Vánoční Mělník 2002

Na druhý svátek vánoční proběhl tradiční výlet na Mělník, počasí bylo skvělé, lepší jsme si nemohli přát, vítr a minus tři stupně Celsia. Představte si, že v tom někteří chodili bruslit, či odjížděli na hory! Divnej svět. Jeli jsme v sestavě, Gorec (poprvé po měsíci na lodi), Kofy (nabušíno, ale nebylo to znát), Jindra (nenabušíno a bylo to znát), Bratr Sokol (podruhé v životě na sjezďáku, poprvé byl v pondělí...) a Dave se mnou na deblu (oba poprvé v životě). Spicha jsme měli na kanále ve dvanáct, ale část přijela později, protože jim do cesty vstoupila vyšši moc v podobě policejní silniční kontroly. Jindra to měl za dvěstě, Gorec za dvěstě a s ním jedoucí Kofy za kilo. No, nakonec jsme se sešli, převlékli se, rozpočítali lodě a vyrazili. Cesta samotná začínala také zajímavě, protože po kilometru David rezolutně prohlásil, že vystupuje, protože má křeč v noze. Bylo mu to kapitánem (to jako mnou) rezolutně zamítnuto, za což jsem byl potrestán přeměnou deblíře v singlíře, nadto s velice živým a neposedným nákladem (bývalý háček nevěděl, jak by si ty nohy zkroutil). Ve Vraňanech na jezu si je protáhl a pro jistotu si upravil sedačku, zatímco my jsme bloumali kolem a koukali na místní propust. Dopadla ještě hůř, než ta naše. Tedy stromů a písku je tu stejně, ale na menším prostoru, ona je asi čtvrtinová. Zalitoval jsem, že nemám foťák. Sice jsem si ho vzal, ale až v loděnici jsem zjistil, že igeliťák proti vodě, který jsem na něj doma uzmul pochází z nějakého oblečení a má v pravidelných rozestupech asi půlcentimetrové kruhové otvory... K vidění toho bylo víc, kamenný domek limnigrafu, vyvrácený jako strom, přepravky různě rozvěšené pět metrů nad vodou (a to tady řeka měla šířku místy i dva kilometry...). Na soutoku jsme byli za dvě hodiny, navštívili jsme Labe, řeku s barvou řeky a nikoliv stoky, jako Vltava. Hořínský jez na laterálním kanále se nám nevštívít nepodařilo, jelikož byl zamrzlý a ani rozjetý debl se nedostal dál než o metr. Vystoupili jsme a za chvíli už byly naše doprovodné vozy zde, takže jsme na třetí pokus vytvořili skupinové foto (už bych měl ten foťák poslat do opravny), zahřáli bystře dovezenými nápoji, převlékli se, pokochali se sloupnutými koberci asfaltu (taky to tu teklo hezky), vyřešili problém s měkkým kolem a jeli domů.

Jožka