1. ČP 2000 - Špindlerův Mlýn 12. dubna v pátek jsem ještě před oficiálním ukončením posledního zvonění musel zmizet ze školy, abych stihl odjezd do Špindlu. Když se mě na odchodu ptali lidi ze třídy, kam jdu a jak to a co vysvědčení, řekl jsem ať mi ho někdo vezme (později jsem se dověděl, že se tak nestalo, protože třídní odmítla dát úřední dokument do cizích rukou). Musel jsem odejít dřív, protože ve čtvrt na jednu mě měl před školou vyzvednout Kovy a vzít mě na kanál, kde navážem a pojedem. Jely nás dvě auta, ačkoli závodit jeli jen tři lidi a to Pavel a Láďa (K1M) a Kajmič (C1, C2). Já s Davidem jsme jeli na čumendu a potrénovat, Kovy jako "technickej doprovod" a Ivana jako motivace pro Pavla či co, prostě taky na čumendu. Tak jsme teda jeli, já jel s Kajmičem a Davidem s Láďou za volantem. Dojeli jsme po třetí hodině a šli jsme na vodu. Vzal jsem si Pavlovo číslo, než přijede. Sjel jsem si to třikrát, už jsem neměl vůbec strach oproti loňsku. Nádherně čistá voda, který jsem měl v zatáčce plnou hubu, byla trochu studená, ale to je tady vždycky. Zatáčku jsem jel jednou vlevo, jednou vpravo a jednou na komoru prostředkem skrz všechny válce. Nakrmilo mě to pěkně. Soutěska byla dobrá, neměl jsem žádný problém. Vision je ve válcích jako doma a když nemá člověk smůlu nebo se nezaklání, je průjezd celkem bez problémů. Musím se přiznat, že ale spoléhám na to, že hned za soutěskou je dost času na dva pokusy eskimáka, kdybych se teda zvrhnul. Potom jsem vrátil číslo Pavlovi, kterej už se zbytkem výpravy přijel. Lucka Hromádková půjčila číslo Davidovi, kterej už to jel taky podruhý (poprvý před třema nedělema, když jsme sem zajeli z Trutnova). Kajmič šel s Járou Božským na debla, tak jsem mu sebral číslo na xingla a dal ho Kovimu. Láďa už končil, tak jsem si vzal jeho číslo a jel ještě jednou. Dole jsem dal maxi svíci a šel jsem z vody, páč už začínali stavět trať. Spát jsme jeli na chatu do Vítkovic. Jeli s náma i Járin, Víťa, Lucka a Lenka Kučerová. Cestou jsme se stavovali nakoupit v Delvitě ve Vrchlabí, kde se opět projevilo, že jsem z venkova (při obsluze váhy na samoobslužné vážení ovoce a zeleniny). Lidi kolem z nás měli docela prdel. Tak jsme večer teda byli na chatě, skoukli hockey s puckem a po večeři (Lenka nám uvařila špagety s tuňákem) jsme se koukali na video z Francie, které právě Láďa dokončil. Pak jsem tak nějak šel chrápat.
V sobotu ráno mě vzbudil úchylnej mentál K--y (každej kdo mě vzbudí dřív než je zdrávo je úchylnej mentál). Po snídani jsme vypadli na závodiště. Na poradě mi Láďa dohodl předjízdu. Nahoře v zatáčce se mi to povedlo přesně jak jsem chtěl, uprostřed taky dobrý, ale pod soutěskou jsem to přecenil a dal jsem zbytečný hodiny. Jinak dobrý. Pěkná trať, škoda že nemohu závodit, ačkoli bych byl určitě stejně mezi posledníma. Pal už jeli xingly, Kajmič jel pěkně, technicky bez viditelného úsilí, prostě jako vždycky. Jen tak to tam šolýchá, vypadá to, že napádluje, ale jede rychle jak sviň a hlavně má perfektní nájezdy do branek, jede výbornou stopu. Dvanácté místo mu na postup do finále stačí úplně v pohodě. Kvalifikaci vyhrál Přemek Vlk, kterej předvedl opravdu geniální jízdy. Už to v pohodě napráská i Jéžovi nebo Pollertíkovi. Po ženskejch jely debly, kde jsme měli další želízko v ohni v podobě Kajmiče s Járinem. První jízdu se pěkně zabodli do soutěsky, a bylo vidět, že nejsou moc sehraní. Když ale vezmu, že na tom spolu netrénujou a jeli vlastně čtyři nebo kolik závodů, předvedli dobrej výkon. Druhou jízdu navíc ještě zlepšili. S postupovým třináctým místem mohou být spokojeni. A na řadě jsou kajaky. Pavel jel moc pěkně, rychle, obě jízdy vypadaly moc dobře. Ve druhé se sice v soutěsce naboural do skály, ale to se stane i těm nejzkušenějším. Tady člověk nikdy neví, jak projede. Pavlova chyba byla v tom, že si dovolil tři šťouchy, což mu na finále nestačilo. S jeho časy si mohl dovolit jen jeden, takže nakonec skončil na nepostupovém 23. místě. Láďa jel o něco pomaleji, na pohled ale rozvážněji a s větší jistotou. První jízdu jel čistě a vypadalo to opravdu dobře. Druhou jízdu dal jednoho šťoucha, ale taky jinak dobrý. Škoda že to nestačilo. Nakonec tedy 26. místo. Po závodě jsme vyjeli nahoru do Špindlu na Medvědín, kde je ta letní bobová dráha. Opravdu skvělá věc. Já jsem měl trochu strach, počkal jsem až kluci odjedou jednu jízdu a pak půjdu taky. Járin to nejel poprvé a vůbec nebrzdil, proletěl jako blázen. Dole psali, že dosahuješ rychlosti až 70-80 km.h-1. Kajmič jel trochu vysraně, čekal jsem, že bude větší drak. Vynahradil si to ale v dalším kole. Pak jsem teda sednul taky. Nahoře jsem měl strach, před startem jsem zjistil, že účinek brzd je dost velkej, což mě uklidnilo. Pustil jsem to dolu. V první zatáčce jsem se ujistil, že brzdu nepotřebuju. Tak jsem to prohnal celý bez brždění. Až dole v cíli jsem teda musel zabrzdit. Pěkně se mi po dojezdu klepaly kolena, ale nebrzdil jsem, dokázal jsem to, bomba, absolutní bomba. Příště zase. Kluci šli nebo spíš jeli autem a šli na lanovku na Medvědín nahoru se projít. Já s Láďou jsme ke stanici doběhli o 10 minut dřív jak oni pro klíče od chalupy a jeli domu. Láďa udělal čočku s česnekem a po návratu horských turistů jsem šel spát. Kajmič a Járin dorazili ani nevim kdy.
Ráno jsme jeli k trati, skoukli závod. Kajmič pokonil druhou jízdu a dal hodiny, což ho odsunulo na i tak dobré 13. místo. Na deblu to bylo přesně naopack - 12. místo. Když dojel Kajmič druhou jízdu, jeli jsme s Pavlem a Davidem dolu k jezu a nahoru pěšky. Cestou jsme potkali Budějičáky, jak na vleku odvážejí Kovyho loďku, takže Kovy už je bez kajaku. Když jsem došel k autu, akorát dojížděli poslední kajakáři. Po skončení závodu jsem si teda sjel ještě finálovou trať, pod zatáčkou jsem si dal eskimo a pak jsem utíkal navázat loď, abych nezdržoval kluky. Jeli jsme teda domu. Na kanále jsme si ještě zablbli, já na Paragonu, protože Kovy zkoušel Visiona, náležitě mi ho zbuznul že je prej na hovno. Dal jsem si jedno neplánovaný eskimo, když se mi kousla svíce dole u schodů a šel jsem domu.