Když ne voda...

...tak zlobí aspoň vzduch. Loni přišli Němci ze Saska o své závody na našem kanále, protože jim závodiště přikryla voda. Letos je vody naopak málo a tak se zde již od začátku týdne houfovali a trénovali. Stejně tak i ve čtvrtek 14.08.2003. Bylo vedro, meteorologové slibovali jeho ukončení bouřkami, což jsme všichni vyhlíželi poměrně nedočkavě. Pak se začalo zatahovat. Pavel se s foťákem vydaln lovit blesky. Většina lidí se stahovala z vody dolů. Dojel jsem ke schůdkům a přišlo to. Nejdřív mrak zežloutl, v dálce se rozmazaly obrysy. Mylně jsme to považovali za déšť. Vzápětí jsem dřepl na břehu do lodi a přikryl si tvář. Onen mrak nebyl nic jiného než smrští hnaný písek. Trvalo to snad dvacet vteřin, snad minutu, nevím. Pak začaly zrnka písku střídat kapky (spíš kapy) a kroupy, naštěstí nikterak velké. Postupně jsme se přesunovali do loděnice. V jednu chvíli mi vítr málem vytrhl transportovaný kajak a mě jen v letu blesklo hlavou kolik asi stojí boční sklo na Opel Astra... Déšť si intenzitou nijak nezadal s předchozí písečnou bouří, jenže kapky už tak nepoškrábou, jenom vítr hnal další a další litry vody pode dveřmi do loděnice a do šatny. Po chvíli čekání déšť polevovuje a můžeme ven dohledat věci a zkontrolovat škody. Stany spadly všechny, jeden stačilo jen vztyčit, ostatní bylo třeba nanosit, rozmotat a oddělit od věcí. Na samotném kanále naštěstí nedošlo v podstatě k žádným škodám. Utrhly se asi dvě tyčky, přerovnaly sjezďáky v kamrlíku, sletěly staré šlupky ze střechy buňky. Pár drátů s bránami se posunulo o pět šest metrů po vodících drátech. Na to, že jsou napnuté a samotná brána má minimální plochu, do které se může opřít vítr to je docela dost. Přístřešek přišel o krajní plechy (klika, že jimi nikdo nedostal). Déšť přestal úplně, voda začala odtékat souvisle v celé šířce svahu do kanálu, stanující hledali poslední zbytky suchého ošacení (většinou marně). Odjíždím domů, u Veltrus to mám i s brodivou vložkou.

Ve Veltrusích byly občas pocuchané střechy, v kempu spadly větve na nějaké chatky a rozbily je. Horší škody byly v Kralupech, kde to odneslo údajně na dvacet střech, nemálo stromů atd. Na Kaučuku několik budov, převážně skladů z ocelových konstrukcí otevřelo jako sardinky, jako třeba ten, ve kterém jsem den poté náhodou byl.

Jožka
foto Pavel Ryčl