Už to pomalu vypadalo, že vodácký hokejový turnaj se letos konat nebude, internetové vody nečeřila žádná zpráva, též po pěšinách bylo ticho. Až v průběhu ledna pravila Karolína v bazénu, že Petr Matěják povil potomka a potom jenom jakoby mimochodem dodala, že desátýho února se bude hrát hokej. Typicky ženským způsobem tak naprosto obrátila pořadí důležitost obou skutečností ;-)
Ihned jsem zahájil kampaň za naši účast, protože prostým pohledem do statistik bylo každém jasné, že tým, který doposud nevyhrál ani jeden zápas, dvakrát ze tří pokusů skončil beznadějně poslední a má dvanáct vstřelených gólů oproti pětačtyřiceti obdrženým to musí zkoušet do té doby, dokud se ho ostatním nezželí. Obratem mejlu mne podpořil oddílový pokladník, který na mou výzvu reagoval úderným textem "tak teď už jsme dva, brankář a kapitán tak se hlaste dál saláti"...
Nakonec jsme dali dohromady skoro nejsilnější sestavu, která byla možná. Bylo nás sice jen sedm do pole, ale co s tím, aspoň si zahrajem, ne? Podle propozic se celá akce koná od osmi od rána v Benátkách nad Jizerou. Vstávám v půl šesté, od půl sedmé začínám sbírat účastníky roztroušené po svých vsich, kde se narodili nebo kam se naplavili a kde teď žijí, někdy v půl osmé se budím (to už najíždím v Brandýse na dálnici). Do Benátek dorážíme slabě po osmé. Benátky jsou na svém místě, zimák taky, ale jinak tu nesedí nic. Nejsou tu pořadatelé, nejsou tu účastníci... Lehce znervózním, ale naštěstí mi personál zimáku potvrdí, že tady skutečně nějaký turnaj má proběhnout. Přihlížíme tedy tréninku místních a prohlížíme si stadion. Je docela pěkný, ledová plocha je velká, asi si zabruslíme :-) Hospoda je na svém místě, šatny taky... V půl devátě začínají dorážet pořadatelé, prý nestihli rozhlásit změnu začátku. Přemýšlím, jak se jim pomstít za to ranní vstávání, naštestí mi to Petr usnadní tím, že shání brankáře, protože jim gólman nepřijel. Jdu tedy do výstroje a absolvuji úvodní zápas celého turnaje. Do poloviny zápasu to vypadá dobře, vedeme jedna nula, pak přijde vyrovnání, pakprohráváme dva jedna, pak tři jedna a pak už na to kašlou, já taky nijak nexceluji, takže pomsta je dokonalá: Sedm jedna pro USK/Dukla. Ve druhé, výkonnostně volnější skupině jsme my, Česká Lípa a Fouky tým. Zápasy trvají pětadvacet minut a v herním plánu naší skupiny jsou u každého týmu čtyři zápasy, každý s každým a rovnou dvakrát. Juch! Jako první přijdeme na řadu my s Českou Lípou. Jejich asi deset a jsou silně omlazení. Gólmana nemají, takže využívají služeb Vavrocha, kterého si původně pořídil Fouky. Vávra je taky jediný člen Fouky týmu, který je přítomen. Taktika je stanovená jasně. Střídání je na povel a na ledě by se neměly potkat jisté dvojice (např. Dejv a Verflixt). To, že máme pohromadě v podstatě všechny členy oddílu, kteří umí hokej se projevuje dlouho očekávaným efektem. Vítězíme! A rovnou osm jedna... Fouky doráží chvíli potom a začííná sestavovat tým. Zatím jsou i s gólmanem čtyři. V kabinách proběhl draft a mohlo se nastoupit proti nám. Zápas skončil devět nula, takže k druhému historickému vítězství si připisujeme i první nulu. Budiž řečeno, že jsem měl ještě míň práce, než v prvním zápase. První kolo máme za sebou. Den plyne, sledujeme občas tu lepší skupinu, obmenší čas navštěvujeme restauraci. Náš druhý zápas s Českou Lípou probíhá v podbném duchu, končí šest jedna a větší část zápasu si natáčí kdosi kamerou, zřejmě se sestřih objeví na N@vě (Borec na konec). Blíží se Foukyho druhý zápas s Lípou a frontmen konstatuje, že jich je devět, takže je vše v pohodě. Ale asi měl špatně postavené smlouvy, protože když se schyluje k zápasu, tak se nás objeví na ledě šest i brankářem. Ano, čtete správně. Nás... V kabině jsem si půjčil kopny, Dejvovu helmu, rukavice a hokejku, něčí kalhoty a vyrazil jsem na led. Je nás akorát, takže se nestřídá. Fouky se svými dvěma křídly jezdí kde se dá a vzadu to "jistíme" já a Kačka Kudějů... Za Lípu chytá Míťa Šrámek, kterého jsem nasoukal do své výstroje. Svůj křest vyhrál, zápas skončil tři dva (což ovšem opovažuji za naše morální vítězství :- ) ). O to víc mne mrzí jedna z mála chvil, kdy jsem se dostal za modrou a "řítil" jsem se na bránu, ve které řval strachy gólman (slyšel jsem něco jako "Jožko, vyser se na to!") a dloubnul jsem puk vedle :-/ A moh jsem bejt tak slavnej... Přežil jsem to, akorát jsem si při nějakém pádu narazil loket. V pozdním odpoledni jsem se vrátil zpátky do kisny, oficiálně na zápas s Fouky týmem. Jenže přestupní řád je velice benevolentní, takže nakonec to byla kombinace Lípa/Fouky :-) Alespoń to bylo zajímavější, vyhráli jsme čtyři tři a za druhý a třetí gól si můžu sám, protože mi tam Fouky fouknul od zadního mantinelu puk jenom díky tomu, že už se mi nechtělo jít na led :-) Poslední zápas turnaje byl mezi Lípou a Fouky týmem. Tomu resignoval brankář, protože už toho měl dost. Vavroch odehrál moc zápasů, z toho teď ke konci tři v řadě. Takže jsem šel Foukymu chytat. Ten začal opět v pěti, v průběhu zápasu dorazila ještě jedna posila.. Zápas byl zajímavý a před brankou byla často mela, dlouho jsem měl čistý štít, už jsme vedli dva nula, nakonec z toho byla plichta. Tři ku třem. Měl jsem toho už taky skutečně plné kecky. Vysprchovat, převlíknout, uklidit šatnu a tradá na vyhlášení do restaurace. Zde došlo k těžké křivdě, když nám byl upřen titul pro největšího dřeváka, jinak jsme slavili samá pozitiva. V skupině B (tedy té lepší) jsme zvítězili (já byl navíc ještě třetí s Foukym a asi pátý s Kláštercem :-) ). Vyhrané šimpanské jsme požili při posezení s místními, které po večeři pokračovalo v Rachotě. Bylo to celkově krásné a náročné ;-)
Jožka
Veltrusy - Česká Lípa 8:1 Veltrusy - Fouky tým 9:0 Veltrusy - Česká Lípa 6:1 Veltrusy - fouky tým 4:3 Skupina B: 1.Veltrusy 4 4 0 0 27:5 8 2.Česká Lípa 4 1 1 2 3 3.Fouky tým 4 0 1 3 1