Hned po Trutnově na nás číhala další NKZ, tentokrát na Spálově, na Kamenici. Dost jsem se tam těšil, je tam hezká, přírodní voda a nádherné okolí. Vyrazili jsme až ráno, kajaky jedou až jako druhé, takže startovat budeme odpoledne. Já jsem ovšem jel už se singlíři, chtěl jsem ještě vyřídit, resp. potvrdit nějakou změnu v přihlášce. Nevědomky jsem totiž přihlásil Koníka s Jarinem s výkonnostní třídou 2+ a oni mají 1. Před týdnem v Trutnově jsem to věděl také, ale co to provede jsem si všimnul až na výsledcích. Oni dojeli třetí a tedy teoreticky jako první "dvojka", takže se od nich odvozovaly všechny body. Musím říct, že když jsem si to uvědomil, tak mi pořádně hrklo...
Cesta byla v pohodě, akorát jsem byl dost nevyspalý. Bydlím toiž v startegicky umístěné lokalitě. V dosahu tříset metrů od nás je několik výborných hospod, což může vypadat výborně, ale jenom v tom případě, že do jedné z nich zapadnete. V případě, že zůstanu doma a chci spát a na zbytek světa padne picí nálada mám peška. Pod oknem totiž v patnáctiminutových intervalech prochází upravení konzumenti. Když jenom projdou a řvou, můžu si gratulovat. V horším případě se usídlí na naší křižovatce a řvou, pokud je ještě o něco hůře, tak se tam porvou a úplně nejhůř je, když jsou tiší jako myšky a já o nich nevím. Protože pak ráno přijdu k autu a zjišťuju, že chybí poklice nebo anténa nebo rádio, někdy třeba kazety, jindy blinkr, už zmizely i pravé přední kolo či dioptrické brýle. Když jsou ve formě, tak rozbijí okno (i když škodivka se dá otevřít během pár vteřin) a auto stojí v křižovatce a jediný důvod, proč nezbourali mým autem značku zákaz odbočení vpravo je ten, že tam mým autem nastrkali auto sousedovo. Ale dost stesků, konstatuji pouze, že z pátku na sobotu řvali v podstatě kontinuálně a dvakrát se tam kdosi porval. Auto zůstalo celé a já usnul v půl čtvrté. Za deset minut půl šesté jsem už seděl u Milana v autě, nabrali jsme Koníka a lodě a vyrazili směr Spálov.
Na místě jsem vyřídil potřebné a pak už jenom sledoval trať. Oproti loňskému veřejňáku byla kratší (zaplať já), ale jinak skoro stejná. Ono se tady toho moc postavit nedá. Zvláštní ale je, že mi každý rok přijde řeka užší a užší. Dopoledne začali přijíždět i naši kajakáři. Společně jsme sledovali Koníka, asi nejel tak, jak si představoval. Odpoledne přišla řada i na nás. Jak jsem si v Trutnově stěžoval, že startovat mezi lepšími není nic pro mě, tak tady mě nasadili ještě líp. Asi pátá dvojka od konce, pak už je samý chrt. Lukáše dokonce nasadili jako poslední dvojku a na záda mu dýchal David Raab. Před první jízdou mě za mnou startující Viktor Míka poprosil, ať mu to moc nerozhoupu. To potěší :-). Přitom já měl stimulaci jako stehno. Ládík Vovsů, poté, co mě minulou sobotu zařízl na veřejňáku v Trutnově začal s tím, že už bych měl skončit. Při tréninku se mne ptal jestli jdu na vodu. Když jsem řekl, že ano, ještě pro upřesnění zjišťoval, jestli se budu vozit, nebo budu jezdit. Tak jsem ho ujistil, že ho dostanu i když se budu jenom vozit. Vyhecoval jsem ho a vsadili jsme se. Jelikož není plnoletý, vsadili jsme se o lízátko :-). Při samotné jízdě jsem jel jako o život, protože jsem toho moc nenatrénoval a tyhle vody, kde se musí moc pádlovat, to není nic pro mne. Co to budu rozmazávat, dostal jsem ho. Klukům se taky poměrně dařilo, nebo alespoň zajeli to, na co mají. Doslova ulétl Pavel. Ve druhé jízdě jel dost na ostří, okolo branek se obtáčel jako by měl od nich slíbeno, že se ho nedotknou. Byl nakonec čtrnáctý a třetí dvojka. Já si vyjel boda, takže mám v kapse druhou výkonnostní třídu. Což znamená, že už nemám o co bojovat (to co se povedlo loni, to už se mi nepovede).
Zatímco jsem absolvoval druhou jízdu, odjel Milan s Jindrou do Varnsdorfu. Bohužel s mými věcmi v autě. Tak jsem alespoň jel s klukama a aliancí Budějky - Krumlov na Jizeru ze Semil. Docela fajn, ale chtělo by to tak dvacet třicet čísel vody navíc. Jednou jsem si dost bouchnul. Lukáš si vyrobil pěkný šlic. Dojeli jsme, vyšlapali na Spálov a za třičvrtě hodiny přijely moje věci. Převlékl jsem se (šest hodin v gumě, žádná sláva), vystoupil si věci a pomohl navázat. Všichni kromě Koníka a mě jeli do Vítkovic na chalupu, my šli na Podspálov do hospy. Večer byl dlouhý a povedený. Mimo jiné jsme shlédli část zápasu Česko-Norsko v hokeji (začalo MS!!), viděli jsme kolik to dopadlo, ale kdo dával góly, to jsme nezjistili, obraz byl totiž tak rozostřený, že nešla přečíst písmena, která nebyla alespoň přes čtvrt obrazovky.
Přespali jsme na Paraplíčku a v půl deváté jsem už stepoval nahoře a čekal na kluky, měli jsme jet nahoru na Kamenici. Lukáš přijel až v deset a nikam nejel, že je málo vody a jeden šlic stačí. Jindra přijel až k poledni a zase jsme nikam nejeli, protože stejně za chvíli přestane téct voda (což nebyla pravda, jak jsme potom zjistili). Takže jsem shlédl Koníka s Jarinem, odevzdal přihlášku do Skalice a vyrazili jsme k domovu. Rozhodli jsme se po cestě najíst hned v Železném Brodě. Vybrali jsme si jednu restauračku se zahrádkou, téměř kompletním týmem RK Troja, ale bohužel bez kuchaře. Ten vyrazil shánět pivo. Asi dvacet minut jsme na něj čekali a pak se rozhodli zvednout kotvy. Jenže když se Miloš Čihák za volantem dodávky rozjížděl, vlek brnknul o jedno z horských kol, které si tam nějací žízniví výletníci chytře naskládali. To se svezlo pod kolo vleku a ten udělal z předního kola ne osmičku, ale třináctku a z vidlice bumerang. Výletníci vystřelili a v první chvíli to vypadalo na hromadnou bitku. Zvlášť jedna paní (vypadala na manželku majitele nebohého bicyklu) byla zralá na zabití. Neustále hystericky vykřikovala nějaké nesmysly, periodicky si chodila sednout na terasu a zase se s důležitým výrazem vracela a pronášela nějaké nové moudro. Najednou byli všichni chytří a z Miloše dělali hrozného vola. Ten přeci jenom uznal, že na tom nějaký podíl má a snažil se s majitelem dohodnout. Jenomže to byl nějaký exportní vůl, v podstatě ihned zavolal policii a začal licitovat. Miloš při vědomí toho, že nemá papíry (někde je potratil) byl ochoten škodu uhradit, ale cyklista dělal, jako když mu přejeli babičku. Rozhodli jsme se zůstat, protože ve chvíli, kdy cyklisti obklopili Miloše se vrátil kuchař i se sudem piva.
Přivolaná policie asi po půlhodině projela a ničeho si nevšimla. Za deset minut projela asi osmdesátkou zpět a opět nezastavila. Proč, to jsme zjistili až později. Sedli jsme si dovnitř a naobědvali se. Postižený cyklista mezitím stačil Miloše zprudit, že je dobrý machr, když po něčem takovém pije pivo (byl to jablečný džus). Takže když za chvíli Miloš nesl od pultu džus pomerančový, tak jsme celou hospodu nahlas upozornili, že si dotyčný na žal koupil vaječný koňak. Tak nějak celkově jsme z toho začali mít srandu. Ve tři jsme museli odjet a nechali trojské koně svému osudu. Za Železným Brodem jsme zjistili, proč si nás policie nevšimla. Byla tam dopravní nehoda. Nějakou motorku to asi v zatáčce vyneslo do protisměru a tam to práskla do auta (alespoň jsme se dohadovali). Byly tam dvě sanity, městská i státní policie a pohřebák. Byl určen pro mladou holku, která ležela na silnici a měla to za sebou. Ani ji nikdo nepřikryl. Když jsme to potom oznamovali Milošovi (jako jednmu z těch šílenců, co na motorce ožívají až nad 170 km/h) byl z toho dost vedle. Mimochodem stálo ho to dvě stovky a škoda půjde z pojištění. Ten cyklista musel přehryzat výplet.