Něco o jezu a málo o vodnících

Původně jsem si přinesl foťák jenom kvůli jezu. Jeho krajní pole, které onehdá zlobilo totiž přišlo do opravy. Na sucho se dostalo pro mě docela originálním stylem. jak je možno vidět na fotografii, byly vydloubnuty zářezy do pilířů, do nich vsazena ocelová konstrukce s lávkou a o ni zapřena žbrdla podobná těm, kterými uzavíráme kanál my. Jenže my máme dřevěná (i když s kovovými jsme to už zkoušeli taky), zde byla použita kovová a hlavně o dost delší. Musela to být hezká šichta.

Další podnět pro focení mi přinesli budějičtí. V týdnu sem totiž jezdili z Roudnice trénovat a ukončili svou přítomností téměř měsíc trvající sucha a tropická vedra, která jste měli možnost poznat na našich závodech. Hlavní skřítek Pršínos Karel se sice snažil všechny přesvědčovat, že on za to nemůže, ale je vidět, že si všichni myslí své. Na synátora Dana se dokonce přijela podívat kralupská kabelová TV, protože rodina skřítků Pršínosů se prý jen tak nevidí. Okolo šesté nakonec došlo k tomu, k čemu dojít muselo a otevřelo se nebe. Sice se neozval chór polnic, ale zato vypadlo několik tun vody na metr čtvereční. Zde vidíte jak Dan prchá před vodou do vozu. Zeleného, jak se na spořádané a slušné vodníky sluší a patří.

Dnes byla Pršínosovic rodina u nás na kanále naposledy, což nás upřímně mrzí, protože jednak jsou to fajn lidi a druhak bychom potřebovali dostat do řeky ještě nějakou vodu, abychom se o ni nemuseli tak úzkostlivě dělit s elektrárnou. Jedinou naší nadějí je, že odjedou domů a k nám něco připluje po řece. Doufám ovšem, že toho bude podstatně méně, než o loňské prázdniny.

Jožka