Ráno jsem vstal, vyprudil ze spacíku Davida a jeli jsme do Budějek vyzvednout peníze, protože jestli přijede Jindra až na kajaky, tak budu muset zaplatit startovné a já sám na to nemám. Ve chvíli, kdy jsem se vrátil a šel pro čísla, přijel Jindra. Nevadí. Šli jsme teda pro čísla spolu. Vydávaly je tam tři soudružky ženy a dělaly si v tom navzájem takový chaos, že kdyby tam byla ještě jedna navíc, tak už nevydají vůbec nic. Ale alespoň se snažily. Start byl v devět. Jel jsem bez snídaně a byl jsem úplně hotovej. První protivodu jsem málem proskočil na povodu. Nemohl jsem zabrat na ruku a o přesruce už vůbec nemluvě. Jak já tyhle rána nesnáším. Měl jsem dojem, že ani ostatním to moc nesedlo. V druhé jízdě jsem projel jakž takž první dvě brány, třetí jsem bůhví proč nasadil helmou na tyč a ta se svezla na špatnou stranu. Než jsem se vzpamatoval z leknutí byl jsem ve čtyřce. Hned na začátku za padesát. Jízdu jsem nějak dojel, ale byl jsem z toho takovej smutnej. Ne tak z padesátky jako spíš z toho kde a jak jsem jí dal. Po desáté jsem teda měl už po závodech a mohl užívat dne. Na kajaky jsem byl zvědav kvůli mladejm. První jízdu zvládli, bylo to poměrně dobrý, ten týden tady se přece jenom projevil. Ve druhé umřel Jakub na svůj zlozvyk, neopřel se při náklonu o záběr a zahučel za pádlem, provedl jakýs takýs pokus o páku, ale to už byl na šlajsně na nárazovém břehu a tam pohořeli i jinačí kofři. Ale přežil. Z kluků pohořeli Kofy a Piškot. Kofy se nemohl vzpamatovat, že dostal kuli na jedenáctce, povodě, která se snad minout nedá, pak se ale zjistilo, že mu to špatně napsali, že jí měl na dvanáctce, prý jí procouval. Sportovně přiznal, že k něčemu takovému tam došlo. Pěkně si to vyšvihl Gorec. Večer se ještě stavěla trať, autorem byl Kuba Prüher. Na válečku byla protivodná vlásenka a přiznám se, že jsem nevěděl, jak se vlastně má jet. V pod šlajsnou byla protivoda v kolovadle a na druhé či třetí vlně byly tři brány na jednom drátě. Nejdřív se jelo z kolovadla na druhou stranu, pak byl přejezd zpátky pod kolovadlo do protivody a uprostřed toho trůnila v proudu povoda. Kdo jí šťouchne dřív, má peška. Pak už se jenom chystal koncert A.K.I.A, tedy nově vlastně ZBYTEČNÉ ZTRÁTY ČASU. Hrát začali už v sedm a skončili před jedenáctou. Do kotle jsem vyrazil až na poslední dvě písničky. Když umlkla hudba, zapěli jsme si sami. Bez kytary. Chudáci posluchači. Spát jsem šel v půl třetí
Druhý den se jely kategorie obráceně, takže bylo dost času se probudit. Občas jsem se dobře pobavil. Třeba Lukáš Šandl jel s nějakou mladou budějickou nadějí. Na šlajsně se zvrhli, Lukáš zvedl, ona už mezitím byla na palubě, šprajdu sundanou. Když zjistila, že je nahoře, zalezla zase zpět a jeli dál. Zvrhli se ještě asi čtyřikrát a Lukáš to vždycky zvedl, jenže už měli moc vody, takže se nakonec stejně potopili. Kolouši si od včerejška prohodili úlohy, první jízdy zvládli, v druhé pod dohledem rodičů Jakub na šlajsně zvedl pákou o dno (pak z toho měl takovou radost, že pod cílem schválně eskymoval ještě asi třikrát), Benza vydupnul na válečku. Koník s Jarinem debly vyhráli (ještě, že včera dlouho kalili). Na kajaku se opět zadařilo Gorcovi, Pavel zajel standartně, Kofy by byl docela vysoko, nebýt zbytečných šťouchů. Jindra stáhl z Felixe a Davida korbáčiky, které prohrál včera. Na singl jsem skoro nestihl, protože mi nikdo neřekl, že se zrušila přestávka a rozhlas na tábořiště slyšet není. Doběhl jsem nahoru, naskočil do lodě a letmým startem vyrazil na trať. Ani jsem si nestihl odrbat ruce pískem a pěkně jsem po pádle klouzal. Naštěstí jsem se do všech bran vešel, i když v šestnáctce to bylo o prsa korejské ženy. Cestou jsem ještě před cílem kousek hrnul nějakého zvrhlého nešťastníka. Pavel trochu zvojtil přejezdy na šlajsně, takže se musel vracet. Ve druhé jízdě jsem odstranil chyby, až na jednu, takže jsem se musel vracet do šestnáctky. Pavel zajel nádherně, při přejezdech nechodil na přesruku, zásadně přehazoval a všem se z toho tajil dech. Po dojetí jsme sbalili ten náš týdenní bordel (David trefně poznamenal, že se sem bojí chodit už i krysy, je taky pravda, že jsem jednou po ránu pozoroval, jak se několik komárů snaží dostat skrz okénko ven ze stanu, na to že by na naše odporné tělesné schránky zaútočili neměli ani pomyšlení). Nafutrovali jsme vlečňák, nechali odjet Frflixta, který vezl Mašinu, Pavla a Davida na Orlík, navázali lodě, pojedli výborný guláš a vyrazili k domovu. V osm jsem už byl doma a do půlnoci jsem se převaloval v posteli, protože jsem si nemohl vzpomenout, jak se v ní spí.