Rok je zase v pr... prachu, zima je na krku, co teď? Ano, správně, na hokej do Sušice. Naše soupiska střídavě bobtnala a splaskávala, lidé se přihlašovali a odhlašovali a nakonec byly jasné jenom dvě věci. Že nás bude nepočítaně a že jinak není nic jasné. Do Sušice jsme razili dvěma auty, Jindrovou Mareou se mnou za volantem (a s radiálními pneumatikami plus malou závadou na přístrojové desce) a Piškotovic Chevroletem Racer (což byla pro změnu skupina "A"). Jel jsem Mareou z domova, jelikož jsem ji měl přes týden půjčenou, moje sanitka totiž byla přes týden dílem na hybridní pohon a dílem v servisu. V pátek jsem na Mareu navázal Sokolovu loď, chtěl jí odvézt Fíšovi na posezónní opravu. V pátek večer mi z hospody zavolal Dave, že by tedy jako chtěl tu loď taky do Sušice, ale že ho to nenapadlo. Dostal tedy příkaz být ráno k dispozici dřív. Dopadlo to přesně jak jsem očekával, ve čtvrt na sedm jsem nejdřív vzbudil u nich doma pesinu, Davidovu mámu, jeho tátu a nakonec se ukázal i David. Nechal jsem ho tedy svému osudu a jel mu navázat loď. Když jsem potom v autě držkoval, tak mne odbyl větou "Ty seš na mne taky tak zlej, jako byla včera ta holka u tý tyče na diskotéce", což mne poučilo o tom, že se mám vzdát neb je veškerý odpor marný. Díky časové rezervě jsme se v klidu blížili k Sušici. V Horažďovicích nás trochu znervóznila objížďka, která nás chtěla táhnout o čtřicet kilometrů dál, až do Klatov. Nakonec jsme to přes Nalžovské Hory a Hrádek střihli bližší cestou, ale trošku jsem na to musel šlápnout, což Jindru při sjezdu do Sušice vyprovokovalo k nesmělé poznámce, že se začíná bát. Nakonec bylo času dost, první zápas jsme měli až před polednem. Do té doby jsme pořešili sestavy, mohli jsme si dovolit pustit některé hráče na hostování. Oplakal jsem předvším mého nejudatnějšího obránce, Zdenu, která ale měla takto možnost stát se v dresu Českých Budějovic členkou dámské pětky. Taky jsem alespoň ještě mohl dořešit jistou nepříjemnou drobnost. Nemám helmu... Doufám, že vypadla v garáži z tašky a že jsem ji neztratil někde jinde. Půjčil jsem si masku od sušického gólmana. Celý turnaj kluci rozdělili do dvou kategorií, Elite a Masters, podle toho, jak týmy loni dopadly. My, jakožto osmí jsme spadali (naštěstí!) do té horší kategorie. První zápas byl proti našim posledním loňským soupeřům, Rodeo Tým Plzeň. Odveta za loňský rok se nepovedla, prohráli jsme 2:0. Kluci měli spoustu šancí, ale dneska nám není souzeno a já se dvakrát ocitl zočvoči nějakému obandážovanému rozjetému šílenci s klackem a kusem gumy a dostal jsem góla. Kromě toho jsem dostal přímý zásah na suspenzor, který měl za následek povědomí o tom, jak zní tvrdý náraz puku o plast a mojí asi minutovou neschopnost, protože ani s tím suspíkem to nebyl žádný lábuž :-)))) Druhý zápas byl proti Českým Budějovicím, které na nás nasadily čtyři zbraně. První byla dámská pětka, která úvodní minutu bruslila po ledě a kluci nevěděli co maj dělat (už jenom proto, že to měli zakázané od rozhodčího :-)))), půjčeného brankáře, který jen zvyšoval nasranost kluků ze své střelecké smůly, Ondoně, který umí a který prostřelil tu naší díru, co jsem stál v bráně a rozhodčího, který ukončil zápas po jedenácti a půl minutách uprostřed neustálého obléháni budějické brány. Takže remíza, páč to tam klukům předtím jednou spadlo. Šli jsme na oběd, pokecali s rozhodčím, vyčinili mu ;-) a vrátili se zpátky připravovat na třetí mač. Předtím ještě trošku rozvlnil náladu Zdráhalík, kterému se "povedlo" vlastní bruslí rozříznou vlastní lýtko dost ošklivým způsobem, nakonec z toho byl asi třináct štychů kousek od tepny. Pak se proti nám postavila Česká Lípa, oproti loňsku hodně posílená. Jednak tím, že se pod její křídla vrátili někteří odchovanci a druhak tím, že zbytek od loňska vyrostl. Proti mě stál jediný brankář v turnaji, který dosahoval téměř mých kvalit, Vavroch a zcela po zásluze udržel čisté konto. Naproti tomu já jsem dostal tři góly, ten jeden mi bude jeden nejmenovaný (radši) českolipský bafík připomínat do příštího turnaje, jelikož je to skoro stejný rypák jako já. Čtvrtý gól jsem si dal sám, aby naši útočníci viděli, že to zas tak složité není a taky proto, že na jednom dalším už nesejde. Další událost byla podstatně radostnější, vedle zimáku otevřeli hospodu, takže jsme si s Davem skočili na pivo. Před posledním zápasem s Blovicemi jsme si z hecu vyměnili s naším největším paličem posty, on šel chytat, já si oblékl jeho výstroj a šel do obrany. Vzhledem ke svým bruslařským schopnostem jsem se nominoval do třetí obranné řady, s Piškotem. Pobyl jsem na ledě dvakrát třicet vteřin, zazanamenal dva úspěšné obranné zákroky (ale fakt nevím jak), narazil si při pádu loket, nedostal se za červenou čáru a nebyl na ledě ani při jednom obdrženém gólu. Můj náhradník už takové štěstí neměl a zápas skončil opět 0:4. Celý turnaj jsme skončili na jasně posledním místě, což je fajn, protože se příští rok už nemůžeme zhoršit. Náš zápas byl stejně jako loni posledním v celém turnaji, takže sprcha, sbalit, sebrat zbylé věci, uklidit šatnu, naskákat do aut a tradá na hlavní část víkendu, na Galapárty do Hrádku. My jsme s Ivanou, Piškotem a Sokolem ještě zůstali v Sušici na jídlo a dorazili později. A pak už se jen pilo a bumbalo a nasávalo, tleskalo, aplaudovalo, pískalo, kecalo, rvalo, trdlovalo, řvalo až do... no, jak kdo... Víte co je největší vynález od objevu kola? Česnečka po ránu. Kdoví jestli není největší vůbec... A když to před polednem utemujete několika pivy... Svět nemá chybu a nemůže vás nic rozházet. Ani Piškotův styl jízdy. Až se o něm dozví Charouz, tak se může Schumacher začít třást. Okolo třetí jsem byl vyhozen z Chevroleta doma, kde na mne v garáži čekalá modrá Bauerka s košíkem a měla vyčítavý výraz, že jsem jí letos nevzal s sebou...
Veltrusy: Rodeo Team Plzeň - 0:2 České Budějovice - 1:1 Česká Lípa - 0:4 Blovice - 0:4 umístění/výhry/remízy/prohry/skóre/body 11. / 0 / 1 / 3 / 1:11 / 1
A kdo za to může?
Jožka-Piškot, Sokol, Pšenda, Tomáš, Gory, Láďa, Ivana, Jindra, Dave, Fíša plus nějaké další posily odkudsi - prohráli jsme tak rychle, že ani nevím jména.
Jožka