Jak už to tak bývá, věci slouží poctivě a stále přesně do okamžiku, kdy je nejvíc potřebujeme. V dané chvíli bylo onou věcí moje auto, které má problém s alternátorem, ale jinak celkem jezdí. Večer před odjezdem na hory jsem takhle zaparkoval v Kralupech a típnul motor. Když jsem chtěl za chvíli nastartovat, motor se jen párkrát převalil a zmlknul. Naštěstí kousek vedle bydlí Jindra, takže jsem nastartoval přes kabely. Ještě jsem si nakoupil v Plusu (nastartovalo to!), chvíli zabruslil na veřejném bruslení (GALAHOKEJ Cup se blíží!), cestou domů vyhodil Jirku doma, tj. u Vaňků a půjčil si nabíječku. Okolo deváté se garáž stala dílnou ve které vznikaly klíčové objevy v oboru elektřiny, jinak dopodrobna popsané v každé učebnici elektrotechniky pro mateřské školy. Na první pokus jsem usoudil, že něco neklape. Voltmetr na na nabíječce vykládal cosi o patnácti voltech, můj voltmetr na baterii cosi o jedenácti a půl. Ampérmetr nabíječky nefungoval vůbec (asi je rozbitej). Po chvíli mumlání posvátných zaříkadel jsem nabíječku vypnul a jal se trochu přebrousit svorky, které měly přenášet mlno do autobaterie, abych je zbavil vrstvy rezu. Po tomto zásahu byla situace následující: nabiječka 14V, 0,1A (ampérmetr funguje...), baterie 12V, svorky 60 stupňů Celsiových. Následovalo několik pokusů ve stylu Pat a Mat, mimo jiné s nasazováním svorek obráceně (tam nebyly orezlé) a jejich rozepírání suchým špalíkem. Jednou jsem se dokonce dostal k závratnému číslu 0,25A, ale konstrukce sama o sobě vzbuzovala asi takové zdání stability jako na špici postavená pyramida, takže jsem radší sám pokus přerušil. Rozhodl jsem se vrhnout síly do trochu jiného směru. Místo originál kabelů k nabíječce jsem k přenosu oné záhadné síly použil své startovací kabely. Ty držely na baterii skvěle, na nabíječce však stejně skvěle padaly, jelikož byly moc velké. Po chvíli laborování, jehož nejzářivějším výsledkem výsledkem byla opět pyramida na špici a v důsledku toho i pár hezkých jisker (přituhuje, přituhuje!) jsem se odhodlal spáchat na nabíječce nějaký bastl, aby kabely držely. Nebudu vás napínat, povedlo se. Sice jsem mezitím dokázal při sérii zkoušek nasadit kabely na baterii obráceně (znáte to, pravej plus, levej mínus a otočíte se...) a na pět vteřin spustit nabíječku, ale baterka to přežila, jelikož je jako všichni a všechno, co chce v mém dosahu přežít značně odolná. Nabíječka pak jela celé tři hodiny na "full knedlík", elektrolyt vařil, dispečeři Středočeské energetiky marně hledali, kam se jim ztrácí elektrika, garáž nevyhořela a auto startovalo o půlnoci jako zamlada.
Ráno jsem se vzbudil, pomalu dobalil a vyrazil o půl hodiny dřív, jelikož jsem si zapomněl doklady v monterkách v práci. Nabral v Dědibabech Ratajovic, ve fabrice papíry, v Nelahozevsi Martina a nakonec se zkompletovali s Peškovic Felicií ve Vraňanech v dvouautnou kolonu. Další cesta byla přerušena už jen nákupem v Hypernově a kolonou u Jičína, kde nás stavbaři budující nějakou mimoúrovňovou křižovatku honili polňačkami a v začínajícím odpoledni už sjížděli loukou k chalupě ve Vítkovicích, kde nás čekal náš základní tábor pro nejbližší ctyři dny a asi hodinu už taky Vaňkovi, kteří vezli Jíru do Račic na soustředění a proto mi dali klíče od chalupy. Alespoň mezitím stačili nasbírat nějaké houby. Vybalili jsme, oživíme chalupu, umrtvujeme dosavadní obyvatele. Já osobně přísahám, že žádnou myš jsem tam neviděl! To, co jsem utloukl polínkem v uhláku od kamen v kuchyni byl malej potkánek. Ti menší se alespoň zhostí jiných úkolů. Jako třeba flájboj Pavel, prostý pobíječ much ((c) Majitel hotelu "U mě"). Přezujeme se a vyrazíme na první pěší tůru. Na Benecko a zpátky. Je zataženo nízkou oblačností, ale jinak je teplo. Za chvíli jsme na Rovince. No, na lyžích to jde rychleji. Bufet žije jak v zimě, nějaká škola v přírodě tu blbne na houpačkách a na chůdách. Kdosi navrhuje, abychom je zbili a sebrali jim chůdy. Někteří umírnění kontrují protinávrhem, že stačí jim ty chůdy vzít... Jdeme dál. Později se taky ukazuje, že stezek a cestiček odbočujících všude možně je asi tak pětkrát víc než v zimě a vůbec to tu vypadá trochu jinak. Nečekané. Mladí brblají, když jim říkám, že je poženeme nahoru kopce tyčícího se nad Rovinkou. Na Benecku otáčíme o něco později, než bylo v úmyslu a nahoru vyšlápnem ke tratím a pa nich pokračujeme zpět na Rovinku. Tady jsme již v nízké oblačnosti, cesta je rozježděná od náklaďáků a my kličkujeme po krajích cesty ve snaze vyhnout bažinám v kolejích. Michal dává při pohledu na bažiny k lepšímu nějakou historku ve které hraje hlavní roli on, bahno a Radhošť, taky zde vystupuje otcovská trestající ruka. Po čase dorazíme nad Rovinku a při pohledu dolů kluci pro změnu brblají, že tohle v zimě sjíždět nebudou :-) Asi bude bitka ;-) Těším se na bufet na Rovince, ale mám smůlu, jelikož před chvíli zavřeli. Okolo páté jsme na chalupě, kluci mají najednou elánu na rozdávání a řádí na houpačce. Přijíždějí Šupolíci (někdo halt ještě dneska musel pracovat) a jsme tak zkompletovaní. Něco večeříme, ale ani nevím co, jelikož jako vyhlášená mlsná huba jedu po své koleji. Jelikož se o mne pokouší nějaké nachlazení, vybavil jsem se dostatečnou zásobou Rumíčku Lékařského a systematicky, grog za grogem vymetám metlou lidstva ze své tělesní schránky všechny choroboplodné zárodky.
Jelikož si v pokoji - samotce netopím, mám tu po ránu docela kosu. Večer bylo tepleji. Zvlášť po aplikaci několika půllitru léku. V klidu dosnídáme a okolo desáté vyrazíme na cestu. Tedy po absolvování menšího briefingu na kterém Jirka vykládá jak všichni bídně zhyneme, protože jdem moc daleko, což je přijato s nulovým nadšením. Chceme se podívat k Labi, na trať slalomů. Akorát nevíme přesně kudy, večer jsme to s Jirkou probírali, nemaje mapy nad autoatlasem. Zřejmě jsme pili metyl, protože jsme si jaksi nevšimli mapy vyvěšené v společenské místnosti. Zas tak silnej metyl to ale asi nebyl, protože jsme si jí všimli hned večer po návratu. Z Rovinky jdeme kousek směrem na Mísečky a pak po žluté uhneme dolů přímo z kopce, kluci nám po chvíli za stálého vzájemného bombardování šiškami mizí z očí. Oblačnost se pomalu zvedá a chvílemi vykoukne sluníčko. Tak dojdeme až na hranice, profrčíme republikou Bártlovka a po čase dorazíme k silnici Vrchlabí - Špindlerův Mlýn. A propos, Bártlovka je na podej, ale bohužel u sebe máme jen drobné, tak jí jen obdivujeme. Třeba dogu, která si velikostí nezadá s koňmi pasoucími se opodál. Soutěska vypadá i bez vody impozantně, kluci koukají s očima navrch hlavy na čem se taky dají jezdit závody. Jirka jim vykládá, že když budou dobří, tak tady ty závody taky pojedou, ale podle jejich reakcí to nevypadá jako moc dobrá motivace :-) Táta Pešek podává hlášení domů o tom, že po dobu jeho služby se nic zvláštního nestalo, vzápětí potkává kolegu z oboru, dává kus tlachu, udělá kšeft a je svezen kousek autem. To poslední je zřejmě v očích Boha Chůze tak velkým rouháním, že začíná kout odplatu. Za slunečného počasí dorážíme po silnici k přehradě (je možný, že jí vidím poprvé v životě?), prohlížíme si jí a nad hrází krmíme sušenkami ryby, za což nás tyto odměňují cirkusáckými čísly ve snaze dostat se ke kořisti. Ve Špindlu dáme přestávku v nějaké hospodě na pivo, limo a polívku a pak pokračujeme dál k lanovce na Medvědín. Jezdí každou půlhodinu, ale ten nejbližší nevyužijeme jelikož Bůh Chůze triumfuje a donutí hříšníka odčinit půlkilometr po který byl přepravován autem. Zkrátka a dobře Pešci nechali v hospodě bágl a Jarda pro něj střelhbitě metelí. Po půlhodince se vítězně vrací, nasedneme do sedaček a jedem nahoru. Proti očekávání tady nefuní, je docela teplo a úplně jasno. Chvíli obětujeme na nádherné rozhledy po hřebenech, kluci okupují dalekohle na mince, ale nikomu se nechce obětovat dvacka. Tak sáhnu do batohu pro svůj triedr. Po pár minutách našlápneme směrem na Mísečky, po sjezdovce. Na nohy je to docela záhul, alespoň pro nás, co jdeme normálně. Někteří pěstují adrenalinové sporty a kličkují sjezdovkou, jiní vymýšlejí nové a snaží se sjezdovku sjet na prázdné PET lahvi. Z Míseček pokračujeme Vítkovickou stranou a asi po páté jsme na chalupě. Na kluky přichází krize, někteří nejmenovaní dokonce po přezutí pokračují po čtyřech :-)))) Večer gratulujeme Jurovi k narozeninám a já pokračuji v triumfálním decimování bacilů bramborovou whisky.
Poslední bacily se přiopile potácejí z mého těla vystaveného nevytopené místnosti v horské chalupě a mě je poprvé po několika dnech dobře. Hurá! Kašlat a slzet ale začalo počasí. Vyrážíme trochu později, po včerejšku se už nikomu moc chodit nechce. V rámci odpočinku tedy zamíříme do Špindlu na bobovou dráhu. Šlapeme nízkou oblačností po "Plynovodu", kecáme o všem možném a odhadujeme, kde nás dostihnou řidiči záchranných vozidel, kteří odjeli na Mísečky, kam nakonec vyšlápnem. Okolo poledne jsme ve Špindlu a hledáme vlastní dráhu za pomocí ukazatelů a u nich napsaných číslovek, které mají znamenat vzdálenost. Ty mi ovšem moc v souladu s realitou nepřijdou, mění se naprosto nahodile, ale nakonec tam dojdem. Nějaký čas čekáme na záchranné tatíky, ale ti nejdou. Za pomoci jediného mobilu, který ve skupině je použitelný (dneska dost vyjímečná situace) je urgujeme a jsme usilovně ujiištěni, že už jsou na cestě a v žertu odhadujeme, z které hospody je taháme. Oblačnost klesá čím dál níž, takže se rozhodujeme jít na boby hned, dřív než začne pršet. Přiznám se, že jsem si před zatáčkami dobržďoval... Kluci jeli několikrát, tatíci mezitím přišli. Nakonec z nich vylezlo, že nahože není vůbec vidět a že si z Míseček našlápli na špatnou cestu, takže šli do Špindlu kudysi přes Benecko... Jo, Bůh Chůze je nemilosrdný... Po nějakém čase je oblačnost už tak nízko, že se natrhává o začátek bobové dráhy a začíná cosi mezi kondenzující mlhou a slabým mžením, což je pro nás jednoznačným signálem k urychlenému přesunu na Mísečky, kde máme auta. Jdeme modrou sjezdovkou, vlhkosti přibývá a když jsme konečně nahoře, jsme opravdu rádi. Milan mi ještě ukazuje, kde nastala kardinální navigační chyba, která je dovedla zcela jinam. V podstatě šlápli do bludného štěrku hned na první křižovatce. Mísečky jsou rozryty stavebním ruchem ostošest. Rostou hotely, penziony i nové parkoviště. Se zamlženými okny dojedeme domky, vysušíme se, vydesinfikujeme a hlavně... nažereme... Něco pobumbáme, shlédneme nějaký legrační horor , pokecáme a po půlnoci jdeme na kutě.
Dneska se už nikam neženeme, něco nachozíno máme a taky chceme dojet domů dřív než začne boží dopuštění, přeci jenom jsou Dušičky a čtyřdenní víkend k tomu... Sebereme se a vyrazíme do lesa. Je už zase teplo a občas zasvítí sluníčko. Kluci se včera trochu zotavili a už začínají mít roupy, což se projevuje jednak větším využitím houpačky a druhak tím, že okamžitě po vstupu do lesa zahajují šiškovou válku s plnou parádou. Ostatní jen tak bloumají ve snaze najít houby a já v jistotě, že houby najdu zkouším fotit na manuální režim, abych věděl, co ten foťák vlastně umí a co vlastně umím já. Dojdeme tak lesem až téměř nahoru na hřeben, místu, kde se evidentně s oblibou pasou divočáci, otočíme k cestě na Rovinku a jdeme po ní pomalu zpět. Už evidentně zregenerování pacholci berou útokem houpačku. My ostatní spíš stěhujeme věci, uklízíme a zakonzervováváme chalupu, jelikož sem asi až do svátků nikdo nepřijede. Zabere to drahný čas a po poledni nasedáme do naložených aut a s větším či menším podílem ruční práce (louka je mokrá) odjíždíme. Já osobně se nedostávám daleko, jelikož si uvědomuju, že jsem zapomněl na chalupě bundu. Otáčím po párstech metrech a vracím se. Je přesně tak, kde jsem ji nechal, naštěstí. Na druhý pokus už odjíždím. Zbytek mi mezitím ujel. Na silnici se dělají kolony, ale provoz je plynulý. U Jičína se málem při objížďce zapomenu a projedu město, u Boleslavi předeženu Vaňky (jedou pro Jíru), na Mělníku dojedu zbytek a do Vraňan už tak dojedeme společně. Tady u Pešků ještě asi dvě hodiny klábosíme, v půl páté ale musím zmizet, jelikož mám domluven hokej. U Mlčechvost to trošku osolím při rozjezdu, abych se vůbec dostal do kolony, za což jsem odměněn stálým svitem červené kontrolky. Do kelu, zase dobíjení...
Jožka
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}