Blížil se víkend 23. a 24. září a s ním i 5.ročník Memoriálu J.Froňka st. A přihlášky nikde. Napsal jsem do startovní listiny všechny naše členy v podstatě na všechny možné kategorie, přišla přihláška od Němců a pak ještě pár dalších osamělých zoufalců. V den oficiální uzávěrky jsem napočítal asi 90 lodí a padaly i otázky, jestli se to vůbec bude konat. Od té doby začaly přihlášky pršet a v okamžiku startu první lodi startovní pole čítalo 198 lodí!!! Účast tedy víc než slušná, podpláceli jsme ještě svatého Petra, aby ještě zařídil počasí, protože ještě v pátek bylo nějakých 12 stupňů a hnusně. Večer jsme dali všechno dohromady, nechal jsem se od našeho dvorního kadeřníka Robina ostříhat mašinkou (jeho funkce plyne z toho, že kdysi na brigádě ve sběrně našel zánovní funkční mašinku na stříhání) a vyrazil jsem za zbytkem bandy do Nelahozevse. Skončili jsme u Najmanů doma, já jsem po jedné hodině vyrazil indiánským během zpět na kanál, abych byl ready pro případné dohlášky.
Ráno jsem vstal a nad řekou visel hustý závěs mlhy a teprve okolo půl deváté se začal trhat pod zesláblým tlakem teď už podzimního slunce. Bude hezky!!! Svatej Petr je na prachy!!! Zkušebně jsem pořídil jedno foto, mlha vyšla pěkně, ale zítra jí budu muset chytit dřív. Dohlášky ještě byly a kajaky vyrostly až na konečných 106. A pak už hurá na start. Loučím se zde s výkonnostní třídou 2+ a tak napůl i s kajakem. Takže rozloučení musí být důstojné, minimálně zlomit pádlo. Trať stavěl Pavel a je to pěkná honička, plno přesazů hned doleva, hned doprava, přesně to, co nesnáším úplně nejvíc. Ale co, sranda musí být. První jízda byla dobrá, čistě a čas jako vždy asi tak dvacet vteřina za prvním. Ostatní si taky splnili normu, jen Robin s Fohlíkem vydupli na deblu (i když u nich je to taky norma) a Robin si přitom urazil kus zubu o loď. Mlaďoši absolvovali svoje první závody na kanále, první jízdu nějak projeli, oba zaznamenali po padesátce, štouchy nepočítaje. Jakub se několikrát zachránil záhadným způsobem od převrhnutí poté co nechal na náběhové straně lodě pádlo a pojistil to protináklonem. Ve druhém kole už bylo úspěchů méně, dal jsem dva šťouchy, ale čas byl stejný. Gorec ještě trochu zrychlil, Pavel také, ale zase šťouchnul, takže byl až za ním. Ptákovi s přibývajícími kily přibývají i vteřiny, ale byl na tom lépe než Kofy, který trať málem rozboural (4+5šťouchů). Za námi už oproti loňsku nezeje taková díra, Láďa byl za mnou jen díky zmršené první jízdě a velkým ramenům (často se nevešel do branky) a David taky šplhá nahoru. Dá se říct, že díky mému poklesu a jejich vzestupu začínáme plynule pokrývat všechny oblasti výsledkové listiny. Do té co se píše úplně nakonec se zařadil Jakub, který ve druhé jízdě na půlce trati vydupl. Jediná naše zástupkyně mezi kajakářkami, Petra, zajela pro změnu průměr a byla celkově dvanáctá. V singlech jsme se nikdo nijak nezaskvěl, snad s vyjímkou Davida, ten nedal ani jednu kuli... . Já jsem v první jízdě na trati doslova bloudil a vyšvihl jsem si celkem tři nábližky. V druhé jsme se až na Davida všichni zlepšili, ale jinak žádná sláva. Asi málo pijem... . Po skončení závodu se konala Galashow štafeta, srandazávod na vrcholné úrovni. Vlašák zacvakal peněžní odměny a šampaňské pro vítěze a většinu závodu i odkomentoval. Bylo to docela zajímavé, startovalo se na konci druhého úseku, cíl byl pod lávkou, na celé trati bylo pět bran, nepočítaly se šťouchy. Druhý a třetí závodník štafety vystartoval poté, co předchozí dojel pod lávku a bacil pádlem do vaku, který visel z lávky. Udělal jsem pár fotek, některé se docela povedly. Původně jsem nechtěl jet, ale pak mne ukecala Lucka Sedláčková a Kofi, abych jel s nimi mixa. Nakonec jsme stejně nebyli kvalifikování, protože Lucka v cíli promáchla a netrefila pytel. Co se ta holka v životě naučí... . K vidění byly i některé zajímavé okamžiky, třeba když sponzour závodu Vlašák z přemíry snahy hodil čelo na vrata. Když se zavřela voda, zavřeli jsme půlku průjezdu pod lávkou, já jsem ještě upravil výsledky pro internet a šel se najíst do Libuše. Potom se zasedlo do loděnice ke klasické kalbě. Ta se ovšem moc nekonala, protože byla docela kosa a o půlnoci jsme tam zůstali jen já, Odboček, Jahoda a Koník. Předvedli jsme vrchol romantiky, zhasli jsme a nahřívali si ruce nad mihotavými plameny... sporáku.
Po ránu jsem vypadl už před osmou a pořídil několik fotografií zamlženého kanálu, pak kluci ještě přetahali brány na spodní části, protože trať stavěli s otevřenými oběma průjezdy pod lávkou a vypadalo to úplně jinak (jetelně). Na rozdíl od včerejška vydržela kosa i přes svítící sluníčko déle, jel jsem všechno v bundě, včera jsem jí měl jen na první jízdu kajaka. Nejlépe se tentokrát dařilo Ptákovi, zejména druhou jízdu měl dobrou, Gorec a Felix se vraceli v první jízdě na předposlední bránu, tak jsem se jim vysmál a vracel jsem se tam v druhé. Láďovi vyšly jakžtakž obě jízdy a zaznamenal svůj bodový rekord. Kofi měl kuli, ale abych se přiznal, tak jsem si jí nevšiml. Díky tomu se sešla ve výsledkové listině silná čtyřka Johanides-Kysela-Kovárník-Toncar. Já s Jahodou jsme tady svoje výsledky kopírovali téměř jízdu po jízdě. Je pravda, že trať byla těžká, hlavně dole, ale jinak se mi celkem líbila. Jakub dnes dojel až do cíle, ale zvrhnul se těsně před tyčkami a projel cíl hlavou dolů, zvedl až o loď Vaška Martina, který jej do cíle doslova dotlačil. Benza předvedl cosi podobného, ale on se údajně zvrhl až za cílem. Spíš to asi dostal z milosti. Petra se oproti včerejšku zlepšila, ale mezi ní a šestou Luckou Hromádkovou byla díra třiceti vteřin... Koník byl dnes na singlu druhý, ale jenom proto, že málo šťouchal, singlíři si trať oravdu vychutnali, první s kulí byl dvanáctý, nějakou zaznamenala víc jak polovina startujících. I když mně osobně se závěrečné přesazy jely lépe na singlu než na kajaku. Po skončení závodů se posty pro rozhodčí nechaly na místě, protože příští týden jsou tady raftové závody a hned po nich se zavírá voda a bude se dělat.
P.S.Asi půl hodiny po odjezdu Budějovických se objevil na kanále jeden jejich mladistvý svěřenec. Holt na něj zapomněli :-))).