Ráno se probouzím v sedm, rozkoukávám se asi hodinu a pak jdu na trať. Je měření lodí a vest. Všude jsem oznamoval, jak jsem šťasten, že mi loď konečně letos projde. Posledni dva roky me vždycky vysypali na váhu. Letos jsem tam tu loď hrdě posadil a nestačil zírat - 8,98 kg (má být devět). Musel jsem potupně stranou a dovážit. Což je při mé váze nemorální. Já bych zavedl handicapy jako v dostizích, čím lehčí jezdec, tím težší loď. Včera se tady pohybovala nějaká paní s foťákem větším, než byla ona. Výsledek se objevil dneska v podobě krabice s haldou nádherných, černobílých fotek. Než jsem se k ní propracoval, kluci mi mě koupili. Za 35 Kč. Doma si pořád stěžovali, že nemám žádnou fotku z vody, tak tady bude. V půl desáté je start, nejdřív jedou singly, takže střídavě sleduju závod a schovávám se ve stínu, popř. v tělocvičně. Singlů je sto, já mám číslo 151, takže jdu na vodu až odpoledne. Při nasedání vidím, že sem asi opravdu nepatřím. Normálně jsem zvyklý, že zkrachovalí kajakáři jako já si z ničeho moc nedělají, na startu je sranda, špičkování. Tady už začíná vládnout ticho, soustředění na výkon, rozcvičování atd. Jedu o něco líp než včera, ale jinak žádná sláva, taková klasická "profesorská" jízda, pomalý čas a nula na kontě trestných vteřin. Gorec se o tom kdysi vyjářil ve smyslu, že kdyby hodili do lodě mojí průkazku, že to dopadne úplně stejně. Budu mít co dělat, Ládík jel docela dobře a takhle levně mě nesmí dostat. Klukům to moc nevyšlo, nějak si drbou hlavy. Druhá jízda je hotová trága. Felix se při zaslechnutí povzbuzování naprosto nesmyslně otočí na břeh a mine málem bránu, Láďu to v jedné protivodě snese. Já se nestačím divit, protože trať po které jedu je úplně jiná, než byla v první jízdě. Při druhé stovce závodníků totiž čím dál, tím víc začala stoupat voda. Ono by to asi mělo být normální, protože je už druhý den vedro jak v červenci, takže co na poledním sluníčku v Krkonoších roztaje, to sem v pět doputuje, ale nás to zaskočilo. Proud a vlny jsou větší, vracáky menší. Hlavně ale nikdo nezvedá tyčky, takže některé povody se nedají najet bokem, hlavně ty, kde člověk potřebuje. Já to řešil tak, že jsem do branek najížděl jako kdyby tyče byly přibetonované ke dnu, jiní trať doslova rozstříleli. Pět šťouchů není vyjímkou, byli tam i borci s poháry či pohárovými ambicemi kteří šťouchli sedmkrát, tj. každou třetí bránu. Možná s vyjímkou Ptáka dopadli všichni jak sedláci u Chlumce. Nasraní balí a v šest odjíždějí. Já ještě odcházím na závodiště, kde se už dvě tři brány občas cournou ve vodě a asi za hodinu se vypravím na večeři. Spát jdu před půlnocí.
Ráno pondělí velikonoční mě probudí svistot pomlázek a ječení probuzených postižených. Když se vše pomalu uklidní, vstoupí do tělocvičny ještě parta místních, asi třináctiletých hodovačů. Chvíli to vypadá, že dostanou nabančíno oni, protože jedna z holek se postaví s lahví od minerálky v napřažené ruce a výhrůžně praví:"Kluci, já vás nechci zmlátit!". Za pár vteřin se ovšem nájezdníci osmělí a opatrně přítomné vodačky vyšupou. Hodovači dostanou všechno, co mají holky připravené, to znamená prd.
Nejdřív jedou hloky. Petra v první jízdě sehraje hotový horor. Milan s ní všechno prošel a vysvětlil a ona teď předvádí něco, za co by si zasloužila uškrtit. Dvakrát se vrací, omlátí málem i cílovou bránu. Má výsledný čas stejný jako nejlepší kajakáři, ale problém je v tom, že oni to měli ze součtu obou jízd. Koník s Jarinem naopak jedou jako bozi a navíc čistě. Dnes rozhodčí průběžně kontrolují branky jestli nejsou nízko, ale celkem zbytečně. Voda sem stejně přijede až později. V druhé jízdě se Petra zlepšuje (ono se to zhoršit už skoro ani nedalo), čas měla lepší o půl minuty, ale ani tak to není žádná sláva. Kluci na deblu druhou jízdu ještě zrychlují a udrží si tak skvělé třetí místo. Čekáme ještě na diplomy pro kluky i pro Milana s Petrem ve veteránech (celkem klasika), vydyndám na Lukášovi Horynovi dva zbytky hokejky (domácí výroba zahrádky na auto), napodruhé navážeme a můžem vyrazit. V půl šesté jsme na kanále, dohodnem se na nějakých úpravách na kanále a jedem domů. Mám hlad, jsem špinavý a spálený (i na pleši). Tohle není duben, ale červenec!