ale to se pak vyřešilo. Za chvíli přišel Kocour s Radkem, vysmátý, vyprávěli jak se jim závodilo a počítali jsme, jak jsme na tom. Navázali jsme, stavili se nad hrází pro moje věci, tam se přidali i kluci - doprovod, převlíkl jsem se a jeli jsme vyhlížet Kubu do cíle. Když jsme dojeli nahoru, pátej cyklista akorát dojížděl do cíle. Dali jsme pivo a já se šel vysrat. V momentě, kdy jsem se vracel k cílovému prostoru akorát Kuba dojel na nádherném 11. místě. Krásně zablácenej, ale spokojenej. Prej ho jeden nějakej borec předjel a on předjel jednoho. Paráda. V takovýhle konkurenci jedenáctý místo je bomba. Když si vemu, že první čtyři týmy byly profesionálně zaplacení... Tady v cílovém prostoru se konaly takový ty akce okolo. Bungee running, trampolína, taková ta koule s protiběžnejma obručema jak tě do toho uvážou a točej, internetová kafárna, pivo. Po večeři v turistický chatě jsme jeli na chatu sbalit si, aby jsme viděli večerní vyhlášení a tak. Večer kolem vyhlášení vystoupily skupiny Robson, Wohnout, Děda Mládek Illegal Band a Dara Rolins. Robson nic moc, Wohnouti dobrý, Děda to byla bomba, nutno vidět. Koncertní kapela jak svině. Nikdy bych si nekoupil jejich desku, ale na koncert klidně pudu. Fakt dobrý show. Oni jsou to všechno takový strejdové Mládkové než dědové, a maj dobrý hlody, podpořený výborným provedením Mládkových písniček samozřejmě upravených do jejich show podoby. Fakt gut. Dali jsme pár kousků, kluci vyhráli v soutěžích nějaký dárky a flašky Smirnoff vodky!!! Vyfasovali jsme kloboučky euro ISDN a flašku Stalinovy slzy vodky!!! Koukli na koncert, Kocour si ještě dvakrát nebo třikrát slítnul Pláně na padáku. Po dědovi přišla Darinka a to byla nuda. Má fakt pěkný tělo, hejbat se umí, fakt kost. Ale to na to, abych se bavil u hudby, která se mi nelíbí, nestačí. Kluci to viděli podobně, tak jsme jeli domu. Domů jsem přijel něgdy v půl jedný v noci a rovnou zachrupnul. Fakt dobrá akcička, hlavně příjemný spestření ve zkouškovym období...

Gory

PS.: jestli se vám tedle článek zdá divnej, tak je to tim, že jsem ho psal ve třech etapách. A to jeden den, pak dva dny nic, pak zase a pak tejden nic, takže to trochu možná někde nenavazuje, ale snad je tam to, co jsem chtěl sdělit. Čaues.

Oficiální stránky