28.12.2001 - 01.01.2002
Je pátek dopoledne a já se po několika telefonátech konečně dozvídám, kam to vlastně jedu. Těsně poté z výpravy odpadá Kofy (pracovní povinnosti). David má dovolenou, takže po několika zprávách z internetu o sjízdnosti (vlastně nesjízdnosti) našich silnic posouvám odjezd na jednu hodinu. Vyzvedávám Davida doma, stavím se pro řetězy a moje statečná škodivka se začíná prodírat větrnou smrští směrem ke Krušným horám. Při výjezdu z Klášterce se na silnici objevuje ledovka, po chvíli se déšť mění ve sněžení a ocitáme se definitivně v království zimy. Řetězy nenasazujem, puberťačka stoupá dobře. Kousek před vrcholem jenom chvíli chladíme, protože bylo zaděláno na čaj. Desetiminutovou přestávku využijeme k poslání SMS Jahodovi, že silnice je průjezdná (ráno nebyla). Před čtvrtou jsme na místě v Horní Halži. Na parkovišti je Fandorovo auto, teď ještě najít jeho příbytek. Nakonec se nám to daří, ale člověk co nás tam posílal se tak divně usmíval. Co je k smichu na větě "Franta Sajdl nás pozval na chatu"? Aha, už vím. Fandor bydlí v maringotce! Večer jsme jeli do hospody v Měděnci, po osmé přijeli budějice. Dnes ještě spíme dole na chalupě, v marině jsou ještě malá žatecká vodáčata. V malé chaloupce je asi šedesátčtyři lidí a ještě se nejde spát. Holkám se to nelíbí. Soutěž o KK začíná...
Vstávám s bušením hlavy a pomalu si vařím čaj. Oblékám se a vyrážím na lyže. Chci se jít podívat na Přísečnou, přehrada kousek odtud. Vyšlápnu nahoru do Halže a chci jet po silnici. Nejde to, silničáři ji přičinlivě posypali. Projdu Halži pěšky, pak šplhám na pole a pokračuji lyžmo. Stopa nikde, jde to naprd. Nakonec dojdu na Měděnec ke kapličce zkusím se rozhlédnout, ale moc to nejde. Sníh se vytrvale sype a poměrně silný vítr ho žene přes hřeben. Cestou zpátky hledám cestu pod silnicí, abych nemusel sundavat lyže a také jí nacházím. Na chatě obědvám a přesunuji si věci na marinu. Fandor nemůže po včerejšku najít kulicha, tak mu půjčuji svého (mám přece dobrou kapuci... Odpoledne jdeme na běžky všichni, kromě Radka a holek. Ti jedou do Varů do bazénu. Jdeme do Měděnce, Švehla s Bóčou dobývají kapličku, my jdeme pod kopcem. Docházíme až k Duze. U ní by se dalo nastoupit přímo na zahrádky aut, mantinelům tu do dvou metrů moc nechybí. Dáme nějaké lahvové a jdeme zpět. Na večer jsme domluveni na malé party na Klínovci. Chtěli jsme tam na běžkách, ale do toho počasí se nám nechce. Po setmění tedy rozmražujem Fandorova kombíka, skládáme se dovnitř a vyrážíme. Zbylo na mne místo v kufru. Večírek byl podařený, Jahodovi měl přijet z Jáchymova kamarád, ale dřív, než nás našel tak mu praskla nějaká hadička a vytekla chladící kapalina. Jwdiný výsledek byl, že Jahoda proběhal asi hodinu ve svetru po sjezdovkách a lovil signál. Radek poznamenal, že díky mobilům se místa přstávají dělit na krásná a ošklivá, ale na místa se signálem a bez signálu. Nastává první trhák v soutěži o KK. V jednu probouzíme Fandora, beru si jeho klíče a jedem domů. Sotva se rozjedem, tak nás staví stopař úderem do zasněžené střechy. Jeden z Žateckých, přijel se na nás podívat. Nakládáme jeho i jeho lyže a jedem. Řídí se mi dobře, jelikož jsem silně pod vlivem. Mám v sobě sodovku, dva čaje a tři kafe. Prostě sanitární den. V jednom místě mi Fanda povídá: "tady se odbočuje vpravo, nech tam trojku a jeď co ta zatáčka snese, tady nic nejezdí a za tím je krpál". Podřazuji za dvě a brzdím. Za rohem se samozřejmě míjíme s protijedoucím autem. Kopec přesto vyškrábem, ale nemít řetězy tak jsme velice rychle skončili. Druhý zajímavý moment nastává na přejezdu, instrukce zní: "rozjeď to, já se podívám doprava, doleva to ani nezkoušej, přes sníh tam není vidět".
Přes noc přibyly nějaké centimetry a sněží a fouká... Jdeme do Kovářské. I s holkama a expedičním stylem. Mimo cestu. Je mraky sněhu, hůlka zmizí místy celá. Opírat se o ně většinou nejde, první stopotvůrce nemá problém zapomenout jaké má vlastně lyže. Bočuch v jednu chvíli uvízl lyží kdesi v koruně stromu, přesto byl po pás ve sněhu. Vrcholné číslo zažíváme u trati. Jdeme podchodem, i když varianta přechodu čtyřmetrového náspu byla také na stole. Procházíme po jednom, většinu podchodu vyplňuje potok. Když jsem v půlce, ozve se náhle troubení, výkřiky "doprdelevlak" a pak vše mizí v bíle lavině. I železniční tratě se pluhují. V Kovářské si dáváme čaj, grog, pivo. Víc vařeného už není, vaří do jedenácti. Fandorovo kamarádi, kteří šli s námi povídají, že do jedenácti nevařili, neb nebylo maso. Zpět jdem napůl po cestě a napůl lesem, ale vyjde to nastejno, akorát v lese se musí víc kličkovat. Jahoda přišel v hospodě o kulicha, tak mu půjčuji svůj , mám přece kapuci... Stihli jsme do Měděnce akorát na příjezd vlaku, kterým přijela Fandorovi nějaká kamarádka. Proti všem předsevzetím jsme skončili v Mědníku. Švehlíci a Boček odvlekli po večeři holky do Klášterce do bazénu. My zůstali a David má svátek... Na chatu dorážíme v šílené fujavici po jedné.
Ráno se ze začátku spodní chalupy ozývá šustění zipů, ale pak se to trochu srovná. Po obědě se jdu projít. Jdu po zavřené silnici se snahou dorazit do Kovářské. Třista metrů před sebou vidím člověka, ale místy už není znát jeho stopa. Vítr vytváří nádherné tvary ze sněhu. Vydržím to pár kilometrů a pak, když už vidím Kovářskou za sebou a silnice nikde, tak otáčím. Nerad bych o Silvestra skončil na Božím Daru. Na sjezdovce poprvé po čtyřech dnech uvidím dál než k lesu. Pode mnou leží nádherná krajina s poetickými místními názvy jako Tušimice, Prunéřov a další a další... Alena (ahoooj, Aleno) mi sděluje že mne čekají na Mědníku. Vyrážím a za chvíli už obědvám. V tu dobu už začíná oslava Silvestra. V 13.00 CET je totiž půlnoc na Fidži... Chalupa, kde se slaví je na Mýtince, asi kilometr a něco pod marinou. Za setmění vyrážím s Davidem a Jahodou dolů. Kulicha jsem půjčil Kofymu, mám přece kapuci... Instrukce zní: dolů a u studánky doprava. Moc dobrý itinerář. Vezmu-li v úvahu, že David zabloudí i doma, já s Jahodou máme na zrak papíry a pořád sněží. Tu studánku si někdy v srpnu přijedu prohlédnout. Správná chata byla až ta třetí, mezi tím byly nějaké drobnosti jako sníh po pás a tak. Chvíli po našem příchodu se slavil Singapur. A pak už to jelo, Kalkata, Teherán, Addis Abeba... Békalo se, nosila se voda, o půlnoci se koupalo (já tedy tuhle výšku sprostě vynechal). Po Azorech jsme odešli, navštívili asi tři chaty a hupky dupky do postýlky.
Spacák mám bytelný, péřový, ale to co mne ráno probudilo nebylo vedro. Vykouknu z pelechu a vidím do čtvrtiny mariny nafoukaný sníh. Závěs odhrnutý a otevřenými dveřmi výhled do Chomutova. Dveře nedrží zavřené a my teď máme v hrncích zamrzlou vodu. Vylézám z pelechu, soukám se do kalhot a do bot, které praskají a začínám vytvářet žitelno. Nejdřív zajistit dveře, pak zatopit. Kdosi starostlivý včera přiložil. Bohužel se nepřesvědčil, jestli je v kamnech oheň a tak vytahuji tři neočouzené brikety. Za hodinu už je teplo a já se pouštím do další práce. Začínám střízlivět. Jahoda si nečestně pomáhá tím, že pobíhá po Krušných horách a shání na různých chatách svetr a šátek. Nakonec je nachází v Mědníku. My s Davidem nakládáme věci a lyže na sáňky a táhneme nahoru. Jak poznamenal vlekař, když viděl náš šarpský výkon: "Těžký život dobrodruha...". Auto jde odemknout, až na sníh v kufru, na sedačkách, v motoru a ve výfuku je v pořádku a na třetí pokus chytne. David jde odevzdat sáňky a já z něj (to jako z auta) odstraňuji kusy ledu. Než se vrátí, je auto očištěné a chcíplé. Námraza se roztopila a vlhkost pronikla do karburátoru a kontaktů a to škodivka nemá ráda. Domluvíme jí až s pomocí kabelů a nějakého ochotného člověka. Dolů sjíždíme opatrně, opět bez řetězů. Asi pět kilometrů za Kláštercem dostoupala teplota ke stovce. V zoufalém pokusu o nápravu trhám z masky pracně nabalený alobal a ... ono to pomáhá. Pak už jde všechno jako po margarínu. V Žatci vyhazujeme Kájinu a svištíme. Před pátou jsme u Slaného a Davidovi na mobil začínají docházet SMS, které přetížená Eurotelecí síť obdržela včera po desáté večerní... Tak nám spokojeně začíná rok 2002. Copak asi přinese?
Jožka