Soustředění ve Francii 2001 Datum 22.3. - 2.4. 2001 Doprava (řidič): Fiat Marea Weekend (Jindra, Kajmič), Fiat Ducato (Pohúdek, Hynek) Tratě (řeka): Pau (Gave de Pau), St. Pe de Bigorre (Gave de Pau), Reals (Orb), Foix (), Biarritz (Atlantský oceán) Přítomná zvěř: KK Kralupy: Kajmič, Fénix, Pohúdek, Prelajs, Dave, Jindruše, Petruše, Já (Gory) mimooddíloví: Jana (USK Pha), Viktor (Plžeň), Honza (Delfín), Hynek (Galasport team)
Takže jak vidíte, letos jsme se opět vydali na soustředění do Francie, do St. Pe. Jestli nechápete slovo zase, tak vězte, že jsme tam byli loni a o tom, jaký to bylo se můžete dočíst na našem webu. Takže se vrátim k letošku. Letos jsme stejně jako loni byli nabuzený ve velkym počtu, ale narozdíl od loňska letos to vypadalo reálnějš. Původně měl jet Jožka, ale ten nejel (pech, no) a nějakej čas neměl jet Kajmič, ale nakonec to vyřešil a jel, nějakej čas se rozmějšlel i Voves, ale nakonec nejel. Navíc si myslim, že by to tam tak trochu neustál, protože by asi dostal pěknou sodu, a navíc by spoustu věcí ani nepochopil. Tak a k nám oddílovejm jsme přibrali mimooddíloví. Nejdřív měla jet Lucka Hromádková, ta ale nejela, ale zmínila se jinde, tak jela Jana Camrdová z USK. Mimo to jel Viktor Mulač z Plžně, kterej se ozval Jožkovi na jeho interfernetovej inzerát. Pak jel taky Honza Kulhánek z Delfína (Jablonec), kterýmu jsme prostě řekli a taky strip-macher z Galasport Teamu Hynek Pechlát, kterej tam byl asi čtrnáct dní před náma s Vlašákem. Měli jsme jet Jindrovou Mareou a Volkswagenem Caravelle, kterou měl slíbenou na půjčení Pohúdek z jeho bejvalý práce na Kaučuku, ale páni šéfové najednou auto potřebovali a tak jsme sháněli jinou možnost. Něco sehnal Lukáš, ale nakonec bylo lepší řešení Fiat Ducato od nějakýho Jindrovýho známýho. Kajmič sehnal zahrádku od Kuby Pruhera z Budějek (eště jednou dík, Kubo) a měli jsme dopravní prostředky jasný, navíc oba Fiaty. Vzhledem k rozměrům kufru Ducata a počtu lidí co mělo jet mi už v týhle době vrtalo hlavou, že se tam sotva vejdem a už vůbec ne s lyžema. Jo kdyby všichni měli prkna (jako já), tak ty by se poskládaly líp, přecejenom jsou skladnější. Samozřejmě myslim až po odšroubování vázání, což není žádný problém. Dopadlo to jak to dopadlo a lyže (a prkno) jsme nechali na kanále. Kdyby se trochu přehodnotilo množství nápojů (píva), určitě by se lyže vešly, ale to už je teďka fuk. Trochu mě to sere, že jsem si nezajezdil na prkně, ale na druhou stranu ta alternativa, která byla místo lyží taky nebyla špatná, ale k tomu se dostanu. A ke všemu sníh v tudle dobu i když je, tak na to moje měkký prkno není moc dobrej.
Ve čtvrtek jsem teda už nešel do školy, přednáška z Fyziky je stejně úplně na hovno. Náš pan přednášející Docent Procent za 3 hodiny řekne 159x "čiže", proloží to nějakym "prosimvás" a sem tam asi jednou za 5 minut použije vazbu "je nutno si uvědomit", a na to tam nemusim bejt. Pak jen cviko z matiky kde jsem nebyl, ale přesto mám čárku za docházku. Jak je to možné?... To je prostě mistrovství... Když jsem teda nebyl ve škole, mohl jsem se prospat, v klidu ubalit (a zabalit), zkonzumovat a naobědvat se, stavit se na nákupu a jet navazovat. Navazovali jsme v dešti na silnici, protože klíče od vrat loděnice byli gdovígde. Trvalo to dost dlouho, museli jsme přehodnotit právě ty lyže, poskládat jídlo nějak dospod (aféra se slintavkou a kulhavkou právě kulminovala) a naskládat se do káry. Zavazadlovej prostor bylo navíc do půlky jenom pivo, ale hlavně, že lyže musely zůstat tady. Ještě jsme s Kajmičem a Fénixem a Davidem koumali různý možnosti, jak tam ty lyže dostat, třeba na střechu, ale nakonec to dopadlo, jak to dopadlo. V Ducatu sme teda jeli já, Fénix, Honza, řídil Pohúdek, kterej se jednou za sto let prostřídal s Hynkem, Pavel, Petra a Jana. Navíc do Prahy jsme vezli její doprovod. To znamená, že s Jindrou jel Kajmič a David, plus v Plžni přisedl Viktor. V Praze jsme zastavili v Globusu na nákup a hurá na Plžeň, kde nás čeká Viktor. Zatímco mu kluci navázali, já s Pavlem jsme skočili do nedalekého Tesca pro důležitý nápoj - RUM (mimo to oblíbený nápoj kamarádů, vydávajících metalový fanzin R.U.M. zine, který má i svou internetovou podobu). Pak už jsme nabrali směr St. Pe. Před hranicema jsme naposled nabrali benál za český Koruny a pak hurá do Němec. Na hranicích se nás jen zeptali, jestli nemáme alkoholické nápoje, na jídlo se snad ani neptali. Hynek chtěl říct že má pár piv pro vlastní potřebu, ale radši to nedráždil. Cesta mi letos uběhla podstatně rychleji, ačkoliv jsem spal daleko míň jak loni. Pokecali jsme, poslouchal jsem super mega dobrou muziku v discmanu, protože s těma mantákama v autě bych se dobrý muziky nedočkal, ta hraje akorát u Jindřicha, tydle tydýtové pouštěj akorát takový mrdky jako ... Každopádně dole ve Francii bylo fakt nádherně, akorát mě sralo, že nemám kraťasy někde na vrchu. Jeli jsme kolem zámku v Carcassone (jestli to píšu dobře nevim), taky kolem zasněženejch skalnatejch vrcholků Pyrenejí. V Toulousse byla dopravní zácpa, tak jsme čuměli po babách, ale nic moc to nebylo (Zuzi je hezčí). Taky jsme tu koukli na mostě proti proudu na nějaký brankoviště. U Tarbes akorát vzlítalo nějaký éro z letiště a to už se blížili Lurdy, odkud je to do St. Pe skoro co by kamenem dohodil...
Do sportovního centra v St. Pe de Bigorre jsme přijeli nevim v kolik hodin, ale chlapi tam zrovna obědvali. Vyzvedli jsme klíče, jeli jsme se podívat dolu na trať. Bylo vody jak sviňa. Takový jsme to vloni neměli ani jednou. Prostě celá trať byla pod vodou , zarovnaný, žádný vracáky, jen silnej proud. Dole u toho zubu skalnatýho s vírem se dělala bublina jako prase a ten zub šel dokonce v pohodě přejet, tím projet povodu, která bejvá spíš většinou protivoda, úplně zboku přes tudletu skálu (Ale jel to tak akorát Pavel, protože to byl tak trochu nesmysl). No, byl jsem zklamán a doufal, že to takhle nevydrží. Jak jsem to prohlídli, zajeli jsme na hřiště, zabrali postele (konečně jsme nespal nahoře a navíc jsem byl i u okna), vybalili zákl. věci (jídlo, věci na vodu) a jeli dolu potrénovat. Jezdili jsme všichni naráz, což mě trochu vadí, protože se pleteme a když se roztrháme, vždycky to vyjde tak, že někdo z těch, s kterejma bych chtěl a bylo by dobrý s nim jezdit (ty lepší než já - Pavel, Hynek, Kajmič, Honza), je v tý druhý skupince. Vůbec mi to ten den nešlo, byl jsem ztuhlej a polámanej z toho auta, nebyl jsem schopnej se nějak vytočit tělem, nebo si náklonem vysmrknout protivodu, prostě totálně dřevěnej. Vono trochu se s tim asi prali všichni, přecejenom tolik hodin na cestě a bez pořádnýho spánku se projeví. Když jsme dojezdili, jeli jsme zpátky nahoru. Vybalili jsme si (Felix zjistil že nemá kartáček na zuby) a šli jsme hrát fotbálek. K večeři uvařil někdo špagety a Pohúdek udělal takovou strašně dobrou a ostrou omáčku, po který ale všichni do jednoho srali a prděli a bublali...
V sobotu ráno jsme po snídani vyrazili na trénink. Cestou jsme se stavovali v St. Pe nakoupit pohledy a Péťa Fénix si koupil za 25F kartáček na zuby. Kartáček za 125 korun musí mít integrovanou i pastu a hřeben... Ale byl to prej ten nejlevnější co tam měli. Někdo se mě ptal kterej pohled si má koupit. Tak sem mu ukázal a chtěl sem si ho taky vzít, ale bohužel byl poslední, takže jsem vlastně poradil někomu, aby mi ho vzal před nosem. Vybral jsem jinej podobnej, ale ne až tak pěknej. Z toho příště plyne ponaučení, vybrat nejdřív sobě, pak radit, cha chá. Na vodě jsme jezdili nějaký 20 - 30 vteřinový intervaly. Natáčel jsem tu první půlku na kameru, ale nevím kdo tam byl a kdo byl v druhý půlce. Ale ještě před tím, než šla naše půlka na vodu, fotil jsem. Vyfotil jsem si to atomový zvíře Martikána a olympijský vítěze a vítěze SP2000 bratry Hochshornerovi. Totiž před námi tu byl na vodě Polskej nároďák (bez bab a ostatní kategorie taky nebyli kompletní). Pak jsme šli i my na vodu. Moc mi to zase nešlo, bylo moc vody i když asi o trošinku míň jak včera. navíc z toho jak jsem je natáčel kamerou mě pěkně boleli ruce. Vono se to nezdá ale snažte se hodinu držet kameru a ještě na dálku zavostřovat a přitom se snažit mít jí co nejstabilnějš. Odpoledne jsme dali 3x půlky tratí, nějak se mi to porád nedařilo, až poslední pokus byl trochu o něčem. Ještě před tim, než jsem šel na vodu, jsem vyfotil kluky na vodě a pak jsem šel fotit trať z mostu. Slezl jsem až na pilíř, dokonce na šutr na ostrově pod pilířem a vyfotil ten bublák a dojezd tratě, jak se to tam kroutí a pulzuje. Když jsem lezl nahoru zpátky na most, tak mi zezadu fouknul větříček a ufouknul mi kšiltovku. Ta přelítla zábradlí na druhý straně mostu a spadla do řeky. Přemejšlel jsem asi 5 vteřin, co budu dělat. Rozběhl jsem se kolem baráku, sběhnul k vodě, sundal oblečení a plaval pro čapku. Stálo to za to ale zima mi byla tak pár centimetrů (měřeno víme kde). Když jsem přiběh k autu, řekli mi, že zatímco jsem se koupal, tak tam lítala vzduchem moje loď. Jak to dořekli, zvedl se Pavlův kajak a kutálel se přímo na mě. Zpátky jsem dal běh ještě s Jindrou, kterej snad běhal každej den, taky s Honzou a Pohúdkem. Ačkoli jsem plánoval běhat víckrát, byl tohle jedinej běh, protože jsem to nějak nestíhal a nebo chcalo (což Jindrovi nevadí ale mě jo). Večer jsme vykrkli část rumíků a šli jsme fandit na místní fotbalové utkání (hned vedle našeho baráku). Fandili jsme místním, česky. Diváci se nám smáli, někteří se snažili napodobovat, ale měli z nás všichni prdel. Vono dělat tam v 10 lidech mexickou vlnu, řvát, tleskat někde na 3. JZĎácký by asi taky vzbudilo posměch a zvlášť kdyby to byli cizinci. David navázal přátelský rozhovor s jednou místní a já s Hynkem jsme zajistili místnímu tisku, aby měl o čem psát. Podrobnosti schválně zamlčím, protože se jedná o přísně tajnou událost. Každopádně nás za naše výstupy obdarovali namazanejma bagetama a nechali tam takovej ten omrazovací sprej na drobný zranění. Jo eště bych mohl říct, že zápas se nedohrál pro zranění hostujícího gólmana, kterýho musela dokonce odvízt sanitka.
Neděle. V neděli dopoledne jsme jeli k trati po vodě. Až na Hynka a Jindru, který museli svízt auta. Bylo to moc pěkný svezení, ale až do tý doby, než jsem si na horním brankovišti při lopování natáhnul záda a nemoh se skoro ani hnout. Neužil jsem si proto ani takovou pěknou skálu v zatáčce, ani pěkný vlny. Na jezu Kajmič prej lehce nabodnul Pavlise, ale evidentně to ani jednomu nevadilo (smáli se jak ...). Pod zatáčkou na oleji jsme spáchali souloď a pokračovali spojeni až k jezu u trati. Tam jsme se přes počáteční tvrdý keci a hecování přecejenom rozpojili a já šel ven z vody. Byl jsem z toho pěkně v prdeli, protože jsem se nemoh ani hnout a byl jsem si vědom toho, že jedu na soustředění takovou dálku na tak pěknou vodu a nemůžu jezdit. Koukal jsem jak jezděj ostatní a v duchu doufal, že budu moct taky. Ze břehu se mi to kritizovalo, bylo krásně vidět, kdo kde dělá jaký chyby a kdo se co snaží a nejde a nejde mu to. Ale zase na druhou stranu bylo i vidět, jak si to pěkně dávaj, Kajmičovi protivodky jsou dost efektní a navíc tak rychlý, že se mi o tom na kajaku může jenom zdát. Zato taková Petra takhle ze břehu vypadá, že se nesnaží a nesnaží a stejně jí to nejde. To nedává smysl co? Právě proto to nechápu. Po obědě mě Jana ty záda trochu prohmátla, našla takovej ztvrdlej sval pod lopatkou, což byl právě ten "problém". Trochu to pomohlo, ale bolel mě i nádech. Odpoledne jsem natáčel ostatní, jak jezděj celý tratě. Sem tam jsem někomu poradil a v duchu si říkal proč se mi to musí stát zrovna teď a tady. Ve Veltrusích by to bylo v klidu, dal bych tejden voraz a hotovo, ale tady... Jeli to celkem 5x, a ke konci už na nich byla hodně znát únava. Po ježdění šla Petra do vody, za odměnu že měla dneska narozeniny (17). Jindřich jí za to upekl pudinkový dort. Podvečer jsme dali fotbálek a po večeři, nebo vlastně ještě před večeří vyrazili holky za Slovákama. Viktor s Kofym pak šli za nima, ale za chvilku se vrátili sami, že je snad nenašli. Před spaním jsme napsali pohledy. To musim zmínit text pohledu, co poslal Fénix dědovi (jeho jméno je Marion). Napsal tam asi takhle: "Zdravím vás ze soustředění ve Francii. Je tu dobře, máme se dobře, vařej tu dobře a počasí je taky dobře. Ahoj, Petr." Jeden idiot před spaním rozsvítil, protože si potřeboval nachystat na spaní nevimco, ale pěkně nás (mě, Pavla a Fénixe) to nasralo. Dlouho jsem nemohl usnout, protože mě při každym pohybu bolely ty zasr... záda.
Pondělí je odpočinkovej třetí den. Tak jsme se v neděli večer dohodli, jak ho strávíme. Pohodář, Jana, David a Viktor jeli Mareou na hory na lyže, že si je někde zkusej pujčit. To se jim zadařilo a vcelku si prej dobře zalyžovali, akorát prej bylo ještě míň sněhu jak loni, ale byli v jiným středisku, položeným vejš a že se sněhem to šlo a moc drahý to taky nebylo (fakt tu cenu ale nevim, nepamatuju). Jak jsem loni psal, že jsme na hory jeli takovým super kaňonem a pak do brutálních serpentýn, tak kluci říkali (jeli jinudy a jinam), že kaňon tam byl podobnej, trochu měkčí, ale že měli serpentýny ještě brutálnější, že prej se Jana bála že spadnou s autem dolu. Prostě ženská. Jak řikám s Hynkem a Kajmič už na to taky přichází "je dobrý bejt gej" (pro ty co si myslej, že to myslim vážně, ať se podívaj na South Park ten díl, jak tam má Stan teplýho psa Sparkyho a je tam Velkej Teplej Al a Southparský Krávy hrajou americkej fotbal...). No a zatimco tyhleti lýžovali, tak my jsme se dopoledne vydali do Lurd. Mě už tam nic nelákalo, takže na to koukám trochu jinak. Prostě jsme se koukli na ty idiotský pánbíčkáře, Felix vysral půlku filmu na focení kostelů, vyfotil si jeptuchy u oltáře kde byl zákaz focení jako kráva, ale von to prej neviděl. Prostě idiot. Venku probíhala rekonstrukce nějaký části toho chrámu, dělali tam střechu a na stěny dávali ty umělý kameny. Vo tom se zrovna učim teďka v materiálech, ty umělý šutry, že to je směs něco jako beton a pak že to vobrousej a opracujou tak, že to vypadá jak stoletej šutr. Nabrali jsme živou vodu, pak prošli ulicí. Jo u tý jeskyně jak tam loni viselo hafo berlí, už ty berle nejsou, jen jedny, ten zbytek jim asi někdo ukrad. Felix si v tý ulici vyfotil pohled a dost se mu povedl. Takovej pěknej A4, kde je pochod s lampionama u toho kostela a ty světla jsou spojený v jedno jak choděj, prostě takový ty čárečky. Na to jsme já, Felix a Hynek zhnuseni celou situací odešli k autu a zbytek šel napřed směrem ke krámu a benzínce. Za viaduktem jsme je nabrali a šli nakoupit nějaký žrádlo. Nakoupili jsme a jeli do St. Pe. Po obídku jsme jeli do Pau. Pau je od St. Pe asi 25 km a je tam taky přírodní trať, ale je potřeba na ní hodně vody. Odtud pochází klan Estanguetů, myslim, že není třeba připomínat, kdo to je. Taky jsme tu Patrice potkali s tim novym Vlašákovim singlem, Jungle se tomu řiká. Já jsem neunesl představu, že si tam nezajezdim, tak jsem nasadil ibuprofen proti bolesti a šel na vodu. Docela to funguje, sice to asi neni dobrý, ale jezdil
jsem. V Pau je to dobrý, akorát kdyby bylo tak o 10 čísel víc vody, mohlo to bejt eště lepší. Nahoře je to takový široký a mělký, pak se to pod mostem zúží, část je jako jez a kus je pro lodě. Tam se dělá takovej velkej vracák vlevo, pak malej ale silnej vpravo, pak zase velkej silnej vlevo. Tam to chytá velkej spád a uprostřed je obrovskej šutr a pod nim bublina jako prase. Přes tu bublinu se dá skočit do takový kapsy nalevo a napravo už je zase širokej vracák, rozlitá řeka. Pod tim šutrem je to docela brutální. Byla tam protivoda a ta byla buď najedeš nebo ne. Prostě takovej los a hlavně nepřemejšlet a naprat to tam. Povedlo se mi to projet asi 3x a to říkám povedlo projet a ne povedlo. Hynek si to tam dával slušně a Honzovi to taky docela šlo. Pak je pár velkejch vracáků za hrázkama a skálama a pak teče jeden širokej proud vpravo ale po mělčině. A vlevo se dělá mezi skalama v soutěsce dobrej kohout. Ale nic těžkýho. Pak už je jenom takovej volej s pár vracákama a velkou hloubkou. No tak tam jsme pojezdili a jeli domky. Večer jsme se cestou u dolní trati shledali s těma lyžařema a po večeři jsme krkli víno, který jsme koupili v Lurdách. No a vzhledem k tomu, že jsem byl na ibuprofenu to bylo rychlý. Večer jsme pařili u kazeťáku na Tři Sestry a dělali jsme vůbec fůru tajnejch věcí. Takže jsem nakonec skončil na hajzlu a řídil jsem velký bílý autobus, pak jsem usnul ve sprše a zbytek je "tajnej". Nejvěčí hovado je Felix, protože zatímco Hynek, Kajmič, Viktor, Honza a já a asi i všichni ostatní jsme se bavili, ten idiot na nás furt čuměl a dělal si z nás prdel a pak nás natáčel na kameru v nestandartních situacích. Prostě ostuda. Když jsem se ráno probudil, to byla ostuda, ale ani ne tak proto že sem kucknul, ale když jsem si uvědomil, co jsem včera vyváděl, a to si toho eště navíc fůru nepamatuju, no, když mi to vyprávěli, tak to bylo hustý. Ale radši to tady psát nebudu, protože to prostě ten kdo tam nebyl nepochopí a ten co nás nezná už vůbec ne. Ale rozhodně nejsme žádný vožralové a úchyláci, který tam jeli chlastat. Aspoň já teda ne. To že jsem do toho takhle spadnul, to byla náhoda a hlavně to bylo těma brufenama... Takže sorry, ale radši se o tom rozvádět takhle nebudu, mohl bych tím utrpět já, ale co by pro mě bylo horší, mohl bych nějak nasrat ostatní...
V Úterý ráno jsem radši mlčel, protože to byla otuda, navíc jsem ani kvůli včerejšku mluvit nemoh. Snídaně, technika, petang, fotbálek, leháro... a odpoledne čtvrtiny čtyřikrát. Jezdil jsem na Hynkovim Clueu a moc se mi to líbilo, asi si ho od něj na podzim budu chtít kúpiť. Moc pěkná loďka, to musim Vlašákovi pochválit. Krásně vede směr, nosná, a připadala mi i pěkně točivá. Sice trochu jinak než běžná loď, ale dobře. Ale hlavně když to rozjedu, tak to jede kam chci a ne jinam. Tyhle dny mi nějak blíž unikaj. Jenom vim, že mi asi nebylo nejlíp, ale v tom jsem nebyl sám. Jo taky mi Poky (jeden borec ze třídy z Písku) poslal SMS, že u nás je hnusně, ale že až se vrátíme tak má bejt až 20°C a že Sparta teda ten Litvínov porazila (to jsme poslouchali už v rádiu v autě cestou sem eště před hranicema) a že hraje s Vítkovicema. Byl jsem docela překvapenej, protože jsem spíš myslel, že to postoupěj Pardubice, ale aspoň se můžu Kalousovi (jinej borec ze třídy, kterej fandí Pardubicům, protože je tam kousek odtud - Rokytnice v Orlickejch horách)smát - cha chá!!
Ve Středu jsme šli na vodu hrozně brzo a navíc byla zima a navíc to bylo hrozně hopem. Prostě vstát, hr hr nasnídat a hned hr hr na vodu. Takovej osobitej styl všude spěchat, přestože není kam, nebo aspoň ne tak debilně. Šli jsme jezdit celý tratě. A všichni byli pěkně nasraný. Jana to prokoukla a radši na vodu nešla. Pak jsem litoval, že jsem to neudělal taky. Ibuprofenová léčba sice tlumí bolest, ale tuhej jsem byl furt. Prostě to byly jízdy na hovno a totéž říkal Pavel... Prostě po ránu navíc v zimě než se člověk rozhejbe a navíc s krátkym odpočinkem a ještě na celý tratě, to je záhul a je to nepříjemný. Přes den jsme se dali trochu do kupy, podívali se na horu Chua (viz loni) ve stejné sestavě jako loni, tzn. David, Pavel a já, protože ostatní byli líný jako prasata. Mrtvá koza už tu nebyla, zato kanystr vod voleje. Odpoledne jsme šli na techniku. Jo musim taky říct, že už byl dobrej stav vody, o trochu víc, než jsme měli vloni nejvíc, což mi připadalo nejhezčí. Už od pondělka. Večer jsme šli směrem na horu Chua2 ale zkončili jsme jen na takovym palouku. Odtud nás vyhodili když si děvčata trochu hráli na 7louce a navíc se jim asi nelíbilo, že jsme měli rozdělanej ohínek. Ale fakt malinkej. Tak jsme skončili sedět na střeše takový opuštěný boudy na kopci. Dobrý místo. Navíc je super sedět na střeše na hřebeni, pak se týmově otočit a zkusit, jestli jim za střechu nezatejká (no prostě jsme to pochcali no). Cestou domů jsem ještě stihnul v tý tmě zakopnout a jak jsem to vyvažoval, tak mi podjela noha a hodil jsem záda rovnou do bahna. Holt zadaří se.
Ve čtvrtek jsme vstávali ještě dřív, ale to nikomu nevadilo, protože jsme před sebou měli výborný lákadlo - moře (vyslovuj mochhe). Jeli jsme do města Biarritz na pobřeží Atlantiku. Když jsme se takhle objevili na dohled vody, zděsili jsme se. Ty vlny vypadaly dost brutálně, tak 2 metry. Navíc když to vidíte jak se to na vás valí, prostě Saigon. Nevim proč, ale hodně z nás, jak jsme přijeli k mochhi, muselo jít na velkou. Po odhození malých problémů jen hurá na vodu. Byly slyšet nějaký slova o strachu a tak, ale všichni se na vodu hnali jak střelený. Ta slaná voda je fakt nepříjemná, k tomu studenej vítr, voda a žádný teplo, prostě léto to neni. Ale přes tohle všechno bylo pro mě mochhe naprosto ojedinělej zážitek. Ty vlny byly fakt dobrý, velký a když jsem viděl co se na mě řítí, připadalo mi to jak barák. Jezdili jsme jako blázni, pořád z vody do vody. Každej si na chvilku jen odskočil odpočinout, aby mohl zase na vodu. Kajmič jel proti vlně, ta ho nepustila projet, zabodl se mu zadek pod vodu, ta vlna ho kopla zpátky, zadek se zabodl do dna a kajmič přepadl přes zadek. Nevypadalo to moc hezky, ale nic se mu nestalo. Chvíli na to se totéž stalo i mě. Okamžitě jsem vylezl a šel kontrolovat zadek, byl naštěstí v pořádku. No a aby toho nebylo dopoledne málo, jedu takhle proti vlně asi 10 metrů vedle Fénixe, koukám na něj a proti němu jede vlna. A co byste neřekli, stalo se mu úplně to samý, ale hrozně pomalu. Prostě strašně dlouho trvalo, než se ta loď přehoupla na ten zadek. Taky byl celej. Vo Felixovi musim říct, že z nás všech byl nejvotroubenější. Všichni jsme jezdili nějak daleko od břehu (Jindra jezdil o dost blíž) a Felix jezdil permanentně o takovejch 30 metrů dál. Holt Felix má rozum někde jinde. Když jsme končili, Felix přejel takový kameny u útesu a pěkně se mu rozšklebily nějaký starý slepovaný díry a objevila se snad i nějaká nová. Pak jsem se dověděl, že Honza taky přepadl a byl z toho pěkně přepadlej. Ani se nedivim. Protože jak vás tam ta voda mele, uběhne to hrozně rychle a vy to nemůžete ovlivnit. Navíc v tu chvíli pořádně ani nevíte, co se s váma děje. David se pěkně nabumbal, protože udělal bezkonkurenčně nejvíc eskimáků. Ale všem tekla z nosu nudla. Trochu jsme se najedli a šli do města. Podél pobřeží jsou tam velký útesy a tak padlo hodně fotek na to jak se ta voda láme a tříští o ty obrovský bygry. Navíc u takový vyhlídky to tam vypadalo moc pěkně. A řeknu vám, mezi ty šutry mych se dostat nechtěl. Když si vemu že Mič Bjúkenen má zachraňování mezi šutrama na popisu práce... Foukal tam pěkně studenej vítr, tak byly fichni navlečený jak v zimě. U takový silnice byl suprovej hajzlik pro chlapy s cedulí "URINOIRS". Byl to takovej výklenek v kopci, kde byly tři nebo čtyři pyjosáry ale prostě dost dobrý. Zašli jsme do hospůdky na terasu. Jedni si dali kafe, jiní zase jen tak na sucho a Petru si skoro dal takovej velikej černej Novofundlanďan. Totiž von si jí nechtěl dát k snědku, ale spíš jako chtěl s ní obcovat. A evidentně mu nevadilo, že ona nechce a že je oblečená. Pěkně jí poslintal a obskočil, no fuj.
Pak jsme se šli cournout po městě, ale jen chvilku. Kluci koupili nějaký souvenirs, Felix si chtěl koupit mobila, ale nakonec z toho sešlo. Taky my jsme se pomalu sešly u auta na odpolední ježdění. Na vodu už nešli všichni, já jsem byl sice hrozně unavenej, ale když už jsme jednou u mochhe na takovejch skvělejch vlnách, tak to musim využít. Vlny byly možná ještě větší, ale hlavně byly teďka takový jiný. Nepravidelný. Pořád se to valilo ze všech stran a třeba šla jedna vlna a hned za ní ještě větší, takže zatímco jste serfovali nebo bublali v jedný menší vlně, najednou se přihnala větší a dala vám facku dopředu. To bylo nepříjemný hlavně při jízdě proti vlnám a zvášť u břehu. Protože jak se ta voda vrací z pláže do moře, udělá se mělčina a jak se na tu mělčinu valí ta velká vlna, udělá se ďolík, pod kterym je ale hrozně málo vody. No a tohle přesně odsrala Jana. Takhle u břehu jí to nějak podebralo jako ostatní předtím a přepadla. Jenže jí se to stalo hrozně blízko břehu a spadla zádama na tu mělčinu, vlastně na sucho. Já jsem to teda neviděl, ale je to vyfocený a viděl jsem jak k ní všichni na břehu běžej. Navíc ještě zlomila na svym fungl novym Kmochovi (ona si totiž svímu kajaku (Clue Midi) dala jméno) zlomila zadek. To my jsme hoblovali dál. Málem jsme se srazili s Kofym, když jsme bublali na vlně těsně vedle sebe, a voba sme s tim měli co dělat. Pak mě málem nabodl David, kterej se vůbec nedíval kolem sebe, jestli je někdo před nim nebo za nim. Pak jsme to zabalili. Když jsme se převlíkali, Jana měla nějaký krvavý voči a byla nějak zelená. Navíc jí to pěkně bolelo, tak jela do nemocnice. Tam jí zjistili (nechtěli po ní žádnej doklad o pojištění, to u nás tě bez kartičky ani nepozdravěj), že má zlomený žebro. My jsme s Ducatem jeli za nima hledat nemocnici. Bez nějakejch zvlášť velkejch problémů jsme jí našli, ale to už volal Jindra, že máme čekat u vody. Tak jsme jeli zase zpátky. Tam nám Jindra (no, spíš Kofymu, protože řídil) vynadal, proč jsme jeli za nima, že jsme měli čekat. Úplně zbytečně. Nevim proč. Nedohodli jsme se na ničem a navíc jsme tu nemocnici našli tak nebyl důvod proč nadávat ne? No to je jedno. Tak jsme to sbalili a jeli domu. Do St Pe jsme dojeli až za tmy. Stavili jsme se na trati a zjistili, že jak celej den pršelo, tak zase stoupla voda na tu ne moc příjemnou hladinu. Po osprchování sebe a věcí na vodu (vosprchoval jsem mejdlem i pádlo, hlavně kování, jak mi radil Vlašák, že slaná voda kování nedělá dobře), jsme se mohli těšit na další dny. Večer hrozně chcalo, ve vyšších polohách snad i sněžilo. Takže když jsme ráno vyšli ven, kopec za řekou byl do půlky zasněženej a hřebeny nahoře byly komplet pokrytý sněhem.
V Pátek jsme vstali taky dost brzo ráno, aspoň myslim. Vono totiž podle rozpisu jsme tu nebyli sami jako loni. Letos jsme se tu střídali do pondělka se Slovákama, pak sem jezdili dvě party Francouzů. Nějaký ženský reprezentantky a nějakej oddíl. Takže toho místa pro nás tam moc nebylo a bylo to rozepsaný na různý hodiny. No a na nás to párkrát vycházelo dost brzo. Nevim jestli to bylo zrovna tenhle den, ale zmiňuju se o tom jako vcelku, že to tam tak prostě chodí. No tak ráno jsme jezdili třetiny tratí. Všichni byli ztuhlý jako sviňa. Po včerejšku od mochhe samozřejmě. Jana už nejezdila vůbec, se zlomenym žebrem neni dobrý jezdit ani s ibuprofenovou léčbou. Moc mi to nešlo, byl jsem dost unavenej a byli tam brány, který jsem pokaždý najel jinak a pokaždý blbě. Až na třetí pokus to bylo trochu ucházející. Nakonec jsme dali ty třetiny navazující na sebe jako jeden celek. To se mi vcelku povedlo, ale už jsem byl tuhej, takže celkovej čas nebyl moc dobrej. Pavel taky nebyl na vodě, ten se byl proběhnout někde po horách. Vyprávěl, že tam je někde pěknej rozvodněnej potok, tak jsem přemluvil Jindru ať nám pučí auto a jeli jsme se tam podívat. Jel s náma eště David a obě holky. Zastavili jsme u takový laguny nad jezem. U toho byla ohrada pravděpodobně pro nějakej tábor. Měli tam připravený kůly na týpý a postavenou indiánskou saunu. To musí bejt pěknej tábor. Pod horama, u vody, v nádherný přírodě... No tak jsme šli proti proudu. Zas tak rozvodněný to nebylo a když předtim Pavel říkal, že by to třeba šlo jet, tak s tim by se dalo souhlasit jen na pár místech. Ale stačilo by trochu víc vody a na plastu už by to šlo. Jít podél vody proti proudu moc daleko nešlo. Narazili jsme na skálu a hlavně to dál vypadalo nevlídně a neprůchodně. U řeky vyvěral ze země dobrej pramen. Nevim, jestli to byla jen vytlačená voda z koryta řeky, která prosakuje sem, ale spíš bych řekl, že to byl pramen. A chutnal docela dobře. Tak jsme se vrátili k tý laguně, David a já jsme se vydali po druhým břehu. Pavel jel autem vejš. S Davidem jsme se dali takovou uzounkou cestičkou v křoví po šutrech, bahnem a po skalách. Po nějaký době jsme sešli k řece a uvědomili si, že už jsme docela daleko. Tak jsme to vzali zpátky po proudu. Tam to pak ale taky nešlo, tak než abysme se vrátili, tak jsme vylezli skálu a objevili se zase na tý cestičce. Celou cestu jsem si dával bacha, abych se někde nenatáh a nerozbil si hubu v tom bahně nebo na skále. No a když jsem sbíhal k řece, všim jem si, že se holky koupaj v tej laguně na Evy. No a v tu chvíli co jsem se tam ohlídnul, ujeli mi nohy a hodil jsem zádička. Zádama přímo na bugr a prdelí rovnou do bláta. To je fakt k nasrání. Po chvíli přijel i Pavel, tak jsme se taky vykoupali. Byla nám skoro všem stejná zima, jenom David je asi otužilej. cha chá... Odpoledne jsme dali techniku. Bylo nádherný počasí. Jo to je taky dobrý říct. Tenhle den jak jsem říkal byly zasněžený hory jen kousek od nás a jen od trochu vyšších poloh. Ale svítilo parádní sluníčko, opalovačka, teplo jak v léťě. Takže zatímco jsme koukali na zasněžený vrcholky, tak jsme byli bez triček a na boso v kraťasech. No tak jsme teda jezdili tu techniku. Já jsem Honzovi ukázal můj kulich na zimní trénink na vodě a odhodil ho na břehu. Jezdil jsem hrozně dlouho, ono všichni asi nechtěli z vody, protože to byl poslední trénink v St. Pe. Po tréninku jsme šli skočit z mostu do těch vírů dole. Kajmič skočil první. Já počkal na vír a skočil druhej. Vcuclo mě to pěkně hluboko a vyplaval jsem až o dost pozdějš než jsem čekal. Přiběhly jsme k mostu a už tam naskákal i Hynek, Felix, Viktor, David a Jindra jen už v suchejch hadrech kibicoval, Jana se šla taky podívat a Petra to natáčela. Pak jsme se
sešli, že pujdem eště jednou. Vono to bylo fakt studený, navíc po skoku se dá vylízt až docela daleko a ještě se musí docela mohutně plavat, že tam strávíš tak 2 minuty v tý ledově studený vodě, takže se nikomu podruhý už moc nechtělo. Kluci řekli že už nejdou a odcházeli. Zůstal jsem jen já - připraven a rozhodnut a Jana s Jindrou v suchejch hadrech přemlouvající ať jdem ještě. Tak jsem zařval na kluky a udělal gesto rukou ať jdou sem: "Hej, nebuďte mňágy, vole!!!" A nebyli. Jindra nás pustil po třech vteřinách jako výsadek. Šel jsem jako první z nich a tentokrát jsem se moc nepotopil, protože jsem neskákal na vír, ale na Jindrův odpočet. Ale snad Honza nebo kdo se potopil slušně a dokonce si tam i někdo stěžoval, že ho někdo pod vodou ohrabával. No, potřetí mě to sice napadlo, ale už jsem tam fakt nešel, ani nikdo jinej. Převlíkli jsme se, počkali, až Pavel, kterej šel na vodu pozdějš a jen na chvíli, dojezdí, navázali jsme lodě a už se připravovali na loučení s tratí. Pro mě to nebylo poslední loučení, protože jsem nahoře zjistil, že jsem dole nechal toho kulicha, tak jsem popadl Mareu a jel pro něj. To je autíčko. Sice jen 1,6, ale já zvyklej z Formana, tam když šlápnete na plyn, tak to je jak když šlapete do hoven. Na střeše 4 nebo 5 lodí ale jelo to jak sviňa, krásně za plynem. Takže když jsem se na rovince rozjel, zařadim na 4, kouknu na tacháč a vidim 140 km/h. Tak jsem radši ubral na cestovních 60-70 a radši už kontroloval tachometr pravidelně. Kulicha jsem sebral a jel zpátky. Večer proběhla menší likvidace pivních zásob, takže jsem šel spát pod vlivem. Prej mě eště v noci ty skalní budily a ptali se mě, kde je kazeťák. Prej jsem jim odpověděl: "Sebrali ho Kazeťáci" a spal dál. Tak přišel na řadu Felix a toho prej osprchovali i v pyžamu. To všechno řikám prej, protože jsem spal a nevim o tom. Vono já šel spát asi ve 3 a to jen proto, že jsme měli brzo ráno uklízet, balit a odjíždět. Kajmič s Hynkem a Viktorem a možná eště s někym to táhli dál. Pak odpadl prej i Viktor, když ho nutili upustit bublinku z octa. Ale to tady nebudu už víc rozvádět, někdo by to mohl špatně pochopit...
Takže v Sobotu ráno jsme se neprobrali tak brzo, jak bylo v plánu, ale nikdo nikoho neprudil, nenadával, nespěchal. To bylo dobře. V klidu jsme uklidili, sbalili, vytřeli, navázali a jeli vrátit klíče. Pak jsme se po okreskách vydali směrem na Foix. Jeli jsme, řekl bych, jinudy než loni, ale dorazili jsme tam taky. Bylo nádherný počasí, ne jako loni a tak jsem se těšil na vodu o hodně víc. Pohúdek dokonce šel v krátkym rukávu, ale zas takový vedro nebylo. Ono ta voda byla ledová. Já měl dlouhej rukáv a i tak mě ruce mrzly. On si totiž ten krátkej vzal jen proto, že viděl Pavla, jak si bere krátkej, a tak si ho vzal taky. Jenže Pavel ho právě zkoušel a dělal tak na něj past a sám si pak vzal bundy dvě. Dlouhou a přes ní krátkou. Jenže to už byl Pohúdek na vodě a mi se ho jen mohli ptát, jaká je voda. Když říkal: "To je v poho", věděl jsem svý. Jezdil jsem dost dlouho, ale ze začátku mě štvalo, že se všichni nashromáždili na tom nejhezčím úseku a už nebylo místo. Navíc tam byl i Hynek s Pavlem a Honzou, tzn. nejlepší kajakáři, takže jsem od nich nemohl okoukat, jak se to jezdí. Sjel jsem dolu a šel ještě jednou. Musel jsem na to přijít sám. Trvalo mi to dost dlouho, vono tam byla taková kombinace v těch velkých vlnách a ta nebyla moc lehká. Pak jsem jel ještě jednou a to přijel i Honza a Kajmič, takže to už bylo s tim porovnáváním a okoukáváním lepší. Už se mi to i dařilo. Pak se už ale projevila únava a začal jsem to zase kurvit. Ještě jsem si naposled zaserfoval tam dole v takový perfektní vlně a šel z vody. Ta vlna ta je úplně geniální. Prostě ideální tvar a rozměr. Ani ne moc vysoká, ale ne malá. Ani ne moc krátká, ale ani ne zbytečně dlouhá. Prostě úlně ideální tvar na serfování. Navázali jsme kajaky, Kajmič si s pádlem stoupnul, aby ho Felix vyfotil s pozadím hor. 
Felix ale chtěl taky bejt vyfocenej, tak mi vrazil foťák, ať je tam vyfotim, ale to už se přisrali všichni ostatní a nakonec z toho je hromadný foto, kde chybim akorát já, když mačkám spoušť. Prostě Kajmič chtěl mít pěknou indivindi fotku a nakonec z toho byla banda... ale co to je fuk ne? Ve Foix jsme se stavili na nákupu. Nakoupili jsme sejry a vína, nějaký jiný věci a na parkovišti u krámu rozbalili jídlo. Lidi v autech na nás troubili, čuměli, kolemjdoucí přáli dobrou chuť. Jel okolo peloton cyklistů a popřáli nám taky jednohlasně: "Bon Apetit". Jezdilo tam hafo motorek, krásnej Monster (Ducati), dokonalej Buell X1 Lightning, Ninja 9 z 98 (Kawasaki), CB500 (Honda), a nějaký další a hlavně hafo skútrú. Jo na to jsem vlastně zapoměl. Vono tam stejně jako loni jezdilo furt hafo motorek a já po nich čumim a poznávám a prohlížim a tak. Třeba letos jsem tam poprvý slyšel Varadero (viděl jsem jí už v Praze na Motocyklu 2001), nebo jsem tam viděl takovou strašnou prasemoto udělaný snad z CBR600 nebo čeho. No tak potom jsme to jídlo zase složitě zabalili a jeli na Reals, resp. do Roquebrunnu, kde jsme chtěli sehnat nocleh. Jenže Hynek rozbalil piva a já zachytil nástup, k tomu jsme s druhym autem jsme udržovali chlastomost, takže jsem nezachytil nástup sám. U nás v autě se přidal i Honza a to byla cesta hnedle veselejší až na jednoho vykyslouna za volantem, cha chá. Jeli jsme nádhernou krajinou. Úplně přes hory, takovejma serpentýnama jsme sjížděli domů až smrděli brzdy. Jana se zase bála a jak říkám, Pohúdek byl pěkně vykyslej, protože jsme v autě udržovali dost dobrou náladu. Jeli jsme pak podel nějaký řeky, kde tam byly taky šipky na nějakou slalomovou trať. Do Roquebrunnu jsme dojeli za tmy a nikdo už nás neubytoval. My jsme si u auta hráli na německé turisty na dovolené (vykřikovali jsme německy různý kecy, až jsem se divil, na co jsem si všechno ze školy vzpomněl, ačkoli jsem německy nikdy se svojí upatlanou 3 neuměl). Zkusili jsme kemp v Cessenonu, ale tam to bylo opuštěný a tak jsme jeli do Reals pod širák. Rozdělali jsme si ohínek, přestože Jindra protestoval. Pak se ale umoudřil a rád se ohřál. Řeka byla rozvodněná jako sviňa, přes tu soutěsku (viz loni) se to valilo plnými doušky (viz Ivan Mládek uvádí Luďka Sobotu). Jen v tý tmě to nebylo moc vidět a ráno už to bylo pryč. Pohúdek nasranej na nás kaliče se sebral a šel se v klidu ožrat k vodě, jak to sám popsal. Hynek vytuhnul a my jsme to po chvíli u ohně taky zabalili. V noci jsem se budil zimou a pořád se posouval blíž k plamenům. Pavel pak říkal, že se taky budil a oba jsme dycky sebrali vokolo plamenů ty odhořelý klacíčky a házeli je do ohně, takže ráno bylo ohniště úplně malinký, bez jedinýho stéblka nebo klacíku.
Ráno bylo krásně. Vedro jak v léťe, prostě pařák. Janě s Jindrou se už nechtělo na vodu, tak se jeli podívat k Středozemnímu mochhi. To my jsme šli na vodu. Bylo dost vody, ale pořád to pomalinku ubývalo. Bylo zhruba tolik, kolik jsme měli loni při tréninku. Ale ještě před tím jsme se šli podívat dolů do skal. Tam to je fakt parádní. To se ani nedá popsat. To je prostě nádhera. Skály jsou tak 10 metrů vysoký nad řekou, s vymletejma dírama a kapsama. A když jsme se podívali na to, v jaký vejšce byly naplavený kmeny a rákosí, tak to tam asi musí při povodni bejt pěkně divoký. Tak jsme se tam v jedný z těch kapes v kroužku já, Kajmič a David vykakali. Felix se před náma styděl, tak nás ten šmejd vyfotil. Navedl jsem Felixe, aby vyfotil takovou díru ve skále a ta fotka se dost povedla. No, pak jsem šel na vodu. S Honzou, Kajmičem, Viktorem a Davidem jsme to sjeli až dolu, nechali se Felixem vyfotit. 
Totéž udělala později druhá banda, kterou fotil Felixovym super foťákem David. To potom nechápu, jak je možný, že David to vyfotí tak pěkně, perfektně to přiblíží a to hovado Felix to zmáčkne, jak kdyby to fotil z kilometru. Nahoru jsme šli s Honzou po skalách na druhý straně. Museli jsme s kajakama vylízt na skálu docela strmou, pak přelízt náhorní plošinu, pak to tam zas prolízt přes skály a sjít k vodě. Byla to dost divočina, navíc jsem byl bos. Honza to zabalil dřív, já šel ještě vejš. Zkejsnul jsem tam ještě chvíli, ale nemělo to chybu. Pak jsme to ještě několikrát sjeli, párkrát jenom ten hup uprostřed. Pavel, Hynek a Pohúdek už taky jezdili. Petra dneska pauzírovala. No a v jednu jsme šli z vody a začínali pomalu ale jistě balit na odjezd domky. No, a tak se stalo, že už jsme byli na cestě domů. Skoro jsem nespal. Cestou jsem si koupil časopis Option Moto (vo přestavbách motorek, hlavně sportovních, naháčích a street fighterech). Tam jsem vyprudil jednu mladou krásnou Francouzsku (ale stejně kam se sere na Z...) a ani to jejímu starochovi nevadilo. Na Francouzskejch hranicích jsme přejeli nějakou odpornou slámu jako rohož kvůli slintavce. Na našich hranicích jsme museli ještě vystoupit a očistit si obuv. Já byl sice celou cestu na boso, ale na očištění jsem si nasadil boty. To, že jsme měli sejry a vína a jídlo nikoho nezajímalo. V Plžni jsme udělali malou botu, když jsme hledali Viktora. Totiž Jindra jel s Kajmičem rychle napřed, protože Kajmič potřeboval do práce. Tak nechali u Viktora Hynkovu a Jany loď (Janě jí vezl Hynek Vlašákovi na opravu a úpravu sezení). Jana napsala, že chce zalepit zadek, posunout sedačku, opravit díry po špatně vyvrtanejch dírách na stupačky a zalepit kevlarouhlíkem zlomený žebro (to lidský). Včera na Trnávce jsem se dověděl, že Vlašák to pochopil trochu jinak a zalepil jí vzpěru v kajaku. Dobrý ne? No tak jsme našli Viktora, vysadili Hynka a nabrali směr Praha. Tam jsme zavezli Janu na kolej, rozloučili se a jeli domů. Já vystoupil trochu dřív, totiž doma v Dolínku. A protože bylo fakt těch 20°C jak říkal Poky, tam jsem sednul na motorku a jel na kanál odvazovat a uklízet a navíc jsem si myslel, že ještě s Honzou potrénujem na kanále. Ale kluci už tam nebyli, tak jsem si rozvěsil věci a jel zas zpátky. Pak jsem ještě jel na mašině do školy na referát z Fyziky. Totiž měl jsem ještě s Tomášem Kučerou (další bomber ze třídy z Poniklý - to je u Jizery v Krkonoších) referát na konzervativní a nekonzervativní síly. No a já se na to vykašlal, nebo to spíš nestih. No a měli jsme ho mít ve 12:30 a já si ve 12:04 kupoval knížku, podle který jsem to pak dělal. A vyšlo to. Odpoledne jsme ještě s bráchou, Markem a Fanysem jezdili na motorkách do půl vosmý, ale to už jsem někde jinde...
Každopádně strhnuto a podtrženo, letos to bylo asi lepší. Bylo nás víc, větší zábava, míň nasrání. Akorát ty záda mě boleli celou dobu a chytaj mě i teď. Na prkně jsem si sice nezajezdil, ale ani mě to nějak neštve. Bylo určitě dobrý, že jsme nebyli jen jednooddílová banda, že tam byli borci a borkyně jako Honza, Hynek, Viktor a Jana. Navíc mě to vyšlo o dva litry levnějš, dost i díky tomu, že jsme jeli Ducatem nafťákem a ne Caravellou - posranym žroutem naturálu. Trošku mě mrzel nedostatek masa, protože byla ta krize s těma nemocema, loni nás zase trápily vysoký ceny benzínu způsobený ropnou krizí. Taky by to chtělo víc času na to jít se někam projít - lákaj mě ty hřebeny za řekou v St.Pe. Taky by to chtělo nějakou babu.... Ale to už by nebylo soustředění, ale ráj... Příští rok už to snad bude bez komplikací (ráje se ale nikdy nedočkáme...) a snad zase pojedem a snad pojedu i já... a snad i tu babu najdu... nebo nějaká mě... nebo já už fakt nevim co... Tak zdar a zas někdy něco napí-u (doplň)...
Gory
upozornění: Místa nebo různý fakta o trati v St. Pe nebo ve Foix vědomě nerozvádim, protože jsem o nich napsal podrobně v minulym roce, takže pokud vás to zajímá, koukněte se tam, doufám, že to je ještě přístupný, že to Jožka už nevymazal.