48/1999                                    28.-29.8.1999
MČR dospělých Lipno a 4.ČP slalom
Řeka Vltava pod Lipenskou přehradou                       slalomy ČP
Sobota           28.8.1999  slalomy-kvalifikace
 Umístění         Jméno            Čas+TB     Body   Poř.v%  Ztráta na 1.
                                K1m
  16    Vladislav Ptašnik        243,97    2      0    38      25,09
  31    Pavel Prell              259,21   12      5    74      40,33
  37    Petr Gorecký             263,37    8      0    88      44,49
                                C1
  20    Martin Najman            295,34    4      0    61      56,23
Neděle           29.8.1999  slalomy-finále
 Umístění         Jméno            Čas+TB     Body   Poř.v%  Ztráta na 1.
                                K1m
  18    Vladislav Ptašnik        249,55    6     21    95      31,79
                                C1
  13    Martin Najman            268,83    2     33    62      37,79
				3xK1m
   5    Pavel Prell              206,74   52           45      80,10
	Vladislav Ptasnik
	Petr Gorecký

Napřed napíšu něco o úterním tréninku.

Takže na Lipno jsme vyrazili v úterý, protože jsme věděli, že poteče voda. Jeli jsme s Láďou, kterej cestou udělal pár služebních zastávek u pump. Byl to takovej výlet na celej den. Jeli jsme Láďa, Lukáš, Robin a já. Voda tekla snad od tří, my jsme přijeli trošičku pozdějš, ale času je habakůk. Okamžitě na vodu, ošahat si to před závodem. Já jsem tu byl po loňsku vlastně podruhý a vůbec poprvý jsem tu měl jet závod. Už pohledem jsem poznal, že je míň vody jak loni, což mi veteránský mistr Láďa potvrdil. Oproti minulýmu roku jsem si připadal, že mě ta loď přecejenom poslouchá a že jedu, kam chci. Já s Láďou jezdil pořád nahoře. Než jsme jeli popátý, dali jsme si nahoře malinkou pauzu a že to sjedem eště dvakrát a pak to sjedem dolů do Prokopa. Ale ve vracáku nad mostem při nájezdu se mi nějak zaseklo pádlo o šutr a já přes něj přepadl. Když jsem zvednul, vidím, nebo spíš necítím pravej list. Kouknu a vidim, že je ze mě sedící singlíř. Dojel jsem pod most, vylovil list z vody, řekl Láďovi, že končim a šel jsem. Jinak všichni naši byli v pohodě, jen já mám smůlu a nevim, s čim pojedu a jak si budu za dva dny zvykat na jiný pádlo. Nakonec jsem zjistil, že Jindra Beneš taky zlomil pádlo, tak jsem v tom nebyl sám, ale já nemám náhradní. No, do pátku se uvidí...

V pátek jsme vyjeli dvouma autama. Jedna squadra, ta nezávodní jela Davidovou Škodicí o trochu dřív. Jednalo se o Davida, Felixe a Robina. Já jel druhým autem VW Transporterem vypůjčeným z Lukášovy práce. V tomdle autě jeli závodníci, řidič a náklad. Totiž Pavel, Láďa s Batim, Kajmič, Lukáš, Já a Petra s Mašinou. Měli jsme malý zpoždění, ale dalo se to snýst. Zase hnedka na vodu. Na starý Pavlovo pádlo jsem si moc nezvyk, přecejen rozdíl od mojeho je docela velkej (užší trubka, užší úchop, širší ohyby kliky, Vlašákovský listy, kratší). Jezdil jsem jenom na trati, zkoušel pravděpodobný kombinace a nakonec si to jednou sjel. Po treninku jsme jeli někam hledat nocleh. Láďa nás shledal lemplama a ťunťama a jel spát do chatek s Kotvákama a my jeli jako loni do kempu do Vyšáku. Bylo to levný až jsem se divil. U Andulky jsme se najedli a popili (jak kdo), nejdřív to zabalil Prélik s Mašinou, a pak já a Kajmič.

V sobotu ráno jsem byl překvapenej z trati. Ze břehu vypadala docela jednoduše. Kajmič jel první jízdu dost hrozně, taky se podle toho tvářil. Druhá taky nebyla moc dobrá, ale nakonec to stačilo na finále. Odjel jsem první jízdu. Zbytečně jsem jí jistil a jel strašlivě pomalu. Druhou jsem o dost zrychlil, ale šťouchal jsem a mohl jsem bejt rád, že mi nenapsali 50 trestnejch sekund za bránu č.11, kam jsem jen tak tak strčil hlavu. Nakonec to bylo dost špatný, aspoň že si Láďa vyjel finále. Pak jsem si to byl sjet dolů.

To je samostatná kapitola. Jeli jsme Robin, Felix, David, Svobi a já až do Loučovic. Na jezu v Loučovicích se to stalo. David tam najel nějak blbě a chytlo ho to. Po chvíli jsme na něj řvali ať zakrysí. Nějaký kluci na raftu mu hodili lano (ten kokot ani nepoděkoval, tak děkuju za něj ještě jednou). On se lana pustil a plaval níž. Tam to ale není zrovna na koupání. Tak to vylil a nějak to dojel, ale nervy jsme měli asi všici, protože co tam vyváděl... Loučovice už zvládl v pohodě. Loď ta krysa trochu poznamenala zlomenou špičkou a dírou na zádi.

A zase hurá do kempu. Po večeři u Anči jsme se odebrali do Pivnice U Felixe. Felix kterej to tam asi vlastní nám zase nic nedal grátis a tak jsme se posunuli níž na nějakou diskotéku, kde bylo hafo vodáků. Tam to ale bylo dost hrozný, točený neměli, ale něco mě tam přecejen pobavilo. Totiž na hajzlu bylo nablito v jednom z pyjosárů, ale jak. Ten úplně přetejkal. Po nějaký době se odtrhla skupinka i se mnou a šlo se spát.

V neděli si Kajmič vyjel pravděpodobně 1.VT , Láďa jel tak nějak normálně. Tak a na hlídku. Jeli jsme v pořadí Láďa, já a Pavel. Asi jsme si dali zbytečnej odstup, ale prej to byla moje vina (co řikali oddílový soukmenovci na břehu). Sice jsme to tak měli domluvený, ale někdo je přece jen chytřejší... Do brány č. 7 jsme jeli čistě a docela dobře. Ale to bych to nemoh klukům podělat. Před osmičkou jsem se málem zvrhnul, svezla mě vlna a já musel chytat bránu. Za cenu šťoucha jsem teda projel. V devítce jsem se hrozně zdržel, takže jsem počkal na Pavla, ale to byla chyba. Pěkně jsem ho zbrzdil. V desítce jsem nepodržel náklon, kousnul se mi zadek a 11 už jsem nestihl, ať jsem se snažil sebevíc. Dál to jelo pomalu, nejistě, ale aspoň čistě. Váňák jsem jel zleva, i když jsem myslel, že ho pojedu zprava. Hodilo mě to dost doleva, ale ten jazyk jsem chytil. Ale špičkou moc doleva. Špička se mi šprajcla o šutr a já zůstal viset. Zvrhlo mě to, ale takhle rychlýho eskimáka jsem ještě neudělal. V protivodě jsem byl ještě vyjukanej a šprajcnul jsem se mezi šutry. Až po dojezdu do cíle jsem zjistil, že mám zlomenou špičku asi tak 10 cm před nohama. Divil jsem se že tak daleko, ale je to asi proto, že tím jak bouchám pádlem o palubu ten materiál změkl a prostě to to čelo nevydrželo. Kluci ani nevěděli, že jsem zvedal. Řikali něco o štěstí, že se mi nic nestalo. No dobře ale loď je v řiti a navíc jsem jim zmrvil jízdu. Jedna padesátka a jeden šťouch, oboje mojí zásluhou. Nakonec to stačilo na páté místo, který bylo náš cíl. Navíc i kdybysme jeli čistě, tak by to bylo pátý místo. Aspoň že jsme zajeli USK 1, nebo Budějičáky. Stejně jsem byl naštvanej, že jsem jim to podělal. Pak jsme zabalili a jeli domu. Cestou jsem na nějakou chvíli vytuhnul, ale bylo to nepohodlný. Přelezl jsem si dozadu na bágly. Tak nějak normálně jsme dojeli až do Veltrus na kanál, vybalili jsme, sednul jsem na třipade a jel dom.

No to je asi tak všechno. Příští rok mě čeká jen ta hlídka a to ještě pokud mě budou chtít. Poháry na kajaku má zatim vyjetý jen Pavel a Láďa musí máknout v Žimrovicích. No uvidíme, nějak se to vyvrbí?

Gory