Do Budějek na NKZ jsem těšil už delší dobu (ostatně jako vždy), nahlásil jsem se na kajaka i na xindla. Jenže nastaly nějaké tahanice mezi klubem a elektrárnou a v Budějkách přestala téct voda. Závod se musel narychlo přeložit, u nás pořádal CNAWR rodeo, takže z toho vyšla nakonec Roudnice. No, že bych z toho byl nějak odvázanej se říct nedá. V Roudnici jsem rok a půl nebyl, na singlu jen jednou v životě, ale co, nějak to dopadne. Jel jsem ráno svojí škodivkou (ani nevím po jaké době) společně s Koněm, singly jedou dřív. Na místě jsme byli o něco později, než jsme chtěli, ale předjízdu jsme stihli, nějak jim došli kajakáři. Trať na první pohled vypadala jako tunel, ale jen na první pohled. Kombinaci 6 až 9 jsem na první pohled otipoval jako napřímo nezajetelnou (a měl jsem pravdu). Dole, tam, kde býval skok a takový poloválec a polovlna teď byl ještě větší skok a pěkná vlna a byl v tom přesaz. Moooc pěkné. Naštěstí už cíl nebýval tam co vždy, ale rozumně u konce kanálu, takže odpadlo nějakých padesát metrů sprintu. Na první jízdu jsem šel s dlouho nepoznanými pocity. Dal totiž o sobě vědět trávicí systém, stručně řečeno, trošku se mi sevřela p***l. Po celou první jízdu se mi trochu klepaly ruce a nemohl jsem pořádně zabrat. Nakonec jsem ale projel všechno (ale vracel se do desítky) a eskymák byl jen za sedmnáctkou, skoro na klidné vodě. Ani jsem nešel pádlem na dno, předtím mě všichni strašili, že je všude málo vody. Koník jel takovou tu svojí jízdu, čistě, nijak zvlášť efektně, ale oproti spoustě dalších bez jakéhokoliv zádrhele. Před druhou jízdou už to bylo lepší, uvolnil jsem se jedním pivem a šel do toho. Tentokrát jsem se nevracel nikam, ale dost jsem toho obušil a do výsledků mi asi dali ještě něco navíc. Koník druhou jízdu okopíroval od první, takže zatím vládla poměrně spokojenost. Kajaky začaly a já propásl ty lepší z nás, viděl jsem jen Gorce, kterému to moc nešlo. Relaxoval jsem na sluníčku a čekal na svojí jízdu. Na kajaku jsem neseděl od Trutnova a na kudrnaté vodě od našich podzimních závodů. Šlo to ale o dost lépe, než jsem čekal. Jel jsem na staré Jindrově lodi, ta je dostatečně nosná na to, aby si poradila s mými 85 kg. Dal jsem jednoho šťoucha (helmou :-( ) a rychlost mě také překvapila. I když proti mojí jízdě na singlu je asi rychlejší leccos. Jindrovi se jízda krutě nevydařila, nezachytil ve zmiňované kombinaci 6-9 nástup a inkasoval tam +100 vt. Na konci už rezignovaně vypustil a minul poslední bránu. Mezi jízdami jsem se uvolnil dalším kusem :-) (bylo docela vedro) a sledoval ostatní. Pavel a Gorec jeli pěkně, Ptáka jsem neviděl. Kofy to zvoral, první jízda se mu povedla a ve druhé se to bůhvíproč snažil přetrhnout a jel vabank. Najel špatně do desítky, nestihl jí, ještě se převrhl. Vrátil se, ale definitivně to zazdil na kombinaci 15-17. Desítka byla vůbec zvláštní brána. Rozhodčí si sedli tak šikovně, že pořádně neviděli, jestli jí závodník projel. Vlašákovi to trošku ujelo, projel v podstatě vedle ní, ale pádlem a hlavou si jí přihrnul nad hlavu a rozhodčí jen mávnul dvijkou. Málem jsme si vymlátili zuby, jak nám spadly čelisti. Druhou jízdu jsem jel stejně jako první, ale nenajel jsem ideálně 15-17 a musel jsem couvat, což se podepsalo na trošku horším čase. Po dojetí jsem převlékl, ale protože jsem si všiml pár zajímavých narážek, tak jsem si nechal triko v autě. Asi za hodinu byly hotové výsledky, zjistil jsem, že jsem urval boda nejen v kajaku, ale i v singlu (jako poslední - tradice). Chlapci mi pogratulovali a vzhledem k tomu, že jsem měl před čtrnácti dny narozky tak mě mrskli do vody, shoz z lávky jsem jim naštěstí rozmluvil. Jarin, který má narozky stejný den jako já tam šel už asi před půl hodinou. Pak jsme se sebrali a začali uklízet. Kluci šli na Říp (teda spíš jeli) kalit, já byl nějaký hotový, takže jsem jel domů. Ve Veltrusích jsem stáhnul lodě ze střechy a uklidil a když jsem si chtěl dát pivo, tak jsem nenašel ani po půlhodinovém hledání peněženku. Byla v řiti. Naposledy jsem jí měl pod kontrolou, když jsem si opisoval Koňovo číslo. Nejpravděpodobnější varianta je, že jsem jí ve své blbosti nechal na střeše nebo na haubně auta a někde spadla. Horší je, že jsem tam měl i nějaké dohlášky na naše závody, které jsem v Roudnici dostal... Večer jsem ještě zavolal klukům, jestli nějakou šrajtofli nenašli. Nic. Takže ještě zavolat do Prahy a zablokovat kartu, která tam byla samozřejmě taky. Druhý den už jsem do Roudnice nejel, ale telegraficky mohu akorát sdělit, že ten mobil, co jsem si na něj opisoval těsně před ztrátou číslo Kůň na tom Řípu ztratil.
Jožka