Byl jednou jeden člověk (no, člověk...) a ten si usmyslel, že jedna z věcí, bez kterých se náš sport obejde je asi tak půlmetr lodě. I měnily se předpisy a pravidla a namísto 400 cm lodí jsou povoleny lodě 350 cm a výš. Výrobci začali chrlit přehršel typů a délek, hloubavé povahy se začaly dohadovat jestli je výhodnější loď 356 cm nebo 362 cm a taky proč, spousta lidí si pořídila novej škopek a další spousta vzala do ruky pilku. My prostorově výraznější na to alespoň prozatím dlabem a vážíme si lodí, které si váží nás (tj. unesou nás). Ale co pro ty malý hady? Takže jsme vzali do ruky tužku a načrtli velkorysou čáru: řez povedeme tudy! Karbina sviští, prach lítá a loď se pomal krátí. Po chvíli práce je z lodi roura, do roury nandáme nové poutko, protože to staré bylo na špatné straně řezu a nadchází okamžik, kdy člověk vypění. Tedy přesněji řečeno, vypění montážní pěna, kterou tam člověk nastříká. Pěna po čase (ostatně to má v popisu práce) nabobtná a vytvrdne, takže jí ořežeme, vybrousíme, omatláme střiží, překryjeme krycí vrstvou, necháme najet a řekněte, není to ve svých letech fešanda? A trofeje se množí... a venku před dílnou (tedy vlastně garáží) mezitím začala skutečná zima...
Jožka
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}
){kind=link}