Francie 2002 by Gory

28.2.-11.03.2002

Takže letos, stejně jako loni, stejně jako předloni, jsme plánovali soustředění ve Francii, v našem oblíbeném Saint Pé de Bigorre na řece Gave de Pau v krásné krajině pod Pyrenejema. Stejně jako loni jsme chtěli původně jet v termínu kolem 23. března, kdy už je na jihu Francie dost teplo. To se letos ale nepovedlo, protože v tento termín bylo naše ubytování plný, nevím kým a proč, jestli to něgdo zamluvil dřív, nebo jestli dostali přednost, jestli to byli vodáci nebo fotbalisti (přecejen jde o ubytování na fotbalovym hřišti, tak by bylo logický, gdyby dostali přednost fotbalisti), nebo něgdo uplně jinej. To je jedno. Prostě letos jsme odjížděli UŽ 28.února, teda čtvrtek tři neděle před tim našim chtěnym. Podle toho jsem propadal skepsi co se týká počasí už předem. Bylo mi jasný, že bude kosa, studená voda a u moře na hovno. Jen jsem si řikal, že na horách bude aspoň hafo dobrýho sněhu, tak pojedem aspoň na hory a ještě si letos zajezdim na prkně.. Ale vono hovno, ale o tom pozdějc. Navíc jsme byli varováni od juniorů (od Benyho), který tam byli asi čtrnáct dní před náma, že je tam kláda a že se nedá jezdit bez rukavic, teda jako pytlíků..Taky změnou termínu odpadla účast "Koumáka" teda jako Honzy Kulhánka z Delfína. Taky Hynek (každý ho zná :-)) se letos omluvil. Prej kvůli práci s rybičkama, možná kvůli Kamile (jeho pololegitimní choti), což mě docela silně sralo v kombinaci s nemohoucností Kajmiče, kterej pro změnu kojí svého druhého potomka (i toho třetího, co se mu možná narodí, teda jako toho co nosí sám :-)). Trotloid Felix to taky vysalámoval, prej kvůli škole. Janu Camrdku jsem viděl naposled na Trnávce na tréninku na jaře 2001, takže mi bylo jasný, že taky nie. Naopak oproti loňsku se přidala skoro čerstvě -cetiletá Lucyje Hromádková ze Skalice, no a konečně s náma odjel i Ježek (Ser)Jožka. To znamená, že nás jelo 8, takže akorát na dodávku. Letos to vodnesla (teda spíš sme to vodnesli my..) zase VW Caravelle z bejvalý Pohúdkový práce. Už před dvěma lety jsem nadával na její apetit a to si letos brala ještě o pár litříků navíc, takže jsme se chvílema dostali na spotřebu okolo 20 LITRŮ NATURÁLU. Prostě srágora. Teda aspoň jsme na ní měli dobrou zahrádku, která dokonce byla i vyměkčená mirelonem, ale na jednom místě ne, což docela vodsrala Prellikova funglovka "Meloun". Taky jsme věděli, že v neděli po nášem příjezdu tam přijedou Vlašákovci, teda Galateam Sušice. Složení jsme nevěděli, ale až na pár lidí to bylo jasný a věděli jsme o Čertovi. O to větší překvapení nás pak čekalo (teda pro mě to rozhodně překvapení bylo). Tak to by snad byly úvodní řeči vokolo.

Někdy v úterý před odjezdem byli kluci nakupovat jídlo (pro všechny) a pití. Jindra si nechal v práci seznam s věcma co si napsal, takže se prej trochu zdrželi. No, každopádně neměli jsme toho málo. Kdybyste viděli tu hromadu jenom žrádla, co se válela v loděnici, řikali byste si, že to je na měsíc. Ale zase 8 lidí je 8 lidí a 10 dní je 10 dní... Množství piva bylo zase dost šílený, což bych třeba i omezil, ale je to jedno, vešli jsme se, ale zase je pravda, že nevézt s sebou 132 kg jen v pivu, byla by spotřeba PHM o trochu menší... Na druhou stranu, když už se to veze, je to příjemný, no ne? Já jsem si ještě vezl domů pádlo a loť na poslední úpravy před odjezdem (na pádle jsem stahoval utahovačku až mi praskla - shit), Jožka taky lepil zlomenej zadek a nějakou tu oděrku (teda vona jeho Prase-Ryba je jedna velká oděrka - sorry Jožo) na poslední chvíli...

Ve čtvrtek ráno jsem si zabalil věci, který jsem si už v průběhu tejdne chystal a jako vždycky jsem měl pocit, že toho mám hodně, ale zase že mi něco chybí. Kolem devátý jsem si je odvezl s loťkou na kanál, připravil na zabalení, pádla v super novém futrálu, všechno připraveno. Napsal jsem dopis pro kluky, kde jsem je výslovně poprosil, aby mi loď navázali zipem futrálu nahoru (aby zip neryl do lodi) a aby do ní pokud možno už nic nedávali (něco jsem tam už dal - takový ty lehčí věci jako Laktofit, helmu, vestu apod..). Pak jsem to zas zamknul a jel domu. V tu ránu jsem zjistil, že mám za sebou ještě snowboard. Tak jsem to znova poodemykal a odkódoval, zamknul a zakódoval a jel domu. A kurva. Já nechal doma deštník... No holt rybář (vysvětlení přijde později). Jel jsem ještě do školy na první přednášku z Geodézie, která byla docela na H. Pak jsem volal Jindrovi, kde je. Řekl mi, že je v práci, že mám čekat v Holešovicích na OMV, kde mě asi za 40min vyzvedne. Totiž kluci mě měli vyzvedávat na Zličíně už cestou na Plzeň, ale Jindra jel stejně domu, takže mě vzal s sebou. Na OMV se přeřítila kroupová a chcavá smršť, že jim tam lítaly billboardy. Cestou k Jindrovi domů jsme ještě na poslední chvíli scháněli šipky v Kralupech, Jindra ukládal a vybíral a měnil peníze. V jedný bance mu došly, v druhý už bylo zavříno, zase ten rybář. Ale co, manželka to tam hodí zejtra. Šipky jako na potvoru nigde nevedou. U Jindry doma už čeká Caravelle. Skouknu jakou že to teda máme tu zahrádku a všímám si divnejch háků na straně, kterých se ale žádná loď nedotýká. Taky si všímám toho, co mi bylo uplně jasný, že moje loď je přivázaná zipem dolů. Ani nenadávám, protože mě to bylo jasný předem. Nevim, jestli to bylo naschvál, ale každopádně mě to ještě teď pěkně sere. Kdybych tam nic nenapsal, neřekl bych ani hovno. Ale když tam doslova napíšu, poprosim, zdůraznim a pak to je takhle...Nemám slov.. David pomáhá uspíšit Jindrův odjezd a je zapojen do domácích prací, který Jidra nestihl před odjezdem udělat a tak tam běhá kolem baráku..( potřebujem od Renaty uložit ty peníze ne? :-)). Zdravim Lucku a po nějaký chvilce jedem směr Plžeň a náš poslední člen výpravy - Viktor. Cestou jsme mu volali ať koupí šipky. Viktor nezklamal a koupil. Super, jen mu dali nějak málo náhradních hrotů. V Plzni se naposledy loučím telefonicky s jendou moc milou dívkou, ale protože máme zpoždění a spěcháme, tak to ani nemůžu dovyřídit a v autě mezi těma kretýnama si moc nepokecám..Viktor nechává auto rodičů (Panda mu nejezdí) na parkovišti, že si ho zejtra táta vyzvedne. Přejíždíme hranice v hromadné euforii za konzumace móč dobrých řízků od Lucyje. Já radši likviduju vlastní řízkové zásoby od maminky, aby se nezkazily. Německo nějak nevnímám, doléhá na mě nepohodlí a řidičovo nepříliš jisté kontrolování směru jízdy v kombinaci s hudbou, kterou poslouchám při každé pohodové jízdě, poladěnou do úchylných zvuků bez basů a chrastivou jak v telefonu, a radši pouštím discmana, chvílema si povídáme s okolosedícíma, chvílema nadávám, chvílema usínám, chvílema se dost bojím. Spát se moc dluho nedá, protože co chvíli stavíme na benzině pro potravu pro Kofyho miláčka. Jožka propočítává spotřebu a když z něj vypadne něco kolem 19 litrů, tak nasraně zabublám.. Někde na dálnici v Německu nás předjíždí auto a já si všímám řidičovy reakce, což mě nenechá usnout do doby, než se k volantu vrhá Jindra. Zastávky na bezínkách jsou sotva na vychcání, protože máme zpoždění, spěcháme, o nějakým proběhnutí nemůže být řeč. Probouzím se někde u Lyonu, Jožka mě informuje o tom, že jedem nějakou zajížďku či co, neodpustím si kritický pobublání na úkor řidiče a navigátora.. Na gumcuku mezi loděma je cosi skřípnutýho, nějakej hadr, zřejmě. Prej když Jindra jel v noci, že se mu tam kouslo něco jako bílej hadr. Na první benzínce zjišťujem, že je to sova, pěkná a že si hlavou dala o gumcuk a křídlem se na něj ještě namotala. U benzínky to radši nesundaváme, je tam moc lidí. Až na odpočívadle. Nigdo se k tomu nemá, tak jí sundavám já. Chudák zvíře. Je mi jí moc líto, je pěkně vybarvená, shora hnědá s černejma proužkama a zespoda je opravdu bílá, jak to viděl v noci Jindra. David mě s ní fotí, držim jí tak, že je vidět její veliký rozpětí křídel. Je mi to sice blbý, ale hážu jí do koše. Nevidim jinou možnost, co s ní tady a teď udělat. Normálně bych jí asi zakopal, ale tady?.. Příroda se mění, počasí taky, ale žádná sláva. Vítr mele s autem, a slunce taky není moc vidět. Něgde u Beziers vidíme poprvý Středozemní moře, na benzínce u Carcassone konečně stavíme na trochu delší dobu, stíhám si s Davem a Pavlem zablbnout na umělý lezecký stěně, ale jen na chviličku, protože máme zpoždění, spěcháme. Před odjezdem ještě málem zajela Jindru nějaká pani Maňána. Pak už to valíme na Tarbes. V Toullousse děláme okliku skrz město, když Jindra volá s někým z práce. Vidíme vypálený baráky a vymlácený vokna a střechy nějak natrhaný. Uragán? Vichr? co? Pak někdo řiká, že tu byl nějakej výbuch refinérky nebo co. Tak zase zpátky na dálnicu a jedem na Tarbes a tam.V dáli pomalu vidíme zasněženou krajinku Pyrenejí a to znamená, že se blížíme našemu cíli. Lurdy jsou furt stejný, jen kopce nad nima byly v mlze a zasněžený trochu víc, než jsme byli zvyklý.

V Saint Pé jsme se nejdřív zajeli podívat ke trati na Pont des Grottes (teda jako pátek někdy kolem poledne). Zima jako sviňa, vlhko a neteče moc vody, ale zase na druhou stranu to je tady asi ten nejhezčí stav. Vracíme se do střediska, vyzvedáváme klíče a jdeme se ubytovat. Jako loni máme pokoj blíž jídelně. Zabírám postel jako loni, pěkně dole abych nemusel nikam lízt, u okna aby na mě šel čerstvej vzduch, u topení aby mi nebyla zima a u zásuvky abych moh zapojit discmana přes adaptér a pohodlně nabíjet baterky a telefon. Jen jednu nevýhodu má tahle pozice, protože se nade mě zase nasral David. To by mi nevadilo, kdyby David nebyl David. Kdybyste viděli, respektive slyšeli, jak se v noci mele a škube a funí a heká a dejchá a každý vrtnutí znamená na rozvrzaný palandě spoustu skřípání a vrzání a hejbání dolní postelí, pochopili byste, proč mě to tolik točí :-). Vybalili jsme se teda, nachystali kuchyň, zprovoznili šipky, David hnedka zlomil nějakej hrot (měli jsme pouze tři náhradní) a jeli jsme dolů na trénink. Mezi tím se docela brutálně rozpršelo. Lodě jsme dole odvazovali dost narychlo, během chvíle jsem cejtil mokro na zádech. Vzhledem k tomu, že jsem v lodi měl fůru věcí, který jsem tam nechtěl mít (prej nebylo zbytí), utekl jsem vybalovat pod most/propustek. Pohúdek šel za mnou, vybalil, ale po chvíli rozhodl, že na to sere, že v takovým počasí nejde. A to já zas ne! Kurva první den a já bych nešel? Hovneur. Jde se na vodu. Převlíkli jsme se postupně v autě v kufru a ve předu a tak a šlo se na vodu. Každej byl polámanej, ale evidentně nadrbanej na tu vodu. Jel jsem nahoru k jezu, rozhejbal se, udělal pár přejezdů v ledový vodě a jel dolu. Za vestou jsem si vezl pitíčko, který mi vlna u jezu párkrát spláchla, tak jsem ho pak uložil na břehu a jel jezdit techniku. Nikomu to moc nešlo, i když zase co se dalo čekat po tolika hodinách v autě a nevyspání. Dva roky před tím se tu dycky při prvním tréninku krysilo. Obě dvě předchozí léta to byl David, kdo to odsral, no a letos to spadlo na Viktora. Nějak se do toho zamotal a nezvedl. Kluci mu pomohli s lodí a už se nevrátili. Já to ještě chvilku trápil a pak jsem je následoval. Nutno dodat, že jsme jezdili všichni v rukavicích. Na rozpise tréninků jsme zjistili, že sobotu odpoledne a celou neděli maj rezervovanou Španělé. Pak Jindra řikal něco o závodech že mu řekli v centru. Necháváme to otevřený. Cestou nakupujeme pohledy. Vzheledem k malé hotovosti u sebe na mě nezbejvaj prachy a tak pohled nemužu koupit. Zejtra nebo v pondělí (nakonec to trvalo o dost dýl, za což může máme zpoždění spěcháme navazujem jedem..). Večer se teda definitivně zabydlujem, najíme se a dorážej naši Španělé, v čele s Funésem, což byl takovej připlešlej chlapík, kterej prej klukům připomínal Funése, ale podobnej mu podle mě vůbec nebyl. Mě spíš připadal jako nějakej připlešlej španělskej ukecanej týpek. Přivítaj se s náma, taky je tam nějaká velící paní, taková vyloženě španělskej typ s kudrnatejme černejma vlasama. Taky se chtěj najíst, což pro nás znamená trochu stáhnout bordel. Všiml jsem si, že k našim Kanoe-Raft-Kajak časopisům, co jsem s sebou vzal z loděnice přibyl nějakej jejich časák. Prolistuju a nacházim dlouhej článek o španělskym reprezentantovi Igoru Mendozovi, výsledky španělskejch kvalifikací za 2001 a nějaký články o kanoistice a vodním slalomu a tak. Jen škoda, že ve španělštině, takže tomu nerozumím. Jedna holka mluví trochu anglicky a nabízí nám, jestli s nima chceme v neděli teda závodit. Kývneme a trochu mi to nabourává plány, protože v neděli jsem myslel, že pojedem na hory. No nic, třeba se to nějak vyvrbí. Zcela znaven a unaven cestou jdu spát, vzpomínaje na jednu nádhernou černovlásku o pár stovek kilometrů zpátky.

Ráno jdem na trénink někdy v devět. Ubylo trochu vody v řece, ale obloha je stejná. Už nevim, co jsme jezdili, ale vim, že Jožka už vypadal, že sem tam projede i nějakou bránu, kterou chtěl... :-). Fasuju sport tester, no hezký, moje tréninky jsou pod téměř policejním dohledem :-). Po tréninku ve městě potkáváme Funése, chce po nás vědět, jaký kategorie a v jakým počtu pojedem, kvůli startovním číslům a startovce. Nahlašujeme rukama nohama i Jožku, kterej nebyl ještě uplně rozhodnutej, zda pojede. Rozhodli jsme za něho. Po obídku nějaký polívce dávám já s Prellikem proti Jožkovi s Davem fotbálek, jelikož se udělalo dost hezky. Hřiště i brány jsou veliký, lidí málo a balón kulatej, takže se pěkně za tím nesmyslem naběháme. Jožka doplácí na nepříliš dobré technické dovednosti a herní přehled svého spoluhráče a jeho mužstvo dostává klepec, přestože z nás čtyřech to kope podstatně nejlíp. Až na ty jeho naskakovací kroky do faulů...něgdy. Po fotbálku se opláchneme ve sprchách a zase spěcháme na trénink. Odpoledne jdeme na horní trať k centru na minutovky. Tady jsou nějaký Angláni a jezděj nějaký asi tak 3-minutovky. Prostě stejně tak jako my nějakou zabijárnu. V jejich xichtech poznávám dva kluky, co u nás byli v létě 98 (jak bylo ME v Roudnici) ve Veltrusích potrénovat. Evidentně jde o nějakej reprezentační team, nebo aspoň něco jako středisko (část výpravy má na lodích reprezentační nálepky nebo oblečení PeakUK GBR Team). Taky je vidět, že jsou asi dobře zavátý, protože jen tak na břehu na šutrech seděj ve svejch Double Dutchovskejch Retrech a Touchích a prostě lodích, nedbaje nějakou tu oděrku navíc. Jeden z nich to fakt dře, ty ostatní to možná oproti němu trochu flákaj, ale každopádně dostávaj záhul tak jako tak. Počkáme až dojezdí a jdem na to. Před jízdou se jdu ještě odlehčit, poprvý od příjezdu, někam do křoví proti vlaku. Zrovna jede kolem... Až se jejich velmi důležití trenéři uklidní, odchází i zbytek lidí a přichází náš čas. Jezdíme minutovky, dvakrát po pěti opakováních. Dvě různý tratě. Tady nahoře jsou krásný protivody, nádherný vracáky, jedna jde vysmrkávat tak, že na to mám sílu i při poslední minutovce. Během ježdění se zase rozpršelo. Pak se ještě chvíli jen tak vozíme s Pavlem a pak to taky zabalujem. To už se ale setmělo a jsme dost unavený, takže pár pivek po večeři to spraví a jde se hajat. Během večeře vokem sleduju fotbalovej zápas v rozmáčeným hřišti. Chvíli stojím s Jožkou na schodě pod stříškou venku, ale zima mě nebavila, tak jsem šel dovnitř, na podrobnosti okolo zápasu se zeptejte proto Jožky. Jen snad nepadla branka a taky co jsem viděl se gólmani dobře nudili. A to jeden z nich byl v krátkym rukávu a trenkách! Ještě dáváme ochutnat našim spolubydlícím českou Cervezu (teda jako Beera). Na oplátku ochutnáváme nějakou jejich kejdu. Chutná to jak nějakej Jelzin, barvu to má taky načervenalou, ale plavou v tom nějaký sračky, tak jen tak pokývnu jako že je to dobrý a klukům řeknu, že to je pěkná šlichta. Dozvídáme se, že zejtra jedem taky předjízdu. Hlásím se dobrovolně, ale vzápětí přenechávám místo méně zkušenému Daveovi (taky bych se musel dřív převlíkat a při počasí jaký zrovna bylo se mi do toho moc nechtělo...). Dostáváme od pani Vlasaté nějaký drobnosti jako za to že startujem. Jedná se o kšiltovky černočervené barvy s nápisem Iberdrola a tvaru USA California a peněženky Iberdrola. Čepice je celkem na H, ale peněženka se mi hodí, páč mám tu svou už roztrhanou a padaj mi z ní drobáky a navíc je tadle docela pěkná a z dobrýho materiálu. Jo, už nám taky asi došly hroty na šipky, tak snad Viktor dal vědít Čertovi, ať nějaký přiveze a když už v tom bude, ať s sebou veme taky nějakej Rum. Pak už jdem teda definitivně spandit, soustředit se na zejtřejší závod :-).

Ráno jsme tedy vstali celkem brzo, museli jsme stihnout tu předjízdu, která byla ohlášená na půl devátou. Ráno zjišťujeme, že je Jožkovo neoblíbené počasí, teda krásně svítí sluníčko a evidentně na sebe teplo nenechá dlouho čekat. Po snídani se přesouváme na trať, kde je hafo Španělů a teprve stahujou brány a stavěj svou trať. Nutno říct, že to byla nezvyke rychlá akce a hlavně dost "přírodní". Prostě oni přijeli, vybalili stan, celkem malej, kde probíhalo zároveň vydávání čísel, počítání výsledků, ředitelování závodu a bůh ví co ještě. Z auta vyndali tyčky a čísla a jezdce na branky, stáhli ty stávající, na jejich místo přivázali svoje, pěkně barevně natřený. To všechno během chvíle. No, za tu chvíli se objevila trať závodu a řeknu vám, postavit něco takovýho u nás, tak Pytlák asi vyskočí z kůže. Jediná protivoda byla ve vracáku teda jako vopravdu ve vracáku, povody na divočejších částech byli dost tuneloidní a zato nahoře na tej stojatej vodě byla kombinace asi tří povod taková, no, přinejmenším nelogická. Neříkám těžká, nebo debilní, ale jen si myslím, že stavět povodu do vracáku asi půl metru za šutr a následně na to zase do proudu někam dál, je divný. Ono ty lepší si s tím poradí, napřílad Esteban Arakama (kterej to vyhrál a nandal mi to búhvíkolik vteřin) v týdle kombinaci neudělal jedinej kontr nebo přítah nebo něco. Jen odhodil špičku záběrem od lodi a propral to dál, hrozná palba. Třeba já v první jízdě jsem se tam kapánek zamotal, druhá byla už dobrá, ale bez přítahu jsem se neobešel.. Takže, start byl kousek níž, vpravo u břehu, pak se jelo až na druhou stranu řeky do povody. Už tady byl první problémek. Totiž v nejkratší cestě do brány stál šutr. Otázka byla, jet pod ním skrz vracák, nebo nad ním, což by zase znamenalo prodloužení stopy? Jako rychlejší a i kratší se mi jevila možnost za b), tak jsem jel obě jízdy nad šutrem. Z týhle povody do protivodnýho esíčka za velkým balvanem zleva do prava, pak přišla zmiňovaná kombinace povod a pak se už začíná trať vlnit a docela rychle to teče dolů. Při pravym břehu je takovej šutr, kterej za vyššího stavu vody jde i přeskočit a asi metr za ním je pak u břehu menší vracák. Tam na sebe čekala protivodná brána číslo 7 snad. Odtamtud na malej výjezd skrz nejrychlejší úsek průjezd těma tuneloidníma povodama do protivodky 11, která byla v pravo na kraji proudu nad takovou vlnkou. Odtamtud do vlásenky zleva do prava (no, ona to byla vlásenka tak otevřená, že tam nebylo potřeba nějak měnit směr, prostě rovně dolu), pak další povoda uprostřed ve vlnách, která šla proskočit, že vás vystřelily vlny v ní do další povody. Za tou už čekala naproti zubu za skálou na kraji proudu další protivoda tentokrát zase vlevo. No a po týdle protivodě, už byl jen menší přesaz v pulzujících vlnách a asi 20m sprint do cíle. Nutno taky říct, že všechny tyčky byly už od samýho začátku asi půl metru nad vodou, takže hlavičky lítaly jedna za druhou a to ještě v průběhu závodu ubyla voda.. Jo o regulérnosti by se tu dala vést diskuse, ale přecejenom nám tam šlo o zábavu a tak nějak závod mezi náma, protože po těch včerejších minutovkách jsme byli všici pěkně tuhý. Předjízda měla nakonec zpoždění jako prase, závod samotnej potom asi 40 minut.. Jo, tidle jižani jsou asi trochu jinde než my.. Maj to na háku, bych řekl. Vzhledem k sluníčku jsme se dneska vykašlali na rukavice (už jsme je nenasadili po zbytek pobytu, teda aspoň já ne). Jeli jsme jako první, všichni za sebou. První Jindra, pak snad Viktor, potom Pavel, Já a kluci nějak za mnou. Pavla jsem na startu mohutně povzbuzoval, což u našich soupeřů evidentně zvedlo pozornost. Pak jsem vyrazil na trať já. Esíčko se mi moc nepovedlo a v těch povodách jsem se přetočil ve vracáku a abych to utáhnul na přímo mě stálo docela dost sil. Pak jsem to nějak ukormidloval, v 11 jsem si ťiknul pádlem při nájezdu o vnější tyč (která byla půl metru nad vodou a já jí stejně ťuknul..). Moc jsem nebyl spokojenej a spíš mi to přišlo, že jsem se dobře rozjezdil. Totiž já se rozjížděl před startem dost, ale před plánovaným startem. A zatímco jsme pak na startu čekali v lodích, až teda Maňána propustěj Jindru, tak jsme stihly docela ztuhnout. Jožka to všechno nafilmoval. Kromě Kofyho padesátky na tý povodě za vlásenkou, jak jsem říkal, že to tam jde proskočit a vystřelit. Prej měl čisto, ale rozhodčí maj dycinky pravdu a Kofyho vejmysly jsou vždycky podivný, igdyž tentokrát měl asi fakt pravdu on, protože tahle brána nešla minout a Jožka utnul kameru asi půl metru nad bránou, takže byl vidět nájezd, kterej vypadal bez problémů.. Druhou jízdu jsem jel o poznání líp, taky čistě. Napil jsem se ionťáku a taky jsem si řekl, že to skusim napálit. Taky možná pomohlo, že jsem po první jízdě vyndal z lodi 35 dekový závaží. Nakonec to byla nejlepší česká jízda (jediná pod 100 s - 98 něco), protože Pavlovi se nezadařilo. Ale vzhledem k jeho větší vyrovnanosti výkonů jsem nakonec byl za ním. Pavel teda skončil na 6. místě, já snad na 9. Škoda toho šťouchu v první jízdě, mohl jsem bejt blíž Pavlovi. Ostatní kluci a holka nevim, jak dopadli, výsledky má Viktor. Jožka s Lucyjí to taky nějak dojeli, Jožka celkem zkušeně, zato však dost pomalu. Lucka mi připadala dost tuhá, přecejen nejni zvyklá na ty minutovky.. Po závodě se na parkovišti objevila první Vlašákovská skupinka (Láďa, Filipáč, Kevin a Beny), tak jsme se přivítali, vzali výsledky, chvíli zkoukli, jak Maňána zase během chvilinky sbalili závody a po rozloučení jsme jeli na obídek. Od Ládi Galušky jsme se dověděli, že ona druhá grupa jede s Ládou Ptákem (to je to překvapení), a berou vlek, protože Pták si pojede pro nějakou tyč, podle který pak v Compotechu budou dělat stožáry na jachty. No potěš prdel, s vlekem. A to ještě řiká, že Pták vyrážel v deset večer poté, co se vrátil z krkonošský sedmdesátky. To je teda hustej.. Jedou s nim Čert a kluci Kubátovi z Klatov. Po obědě jsem jeli ještě na trať na nějakej menší trénink. Byli tam ještě furt nějaký debilové ze Španěl, který furt dokola jezdili asi hodinu a půl na jednom úseku ty samý brány a za boha nebyli schopný vodjet, nebo si aspoň změnit tu trať. Nechápu, docela nás dostali, že jsme jim nemohli přijít na jméno. Pohúdek se teda dočkal až vypadnou a pak si to tam dával... Zpátky na hřiště běžíme. Všichni kromě Viktora v čepičkách Iberdrola, s červeným kšiltem zvednutým nahoru ve stylu Mentál. Lidi z proti i po směru jedoucích aut nás vyblikávaj, povzbuzujou a trouběj na nás. Večer přijíždí Pták a Čert. Pták vytahuje kytaru a brnká, Vlašák ztrácí hlas a Čert sice přivezl hroty na šipky, ale s moc širokym průměrem závitu, takže si zase nezahrajem (Davidovi se podařilo polámat snad všechny co jsme měli). Aspoň že Rum je v pořádku :-). Jdeme spát někdy v noci, já s Pavlem jdeme trochu dřív, přecejen, máme toho pomalu plný zuby. Jsem nasranej, protože ještě nemám pohled a dneska byl poslední možnej den, kdy to šlo poslat tak, aby to přišlo ještě před naším příjezdem.

Ráno jdeme po snídani jezdit půlky tratí. Jožka je rád, že mu přijel singlíř, tak jde jezdit s Čertem dřív s Vlašákovcema. Nevím, jestli si pomohl, protože sám Čert přiznává, že seděl na vodě naposled někdy v září nebo gdy. Na trati si stavíme trať (povedená formulace), a dělíme se na dvě přibližně stejně velký skupinky. Zatímco jedna jezdí, druhá měří a filmuje. Zařazuju se do tý druhý a beru hodinky a jdu na start. Budu startér. První jede Pohúdek, za ním Viktor, Lucka. Pavel filmuje, David pobíhá s foťákem, a Jindra je cílová fotobuňka. Jedeme to čtyřikrát. Po druhý jízdě si s Pavlem měníme pozice, protože ho z kamery už bolí voko. Při fimování horní půlky mě chytne kecavá a tak komentuju výkony jezdců. Zrovna když se rozpovídávám o Viktorově povedený jízdě a celkovým technickým zlepšení oproti loňsku a tak (prostě ho chválim), tak to při nájezdu do poslední protivody napere čelíčkem do bygru. Úplně se odráží a na vzdálenost asi sta metrů slyším ječivý hlas a vidím, jak se s bolestivou grimasou Viktor nechává unášet s proudem dolů. Končí. První půle je dojetá, Jožka nás opouští a jede s Vlašákovcema zpátky nahoru. Při převlíkání se ptám mírně kulhajícího Viktora jestli je všechno v pořádku a dostává se mi odpovědí že ano, že to nic není, jen si narazil trochu kotník a cennou část mužského pohlaví. Startuje nás Lucyje, filmuje Viktor a Pohúdek dělá cílovou fotobuňku. Nějak to vodjezdíme, docela se i cejtim, že mi to jde. Taky abych se tak necejtil, když je tu tak krásně. Akorát mě štve, že při každý jízdě dělám jinou chybu a hlavně na místě, kde se mi předtím dařilo. No, to je asi věc soustředění nebo já nevim. Jak se soustředim na to, abych vylepšil to, co se mi nepovedlo, podcením to, co se mi už povedlo a pak to takhle dopadá..Během jednotlivých jízd rapidně stoupá voda, takže nějaký časový srovnání nepřipadá v úvahu. Navíc startujeme dost různě, ne přesně na hodinky, protože se nám na startu plete Polská reprezentace, která přijela taky včera odpoledne a nemůžou nám nechat těch posledních pár jízd odjet bez problémů a musej nám během těch tří minut, co trvá odstartování celý grupy, najíždět a zvrhávat se v naší startovní protivodě. Všechno to vyvrcholilo, když nám šoupli jednu z protivod o nějakej metr hloubš do vracáku. Já zaimprovizoval dobře, ale Pavla to nějak rozhodilo. No, stejně ty časy byly takový spíš orientační a každá jízda zvlášť, protože voda šla nahoru dost rychle. Tyčky, který jsme mezi 1. a 2. jízdou zvedali z vody byli mezi 2. a 3. ve vodě zase, což je nějakejch 30 cm nárůst hladiny během tak 15 minut. Krysztof Bieryt, kterej viděl Pavla, se nám za všechny omlouvá, Pavel s nevolí přikyvuje, já řikám to nic. Dojezdíme a jedem nahoru na nějakou to poblifku. Vidíme, jak Jožka kope s klukama fotbálek, ale nejdeme se přidat. Já bych docela šel, ale bylo jich akurát a taky jsem měl hlad. Po obědě jedeme zase na trénink, Jožka jede zase s náma. Jezdíme nějakou techniku po způsobu Vlašákovců, kteří sem podle slov vůdce přijeli trénovat "průjezd brankama na divoké vodě ve vysoké rychlosti". Je to moc zábavnej trénink, protože nejezdíme žádný krkolomnosti a v tý rychlosti to všechno pěkně vodsejpá a skáče po vlnách a tak a to se mě moc líbí. Cestou domky si všímá něgdo odporných skvrn na Davidových chodidlech. "Ty vole, Davide, dyť tobě hnijou nohy", řikám a on prej že to je dobrý, to už má od vojny a v létě že to dycky zmizí. To je čurin, hlavně že máma Felixe je kožní a on za ní ani nezašel. Když se nad tim zamyslim, jaká je to bezohlednost. Ví hovno, jestli to není přenosný a ani nám to neřekne a v klidu se sprchujem ve společnejch sprchách, i v tělocvičně.. David... Po návratu na hřiště nacházíme Viktora na terase jak sedí nehybně na hřišti a má pohled jak feťák v nejhorších stavech depresí. Tak teda jedem k dochtorovi. To je jasný. Jedou teda Kofy s Láďou Ptákem, páč umí nejlíp sprechtit English. Po několika hodinách se vracejí s několika příhodama. Tak třeba že dochtor předepsal Viktorovi nějaký oblbováky a hlavně pohyb, že to má rozchodit. A když prej se dověděl, co tu děláme, tak že prej má Viktor jezdit na vodě a trénovat. Pro ty oblbováky navíc museli kluci nejdřív na policajty. Tam nějak dali vědět do lékárny, že to jako můžou vydat (v noci nesměj vydávat nějaký léky jen tak, prej kvůli fetungu), a pak teprve do lekárny pro prášky. Dostal nějakou sračku a Paracetamol, což se u nás v Odoleně Vodě mezi mládeží používá jako výborná droga.. Lucka se opařila (teda jako že jí vyskočil opar). Po večeři a nějaký chvilce jdem zase spandit, zamyslim se trochu východním směrem, kde zrovna v Itálii lyžuje dívka z mejch snů a usínám..

Úterní ráno. Probouzíme se opět za zvuku dopadajících kapek deště. Jožka nadává, páč si nechal mokrý hadry venku. Pučuju mu svoje suchý kraťasy a sám lezu do mokrejch dlouhejch neoprénů (spíš jen tak vlhkejch, gdyby byly mokrý, tak na něj seru :-)) Na tréninku je fakt kosa, navíc jsem si zapoměl pantofle. Naštěstí se Jindra s Jožkou vracej pro jejich společnej pytel s věcma, takže mi berou i pantofle.. Uff, to je úleva. Už ani nevim co jezdíme, ale na vodě jsem nejdýl. Pěkně totiž stoupá voda a to je pak jinší poježdění. Sice to pak odnášim, když dostává zprcáno za to, že zdržuju, že spěchánme, tak v tom kvapu dokurvuju jedinej funkční zip na futrálu na loď. Hmm, už holt nebudu mít vakovku.. Po tréninku a obědě jedeme kromě Pohúdka a Viktora do Lurd. Už ne koukat po památkách a pánbíčkářích (ono to v tom počasí ani nemělo cenu), ale tak nějak po nákupech (nejchtěnější zboží byli pohledy a hroty na šipky, Lucka se pachtila po krému na opary). Projdeme celý centrum a hroty nenacházíme. Lucka si kupuje dcela drahej krém, po kterým má ten opar snad ještě horší a nakupujem ostatní pohledy. David kupuje pro všechny poštovní známky, zkoukneme jez a jedeme do E-Leclercu na nákup. Vybírám super toxickou limutku s ještě toxičtější barvou. Jde přesně o to, co jsem čekal. Velmi lahodný mok, který chutná jak rozpuštěný bompary. Doblota.. Taky kupujem vínko na svažák na večír a jako každej rok tady, jsem hotovej z množství časopisů s motocyklovou tematikou. Objevuju jeden obzváště pěknej na prohlížení. Totiž na každej motorce je nějaká pěkná koc v nějakým prádýlku nebo bez něj. S Luckou je hodnotíme, ta má todle a ta zas nemá tamto :-). Docela čumim, že Lucka to takhle v pohodě komentuje.. Zpátky spěcháme, protože máme zpoždění a nestavíme... Jedeme na trénink, voda zůstala vysoko, což nás všechny těší. Dokonce jezdí i Viktor, kterej má dneska pohled jak fetka v rauši (bodejť po těch sračkách od dochtora). Protože prší, jdu na vodu trochu později než ostatní, hlavně píšu pohledy v autě. Vzhledem ke zpoždění jezdíme až do somráku (teda jako soumraku). Po večeři koukáme s Vlašákovcema na jejich video z tréninku, posloucháme trenérský rady.. A přichází Filip se svou mašinkou. Láďa Galuška se jde nechat zkrátit. A to dost rapidně. Během jeho střihání, který Beny řádně filmuje se začnou honit takový řeči jako gdo bude další. Nakonec někoho napadá takovej jalovej nápad že jako odkud se vostříhá víc lidí. Jestli z Kralup nebo ze Sušice. Tak teda šli všichni. Nejdřív po Láďovi snad Kevin, kterej toho taky na tý hlavě už moc neměl, Filipáč tam měl uplný hovno, ten ani snad nebyl stříhanej. Beny jak je blonďatej, tak po zkrácení vypadal jako uplně plešatej. No a potom to přišlo. Po Pavlovi, u kterýho zkrácení znamenalo jen odkrytí koutů, a po Jožkovi, u kterýho to znamenalo ubrat po stranách a vzadu přišel na řadu Jindra. A to byla teprv proměna. Gdo Jindru zná, ví, jak vypadá normálně. Natož potom zkrácenej na cenťák. Hotová gorila, toho bych někde večer v lese nebo nejlépe u hřbitova potkat nechtěl.. No, Láďa Pták si taky nechal zkrátit šediny a já furt hecoval dlouhovlasý borce, aby do toho šli taky. Viktor nebyl rád, ale asi kdyby šli všichni, tak taky pude. Jirka Kubát taky tak, ale Honza byl brzda. Ten kejval hlavou že za boha ne. Hmm, škoda, mohla bejt věčí prdel. Čert si nechal na té lysině nechat dva kudrnatý rohy. Kdo zná Čerta, taky by asi čuměl, protože u něj to byla taky dost silná proměna. Po chvíli jsem si řekl, že nebudu za suchara a chudáka a nechám si aspoň číro. Teda jen jestli se to bude počítat do soutěže. No, tak mi tam Filipáč vytvořil ten proužek co tam mám teď. Dával si na mě nejvíc záležet, takže to je v pohodě. Když to navíc tak nějak na tý hlavě zaonačim, tak to vypadá, jako bych byl jen trochu podholenej. Akorát mi zasevylezli asi čtyři obří pihy, který mám na palici a taková malá lysina, která mi na hlavě zůstala, gdyž jsem si jednou jako malej rozbil hlavu na šití a nigde jsem s tim nebyl. Láďa Vlašák to všechno zdokumentoval na foťák, gdyž fotil každýho fotku před a po. Pohúdek přes velký caviky a dělání slušňáčka a búhvípočem ještě nakonec svolil k tomu, aby taky šel na 1,2 cm, teda nejdelší možnej nádstavec. Ale tím, co tomu předcházelo si zasloužil jen naše opovržení a Sušických posměch. Nakonec tedy stav vyrovnán 6:6. Škoda, gdyby ty kluci klatovský šli taky, šel by určitě i Viki a po něm snad i Lucka... Holt rybář. To ale ještě všechno holení nekončí, protože po nějaké době a zkonzumovaném alkoholu se jde Filip s Kevinem navzájem holit na koleno, teda žiletkou. Kevin z toho nemá radost, ne snad proto, že by mu to vadilo ale se slovy: "Filipe, neblbni, já si dělal srandu, já jsem docela ožralý," nechce Filipovi ublížit. Tak si to tak navzájem vyholí, nejdřív Kevin Filipa, pak Filip Kevina. Filipa trochu pálí hlava, protože měl trochu vystouplý vlasový lůžka, tak to trochu řízlo i kůži, ale krve je jen pár kapiček. Přichází mi sms od Pokyho (týpek ze třídy) něco ve smyslu: "Zdar, Goro, chlastame v Oaze, je tu i Dita, proste bomba." Jo, asi se dobře bavěj.. Až doma jsem se dověděl podrobnosti. Prostě půlka z nich druhej den nějak do školy nedorazila..Odpovím a jdu pomalu spandit, jelikož jsem docela unavenej, i společensky.

Ve středu ráno jsme spěchali a měli zpoždění k mochhi. Jožku a Jindru jsme nechali smrdět v St. Pé, Jožo byl lenoch a asi se mu moc nelíbilo počasí a Jindra vyhrožoval, že bude něco dělat do práce. Jak to udělal nevím, nebyl jsem tam, jen vim, že kluci jeli po řece na trať a že tekla prej pěkná voda. My ostatní jsme teda jeli směr Biarritz. Cestou jsme se podívali, jak vypadá trať v Pau. Teklo tam docela dost vody, možná až moc a byla dost zkalená (nikoliv po konzumaci alkoholu). Rychle jsme nalezli zpět do auta, protože máme zpoždění a nestavíme a spěcháme a jeli jsme dál. Za mostem a tunelem v Pau jsme jeli všema možnejma periferiema Pau, průmyslovou částí i tou obchodní s obrovskejma obchodama. Čím blíž jsme oceánu, tím se dělá tepleji a mraky jsou takový světlejší, ale Punti se nedočkáme. Jakmile dojedem na dohled moři, řikáme že to je hovno. Zblízka to je ale už jiný. Vlny jsou trochu menší než loni, ale zdá se mi, že dost blbě narážej na břeh. Nadrženě jdu na vodu jen já, David a Pohúdek. Utíkám jako první, Pavel mě jde pozorovat, Viktor chystá kameru. Nasedám, odjíždím od břehu, samozřejmě se sport testerem. Jedu proti vlnám, řikám si, sakra to sou ale velký, a tak debilně se lámou, to nevypadá dobře. Jsem docela daleko od břehu, vlny jsou větší a větší a několikrát se vyskytnu zrovna na hraně, těsně před tím, než se to zabalí. Po každým takovýmhle výjezdu do kopce čeká díra a pád do ní. Bum, jak dno bouchne o vodu za vlnou a jednou i druhý bum, jak si dám helmou o palubu. Vidim, jak se na mě řítí obrovskej barák a otáčím se, že se s ním už svezu. Joho, ale zlomí se zrovna nade mnou, takže celá ta masa rozjetý vody mi padá na hlavu a zvedá mi zadek nahoru. Cejtim, jak mi de špička pod vodu, tak dávám silnej pravej kontra, abych neudělal kotrmelec. Chvíli mám před očima jen vodu a když najednou uvidim co se děje, nevim, jestli je nemám radši zavřít. Ten válec mě bokem valí ke břehu, rameno vibruje a já mám docela bobany. Ani ne tak z tý vody, ale co až mě to bací na břeh a nebo když mě nějak blbě bodne loď do dna. To bude kajak v piči. Blížim se břehu a slyšim Pavla jak řve. Jedu rychle ke břehu a vysedám, rozdejchávám šok. Přichází Pohúdek. Sveze se na menší vlnce a jede taky směrem dál od břehu. Otáčí se chystá se na serfování. Válec mu ale bouchne do zad, stočí bokem a valí ho to nekontrolovatelně na břeh, stejně jako mě před chvilinkou. To už tu je Viktor s kamerou a filmuje to. Sedím na břehu a přemejšlím, jestli na to mám ještě jít. To samý Pohúdek. Přichází třetí borec, David. Jde na vodu, chvíli serfuje na menších vlnkách, pak jede dál. Vidíme jak se na něho valí a zvedá vlna. Zabaluje se mu přímo do xichtu a háže ho pár metrů dál. David se zvrhává a na druhej pokus zvedá. Sere na to a jde z vody. No, to jsme tomu moc nedali, ale nemá to cenu, pujdem se projít a možná odpoledne, když budou lepší vlny. Koukneme se po nábřeží, k tomu útesu jako loni. Vlny jsou slabší jak loni, ale taky to dělá docela bordel. Ve městě se couráme, koukáme po krámech, David hodí pohled ze St.Pe, já vidim jeden pohled a moc se mi líbí, tak ho kupuju, Lucka a Viktor taky. Koukáme do výloh serfařských krámů, znechuceně kroutíme hlavama u butiku tak pro Hynka (pánský tanga, teploušský trika a takový humusy). Koukám na super kreslený trika s prknařskou tematikou (serf, sk8, snb) a líbí se mi natolik, že bych si ho i koupil. Cena 28 Euro mě ale rychle usazuje na zem a pokračuju v čumilský cestě dál. Po procházce nacházíme jednu live-kameru z netu nad Casinem, druhou po chvíli objeví Kofy někde ve vokně. U moře jsou vlny trochu přívětivější, jdeme na vodu všichni. V dálce serfuje pár serfařů, teda asi šest, z toho dva jezděj a čtyři furt asi "čekaj" na vlnu. Teď už to jde super. Vlny jsou menší a hlavně se balej už v dálce, takže nehrozí nějaký zabodávání se do dna. Teda kromě Davida. Tomu se to jednou povedlo (i když to bylo možná ráno). Vystřídávám se s Pavlem a Davidem u foťáku a Pavel s Viktorem u kamery. Oba s tím lezou hluboko do vln, protože má Viktor vodotěsnej obal. Jak je do toho Viktor zabranej, přijede větší vlna a vidím, jak upadá do vody celej.. Jdu ještě na pár chvil na vodu a pak už to unavení a spokojení všichni balíme. Najíme se z vepřovek a chlebů ještě z domova a rychle navazujem, spěcháme, máme zpoždění, nestavíme. V Pau se stavíme v obchodním centru pro hroty na šipky. V hračkářství nám radí Decathlon. Obrovskej obchoďák jen se sportovním náčiním. Onanie. Já jsem jak u vytržení. Mít tak prachy, tak tu nakoupim jak sviňa. Gigasport sračka ať už co do velikosti, tak hlavně do sortimentu. Daleko víc věcí, všechno. Od florbalu, přes hokej, golf, lovecký věci, turistiku, prkna lyže.... Fakt jsem byl hotovej. Kupujeme 50 hrotů na šipky. Pasujou, jsou to voni. Moje Timexy tu maj v přepočtu za 2200,-, já je mám za 2085,-. To jde, to je skoro stejný. Prodávaj tu různý modely sport testerů, i od jinejch výrobců než od Polaru. Maj perfektní Salomon boty na prkno, hned bych je bral, asi za 7000 Korun. Musíme pryč, škoda, vydržel bych tu fakt dlouho. Na parkovišti hraje z lampiček hudba, hmmm, vymakaný. Přebíháme s Davidem a Pavlem skrz fontánu. Je programovaná, ale jednotlivé sekvence se nepravidelně střídají. Mě se daří, jen mě to trochu ocákne nohavici. Pavel naběhne zrovna při změně sekvence a dostává plnej zásah, David má mokrý kalhoty.. Jedem domky. Do Saint Pé jsme přijeli až za tmy. Pouštíme video (jo, televizi přivezl Vlašák) z mochhe a umíráme smíchy, gdyž slyšíme zvuky, když mikrofon kamery zaplavila voda. Pavlův komentář, když jsem ho s kamerou schválně dvakrát těsně minul je taky hustej. Taky sledujem záznam z mojeho sport testeru jak mě to valilo. Jedu proti vodě, 160 - 170, najednou hup, a 185.. To tim adrenalinem, co mě dostával, když se to na mě valilo. Vždyť jsem v tom kajaku měl pěkně sevřenej zadek.. Nažerem se, vosprchujem tělo i věci od mochhe, pečlivě mydlím i pádlo, hlavně duralový hrany, aby nedošlo ke korozi... Rozpoutáváme šipkový orgie, můžeme lámat hroty o sto šest, ale tyhle jsou o poznání kvalitnější, vydrží i Davidovo nešetrný zacházení :-)....

Ve čtvtek ráno se dohadujem, co budem jezdit. Tak nějak to vyhcází na celý tratě, řikaj teda že jo, že budou celý tratě. Tak teda po snídani a pár šipka-matchích spěcháme, máme zpoždění, nestavíme na trať. Dneska máme trénink dost brzo asi v půl devátý, protože po nás je na rozpise psanej Czech Canoe Team. Na trati to dopadá tak, že jedu ty celý tratě akorát já s Viktorem. Jedu to dvě a dvě. Teda jako dvě jízdy jednu trať, dvě jízdy trochu jinou. Docela se mi daří, dokonce mě ani nikdo nenabodává a neprudí. A to byli na vodě i Vlašákovi kluci. Během tréninku přijíždí reprezentace. Teda jenom část z Prahy, přesněji z USK doplněná o nějaký lidi z širší nominace. Duklácká část repre je, jak se později dozvídáme, totiž ještě v Jihoafrický Republice. Tak nějak se zdravíme se známejma, dokonce i některý neznámý odpovídaj, některý ani nezabučí. Jířa Prskavec jde jako první nedočkavě na vodu. Jak se dozvídáme, tak jsou na cestě z Portugalska, gde trénovali na nějakým voleji, takže jsou náležitě unavený. Potom mě nepřekvapuje, že se na vodu hrne jako první právě Jířa. Jo, ten asi nemá problémy s nedostatkem síly nebo vůbec fyzičky...Dojíždím celý tratě, při čtvrtý už nemůžu, ale povede se mi jedna protivodka jako nigdy předtím. Jindra ještě chvíli trénuje s repre. Kecá s Járama a my si děláme srandu, jestli nebude přestupovat do jinýho oddílu.. Uklízíme, lodě necháváme tady (spěcháme, nemáme čas na navazování :-)), chvíli koukáme na pražáky, stydím se, protože některý kombinace, s kterejma já se tak trochu peru oni zajížděj jen tak mimochodem při rozježďování. No budiž.. Jedem na oběd a na šipky. Krupička přišla vhod. Po obědě jedem na trénink, jezdíme s Pavlem takový asi tak 30 vteřinový intervaly, Pohúdek při příjezdu USK vystupuje a jde nás filmovat. Koukaj na náš trénink, trochu se stydim, ale co, všichni nejsou tak dobrý jako voni a gdyž to nebudu trénovat, tak bych jezdil ještě větší hovno jak teďka. Jezdíme v tý prostřední části, je krásnej stav vody, rychle to vodsejpá a voda pěkně vozí do nájezdů. Při jedný kombinaci branek, protivodný brejle z leva do prava pokaždý v tý pravý bouchám při odhozu pádlem o palubu. Jednou to muselo bejt slyšet až do kamery. Když vidíme že pražáci už jdou na vodu, balíme to a jedeme na véču. Jindra vaří guláš na zejtra, protože zejtra už nebude tolik času. Budeme se přesouvat do Peyrouse, což je vesnička ob jednu proti proudu a tam budeme jednu noc chrápat v nějakým hotýlku, protože od zejtřka musíme už vyklidit tady ten kamrlik na hřišti. Vlašákovci pojedou do Pau, kde to maj blíž do Orthez, kde pojedou v neděli závody, v sobotu plánujou hory, který jsme my nestihli. Pomocí Kevina to tam do toho hotýlku jede někdo domluvit.. Rozlučkový večer je ve znamení šipek a nějakýho toho přátelskýho posezení...Spát jdu brzo, nehodlám se nějak opíjet a navíc na mě doléhá únava. V noci se budím ze sna a chvíli se rozkoukávám, jestli to, co se mi zdálo, byla pravda nebo sen. Po zjištění vo co šlo jdu zklamaně pokračovat v načatém - chrápat.

Ráno po snídani uklízíme balíme, máme zpoždění. Věci nakonec necháváme ještě v pokoji a jedem na poslední trénink na trať na Pont des Grottes. Jezdíme společně s klukama ze Sušice, Vlašák vede trénink. Vymyslí nám tratě, jezdíme takový pseudo-půlky. Totiž nahoře se jede asi minutu takovej trochu paskvil, ale ne naplno. Jen tak svižně, v kuse, na rozjetí, a za bugrem je start měřenýho úseku přes dolní část tratě. Je to taky asi na minutu. Je to zase trénink "na průjezd branek ve vysoké rychlosti", takže to není těžký, ale to je právě o tom, že to se má ject naplno maximální rychlostí a to pak až tak lehký není. Pavel na to nešel, šel běhat. Přibíhá k trati a dělá mi trenéra. Pohúdek si prej nějak hnul s krkem a taky nejde na vodu, měří to. Jedu to celkem pětkrát. Pátej pokus byl jednoznačně nejrychlejší, neudělal jsem žádnej kix a docela jsem to i hnal. Pomocí Pavla jsem postupně vychytával chyby až to dopadlo takhle. Když se ale pak chci porovnat o kolik jsem se zlepšil, zjišťuju, že mi to Pohodář nezměřil. Jsem nasranej, ale dusim to radši v sobě. Nemám náladu se hádat. Ale teda proč mi na startu mával, když měl Filipa u cíle a pak mě nestíhá odstartovat, ale mává že můžu. No, je to jen čas. Vlašák nejdřív okouknul pár našich jízd, pak šel na vodu, aby nám to skoro všem dával, teda kromě Benyho. Kluci jezděj víckrát, Filip proto, že několikrát končí uprostřed se sprostejma slovama na jazyku a Beny si taky párkrát bouchne do tyček. Udělalo se zase nádherný počasí, tak jen tak sedíme u tratě a koukáme, jak se míjej jezdci ze Sušice, který po chvíli střídaj lidi z USK, který jezděj dneska celý tratě, takový rovnější. Je vidět, že jsou dost tuhý, ale dřou a snažej se. Jedem na guláš na oběd a definitivně balíme věci. Jsme uplně plný, přestože jsme zlikvidovali pivní zásoby, protože Kofyho systém balení je dost na hovno. Nejdřív udělá v kufru dva sloupy z beden a pak je obkládá bagáží. Jindra ho kostí a Pohúdek znechuceně namítá, že příště balí von. Jindra to snad i vítá, ale na ten převoz do Peyrouse to teďka stačí. Hlavně že se vejdem. Lodě máme dole. Likvidujeme krásnou ozdobu krbu, teda až po finální fotce. Jde o vyrovnaný skoro všechny plechovky, co jsme za ten tejden zlikvidovali. Někdo je vyhazuje před dveře a já v likvidační četě je sešlapujem do placata a Jožka je rovná do pytle. Docela drastická změna objemů. Likvidujeme bordel, odvazujem gumcuky, co jsme je používali jako sušáky, kontrolujem, zda máme všechno. Loučíme se s Vlašákovcema a sami pak jedem do pryč. Teda do Peyrouse. Tam nás přivítá příjemná paní, hovořící francouzskou angličtinou a jeden super děda. Ten sedí celou dobu ve dvoře a pozoruje nás, jak nosíme bagáž a komentuje to s úsměvem a francouzsky. Bydlíme ve dvou pokojích s dvěma dvoupostelema. Pro dva je sice jedna postel přinejmenším taková menší, ale na jednu noc to přežijem. Na pokoji jsem s Pavlem, Davidem a Jindrou. Je to takovej malej kamrlík, s květovanejma tapetama a dřevěnou skříní. Docela malý, ale docela útulný. Zabydlíme se a kombinujeme, co odpoledne. Viktor, Lucyje, Pavel a David chcou na výlet do hor. Já sice taky, ale láká mě Jindrův nebo čí nápad, vyvézt si lodě do Lurd a pohoupat se na vlnách, když je tak krásný počasí. U tratě zjišťujem, že je dost málo vody, tak na to hážem bobana a jedem na výlet na hory. Teda kromě Pohúdka, kterej zůstává a jde trénovat. Necháváme mu klíče, kdybysme se vraceli za tmy, tak ať jde těch deset kiláků domů.. A že my přijedem. Smířeně kývne a my to valíme směr kopce. Takže kopce. Co znamená kopce, nebo hory. Pohúdek celou dobu chtěl jet jen tak na čumendu do Luz Ardiden, kde jsme byli před dvěma lety lyžovat. Tvrdil, že je to tak 30 km, což mu teda nežeru. Navíc co bysme jeli dělat do lyžařskýho střediska na hodinku... No, my jsme celou dobu chtěli vyrazit za řeku na takovej hřeben nahoru, kde je taky sníh. Už loni jsme na to s Viktorem slintali a letos to už už vypadalo, že se tam zase nepodíváme. Ale nakonec to teda vyšlo. Jeli jsme teda autem přes řeku, směrem k tý laguně, kde jsme se loni koupali. Jeli jsme všichni kromě Kofyho, kterej šel na vodu. Projeli jsme teda kolem odbočky k tejlaguně a jeli dál, kam až to pujde autem. Úzukou asfaltkou jsme se vyšplhali k nějakýmu klášteru. No a na týdle úzký asfaltce jedem, a najednou proti nám auto. Červenej starej transit a v něm vysmátý lidi. Koukám koukám a Jožka řiká něco o náhodě. Kouknu pořádně a vidím co nevidím. Pardubická značka. Tak St. Pe je fakt plný čehúnů. Sušice, Kralupy, USK, Pardubický turisti, před třema nedělema Junioři. Mimo to Poláci a po nás Slováci... Na parkovišti u kláštera jsme teda nechali auto a vydali se do hor. Jožka měl opravdu vhodnou obuv. Protože jak počítal, že pujde na vodu, vzal si jen pantofle. Pavel mu pujčil sandály, ale ani to neni nic moc, přecejenom. Ani já to moc nevyhrál, páč jsem měl svoje ády s totálně rovnou podrážkou a rozvázanejma kaničkama. Udělal jsem tedy vysokohorskou úpravu = zašněroval. Vzal jsem všechny mikiny co jsem u sebe měl (teda jenom dvě), a šlo se. Úzká cestička se klikatila stromama, takže nebylo nic moc vidět. S Jindrou jsme si drželi tempo a chvílema naše konverzace během cesty sklouzávala na opakující se za zatáčkou: "kurva, do píči, zase hovno, žádná vyhlídka, ty krávo to je krpál, kurva bahno, do prdele tady je ňák moc vody..." Po nějaký době stavíme a čekáme na ostatní. Zhruba deset minut trvá, než se všichni sejdem, pochopitelně v intervalech. Schytáváme prudu od Viktora, že řikal, že jdem na výlet a ne vybíhat kopce. Docházíme k rozcestí. Cedule ukazují dvě cesty ke stejnému cíli. Jedna oklikou asi 2 hodiny, druhá přímo 1:20. Jdeme tou kratší. Po chvíli se otevře údolíčko jak z pohádky, ze všech stran krytý skalama a uprostřed cesta nahoru. Jdeme teda dál. Pavel vybíhá na hranu a řve že je tam zasraně dobrej rozhled. Následujeme ho, doplňujem tekutiny a dělíme se o pár tatranek. Pavel pobíhá po skalách jak kamzík, ale nějak si řikám, že si moc neuvědomuje tu díru pod nim. David taky něco zkouší, ale dostane od Jindry varování a tak toho radši nechává. Pokračujeme dál k vrcholu, procházíme mokrým bahnem, vzpomínám na Jožku a jeho sandály.. Za skálama se otevírá další údolíčko, s širší písečnou planinkou pod vysokými stromy. V písku rozpoznávám vzorky trialovejch gum. Joho, tak tady si to nějakej týpek dával na trialový motojce jo? To by mě zajímalo, kudy přijel, ale asi ne tou naší necestou. Za údolím šahám na první sníh a mezi stromy vybíhám úvozem na travnatou planinu s ostrůvkama sněhu a hlíny plný děr od nějaký zvěře. Jdeme dál podle značek až k pomníku nějakejm partyzánům. Tam už začíná plynulá sněhová pokrývka, neodpustíme si pár koulí, ale jsme hnedka za debily, protože David má u sebe foťák a ten firn není z nejměkčích. Dáváme foto u pomníku, koukáme po rozhledu, kterej mohl bejt tak před hodinou lepší, protože se od té doby trochu zatáhlo a malinko sešeřilo. Dolů to jde naproti očekávání trochu rychleji, Jožka má v bahýnku problémy, Pavel si taky chvílema zalyžoval, já jakbysmet. Pod tim skalnatým údolíčkem čekáme na ostatní a řikáme si, že Kofy dole asi musí bejt dobře nervózní a dělali jsme si srandu že zavolá. Asi za 5 minut přichází Daveovi esemeska, za jak dlouho přijedem. Odesíláme 75 minut a jdeme dál, teda spíš níž. Dole k autu dobíháme Jindra, Pavel a já takřka za somráku. Z kláštera si k nám jde pokecat nějaká jeptucha, mluví trochu anglicky, docela si s Jindrou rozumí.. Nevěděla, že Češi mají svůj jazyk, myslela, že mluvíme německy, asi tím ale myslela, že spíš Čeština je germánskej jazyk. Taky si myslela, že ČR je až východně od Polska a že v Polsku je hodně sester... no, dopíjíme a dojídáme zásoby. Objevuju můj ionťák, ten taky bodne. Po chvíli přicházej i ostatní a jedem už za tmy pro vycukanýho Kofyho. Proti nám se vynořuje nějakej záprdek a brzdí. Jindra uhýbá doprava jako nad sráz pod silnicí. Auto proti ale nic. Tak couváme doleva na nějakej nájezd do pole pro traktory. Záprdek přijede blíž, zastaví před náma, vyleze postarší jeptucha a ptá se na vokurku, svíčku nebo kolo bez sedla. Ba ne, spustí něco francouzsky, mele pátý přes devátý, Jindra pokyvuje že nerozumí. Jeptucha řekne: "English?" Jindra: "Yes." A ta bába zase jede svou po francouzsku... Joho, z jejích řečí rozumíme něco jako že nemáme jezdit na pravej okraj, že bysme mohli spadnout, že se to tam nedávno stalo a tak, což jí trvá dost dlouho a kadence slov je větší než u nějakýho samopalu, co dělá tatatatata. Opodál vidíme napravo fungl nový svodidla a komentujem, že tady se asi ta accident stala. Na trati je už Kofy v zimní bundě, nachystal loďe na louku k parkovišti. Tedy v rychlosti navazujem už natvrdo na zítřejší přesun do Foix. Pádla necháváme až na ráno. Do Peyrouse jak přijedem, nejdu ani na pokoj a jdem dělat večeři. V malé kuchyňce večeříme na etapy těstoviny s vejci, moč dobré, zvlášť když si je říznu česnekem. Kluci to zapíjej bavorákem, to je ale odporná břečka, tak to nechci. Ještě pozorujem hvězdy, který svítí fakt nádherně. Nejezdit tu pod barákem TGV a nehulákat na druhým břehu ty lidi z toho velkýho stanu, bylo by tu moc hezky. Před spaním ještě balíme kuchyň a bedny do auta, tentokrát normálně jako chytrý lidi, nejdřív na zem bedny a pak na ně bágly, čímž vznikne mnoho místa.. Vysprchuju se a jdu spát. Při čištění zubů mě dostává umyvadlo se dvěma kohoutky, vzdálenými od sebe asi 25 cm. Tak jak si mám kurva asi tu vodu akorát namíchat? Řeším to střídavým namáčením. Ale když už teče moc horká, radši si teda fakt napouštim trochu do umyvadla. Debilní vynález.. Jdeme spát už všici, nařizujem budíky na 6. Pavel je docela nametenej a nadává mi za každou sojku, kterou vypustim (dneska jsou obzvláště výživné). Jindra v noci hrozně chrápe, s Davidem mu nadáváme, ale s nim to ani nehne...

Ráno vstáváme teda v těch šest, Jindrův budík budí mě a ne Jindru, ale hlavně že budí. Rychle se vyprdelíme, Jožka navazuje pádla způsobem, kterej se mi moc nelíbí, tak zase držkuju. totiž neleze jen po střeše auta, ale hlavně po lodích. Sice ne mojí, ale stejně.. Jedem teda směrem na Foix. Ještě mezi Peyrouse a Lourdama poznáváme, co se tu děje za šílenství. Ten stan včera na druhym břehu, to byly rybáři. Rybářství = péche francouzsky, odtud teda že máme peche. Všude u silnice auta a u vody bylo snad na každym metru nějakej debil s udicí. Já bejt ryba, tak z toho leknu. Jak se pozdějš dozvídáme z plakátů, tenhle víkend je zahájení rybářský sezóny a ty maňána tu snad všichni chytaj. Vopravdu to jsem ještě nežral. Takže jedem teda do Foix. Cesta ubíhá pomaleji, jedeme po státovkách, abysme se vyhnuli peagím za dálnice. Za pár hodin cesty se teda otvírá údolí s krásným hradem uprostřed. Už celou dobu si plánuju, jak si tu koupim trička s tim hradem. Jedeme ke trati, Pohúdek už potřetí, ale stejně potřebuje radit. U trati zjišťujem, že neni voda a neni se ani kam hnout. Rozmejšlíme co budem. Na plakátu stojí, tedle víkend nechte vodu rybářům. Jo, já jsem nasranej a chci na vodu. Tak si tak nějak hejbnem brány (asi těm pechařům trochu vaděj) a odvážem pádla. Řikám, když už jedu kurva tolik kilometrů kůli vodě, tak se tu povozim, i kdybych měl bejt velká ryba na háčku. Po chvíli ale přehodnotíme situaci a jedem do píči. Teda do supermarketu na nákupy na domu a na cestu. Kupuju víno, mentolovej sirup krásný modrý barvy pro bráchu, kterej má rád toxický kentusy, Camembérek domu a pro Skurfa Felixe. Pitnou vodu (na cestě se hodí) a Virgin limutku (ten Virgin co dělá videohry, třeba Mortal Kombat). Trička tu pochopitelně nenacházim, ale do města, kde by je mít mohli, nemůžem, páč spěcháme a máme zpoždění. Do píči už mě to ale fakt točí. Zase budu mít hovno trvalou hodnotu. Tak sedáme do auta a jedem do Roquebrunu, teda toho kempu u Beziers u středozemního moře, tam, gde jsme spali před dvěma lety před závodama v Reals, tam, kde je ta kaktusová zahrada. Máme hlad jak sviňa, chceme obědvat, ale řidič je asi na baterky nebo co. Řiká, že staví na první zastávce, proto jich míjíme asi 5, pak vidíme u silnice odpočívadlo se stolečkama a seřveme ho tak, že staví. Fouká vítr, což nám neva a zakrejváme ho autem. Všechno vyhazujem na zem a vybalujem jídlo. Následující žranice se hodí tak do filmu o kočovném dobytku. Vepřovky, sejry, vokurčičky, cíba, česnek, bagety, marmošky, nutella, všechno co jsme měli.. Na jednom stole a kolem hejno dravých lidí. Jožka vytahuje zas to svinstvo bavorák. Pavel zůstává v teple v autě a nechává si okýnkem podávat pochutiny. Když dostane do ruky Jožkův bavorák, zaklapne vokýnko. A Jožka má smůlu.. Ba ne, jen ho nechává vycukat.. Zlikvidujem ten bordel, hážu to do popelnice a objevuju pornočasák, prolistnem ho, maj tam fakt hnusný ženský a dost hnusný fotky. Vracím ho zpátky. Jedem dál. Po chvíli vidíme trochu útulnější parkoviště, ale už je holt pozdě. Pak se nám otevře nádherný údolíčko, jako jsme jeli loni. Míjíme pár zřícenin a jedem podél řeky. Koukáme na peřeje, na jezy, holt defa. Vynořujem se v Carcassone a najíždíme na dálnici na peage. U Beziers přejíždíme ten lepší výjezd z dálnice, ačkoliv jsem na něho upozorňoval. Bloudíme po městě, až to dopadá, že jedem tou mou, ale delší cestou. Posílám je do prdele ať jsou rádi, že tam dojedem. Cestou nás málem sejme 405, když podle mě Kofy nedá přednost zprava na takovym zvláštnim nájezdu na kruháč. Kofy teda tvrdí, že už to bylo jako na kruháči, budiž, ale zatrnulo mi, přecejenom, dostali bysme to asi v místech, kde jsem seděl u vokna zrovna já a vidět brzdící špičku auta asi tak 20 cm od míst, kde mám nohy, není příjemnej pocit. Jedem kolem Reals (tou jejich cestou bysme nejeli kolem trati), je vidět prd, jen se mi zdá že je míň vody. Naplno to ale říct nemužu, protože nestavíme, protože hrozně spěcháme. Zase držkuju, proč kurva nezastavíme. Tak pojedem deset kiláků do Roquebrunu, abysme se zase vrátili a zjistili, že je málo vody a vykašlali se na to? Proč se teda rovnou nekouknem a pak podle toho rovnou podniknem něco jinýho? No? Ale to ne, to páni vůdci jsou chytřejší.. Leda hovno. Přijíždíme do Roquebrunu, obsluhuje to tam ta samá seschlotina jako před dvouma rokama. Ubytujem se na dva pětipokojáky po čtyřech lidech. Spim s Viktorem, Luckou a Pavlem. Sotva se ubytujem, jedem k trati do Reals. A jak řikám, voda na hovno. Není toho dost. Vono by to stačilo, ale nejsou tam branky a hlavně v tý soutěsce to nevypadá moc dobře kvůli lodi. Podívám se do skal, protože tam se mě to moc líbí, pošlu steskný pozdrav už do ČR a jdu k autu. Jedem teda k mochhi. Vlny tu sice nejsou, ale co dělat. Jožka sedá za volant a jedem. Na kraji Beziers řvu, že tam v garáži prodávaj stáčený víno a že by to mohlo bejt dobrý a levný. Kupujem pětilitrovej kanysterek. Dohadujem se s tou pani česky, ona nám plynule odpovídá francouzsky a rozumí nám!!! Jindra jí platí ve Frankách a nechává tučný dýško (co s Frankama potom) Pak Kofy najde další Franky, že by to i s tim dýškem stačilo na dva kanystérky, ale tak to s nim už chodí. Sedám si do kufru na bágly (pohodlí, rozhled, ticho....) a jedu s nasazeným sport testerem. Celou dobu se mi nezvýšil tep nad šedesát, jen když ještě Kofy přejel v Reals takovej pangejt, tak mi to vyleze na 80 a když pak vidim moře, tak zase přes 85. Ve Valras - Plage jsme za tmy. Já jdu na vodu, rezolutně jsem pro. Pavel a David mě nezklamou a jdou taky. Jedem na moře, vlny malinký, vítr boční, voda slaná. Po půl hodince toho necháváme a jdeme z vody. To akorát nastupuje Jindra s Lucyjí. Ať si to užijou. Dávám si teplou bagetku, co kluci koupili, ochutnávám vínečko, kterýho už řádně ubylo. Navazujem, nemáme čas, máme spoždění, nestavíme jedem. V Beziers pro změnu bloudí Jožka když minul odbočku na náš směr. K večeři jsou fazole, já si dávám jako předkrm pekelně vostrýho vietnama s česnečkou k tomu. Pak se vosprchuju, umyju věci a pádlo (pečlivě namydlit!!!) a po pár skleničkách vína jdu spát. Ale je tu fakt krásně... Fakt že jo.. Před spaním se ještě pokochám pohledem na osvětlený městečko se zříceninou..

Ráno vstáváme zase brzo, abychom se v klidu mohli nasnídat. Tak tada snídáme, zatímco se z kamrlíku vedle ozývá Jožkovo chrápání. Pojíme, a sbalíme. Počasí na přesun se udělalo fakt nádherný. A my zrovna odjíždíme. Fakt peche. Jindrovi to trvá trochu dýl, páč balí kuchyň. Jindra teda ještě balí, já se teda ujímám balení věcí do kufru. Vychází mi to v klídku, použil jsem Jindrův systém bedny dolu, bágly nahoru. Ještě přivazuju pádla (a ani nemusím lízt po lodích). Natahujem to směrem na Beziers a na dálnici do Lyonu. Cestou fouká kurevskej vítr, takže to s náma pěkně cvičí. Párkrát si klimbnu, na benzínce, kde už konečně berou Viktorovu kartu berem benzín, já kupuju za pouhé 4 Euro dvě čísla časopisu Option Moto + speciální sešit. Čtyři plakáty, natuningovaný motorky, zvlášť streety, naháče, zmrzliny, aj ty krosky nebo motardy. Žádnej chopper nebo cesťák, to není pro mě. Jsem z toho fakt na prach. Při příští zastávce na benzině vidím co nevidím, vysoká blondýna s velkým psem. Upozorňuju kluky a ti vetří. Jen Jožka, kterej na tu dálku vidí hovno, závistivě pronese něco jako že je to stejně chlap. Jedem blíž a už začínám věřit, že to bude baba jak prase, ze všech stran se ozývaj samčí zvuky (kromě od Lucky) a najednou vidim tu hrůzu. Tak je to fakt chlap a já třískám smíchy hlavou o sklo. Chlap s parukou, v xichtě tmavej jak prase, takovej ten typ, co ať se oholí, stejně má půlku držky černou vod fousů. Ale ta odpornost. Bílý šatičky někam do půlky prdele, nohy jak ženská, kozy vycpaný, dokonce i nějak vycpaný jako aby to vypadalo že má bradavky jak třešně. Humus. Rychle pryč. Jožka se směje, teda jako všichni. Ale ten humus, to se mi stalo poprvé. Nějakej vodpornej transúchyl, to jsem fakt takhle na vlastní oči ještě neviděl. Nevim, jestli se mám posrat smíchy, nebo poblít znechucením.. No nic, to se ještě asi stane, řiká Jindra a jedem dál. V Lyonu si dáváme okružní dálníční jízdu městem, když se držíme cedulí, akorát najíždíme na blbej směr. Podruhé už to chytáme a jedeme na Sault Brénaz, kam nám doporučil Vlašák kanál a že tam jede z těch závodů v Orthez na dva dny jezdit. V krásným skalnatým údolí řeky Rhony, nedaleko obrovskýho města Lyonu a nějaký jaderný elektrárny (tyhle věci v tom údolí nejsou vidět), nacházíme ostrov, posetý rybáři a s cedulí Isle de la Serre - stade de eaux vives. Eaux vives znamená divoká voda, jak už jsme za ta leta pochytili. Vidíme, že nemáme tentokrát peche, ty jsou jen okolo, ale kurevskej pech, protože se tu jedou závody. Za závorou na nás někdo mává. V jeho smíchem rozjařené tváři poznávám Pischáka a mávám taky. Přibíhá k autu, a zdravíme se. Vysvětluje, že se jede už jen jedna jízda a že to asi je v poho, že si ještě zajezdíme a on pujde s náma. On tu má přítelkyni sjezdařku, tak za ní jezdí a šel se svézt na závody. Udělali jsme mu fanklub, že čuměli nejen lidi okolo, ale i jeho slečna a on sám, protože se oproti první jízdě zlepšil o 10 vteřin. Kanál je tu moc pěknej, čisťoučkej, poskládanej z kamenů a betonu. Teda je chvílema dost úzkej a na můj vkus tu jsou zbytečně vysoký skoky, který mi připadaj jak zbytečný plejtvání spádem. Gdyby tu radši udělali nějakej sešup a ne jen tak metr a půl vysokej hup, měla by voda i sílu. Takhle je to furt hup a brždění. Takovej školní kanál, kterej se nedá na třech místech vyjet. Ale je to tumoc pěkný. Vracáky mi připomínaj Budějice, pěkně se to točí, ale musí se zabrat při nájezdu i výjezdu. Žádná vystřelovací navážecí Troja, teda jeden vracák za kamenem v dolní části kanálu je fakt supr. Vypadá nevinně, ale najedeš, zatopíš, a vyletíš ven. Fakt bomba. Jožka se v něm prej zvrhnul..No tak tu jezdíme. Teda nejdřív jsme museli čekat, až se to dojede. Jen Jožka šel pod cíl, tam se právě prej zvrhnul. Jezdíme s Pavlem a Pischákem, moc to nejede, voda nevozí, je pomalá, nemá sílu a jeden vracák nahoře, kde zrovna jezdíme dst pulzuje, takže je to jak kdy. Po nějaký době jedem do nejvěčího hupu, ten je uplně vo hovně, jen je za nim váleček a pár pěknejch rychlejch vln. Pak se snažim přeskočit váleček dole, ale bouchám zadkem o dno a nepřeskakuju ho, ale krmí mě přímo do xichtu. Hmm, málo vody. A to i ve vracákách. Ještě jezdíme dole, jdu se podívat na řeku. Proti proudu vidím konstrukci jezu a je to docela vysoký. Totiž von tady ten kanál je dost netradičně postavenej, takovej pěkně klikatej, že z cíle na start to není moc daleko. Teda za okolností, že cíl není uplně dole. Pokusim se o takovou přibližnou kresbu, to třeba vysvětlí víc. Voda fakt čistá a sotva vjedu do řeky, hned vidim ty nešťastníky pechaře.. U auta už je vybalený žrádlo, tak se přidávám, jožka se chlubí utrženým klekem. Řikám mu ještě aby byl rád. Vyčítavě na mě koukne a já dodávám, aby byl rád, že se mu to stalo až teď, při posledním tréninku. Při jeho kvalitě lepení se nedivim, že se mu to trhá každou chvíli. Přichází Pischák a nepohrdne naším lančmýtem. Dojídáme už skoro všechno a balíme to. Závodníci už jsou dávno v tahu a tak tu jsme poslední, Pischák už taky odjel. Ještě jdu na hajzl, použiju turka, když prolezu snad všechny hajzly, jestli tam něgde není normální. Jen asi dva jsem vynechal a zrovna jeden z nich to prej byl. Fakt peche. Když jsem viděl tu rouru do turka, tak jsem si radši vyndal věci z kapsy, aby mi to nespadlo dovnitř.. Naposledy se kochám skalnatým údolím s lesy ve světle zapadajícího slunka a už se pomalu těším domů, právě na Sluníčko. Ještě někde tankujeme na Viktorovu kartu, což je tu v těch vesničkách problém. Nakonec se to daří, ale zase se tam nedá vychcandit. To nic. Jedeme po státovkách zkratkou a bez peagí. Totiž dálnice se tu kroutí a my to vemem rovnou. Teda tak mi to bylo vysvětleno. Cesta je nepohodlná, sem tam se i staví na chcaní (ale jen málo, páč spěcháme, máme zpoždění). Chvílema spim, chvílema kecám s Viktorem, chvílema poslouchám discmana. Někde mě prudí Jožka, udělám mu radost a tvářím se nasraně. Na otázku kolik mám tep, odpovídám 150, z čehož má ještě větší radost a dává mi pokoj, debil (ahoj, Jožo). Německo skoro celý proklimbám, spát ale nemužu. Řidič usíná za volantem, tak dochází ke střídání. Na hranicích vlezu do benzínky a přeju dobrý den. Odpovědi se mi nedostává, což znamená, že jsme doma. Nakupujem bagety, dávám sladký kentus Fanta divoká malina.. Mňam. Jožka mě sere dopředu, jsem nasranej, protože tam není místo a jeho výmluva, že chce spát, ať naviguju já je bezpředmětná, protože trasu Rozvadov - Kralupy jel Kofy asi 100x. Pro jistotu si k tomu ještě pustí ty sračky, co tady u nás hrajou v rádiu. Mám to marný a usínám vpředu. Probouzím se v Plzni, kde vysedá Viktor. Rychle se rozloučíme a jedeme dál. Zase usínám a budim až v Praze. Na kanál nejedem, vezou mě domů, hurá. Doma vyhodim věci, pozdravim se s Buffy. Někteří členové naší výpravy ji viděj poprvý, tak jsou trochu překvapený, ale pak mě tu nechávaj na dvorku samotnýho. Musim se přiznat, po tom tejdnu a něco jsem si i oddychl. Ale furt to je lepší, než co mě teďka čeká. Tak se teda vosprchuju, voholim, najim a za hodinku po příjezdu jedu do školy na geodézii, kde hnedka píšem písemku z toho, co dělali minule, gdyž jsem tam nebyl. Peche no. Ve škole, mimo to, že potkám nááádhernou dívenku, se mi podaří zlomit průkaz studenta, kterej funguje taky jako jakási kreditní karta do menzy, takže se bez ní neobejdu. Nová mě stojí 130 korun. To mi to teda pěkně začíná. Autobus stíhám na poslední chvíli. Přijedu domů, najím se pozdravím rodiče a jedu do tělocvičny na fotbálek. Přestože jsme se domlouvali že pudem, tak to dopadá blbě. Volá mi Jindra, že nejde, že mám zajet pro balóny a klíče. Zeptám se ho rovnou, co řikala manželka na účes a prej v klidu. no a do tělocvičny přijel akorát Jožka, Kajmič a ta krásná mladá slečna, teda jako Zuzi. Dozvídám se, že Jožka byl ještě s Luckou ve Skalici (vezl jí) a v Hradci (vezl jí i do školy) a ještě měl nějaký extempóre se švagrovým/segřiným autem. Tak to je teda fakt na píču, zrovna Jožka, kterej toho zvládnul nejvíc přijede až z Vojkovic a ty trotli nepřijdou ani těch pár set metrů. Balíme to a jedem nasraně (teda spoň já) domu. Aspoň se vyspim... no, a teďka začíná můj doháněcí boj se školou...Ale to už je můj boj...Jen mě sere, že jsme letos nestihli ty lyže resp. prkno...

Gory