Mini-soustředění v Čuňovu

30.04.-02.05.2002

Takže jak je už patrný z nadpisu, vydali jsme se na soustředění do Čuňova. Mini je to proto, protože jsem tam jeli jen na dva dny a taky proto, že jsme tam byli jen tři. Důvod, proč jsme tam jeli je asi každýmu zasvěcenýmu jasnej. Totiž letos se tam jede v červnu 2. závod českýho poháru, současně je to i nominační závod do nároďáku. Když jsme to na jaře v termínovce viděli, měli jsme smíšený pocity. A já jako jeden z těch, který tam maj závodit jsem nebyl výjimkou a navíc jsem i měl trochu obavy z toho, jak to tam vypadá. Z fotek z internetu a od zpráv od ostatních jsem znal pochopitelně Niagaru a Trubku (ale ještě tu starou těžkou), trochu jsem viděl i ten areál. Láďa Pour i Lukáš Kubrič mi řikali, že to není až tak těžký, jak to vypadá, ale že je tam těžký udržet směr lodi. Prostě že neni dobrý tam přijet a z fleku jet závod. Tak jsme plánovali a plánovali, kdy bysme se tam mohli jako vydat. Nic nás nenapadalo, navíc jsme tušili, že to bude stát pěkný prachy. nakonec jsme se zhruba tak na NKZ v Troji dohodli, že pojedem přes první máj a do čtvrtka, protože já potřebuju v pátek do školy a Pohúdek do práce, takže jedinej, kdo má dovolenou do pátku je Pavel. Nikdo jinej nemoh nebo nechtěl, takže jsme jeli nakonec tři, Kofyho audinou, takže rychle, pohodlně, ale za 13 na 100. Vyráželi jsme teda v úterý odpoledne asi v půl šestý mě vyzvedli kluci doma. Cesta po dálnici ubíhala dost rychle, vono taky 160 km/h je docela hukot, zvlášť s loděma na střeše. Před hranicema jsme si zařídili roaming a nabrali poslední benzín. U Blavy jsme si trochu bloudli po nový dálnici, takže jsme se otáčeli těsně před hranicema s Maďarskem, ale do Čuňova jsme přijeli asi tak ve čtvrt na deset. V hospodě jsme dali pivko a optali se po ubytování. Bažant od takové pěkné slečny moc chutnal, zvlášť po těch kilometrech v autě. Platili jsme mojim litrem, kterej byl jediná cizí měna co jsme měli, protože směnárna na hranicích nějak nefgovala.. To už jsem ale byl o kilo lehčí za dálniční známku.. Ubytování nám řekli, že máme prubnout Rusovce. Sjeli jsme se podívat na kanál, kterej je uplně stranou civilizace. Zajímavý bylo, že když jsme se ptali v Čuňově nějakýho místního chlapa na slalomový kanál, odpověděl: "To nepoznávam." Asi nějakej ňouma a nebo nerozumí česky slalomovýmu kanálu.. Kanál byl vypuštěnej, zamčenej areál, nikde ani noha, jen kolem nás asi třikrát projel žigul kombi s ochrankou vodního díla. Takhle za tmy to vypadalo hrozně monstrózně, všude samej beton a ploty a beton a beton.. Jeli jsme teda do Rusovců, tam nám řekl nějakej místní chlop, že máme zkusit jednu hospu. Tam nám dali pokoj, ale jen na jednu noc, zítra maj plno. Ubytování v klidu, noc za 2 kila za jednoho. Tak jsme se ubytovali, dali v rychlosti pár piveček a ... a pak jsme šli docela dost unavení spát. Pavel ještě v noci vyřizoval telefonát s vožralym Ropušákem (slaví čáry ne?), neuvědomil si, že platí za roaming navíc.. Ráno jsme jeli do Blavy na Petržalku hledat směnárnu. Směnili jsme prachy a jeli na kanál. Zaplatili jsme za trénink, pokecali a podívali jsme se na Pražáci a středisko a vůbec dost početnou skvadrou "Čehůnů". A hlavně jsme čuměli na vodu. A že je na co čumět. Hukot jako kráva. Aspoň ze břehu to vypadá dost hustě. Možná maličko hustěji, než to nakonec je z vody.. Takže teďka popíšu jednotlivý úseky kanálu jo? No vono je to složitější. Voni tam jsou kanály dva, ale v tom pravým bylo o dost míň vody a to jako na úkor bezpečnosti. Hlavně je to tam o loď, takže jsme tam nikdo ani nejel.. Ale ten pravej. Na začátku jsou dvě klapky, mezi nima pilíř. Celou dobu tekl jen na jednu klapku, tu levou, takže jsme asi zažili tu měkčí verzi kanálu. No a hned za mostíkem za klapkou byl vpravo vracák, kde se taky může stát, že jedete do protivody a jedete do kopce. Pak najdete do ní a chcter vyjet, těšíte se, že pojdete skopce, ale ono to zrovna pulzne a jedete zase do kopce. Nebo tak můžete najet do víru, a jen frk a jste venku. Jo je to sázka do loterie no. Pak je na druhý straně vracák, uprostřed šutr, v pravo od něj váleček. Vracák za šutrem se opět kroutí a mění jako had, takže zase nikdy nevíte, jaká vám přijde voda. Za válečkem je vpravo vracák, kam při nájezdu neradim skákat, protože bouchnete zadkem a podjedete to. Pak je menší rybník, a zavřená propojovací klapka. No a za rybníkem je to nejhustší. Trubka. Pavel to přirovnával k Váňáku, já spíš ke kombinaci Váňáku a Zatáčky ve Špindlu. Prostě hustý. To snad nejde popsat. Nájezd vlevo, vlevo vracák, pak hup jako sviňa s vlnou, co se balí doprava. Vpravo vracák a pak zase proud, pak se celý proud naráží do nějaký překážky na dně, neradil bych to přejíždět, ale vono to samo táhne dost doprava, kde se to bočně balí do válce a všechno to pěkně pulzuje, prostě dost hustá záležitost. Pak je přes od pravého břehu zahrazenej váleček s šutrem, na kterej to tahne. Následuje vracák vlevo, co vystřeluje dopředu, takže protivoda je potřeba podject. Potom práh přes celou šířku, rozjetá voda s málo vody, kde pokaždý bouchnete pádlem, zakončený kohoutem a rozšířením s připojovací klapkou od vedlejšího kanálu. Takže další rybníček. Pak jen sešup s málem vody a vracákem vlevo, malým vracákem vlevo za šutrem-. Pak je to zahrazený zase zprava, kde je vracák, z kterýho jde do proudu váleček, kterej neradim skákat, neboť tam opět bouchnete zadkem. On se ten váleček při výjezdu z vracáku nezdá, ale docela chytá za zadek. Pak je poslední vracák vpravo před Niagarou a pak to přichází. Nevidíte nic, jen jak končí voda. Mezi hrázkama z šutrů jedete a najednou se to otevře. Cejtíte to zrychlení, jak se to rozjede a rozlije do stran. Velkej jazyk, ze stran se balí a jak se to sbíhá, tak se dělá kohout a válec, kterej je ještě podtrženejněčím na dně. Vlevo je vracák, vpravo je náznak vracáku. Za kohoutem a tou boulí je zase díra a na úrovni dalšího levýho vracáku válec. Pak ještě pár vracáků vpravo, uprostřed za šutrem, vlevo, vpravo a pár vln a pak se to vlévá do rybníka teda jako Dunaje, odkud můžete připádlovat do vyvážecího přepravního pásu, kterej ale nefungoval.. Odtud do nasedacího bazénu, což je koryto tak 100m dlouhý, tak 15m široký a něco přes půlku kajakářskýho pádla hluboký, maj tu pověšený brány na stojatý..

Takže jsme počkali, až odjezdí Roháčova grupa a mohli jsme taky na vodu. Jeli jsme to tak nějakl vracákama a bránama, vono to tu jinak ani nejde, protože vyjíždět se toho moc nedá. Nahoře jsem byl překvapenej, jak to pulzuje a jak je v nájezdu do pravýho vracáku málo vody. Váňák jsem sjel esíčkovou protivodou pod tím největším hupem a dolů. Pak až k Niagaře to šlo v klidu a tu jel první Pavel. Přes protivodu vlevo. Já jel po něm a pak Kofy, docela v klidu, jde to. Je to dřina, má to sílu a blbě se to koriguje, ale jde to. Sjeli jsme to asi 6x a pak z vody. Vono, já bych to celý viděl asi takhle, je tam fakt málo vody v proudu. Ve vrácákách dost, ale v proudu co chvíli dřete pádlo o beton.. Taky je to tu těžký podle toho, jak to berete a jak rychle jedete. řekl bych, že když jedete pomalinku, volně, tak to jde docela blbě korigovat a jede to kam chce voda. Když tak jako jedete v tempu, snažíte se propádlovat brány a držet si směr, jede to, kam to naštelujete a kam chcete, fakt dobrý. Ale když jedete naplno, "průjezdy rychlých povodných branek ve vysoké rychlosti" a tak podobně, prostě rychle a krátkou stopu, je tu problém s řízením. Prostě přijde vlnka, tam to pulzne, kopne a odhodí o půl metru vedle.. Tak teda po dopoledním tréninku jsme jeli na oběd do Čuňova, cestou jsme prohlídli hráz a plavební kanál směrem dál po proudu, v hospodě jsme si dali smažák (jak originální) a jeli jsme schánět do Rusovců nové bydlení. Nakonec jsme se ubytovali za stejnou cenu v takovym trochu náboženskym privátu naproti od včerejší hospy. Dali jsme si tam věci a jeli se dívat na kanál. Tam jezdili naši půlky nebo co to bylo. Koukali jsme, jak jim to jde. A uměj to. michal Buchťák jsme se shodli, vypadal na vodě líp jak Martin, Beny klasicky šikovnej a ostatní jakbysmet. Kdybych měl jmenovat všechny, všichni jsou dobří. Sem tam měl každej trochu problémy, ale to se není čemu divit. Tady to asi každýho nemine. Když si třeba Přemek Vlk vynášel singla zpátky o úsek, protože se mu nepovedl průjezd skrz Váňák, řekl něco jako že mu chybí druhej list. A to už je něco, aby singlíř vypustil z úst něco takovýho. To od Járina asi nigdy neuslyším, igdyž by ho tam potřeboval každou chvíli :-). S Pavlem jsme se taky šli podívat po hrázi na starý koryto Dunaje, k nějakýmu muzeu tady uměleckýmu, skoukli jsme infotabule o tom, jak to tu bude vypadat, až to tu bude hotový. Paráda. Na ostrově vedle kanálu by měl vyrůst park, aquapark s tobogánem a tak, tenisový kurty, volejbalový kurty a tak. Pak směrem k Čuňovu by mělo bejt velký golfový hřiště a pak přístavy s parkama a nábřežím se vším všudy, bufety, hospůdky, atp. No, nevim jak dlouho to bude trvat, než to tam fakt takhle bude. Nevypadá to, že by na to byly prachy. Aspoň že ten kanál už funguje, i když by to mohlo bejt lepší? Třeba jako víc vody, víc branek a branky v obou kanálech a tak, ale to bych chtěl už moc, no ne? Taky šli na vodu bratia Hochshornerovia, Juraj Minčík, a ještě nějaký deblíři a singlíři. A řeknu vám, Juraj je moc dobrej, podle voka mi připadal vo třídu lepší než Honza Mašek nebo Přemek Vlk. Ale asi to bude tím, že to tu má najetý. Ale co pak předváďeli Hochshornerovci, to bylo hrozný. Voni jezděj na tý lodi vod Vajdy, takový tý, co má sama od sebe špičku ohnutou nahoru. A ještě voni to maj nějak divně zasedlý, nebo maj takovou páru (asi oboje), ale voni, když jedou, tak se jim špička zvedne uplně nad vodu a jen to hrnou po hladině skrz všechny ty průsery a brány. Radost pohledět, zvlášť, když to vypadá, jako by ani moc nemakali, jen tak se vezli. No, fakt gauneři. Mimo to tu jezdil i Peter Nagy s Radkem Orokockým a ještě jedním reprezentačním singlířem, ale ten si nevzpomenu na jméno. A to jsou taky magoři, teda v dobrym slova smyslu. Voni šli na vodu, když jsme my jezdili. Jezdili nějaký minutovky nebo kolik (docela dlouhý) v těch brankách na vyjížděcím bazénu. No a oni tam jezdili asi třičtvrtě hodiny a když jsme my končili, tak šli rovnou na kanál a tam to bušili další půl hodiny. Ale když říkám bušili, tak bušili. A ani nebylo poznat nějakou únavu. No, co má Orokocký za listy, to bych vám taky přál vidět. To je jak ty Jířovy plácačky, možná ještě o něco větší. Na vodu jsme šli někdy ve čtyři, zrovna když se naši balili domů. Rozloučili jsme se se známejma a jeli jezdit. Jezdili jsme zase techniku, ale tentokrát jsem zkoušel různý varianty různejch průjezdů. Prostě všechno, co mě napadlo. A docela to šlo, i když kvůli únavě to ráno možná bylo lepší. Musim říct, jak to vypadalo kolem kanálu během ježdění. Totiž z toho jsme byl dost hotovej. Prostě ten areál je furt plnej lidí. Byl teda svátek, takže proto tolik lidí a navíc pěkný počasí, ale nezažil jsem, aby v Troji bylo tolik lidí jen tak na čumendu a i jako náhodný kolemjdoucí, co se na chvíli zastaví na pokoukání. Tady je to asi jiný. Prostě furt plno lidí. A to nejen těch, co jdou okolo. Třeba rodinka s dětma, skupinky bab, kluků, prostě všici. Taky je nutno dodat, že tady snad nenarazíte na hnusnou holku. Buďto je průměrná, nebo koc jako prase. A to nekecám. A takovejch je kanál plnej. Prostě přijde jedna taková, rozbalí si deku, vytáhne z batohu knížku a celý dopoledne jen tak sedí, čte si, nebo pozoruje, jak se jezdí. A nebo skupinka holek, sedne si do bufetu, dá limutku a tak tři hodinky se jenom koukaj, jak se jezdí. A nejen holky, i rodinky, důchodci, mladý kluci s bruslema, motorkáři, fakt všici..Po ježdění jsme to uklidili a jen se zastávkou doma na rozvěšení věcí jsme jeli do města pro další prachy a nakupovat snídani a pitivo. Při návratu do Rusovců slyšíme ze zámku hrát muziku, a z hospody odnaproti taky. Jdeme tam na jídlo a vidíme, že v altánu u hospody hraje živá hudba, evidentně česká. Slyšíme starý český hitovky komunistický i nekomunistický, dávám si nějaký kuře a po pár pivech se unavený jdeme kouknout na druhou muziku, tady to už balej. kosek u zámku je nějaká venkovní zábava s živou skupinou, mladý lidi se bavěj, opět množství supr bab mě překvapuje. Dáváme pivko a po chvíli jdeme dost unavení spát. Mám vytahaný ruce jak něco a celkově toho mám pro dnešek dost. Ráno po snídani jdeme na kanál jezdit půlky tratí. Tady je ten problém, s tím snažením se projet to naplno. Nepřijde ti voda a jsi v řiti. Časy jsou dost rozdílný, ale nějak to dojíždím asi 5x. Jedeme zase na oběd, dávám hejka s bramborem a moc si to chválim. Po obědě vyzvedneme věci a vracíme se na kanál a já jsem dost unavenej jídlem, tak si jdu lehnout k vodě. Kluci taky tak. Beru discmana a protože nikdo nejezdí, není se na co koukat, tak po chvíli usínám u vody na sluníčku. Po probuzení jsem trochu sežehnutej a při odjezdu hodnotíme, že jsme trochu všichni. Slunko tu mělo fakt sílu. Tak nakonec jdeme na závěrečnou techniku. Jedeme to asi 7x, fotíme se, na různých místech a v různých pozicích. Jednu fotku (doufám že vyjde) fotím přímo z vody, zespoda to převýšení na Váňáku, to jak to tam bublá a tento týto. Pavel fotí na zlomu Niagary,ale sám tvrdí, že asi nevyjdou. Uvidíme. Z vody jdeme totálně strhaný, vyfocený filmy a navazujem na cestu domů. Domů se nikomu nechce, takže cesta ubíhá pomalejš, na hranicích chčiju uprostřed dálnice, stavíme se na véču ve Velkym Meziříčí a pak už hurá domů... No,pěkný soustředění, jen by bylo trochu drahý nebejt toho, že nám toho spoustu platil oddíl. Na závody se tam těším, ale z faktu, že se tam jede českej pohár mám furt smíšený pocity. Totiž je hodně pěkný, že se to jede někde, kde se to dosud nejelo, je pěkný, že je to na tak pěkný vodě a těžký. Ale je tu spostu jiných aspektů. Každýho asi napadnou a pozitivní moc nejsou, ale budiž. Mě se to osobně stejně moc netýká nebo vůbec netýká, takže nebudu brečet a nebo šířit nějaký vejmysly. Feru na to. No nic, takže na závody se teším, i když naděje na nějaký umístění si nedělám. Ale moc pěkný soustředění to bylo. Bejt tak ještě v pohodě, skoro bych se tam cejtil, že je dobře...

Gory