Vítkovice 16 - 18. 2 . 07

Letošní zima příliš zimním sportům nepřeje. Teda s výjimkou vodního slalomu. Přes to všechno se konečně našel termín, kdy by mělo smysl jet na běžky do Vítkovic.. Ve čtvrtek mi poslal Ondra mail, v plném znění obsahoval toto:

„Gory,
na hory
nejedu.
neni sníh.
a neni po něm
vidu ani slechu“

Odpověděl jsem následovně:

Hail Satan
na hory snad jedu, dneska se rozhodne v bazenu.. Snih tam teda neni, 
Fronek tam je pres tejden a rikal v utery, ze to leze dolu jako svine, 
ale na bezky to mozna je.. Na strankach skiarealu hlasaj ze maj Misecky 
upraveny a ze tam je 25-30 cisel snehu.. A upraveny hlasej i cesty na 
Rovinky jak pres Janovu Horu, tak pres Tridomi, takze pokud bych tomu 
veril, tak je to ok.. Cesta na Vrbatovku ma jen "sjizdna" protoze tu prej 
snad ani neupravujou, ta se proste sama vyjezdi a navic tam jezdi 
zasobovaci rolby snad a tak.. Ja tam prostě chci, kurwa.. Ale zase nez 
nekam prejizdet autem, tak radsi bejt doma a delat neco uzitecnyho a jit 
pojezdit na vodu... Mno, v bazene se uvidi.. Vyridim tve vzkazy fundovanym 
osobam (Jozkovi - :-) ).. Zatim pacek pankacek..

Nejen Ondra měl z nedostatku sněhu obavy, a tak před odjezdem v bazénu vycouval Jožka. Nějak se mu nechtělo jet do podmínek, který si představoval.. Já měl v hlavě týden starou představu ze sjezdování v Herlíkovicích, ale týden je fakt hodně a mohlo se leccos změnit.. Tak jsem v průběhu týdne checkoval web SkiAreálu, kde hlásali celý týden Mísečky okruhy upravený a cestu na Vrbatovku sjízdnou. Jožka měl pravdu s tím, že v úterý mluvil s panem Froňkem (ve čtvrtek... pozn.Jožka), který byl na chatě přes týden a zrovna v úterý hlásal déšť a před očima ubývající sněhovou pokrývku, která se měla zastavit někde na 15 cm ve Vítkovicích. Předpověď na víkend ale byla ve čtvrtek o poznání optimističtější.. Teploty sice nijak nízké, ale na druhou stranu nemělo už pršet.. A do toho všeho prej v noci ze čtvrtka na pátek snad maličko zasněžilo, ale to jen takový poprašek. No, nakonec teda zaplať pámbu se nic neskrečovalo, Kofy vzal automobil s utrženým zrcátkem a sestava se ustálila na pětici celkem jasnejch účastníků - Kofy, Pyškot, Sokol, Čap a já s tím, že Láďula už tam je.

V pátek jedu na svůj vůbec první pracovní pohovor do Štěchovic. Trvá to kurwa dlouho, vracím se kolem půl čtvrtý a téměř okamžitě jedu s bráchou na Mělník koupit mu elektrický kamínka. Tou dobou už je matka na cestě do Benátek (do těch pravejch), takže jídlo ani buchtu na snídani mít holt nebudu. Na Mělníku jsme na otočku, doma ještě hodim žraso, zabalim si hadry, který jsem si během tejdne koupil. Totiž koupil jsem si po X letech ježdění v jégrovkách a kraťasech takový ty buzerantský elastický zimní gaťky a rovnou i vestu. Koumám, jestli si mám brát přes to s sebou nějaký kraťasy, protože nesnášim elasťáky, připadám si v tom jak nahatej, ale nakonec na to seru s tím, že ty kraťasy by se mi akorát sraly a když to nosej kolem všichni, tak bych v kraťasech byl zase za exota a taky to snad bude praktický, když to teda nosí tolik lidí.. Jsem trochu odbočil zase... Kolem půl šestý mi volá Kofy, že teda asi v šest jsou u mě a jestli bych nenašel nějaký zrcátko, který bysme prdli na ten pahejl lepenkou, aspoň něco, aby se líp předjíždělo.. Jsem si 100% jistej, že starý zrcátko doma máme, nebo jsme měli. Myslim, že i víc.. Ale jak už to tak bejvá, tak přesně ve chvíli, gdy takovouhle věc potřebujete, tak jí nemůžete najít. Po čtvrthodině hledání to vzdávám, halt to budem muset přežít i bez toho... Cesta probíhá v klidu, v Brandejse to tentokrát vůbec nesmrdí, ne jako když jsme jeli minulou středu s Kolym na sjezdovky, he he.. Klasicky stavíme na nákup v Hypernově v Mladý Boleslavi. Všichni jsou líný vzít košík, ani David, kterej tam chodí jak péro s prázdnejma lahváčema v ruce, košík nevezme a tak projdeme jako kokoti celou tou chodbou bez košíku a nakonec jdu pro košík ke vchodu já.. Stavujeme se taky ve sportu. Já jedu na víkend s tím, že bych si koupil i nějakou dobrou větrovku a rukavice, kdybych narazil na dobrý.. Podobně to má Pyškot s hůlkama. Jenže tady toho moc nic nemaj. Já jsem teda spíš čekal, že to koupim na Mísečkách u Henycha. Během nákupu se rozhodujem definitivně, zda-li půjdem na večeři cestou někam do hospy, nebo něco slupneme až na chalupě.. Vítězí varianta s chalupou, kterou tak nějak preferujou všichni zúčastnění. je totiž daleko příjemnější dát si žraso až ve chvíli, kdy víte, že už máte hotovo, než s vidinou toho, že ještě budete něgde kopat díru pro auto, nebo tahat věci na chalupu a navíc přijdete dost pozdě a dělat bordel na chalupě, kde můžou už fichni spát.. Nákup máme zase brutálně velikej, aspoň to tak vypadá.. Ale nakonec se vejdeme, dokonce máme volný klíny, takže ještě rezervy třeba na sexy nadržený stopařky tu jsou :-). Cesta od Jizerky od Hotelu Praha nahoru k chalupě vypadá dobře.. Teda jen vypadá.. Totiž dole je sice vytátá až na asfalt, ale zřejmě pokrytá vrstvičkou ledu, kterej se tu večer vytvořil ze stékající vody.. Auťák teda sem tam zahrabe, ale až do zatáčky se dostáváme bez řetězů bez větších potíží. Jenže zatáčka je zlomovej bod a tam jdou kola do hrabačky a nepohybujem se nikam, spíš dozadu.. Tak jdem ven a zatlačit.. Po zatlačení to jde v klidu, Kofy čeká kousek dál, kde se kopec zase narovnává.. Ale jede auto, nějakej 4x4 gazik, takže Kofyho propouštíme ať jede napřed, že ten kousek dojdem.. Všichni bez bund, Sokol jen v triku snad.. No stane se.. Přicházíme k rozcestí k chalupě, ale Kofy nigde.. On snad jel až nahoru na parkoviště.. Tak halt jdeme tam. Jo je tam, ale taky je tam plno.. Žádný místo, to je v hajzlu.. Tahle možnost nás ani nenapadla a ani jsme si nevšimli, jestli je dole u cesty k chatě místo.. Sjíždíme dolů a objevujeme, že není. Teda je tu jedno místo směrem do sjezdovky, kde jsme s Jožkou zapadli, že nebyla prdel to tehdy odhrabávat. Voláme Láďulovi, aby donesl lopatu a že nějaký to místo uděláme. Jenže mezi tím přijíždí zespoda další auťák a kam uhnout není.. Kofy tedy couvá zpět nahoru na parkoviště. bez zrcátka mu to jde blbě a na ledovce bez řetězů ještě hůř.. S Davidem mu teda jdem pomoct, že ho zatlačíme.. Dlouho mu to jde bez tlačení, ale poslední kopeček na parking už by bez našeho přiťuknutí asi nedal.. Láďa mezi tím přináší lopatu, David kope díru.. Po chvíli jedem s Kofym dolů, ale díra ještě není hotová.. Láďa suveréně říká, že máme zajet do tý díry ke sjezdovce, že tam děda (pan Froněk) stál do včerejška. No, vzhledem k tomu, že to místo jinde se dělá dost blbě, tak to tam nakonec Kofy foukne.. Dyžtak ho nějak vytlačíme no.. Na chalupě bydlí snad 10 malejch uječenejch děcek.. Teda prej, totiž při našem příchodu už spěj, takže se musíme trochu krotit.. Někomu to jde líp, někomu hůř.. Máme dva trojpokojáky, v jednom už má Láďa ležení, tam se přidává David. Já jdu za Pyškotem do vedlejšího a najednou je tu i Sokol a Kofy.. A gdo teď zůstane, žejo.. No nakonec mazák má, takže Kofy zůstává. Gdybysem býval byl tušil, co přijde v noci, snad bych radši šel za mlaskajícím a funícím Davidem :-). K večeři máme studený obložený talíře. Obložený sýrama, uzeninkama, klobáskou, já s Kofym k tomu tláču s octem a s cíbou a ještě vyndavám koštovačku domácí klobásy od bráchy z oveček/vepřovýho.. Velice luxusní materiál. Během žrasíčka konzumujeme alkoholické piváky, probíráme všechno, co probírat chceme i nechceme, prostě klasika.. A když už jsme všichni unavený (neplést s nechcaný!!), tak jdem chrandit..

Nebudim se až ráno, přestože unavenej jsem na to večer fakt byl.. Jenomže to by tu nesměl bejt takovej hluk. Totiž už několik let doma bydlim v patře, pokoj mám sám pro sebe, takže když dole brácha nebo máma ráno ocházej, ke mě se hluk nedostává.. Takže jsem zvyklej dospávat v absolutním klidu a tichu.. To je důvod, proč jinde nemůžu dospat, jako třeba na závodech, kde mě hluk budí většinou hodně brzy. Výjimky se najdou :-). No ale co bylo v noci ve Vítkovicích, to mělo k tichu hodně daleko.. Přestože zdroj hluku, chrápající Pyškot, se nacházel za mýma nohama, tak to bylo jako by mi řezal motorovkou u hlavy. No strašný. A co jsem byl hotovej, většinou jsem viděl lidi chrápat, když leželi nějak na zádech.. Pyškot ale pouštěl tyhle brutální zářezy když ležel na boku, možná i na břiše.. Neskutečný :-). Budíka máme na osmičku, ale protože vím, s kým tu jsem, nedělá mi hlavu, že se válím do půl devátý. Jenže hluku není ještě konec.. V kuchyni je totiž těch nevimkolik děcek uječenejch uřvanejch votravnejch.. Prej dneska ale odjížděj a nahraděj je nějaký páry dospělý. Snídaně, bábovka, David mi naleje a přinese čajík, Kofy mi nachystá namazaný lyže jen k zažehlení, paráda.. Mě už pak zbejvá jen oblíknout a kolem 10 vyrážíme do stopy, cestou pomůžeme odjíždějícím odnést starý povlečení k autům. Odjíždí i pan Froněk, tak se loučíme a jdeme po svým.. Sokol si stihne nabít hubu ještě na zledovatělým parkovišti, kdy mu ještě bez lyží podjížděj boty a háže luxusního prdeláče. Ale asi to jen na pohled vypadalo bolavě, Sokol hlásí „v klidu“. Na Mísečkách jsou tento víkend závody, takže cesta přes Janovu Horu nemá cenu, leda že bysme se jim tam chtěli motat. Jedem teda na Rovinky, odtud Plynovodem směr Mísečky.. Toho sněhu skutečně moc není, ale na cestě je ho dost.. Navíc je cesta krásně uježděná, rovná, tvrdá, takže to krásně jede. Sem tam je to moc vydřený, že musim hodně křečovitě držet lyži na hraně, aby mi neujížděla, ale to je taky tím, než se do toho dostanu. Ve stínu mě to trochu tahá, zato na sluníčkem osvícených úsecích to je pecka.. Ono to do odpoledně ještě povolí, takže máza je dobrá.. Navíc máme namazáno všichni stejně, takže nemůžem nadávat. Po kochačce u hospody kousek od Třídomí se na rozcestí klasicky počkáme a pak už vyrážíme směrem na Mísečky.. Láďa dělá tahouna, já jedu jeho tempo za ním, za mnou visí Kofy.. Pyškot se Sokolem a Davidem si jedou po svým za náma. S Láďulou jedem v kuse v tempu, Kofy odpadává někde v průběhu prvního stoupání, možná výstroj nebo jen lenost. Předjíždíme docela dost lidí, ale tady to nevadí, protože cesta je tu dost široká a není až tak do kopce, takže nějaký to půltempíčko vynechaný na vyhnutí se neubírá síly. Na Mísečkách se závodí, jezděj nějaký štafety bab.. A jako že teda jako jo :-). Čekačka, opalovačka na sluníčku, no je nádherně. Masírujeme se Jožkovo hláškou: „Tam prší, mokro, hnus.. Na to seru, pro mě už zima skončila!!“ :-)... Potkáváme Honzu Maška, kterej tu je s nějakejma kámošema na prkně.. Akorát od nich ochází, když se zdravíme a říká, že na to sere, že jde na běžky.. Myslel jsem si, že si dělá srandu, o to víc se divím, když za 10 minut, kdy už dorazil i Pyškot, Sokol, Kofy i Čap, skutečně přijíždí na běžkách.. Že jde trénovat na Sedmdesátku výjezd nahoru na Bufet a pak se uvidí. My volíme jinou cestu. Sice nahoru na Vrbatovku. Plánovaná zastávka u Henycha se nekoná, má zavřeno.. A soudě podle bílých oken u vstupu a závěje před dveřmi asi trvale. No, tak ne no.. S Kofym si zkoušim vyměnit hůlky. Na zkoušku závodního poutka.. Mezitím odjíždějí nejdřív Pyškot, pak i Čap a Sokol napřed. Poutko mi je velký, přestože si ho utáhnu nadoraz, prostě ta dlaňovka je mi jak pytel a ještě bych musel utahovat pásky.. Takže to po 100 m Kofymu s díky vracím, Kofy je taky spokojenej se zpětnou výměnou :-). Na cestu nahoru mě Láďula vysílá dopředu udávat tempo.. Moc se mi nechce a předem ho upozorňuju, že jsem sráč a že kdyby kdykoliv chtěl přede mě, tak ať si řekne. Kofy vyráží, že to zkusí s náma, ale v první zatáčce, kdy se poprvé ohlížím, už mám za sebou jen Láďu. Jedem zase v kuse, míjíme děsný množství lidí. A tentokrát je to horší, protože ze začátku jsou v protisměru dřevácký sjezdaři a celkově počet lidí je tu brutálně větší.. Jak na dálnici.. Předjíždíme kluky, co vyrazili napřed a dojíždímě nějakýho chlápka ve fialových gatích. Jak ho ale dojíždíme, tak on přestává odpočívat a jede tak 3 - 5 m přede mnou.. A jede docela rychle.. Teda na mě.. Jede takový to debilní tempo, že já bych jel pomaleji, ale zase jede moc pomalu na to, aby mě zmizel z dohledu, tak se ho podvědomně asi držím a nabourává mi to moje tempo, takže mě to dost utaví.. To jsme u poslední tý vracečky a na mě docela přichází krize, protože tim jiným tempem mě dost utavil. Naštěstí tu zůstává odpočívat. Říkám Láďovi, že jsem dost hotovej, ale ten mě hecuje, abychom to dotáhli aspoň na tu křižovatku od horní stanice lanovky, že tam dáme pauzu, napít a dyžtak se vyměníme. Když se ale blížíme, říkám, že už jsem ve svým tempu a že to je lepší, že jedu dál.. Souhlasí, ale říká, že mě nechce předjíždět, že pojedu furt první. Nevadí, teď už to je vážně lepší. Druhá tentokrát z velké části psychická únava přichází na tý holý pláni, kde už cesta není tak rovná. Větrem a lidma je tu vyfoukaná taková brázda, kde se dá jet dobře, zbytek je na šikmým svahu. Jenže tou brázdou jdou všichni brzdiči chodiči a neukázněný dementi nahoru, a někteří tudy jedou i dolů. Takže co chvíly musíme měnit tempo, vyvézt se do protisvahu toho sešikmení, nebo je málo místa na skluz.. Prostě na píču. A nedej bože, když pak nějaký hovada jdou vedle sebe a ani se nesnažej uhnout. Nepříjemný, fakt že jo, vyčerpávající. Dycky jedem 10 m, než někoho předjedem, a následnejch 20 m, gde nikdo nejde, se dostávám znova do tempa, abych ho zase přerušil na předjížděcí manévr.. To už se ale blížíme k cíli. Láďula říkal, že jeho dosavadní rekord je 35 minut. Měl teda tehdy v nohách už cestu na Mísečky a k tomu 10 km okruh. Dneska jsme nahoře prej za 30 minut.. To je slušnej čas si myslim. Taky to nebylo zadarmo, jsem pěkně udejchanej a spocenej. Nahoře to pěkně fouká, ale stejně čekáme venku na ostatní. Kluci vyráželi oproti sobě se zpožděním, takže nevim, kdo jak koho předjížděl, ale myslim, že první přijíždí Pyškot, pak Kofy, pak Sokol a když jdeme do tepla, Čap je ještě na cestě.. Dávám si zelňačku a čajos, kluci si dávaj pivo.. Akorát když je Kofy ve frontě, tak přijíždí David, objednává si u Kofyho pivosaura a jde srát.. Trvá mu to strašně dlouho, už má na stole pivo, kluci už skoro vypito, já snědeno. Tak mu voláme, kde je.. Je tam :-). Po příchodu říká něco o sračce a ovečce.. Ale zatím je jedinej, kdo má problémy, tak snad to ovečkou nebude. Teda já mám taky tlaky a vzduch, kterej sem tam upustím z vejfuku by se zřejmě dal klasifikovat jako útočný nervový plyn, ale zatím mi je dobře. Během toho času u stolu plánujeme, kam dál. Vylezeme k Mohyle, uvidíme, jak vypadaj cesty a podle toho pojedem buďto dál, nebo ne.. Je docela pěkně vidět, tak navrhuju se podívat ke Sněžnejm jámám k tý polský chatě, že se rozhlídnem na plskou stranu. Cesty jsou v pohodě, sníh zmrzlej jako prase, mimo cestu jsou ledový námrazky na tvrdým sněhu, takže se dá jet prakticky všude.. Na bruslení je to nejlepší těsně vedle cesty. Nejsou tu totiž lidi ani voranice po nic a je to tu trochu už vybruslený, takže to tu dobře jede.. Fouká vítr jako prase, ale až za pramen Labe jedem v jeho směru, takže nám spíš pomáhá.. V momentě, kdy se ale cesta stáčí téměř kolmo doprava, dostáváme ale tu větrnou facku přímo.. Hnus.. Jako zima ani ne, i to fackování na holou tvář a v kulichu ne uplně zahalený ucho by mě nevadilo. Ale chvíly si těžce zvykám na to, že mi vítr bere hůlky a já si nemůžu píchnout jak bych chtěl (ne že bych jinak nebyl zvyklej, he he). Párkrát jsem i třeba promáchl, zanadával si, Láďa je psychicky i fyzicky odolnější, tak mě trochu poodjíždí. Seru na to, chytám si hůlky napevno, že už prostě zápěstí nepovoluju. Sice je to taková křečovka a musí to vypadat dementně, ale to je mi jedno.. Ani tu už skoro nigdo nejezdí, tak jde o howno. Beztak mám teploušký kalhoty, takže horší už to bejt nemůže :-). K boudě s věží přijíždim asi 100 m za Láďou a jdu se hned schovat za ním do výklenku. Fičí to tu jako prase, hnus.. Jdem se podívat na vyhlídku na sněžný jámy.. Vítr je teda děsnej, ale když už jsme tady.. Jde na mě zima, protože ten vítr je už moc silnej. Kalhoty a vesta držej, ale rukávy mám jen teddyho a triko a to už neni uplně na tyhle podmínky.. U Sokola v batohu mám ještě termo triko dlouhý, ale je to core - spodní vrstva, takže bych se musel nejdřív uplně svlíknout a pak teprve oblíknout a na to tu teda seru.. Doslova. Jde na mě totiž brutálním způsobem sraní. Tlaky jako prase, prdím už skoro v kuse.. Dokud jsem jel na lyžích, byl v pohybu, tak to tolik netlačilo, ale jak jsme zastavili, no peklo.. A ta guma na gatích mi taky tlačila přesně na panděro, že to celej problém jen podpoří. Tady ale srát nepudu.. Za prvé bych tu byl všude vidět z půlkilometru a za druhé a to je daleko horší, asi byc se vrátil celej od hovenné sračky, protože by ten vítr by to hovno z prdele rozmetal ihned jak by opustilo řitní věnec.. Už to nemůžu vydržet a tak volím brzký odchod a že teda jedem zpět na Jilemnickou na Mísečky a tam se počkáme. Odjíždím teda téměř ve stejnej moment, co přijíždí David, Láďa jede se mnou. Na zledovatělým sjezdu mě nejdřív Láďa předjíždí, protože já jsem přizdisráč a vršek brzdím. Spodek ale pouštím a Láďu předjíždím a následně i ujíždím. Tlačí mě sraní, tak do toho docela buším. Tentokrát je cesta na Vrbatovku od pramene proti větru, takže to je o poznání nepříjmenější, ale horší než tamto z boku to být nemůže a není.. V sedle pod Vrbatovkou nějakej bořík jezdí na lyžích na kiteu, čumim jakou obrovskou rychlost až dostává.. Nerozumim tomu, ale napadá mě co kdyby ho to s tim kitem nějakej poryv sebralo a letěl by dolů z těch skal.. To by byl asi teprve hukot. Stoupání k Vrbatovce docela trpím, není to ono, když jede člověk sám. I když zrovna udávám tempo, tak mám za sebou někoho a nepřijde mi to tak únavný, jako když jedu sám.. Tim spíš, že mi tu fučí do xichtu a je tu stále ten problém s předjížděním a objížděním a uhýbáním.. Sjezd z Vrbatovky je krásnej, navíc mi to perfketně jede. Předjíždim mrtě lidí, nikdo nepředjíždí mě. Jedna krizovka s objížděním lidí tam je. totiž dojížděl jsem docela rychle jedoucí holku a v momentě, kdy to vycházelo, že jí akorát začít předjíždět, tak musela brzdit kvůli neukázněný skupince dementů, rozesraných napříč cestou.. Tak jsem musel za ní taky zabrzdit, pak znova rozjezd, ale brzo jsem jí dal.. Když jsem jí míjel, tak jsme si postěžovali, jaký jsou lidi kokoti a jel jsem dál. Dole jsem předjel taky nějakýho vajíčkáře, ale holt naše máza byla lepší :-).. Na Jilemnický jsem neotálel ani vteřinu a hurá na hajzl.. První pokus nebyl moc vydatnej, ale ulevilo se mi. Papír byl taky na místě, během sratoru mě chtěl vystřídat jen jeden člověk, takže všechno proběhlo celkem hladce. Dokonce si za mnou přišel při vychcání popovídat Láďula :-). Po sratoru jsme šli něco pojíst. Dal jsem si párek a kofolu, a když tak přicházejí ostatní, zatímc jím a usrkávám, přichází druhá vlna tlaků.. Tak to jdu ještě dokončit, holt napoprvé jsem byl ještě rozpohybovanej, tak se tomu tolik nechtělo ven.. Dojíme tedy, David dlouho dlouho nikde. Už jsme na odchodu, jestli David nejel napřed, že si třeba myslel, že jsme v bufetu až u stadionu, ale potkáváme ho ve dvěřích. Na recepci zdravím Maňu a jedeme teda napřed my, do Vítkovic Čap snad už trefí. Říkáme si, že ho počkáme na Rovinkách v bufetu na svařáku. Z kopce mi to jede jako svině, navíc Láďu nějak bolí kotník, a tak klukům ujíždím. Ale ne o moc, na Rovinkách jsou malinko po mě. Taky i proto, že jsem se zdržel vstáváním. Kousek od rozcestí na Třídomí jsem si totiž nějak blbě šlápnul do sněhu a neudržel jsem rovnováhu a bum ho na prdel. No, nic, otřepat a jedeme na bufet. Dávám si svařák, už na něho mám chuť, navíc tu ve stínu není žádný vedro. Volá mi David, že jestli už jsme teda jeli, tak že čekáme na Rovinkách.. Jo jo, ale David je na střelnici a jede druhou cestou přes Janovu Horu. No tak se holt potkáme až na chatě.. Jedem na chalupu. Sjezd k Tereze je zledovatělej, ale v poho, od Terezy jedem přemrzlým mělkým hlubočákem až k chatě. Teda Sokol s Pyškotem jdou po svejch, ty jeli napřed a asi je to nenapadlo. Ono to není tim krustovým hlubočákem žádnej med. Totiž přemrzlá krusta na povrchu vás neudrží, takže se stejně propadnete, ale zase jak je tvrdá, tak se nedá jet obloučkama uplně klidně.. Řešim to teda metodou přešlapovanejch oblouků s nájezdem do protisvahu. Na chatě nikdo není, ale těsně po nás přichází skupinka nových osadníků - 4 dospělý bezdětný páry. První setkání s nimi je pro mě právě když vylezu v trenkách ze sprchy :-).Odcházejí na večerní lyžování na Aldrov, takže podvečer máme chatu jen pro sebe.. Koukáme na Buly, vidim v reportážích, jak včera Kladýnko puklo na samostatný nájezdy s „Líbe a Líbe a Líbejte nám prdele“, to je pech, ale aspoň bod, to se ještě může hodit. K večeři je vepřový maso se zapečeným bramborem se sýrem a zeleninkou, kterou nám pan Froněk před odjezdem hodil omylem do kontejneru. Samozřejmě teda zapečetěnou, jinak bychom jí nežrali. Když jsem jí vyndaval z kontejneru, naskytl se mi tím zajímavý pohled do zákulisí - množství použitých plenek a hromádka vložek :-). Dobrost no. jídlo se těm kuchtům Sokolovi a Kofymu moc povedlo, takže spokojeně trávíme.. Sedíme, kecáme, ale dochází pivo. David se tedy odhodlal k výletu na Terezu a vrací se s PETkama. Po desátý přicházejí naši spolubydláci, ale jsou nějaký divný, jedna ta pani je moc hezká teda (ale líbí se prej jenom mě, kluci kroutěj hlavou, tak nevim), ale vůbec se nebavěj, sotva pozdravili, hleděj si každej jen svýho.. Ale zase jim nevadí, že tam my jsme dlouho. Oni si u stolu taky vystačili dlouho.. Jako pokaždé ve Vítkovicích, David s Láďulou si po čase odsedávají k partii šachu.. Teda ne k jedné, protože to by měli brzo z krku.. Bilance je stále stejná. Kdo zná, domyslí, he he. Kofy jde nějak brzy spát, my se věnujeme společenským hrám (kostky, karty, alkohol - pořadí nedůležité).. Sokol s Pyškotem si na mě vymejšlej hry s prapodivnejma pravidlama, který měněj v průběhu tak, aby se jim to hodilo. Myslej si že jsem nalitej nebo co, že na to nepřijdu.. Ještě jsem málo nalitej, abych nepoznal, že ten trotl vedle u stolu mele píčoviny, až jsem měl chuť mu něco říct, ale radši jsem si hleděl svýho a karet.. Dochází i PET pivo, ale nechce se nám spát, tak jdu vařit svařák.. Nejdřív jen půlku, ale nakonec dělám všechno a přijde to vhod.. V průběhu mýho svařování kdosi otvírá dveře chaty. Nějaký dva totálně vožralý hovádka cizí a sháněj se, jestli tohle je hotel Praha. Dementi. Jak je tohle může napadnout? A s jakou suverenitou si otevřeli dveře a hned si sundavali bundy.. No, neskutečný. Nevim, co si o tom mám myslet, jestli nejdou spíš zkoušet krást a jen to hrajou. Posíláme je dolů do údolí po silnici. Strašně dlouho ale oxidujou před barákem, tak tam radši Láďa jde zavřít petlici, aby nezmizelo nic z lyžárny. Nakonec nevim jak skončili a je mi to jedno. To z nás opilý není nikdo, všichni jsou jen unavení a tak se po čase odebíráme na kutě. Naši spolubydláci už taky před časem šli.. Asi tomu zítra moc nedáme, nikdy v neděli už to nebývá slavný, navíc Láďa si stěžuje s tím kotníkem, že ho to dost bolí, tak na zítřek ani nic specifickýho neplánujem.

Nedělní noc je snad ještě horší, co se týče toho Pyškotova chrápání.. I Kofy nadával.. Prej si dokonce nejdřív myslel, že to jsem já, ale pak poznal.. Pyškot se brání, že on to nebyl, he he. Chudák jeho slečna, ta musí být buďto strašně hodná, nebo hluchá a nebo používá kvalitní ucpávky.. Mě nepomáhal ani polštář z druhý strany hlavy, nic.. A to jsem si vědomně nechal discmana doma.. Ráno je scénář jako včera, akorát trochu laxnější. Po snídani se prostě pomalu nachystáme a někam vyrazíme.. Pyškot trochu dýl spí, tak že půjde s Davidem jen někam na menší výlet. Dneska ani nemažu, nemá to cenu. Kofy se Sokolem tam něco dávaj. Nakonec vyrážíme s chalupy tak nějak všichni společně. Dneska je o poznání hůř. Hlavně docela fouká nepříjemnej vítr, a směrem na Žalý, kam jsme chtěli jet, to nevypadá dobře. Láďula trpí s tím kotníkem a tak se na Rovinkách trháme na partičky.. Já jedu jako první směrem na Benecko. Teda čekám na rohu, než pojedou za mnou kluci. Vidim, že jede Kofy a Sokol, tak jedu. Cesta je tu pěkne na hovno. Výmoly, nerovnosti, úzká docela cesta, nezklouznu se moc dobře a hlídám si rovnováhu. Na Benecku přijíždí po chvíli za mnou Kofy a Sokol a že jsme všichni, že kluci včetně Davida šli prostě jinam, jen asi jezdit kolem Třídomí pilovat techniku. My tři si vynášíme lyže směrem na okruhy. Nahoru to nemá cenu, tam je hnusně, ale nějakej aspoň kus okruhu bychom mohli dát. Než to ale stačím říct, Kofy už mizí směrem zpátky na Rovinky a Sokol za ním. Jedu teda taky no.. Skopec k Rovinkám je krásnej. Pár obloučků a pak vajíčko a rychlost.. Na Rovinkách se dohadujeme, co bude dál. Kluci říkaj, že to asi zabalej, tak říkám, že já se jdu ještě projet a jedu směrem ke Třídomí s domněnkou, že alespoň tam pojedeme všichni. Nikoho z druhý skupiny nepotkávám a i asi pětiminutový čekání na rozcestí na Třídomí je marný. Co teď? Na chalupu přece v půl jedenáctý nepůjdu. Tak jedu sám na Mísečky. Držím si pohodový tempo, nestavím, za celou cestu mě předjíždí jen jeden chlápek. Zato dnes potkávám v obou směrech velký množství luxusand. Na Mísečkách se zase závodí. Dojíždí nějakej indivindy závod žen a probíhá nějaká delší trasa mužů. Oboje na klasiku. Dám si na stadionu čaj, fidorku, koukám na lidi jak závoděj. Jdu se podívat na sjezdovku k dolní stanici lanovky z Míseček nahoru, vidim haldu dřeváků, tak jedu zase zpět. Udělalo se zase krásně, tak se kochám za krásného počasí finišem dívek-závodnic. Není ani moc kam bych jel dál, tak jedu zpět na Rovinky.. Půlku lidí, co jsem předjížděl, teď potkávám v protisměru. Zase mi to krásně jede. Kousek od Rovinek potkávám Davida, jak se hrabe ve foťáku. Vysvětluje mi, že piloval techniku bez kůlek a tak a nabil si trochu a upadl nějak na foťák, tak kontroluje, zda-li je všechno v pořádku. Při té příležitosti mě asi po sto letech míření fotí. O klukách nic neví, mě už se nechce nic vymejšlet, tak jedeme na chalupu balit. Alespoň na to máme dost času. Akorát po našem příjezdu teprve vyrážej ty naši spolubydličové na vejlet na běžky. Docela pozdě, ale to je jejich věc. Balíme, uklízíme, mejem hajzl, chystáme na zátop a tak podobně. Likvidujem taky odpadky a zbylý párky a vietnamy. Samozřejmě si mezi tím umejeme ruce, he he. Čeká nás trochu komplikovaný odjezd. Totiž Sokol už v pátek říkal, že s námi zpět pojede jen do Jilemnice, že se potřebuje dostat na Černou Horu, kam jede na tejden. Jenomže stejně tak s náma chce jet domů Láďa, což jsme před pátkem nevěděli. No, plán je takovej, že Kofy sjede dolů napřed se Sokolem a omrknou, jak jedou autobusy na Jilemnici. Pokud by nic nejelo, tak ho tam hodí a my mu půjdem tak nějak naproti. Pokud něco pojede, tak my jen sejdeme dolů, naskáčeme a jedem. Vystrkáváme auto ze zákopu, ve dvou s Pyškotem nám to teda ještě nejde, ale když se připojujou ostatní, je to lepší. Skoro bych řekl, že v jednu chvíly jsme zadek auta prakticky vystrkali přes skoro kolmou hlinosněhovou haldu my. Navážem na střechu, naházíme ty kvanta hovadin do kufru a propouštíme Sokola s Kofym a sami se vydáváme směrem dolů k řece. Ptám se Ládi, jestli máme vézt klíče s sebou, nebo jak to má s dědou zařízený.. Kousek dál, u vedlejší chaty mu dochází, že něco zapomněl zamknout, tak se vrací, aby to napravil. My jdeme napřed. Z kopce po namrzlým asfaltu není cesta nic moc, těm unaveným nohám to dělá vysloveně dobře :-). Masírujem se tím, kdo má co namožený a co koho bolí. Moje bolístka je spíš xmíchu. Mám namoženej kloub u palce levé ruky. Asi jsem nějak držel hůlku křečovitěji a prostě dneska během dopoledne mě to začlo takhle bolet. Ono to normálně moc nebolí, ale když mám udělat nějakej specifickej pohyb, tak se to ozve. A nejhorší na tom je, že jeden z těch pohybů je, když si potřebuju šáhnout do poklopce, abych si stáhnul trenky a vytáhnul flugo, abych se mohl vymočit. No peklo :-). Když scházím ledem pokrytej úsek, tak jdu jak namrdanej kačer, ale aspoň nepadám. Dole už čeká Kofy, po chvíly se ale ze zatáčky vynořuje i Sokol. Jede mu to prej asi za hodinu, tak že se asi vydá pěškobusem dolů do Vítkovic na jinou zastávku, ať tim vyplní čas, nebo si tam sedne něgde do putyky ještě. Láďa doráží za okamih a tak nám nic nestojí v cestě, abychom jeli domky. Cesta ubíhá celkem rychle, většina osazenstva si schrupne, ale i tak jsem v Dolínku rozlámanej jako hovado. Doma zjišťuju, že na večerní koncert v Klánovicích, kam jsem chtěl jet, nedorazí hvězdy večera Necrophagist, načež na to Payo sere, tak bych měl na Misery Index, Burning Skies a Origin jet sám.. Sice mě to děsně štve, Origin a Burning Skies bych chtěl vidět jako svině, ale samotnej nejedu. Tak bráchu lanařím do Sazky na Kladýnko, ale ani to nevychází a tak po sprše trávím večer klasicky jako každej den - u compu. Sleduju online přenos a modlím se, aby v tom březnu, nebo kdy máme jet zase takhle do Vítkovic, bylo buďto sníh a nebo už sucho. Prostě aby to bylo buďto zase na běžky a nebo teda na kolo. Ale žádná rozbředlá rozbahněná cákanice mezi tím.. No, uvidíme...

Gory