Tak tedy s Dejvem sedíme v autě a míříme znovu na Halži, jak jsme si s pánem haciendy dohodli. Venku je tma, jarních devět stupňů a vítr. Nahoru se došpláme po deváté, v mlze a příjemných pěti stupních, mezi Měděncem a Halží pohrdnu nabízeným srnčím a sthnu tomu splašenému přebíhajícímu zvířátku dobrzdit půl metru za zadkem. Mít celá světla taky není k zahození. Na srub přijdeme ve chvíli, kdy Fanouš zatápí. Z jednorázové chvilkové akce se nakonec stane celovečerní film. Kamna totiž chvíli jedou, pak chytnoou zpětný chod a vytlačí kouř do místnosti. Bojujeme s ohnivým a koouřovým drakem, jak se dá. Nastavujeme dvířka a průduchy do všemožných poloh, lezeme do šesti metrů nad zem balancovat na chromém žebříku a nastavujeme koleno na konci komínu do všemožných směrů, na Klášterec, na Chomutov, na Mýtinku, ba i proti větru na Kovářskou. Ani sejmutí kolena není řešení. Jeden se také převtěluje do prince Bajaji, jen místo meče třímá velkou poklici od zavařovacího hrnce a ve chvíli, kdy se plameny a kouř derou ven z kamen ze špatného konce maváním stíná hlavy drakovi a snaží se přetlačit průvan klesající komínem. Nakonec po několikerém roztopení, zakouření a následném vyvětrání (chvílemi není vidět na tři metry) prostory jdeme spát bez dobrodiní topení.
Budím se okolo osmé, vichr vydržel bopuřit celou noc, občas mne skrze kamna profoukne až dovniř, jelikož jsem si lehl na své obvyklé místo dolů. Asi až v sedm hodin jsem v sobě našel dost sil vytáhnout ruku ze spacáku a klapku zavřít. Uvnitř je krásných čtyřicet stupňů (Fahrenheit, of course...), venku občas vysvitne sluníčko. Sníh je v první řadě povětšinou slezlý, protože v noci pršelo a zbytky jsou zmražené, protože se ochladilo. Řešíme, co s kamny. Vlek nejezdí, na sjezdovce kupodivu nějaký sníh zůstal, ale je to o hubu. Lyže ani nevytahujeme, Fanouš jede kamsi autem a pak se s námi potká v Mědníku, my tam s Bárou a Dejvem kráčíme pěšky (mám turistickou úchylku, jak konstatoval Fanouš). Jsou to tři kilometry a za půl hodinky jsme tam, jdem s větrem (a silným) v zádech. Obědvat nebudu, dám si jenom výborný hemenex, pokecáme a na jednu hodinu jedeme zpět. Fanouš zapluje do jurty, Dejv vytahuje sjezdovky a já překonávám své znechucení a oblékám se do běžkového. Aspoň na ten Měděnec, snad to půjde. Zpočátku sice musím překonat dva, tři travnaté úseky (do dvaceti metrů délky) nehrozící poškozením pro skluznice a pak je situace překvapivě ucházející. Je to sice trochu cross-country, ale aspoň je legrace. Využívám toho, že při vichru minulý týden došlo k nakupení sněhu v úvozech, na závětrných stranách kopců, za ploty a poté, co minu i Měděnec a pokračuju dál, tak i za pešunkem a ve škarpách u železniční trati. Došlapu až k penzionu Duha, ale tady už opravdu končím, musel bych se zout a jít hledat nějaké logické pokračování. Tak se obracím a stejnou cestou šlapu zpět. V půl třetí jsem doma, převlíknu se plácám se kolem srubu. Přitom nacházím v prameni "uklizené" papíry od srubu (vyjádření Pozemkovíého úřadu, katastrální mapu a srovnávací sestavení), které ulítly při nočním větrání plynové komory, takže je opatrně vylovím a suším. Zkouším ještě nějaké tuningy na kamnech a komíně a pak zatopím. Výsledkem je zrakem neproniknutelné kouřmo v celém srubu. Společně s Fanoušem a Klafundou pak experimentujeme se zatápěním v komíně, prolézáním kamen. Výsledek je vždy stejný, kouř v místnosti, následně otevřená okna a dveře a srovnání venkovní a vnitřní teploty. Všechny věci už mám vyuzené. Po setmění to vzdáváme a přesunujeme se do jurty, kde začíná večírek, na který přijdou lidé zblízka i zdáli. Minulý týden zde proběhlo slavnostní otevření zimní sezóny, na dnešek jsme vyhlásili oslavu jejího zakončení. Myslím, že se povedla :-))))
Navzdory veškerým předpovědím nenasněžilo, vítr se trochu uklidnil a díky tomu, že nám večer půjčil Plivník elektrický přímotop, byl spánek dlouhý a vydatný. Posnídali jsme a vyrazili na zbytky sněhu. Dejv šel brousit svah na vlek, já zamířil na druhou stranu, do lesů, kde prý Datel včera projel nějaké cesty skůtrem. Nejdřív pěšky, půl kilometru přes holé louky, abych vůbec věděl, kam mám jít a nbloudil v lyžácích jak postavička z reklam T-mobilu. Nakonec to bylo lepší, než jsem čekal, úvodní zmíněnou pasáž jsem potom sice musel chca nechca přejít, ale v lese už byl na cestách sníh, s několika malými vyjímkami. Bloudil jsem tam asi hodinu a půl, chvílemi i v lese (moje omluva lesákům). Po návratu jsem se převlíkl, sehnal si všechny věci na hromadu. Okolo druhé jsme ještě trochu zapracovali na komíně a pak už tradá do Mědníku na pozdní oběd. Dal jsem si něco, co se jmenovalo "Čnská směs Bóbika". Asi deset minut po objednávce se na venkovním parapetu hospody přestal vyskytovat krásný mourovatý kocour a asi za půl hodiny mi přinesli vrchovatý talíř čehosi, kde byla spousta kari, masa, zeleniny a rýže. Pochutnal jsem si. Drápek jsem nnašel. V půl čtvrté jsme se spustili do rovin, jeli jsme přes Žatec, ale zbytečně, Plivník nebyl doma, takže zatím na hokej nové betony mít nebudu. Vezl jsem Dejva do Libčici, takže jsem jel ku Praze a jako vždycky jsem se zamotal u Hroměřic. Aspoň jsme se předtím mohli pokochat přistvajícím letadlem , přeletělo dálnici těsně před námi, ani ne sto metrů vysoko. Suma sumárum, víkend byl úspěšný, získal jsem prvních letošních dvacet kilometrů na běžkách :-)
Jožka
P.S. tohle si neodpustím: Dave Lister a Holly.){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}