Křivoklát 2000 - mistrovství ČR veteránů - to slibovalo hojnou účast na závodech a my nemohli zůstat stranou, už jenom proto,že stejně jako stárne populace státu, tak stárne i náš oddíl a veteránů máme skoro stejně jako žáků. Původně jsem tam neměl jet, ale situace na frontě se mění každým okamžikem a v pátek jsem na padesát procent věděl, že vyrazím. Vyprovodil jsem všechny vozy výpravy, včetně veterána Nováka odjíždějícího do místa konání závodu ve sjezdu. Odjížděl ve čtvrt na pět, start měl být v šest... . V sobotu jsem doma vyřídil co bylo potřeba a ve čtyři jsem sedl na kolo a vyrazil. Po sto metrech jsem vytáhl ze zadního kola uvolněný drát, po dalších čtyřechstech jsem poprvé zmoknul a vrátil se. Po půl hodině jsem vyrazil znova. Pro změnu nepršelo a do ideálu mi scházel kromě dalších devadesátisedmi věcí už jen směr větru. Potřeboval bych přesně obrácený... . Do Smečna jsem se doslova doplazil, a za Lánama jsem do kopců už chodil pěšky poněvadž se jeden z mých nepočetných svalů začal chovat značně křečovitě. Sjezd dolů na Křivoklát jsem si moc nevychutnal, protože začalo pršet a mokro není zrovna nejlepší povrch pro rychlostní rekordy. Což teprve když se najede na kostky. První co jsem potkal, byla jedna z nejstarších žijících deblových dvojic Panenka - Faltus (kecám, dohromady je jim jenom 96). Dostal jsem první raport z dnešního veteránského mistrovství. Medaili žádnou neurvali, ale neměli daleko. U hospody mě nezbylo nic jiného než prokličkovat skupinou rozjetých veteránů. Jejich úmysl sejmout mě z kola nevyšel, sice jsem nebyl schopen určit, jaký bude jejich příští pohyb, ale oni naštěstí také ne. Kolo jsem si schoval do loděnice a vyrazil na jídlo. V hospodě jsem se za čtvrt hodiny dopracoval pouze k ujištění, že objednat si mohu až bude volný jídelní lístek. Když jsem viděl jak zoufale se obě zápípnice tváří a slyšel hrubý popis včerejšího večera a ranné noci v podání důstojných veteránů, došlo mi, že místní personál by nejradši sloužil v hospodě Na mýtince a já tady dřív umřu hlady a žízní. Takže jsem se sbalil a přesunul se na Aljašku. Zde se jedlo, pilo a pělo až přes půlnoc.
Spal jsem spokojeně až do půl osmé, kdy mne probudila porada rozhodčích a vedoucích oddílů konaná nad mojí hlavou (ležel jsem pod stříškou loděnice). Řady rozhodčích, trenérů, vedoucích oddílů i závodníků byly silně prořídlé následkem včerejšího veselí. Předjezdce se podařilo sehnat až po delších obtížích. Původně jsem tady chtěl jet jenom singla, jenže Vláďu jsem přihlásil i na dnešní veřejňák a on už měl namířeno pryč, takže jsem za něj vzal i kajaka. Jako startovní číslo tři jsem za Pišvejcem a Šimkem působil jako kulturní vložka, zvlášť po ránu. Do třetice všeho dobrého jsem jel i debla, protože Davidovi se zranil parťák. Frflixt v týdnu doplatil na helmu Salvočku, která mu spadla z kebule zrovna ve chvíli, kdy ho měla chránit před nárazem. Takže teď je praštěnej dvakrát. Já jsem na to kdysi doplatil také, naši mi potom koupili Okulu, přes kterou není nic slyšet, ale chrání všude. I když teda ta moje má už jenom jeden šroub a chová se spíš jako Rubikova kostka. Mimochodem jak jsem tady na Křivoklátě zjistil, tu mojí Salvočku má David, akorát je přestříkaná na černo. Kajaka a kajakářský pádlo mi půjčil David, singla a singlový pádlo Vláďa, debla nám půjčil Milan s Petrem (stálo mě to velký fernety), helmu jsem měl Jindrovu, kajakářskou šprajdu Petry a singlířská byla Piškotova. Hadry na vodu jsem neměl žádné. Tak tomuhle se říká jet na závody "na hyenu". V kajaku jsem byl jak namalovanej, po bráně číslo šest jsem vytuhl a když byly brány trochu blíž k sobě, tak jsem si s tím trochu nevěděl rady. Ale aspoň jsem dojel čistě (jako vždy). První jízda debla nebyla nic moc. V pětce jsem zapomněl, že jedu debla a narval jsem Davida skoro na povodu. Jediná další "krizovka" nastala před třináctkou, kde mi David přes můj předchozí zákaz hrábnul na přesruku a málem jsme se zahákovali. Jelikož tady máme víc posádek než vybavení, tak si střídáme šprajdy s Ládíkem a Jakubem. Oni jedou patnáct čísel před námi, takže jsme si dohodli, že jedeme na deblu pozdějc. Já ovšem musím hned z cíle dát ruce na hruď a upalovat na start, protože hned potom jedu na kajaku. Ty kvůli mně pozdrželi o dvě minuty a já skoro letmým startem vyrážím na trať po které jsem před pár minutami spoluposouval debla. Druhá jízda byla to samé jako první, čistě a s jazykem na hrudi (vestu jako přerostenec nemusím mít). Na druhou jízdu debla jsme si s Davidem ujasnili kompetence a jedeme. Jedeme čistě, akorát při výjezdu ze šestnáctky nás torpéduje posádka, kterou jsme předjeli o tři brány předtím. Jenom zavrčím: "Jak jste starý, tak jste blbý", vrátíme se a jedeme dál. Naštěstí, jak se potom ukázalo, ti před námi na nás měli třináct vteřin, takže by nám to stejně výsledek neovlivnilo. Hlavně, že to přežila loď. Odevzdávám jí, dám si ruce do kapes, abych si po nich nešlapal a duševně se připravuji na singla. Láďův singl, to je něco, na čem jsem ještě nikdy nejel, má asi sedm kilo a jezdí úplně sám. Paráda. Akorát má sedačku udělanou přímo na sebe, takže se do ní nevejdu. Opírám se v ní na třech místech, dvě jsou na bocích sedačky a jedno přesně uprostřed mezi nimi. Což až zas taková slast není. Ale nějak tu trať v obou jízdách prokličkuji a v druhé jízdě dokonce i čistě. Ze soustředění mě nemohly vytrhnout ani dva slejváky, které se tu asi s hodinovým odstupem přehnaly, druhej byl dokonce s kroupama. Z ostatních jede na singlu pěkně Ládík, zajímavé je, že se tolik nemrská jako na kajaku. Asi se bojí udělat zbytečný pohyb :-), rozhodně mu to ale prospívá. Čistě jede i Benza, ovšem stráví tam čtyři a půl minuty, jede vysloveně s rozvahou námořníka, schází už jen zastávka na grog. V šest už je po všem, velkej Benza dusí Jakuba s malým Benzou kteří teprve teď zjistili, že se před odjezdem musí sbalit věci a stan. Jakub si mezitím s Láďou dojdou pro medaili za dorostenecké umístění v deblu. Kolo mi už Milan odvezl, teď rozhazujeme lodě na auta a já jedu s velkým Benzou domů. Jsem zralej na sirky, ale může mě hřát, že jsem si znásobil bodové zisky z veřejných závodů.