Úpravy 2007

Na běžky v Bedřichově

V sobotu 1.12, vlastně hned, jak jsem se vrátil z hajzlu, tak jsme byli na horách na běžkách.. Nezvykle padla volba na Bedřichov oproti obvyklým Mísečkám, ale to jsem vítal, protože tam jezdíme furt.. Co jsem ale nevítal, bylo počasí.. V Dolínku ráno nepršelo, ale každou chvíli to vypadalo.. No, pršelo nakonec skoro celou cestu.. Do Bedřichova jsem nejdřív myslel, že nevim, jak se jede, až pak mi došlo, že to je ten Bedřichov, kde je úpravna vody pro Liberecko s vodou z 3 km dlouhýho přivaděče z Josefova Dola, tedy "mojí" přehrady.. Mojí, protože moje diplomka se týkala týdle přehrady.. Oproti předpokladům jel nakonec autem Pavel, Kofy musel narychlo nějak do práce.. Jeli jsme teda já, Pavel, Luboš a Bára. Kofy s Karolínou že prej asi přijedou po tom Kofyho jednání. Cestou jsem dal echo Koumesovi, ale nic.. Na místo jsme dojeli kolem půl desátý, ale nějakou půlhodinku jsme strávili v autě, protože déšť nebyl na nějaký běžkování a už vůbec ne převlíkání.. Po desátý jsem teda jako první vylezl, ale bylo to kolektivní rozhodnutí, že teda někam vyrazíme.. Prší sice dál, už ne tak silně, ale prší.. Někam holt dojdeme a pak se uvidí.. Na okruhu jsme to teda nazuli, losem vybrali, kudy pojedem a jeli jsme. Na první čekačce hodnotíme, že to je na píču. Prší, nejede to, lepí to, je tu dost lidí pachtičů a cesta neni nic moc na vyhejbání se... A je to takový rovný tady, ždánej dokopec, žádnej skopec... Taky Koumes píše, že nejde, že nějaká virózka ho prej skolila (každej páteční vožíračce říká nějak, he he). No, já teda řikám, že objedeme přehradu (myslim ten Josefáč) a pak pudem na žraso na Prezidentskou chatu a pak se uvidí.. Myslel jsem teda že je to daleko blíž a že tam budeme dřív, ale to holt nebylo.. Znám to tady trochu v létě, v zimě jsem tu poprvé a tak ty cesty vypadaj dost jinak.. Nakonec teda na jedný křižovatce neodbočuju, kde bych měl, ostatní jedou za mnou a až po asi 5 km poznávám, že to není ta správná cesta... Vracim se teda z kopce dolů nezvykle a postupně nabírám zbytek výpravy ve vzdálenosti, kterou stihli ujet.. Pavel taky volá Kofymu, že to stojí za vyližprdel, že ani nemusí jezdit.. Na promeškaný odbočce chápu, proč jsem jí promeškal, není totiž upravená.. Tak jedeme lesem neupraveným v těžkým sněhu směrem k hrázi.. Po asi 200m narážíme na supr upravenou cestu, jen nevim, kde se teda mělo odbočit správně he he.. Ono nebejt tý mlhy a deště, tak by to bylo všechno jednodušší.. Po lepší cestě to jde líp, takže dojíždíme k přehradě, tam si to fotim, okukuju, hráznej Ševčík je asi zalezlej, nebo taky něgde brázdí stopy na běžkách, takže ani ho nemůžu pozdravit.. Na boční hrázi je tak tak sněhu, že jde jet po silnici, na hlavní už je příjezdová cesta k hráznejm domečkům protažená, takže se musí sounož podél zábradlí. Pokračujem směr Liberecká a pak Prezidenstská chata.. U Liberecký čekám na ty netáhla a jako neni to med, zima, mokro, nejede to, takže jsem spocenej a jak stojim, hned to chladí, ble.. Navíc jedeme nezvykle dolů, přitom vim že Prezidentská chata je na kopci a že ta cesta pod tim vedla docela dole.. Pamatuju si to dobře, takže k chatě je asi 400m stoupání. Když na rozcestí asi 300m od ní čekámna ostatní, aby neuhnuli špatně, už kolem nás choděj výletníci jen pěšáci s psama apod.. To je znamení, že už jsme skutečně blízko.. Ostatní mě proklínají a nevěří mi, ale to maj smůlu.. Jsou líný jak vši. Na Prezidentský chatě dáváme polívky, luxusní česnečky, já si dávám nejdřív klasicky čaj+pivo.. Sedí se tu dobře, navíc Kofy volá, že už je tu a že za náma vyráží, tak doplňuju ještě jedno pivo a docela jsem měl chuť i na další.. Kofy ale nějak podezřele dlouho nic, tak jdeme.. Taky jdu prdnout hovenátora na hajzly, abych ulehčil už od rána doléhajícím tlakům z předešlé prokalené noci, kdy jsem šel spát pod vlivem asi ve dvě ráno. No jo, dyť jsem se ve čtvrtek večer vrátil, tak je jasný, že první večer nebudu uplně doma.. No, po jídle teda zaplatíme, a odcházíme.. Sotva obujeme lyže, přijíždí Kofy s Karolínou. Je zima jako prase, přituhlo a fouká a jak jsme rozteplaný z tý hospy, tak se nám moc nechce postávat a vybavovat se, tak jen po pár dojmech se zase rozdělujeme.. Původně jsme mysleli, že ještě něco pojedeme, ale nikomu se moc v tomhle počasí nechce.. Tak jdeme směr parking.. No, ale když vyrazim intuitivním směrem po upravený cestě, divim se po chvíli, že se stáčí a uplně vrací.. Takže si všichni dají takovou smyčku a pak se vydáme druhým směrem.. TO je ale podezřelý, tak to vzdáváme a vracíme se zase zpět... Totiž dost zamtek je to díky tomu, že Kofy říkal, že po cestě upravený dojedem až na parking.. No, to teda nevim po jaký, protože jsme pak museli po chvíli jízdy v hlubokým podél silnice uplně zout a jít po svejch po silnici.. Pak zkratka kolem výcviku skútrařů a jsme u stadionu a na parkingu.. Převlíkačka, nasedačka, a hurááá domu.. Tentokrát je to bez stavění na večeři, takže jsme brzo doma. No, dobrý no.. Na běžky jsem byl fakt nadrženej, takže i přes ty podmínky hodnotim vesměs kladně. V krásným počasí to tam musí bejt nádherný, ostatně letní panoramata znám, takže do Bedřichova se zase rád vrátim, ikdyž měl bych strach z těch lidí a z tý roviny. Ikdyž to zase vyhovuje mladejm a Pyškotovi prej. A teda příště by to chtělo něco ujet a ne se půl dne pachtit na nějakejch 20 km nebo kolik to celkem mohlo bejt :-(..

PS: fotky jsou z telefonu, takže spíš na howno...

Jedem?
Piškot se taky kochá.
Azore, stopa!
Luboš se diví, Bará se chechtá... Asi nevěří...
Tak dem...
Lepší počasí jsme si opravdu nemohli přát.
Kdo to přečte, má u mne bůra!
Mlha přede mnou, mlha za mnou...
Stopa jedna báseň...
Něco pro fajnšmekry (všechny tři)
Jdeme všichni sborem...
Aspoň chvílema to vypadalo jako na horách
Tak kudy?
Lubošovi se už nikam nechce...
...a Báře taky ne.
Ale musí!
Já musím taky?
Musíš!

Gory