Tak zase do Budějek. A zase vlakem, protože Jindrovo auto je plné, Gorec jede s Piškotem na mašině a Frflixt si s Davidem válí šunky na Orlíku. Jel jsem s Robinem, z práce jsem vzal čáru po jedné, kolo si schoval na nádraží a mohlo se vyrazit. Cesta probíhala jako vždy. V Kralupech měl vlak deset minut zpoždění, na hlaváku nabít lahváče, narvat se do vlaku (juchů, sedíme!) ve Veselí otevřít poslední (třetí) a dopít ho na kraji Budějek (ve vlaku je děsné vedro), nasednout do devítky, která jede kvůli zavřeným ulicím nějak divně a po sedmé konečně na místě. Sotva mě Karel vidí, ptá se kde máme časomíru. Trošku mi spadne čelist, protže nevím, která bije. Sice se nás tu před týdnem ptali, jestli ji nemůžem půjčit, ale když se dozvěděli, že je volná jen na první víkend, tak řekli, že to zkusí jinde. Jenže Karel ve středu volal Koňovi a zřejmě křičel tak, že Koňovi tato prosba sice vlétla do ucha, ale zase na druhé straně hned vylétla ven. Když přijeli Vaňci šel jsem do kolen podruhé, protože opravovali vlek (David špatně zapojil elektriku) a udělali nové bočnice. Jelikož měli od každé barvy trošku, tak máme vlek modročervenožlutozelený. A na něm rybičky a kytičky... Pak jsme zjišťovali, kde vlastně je časomíra, jestli by se nedala sehnat někde jinde a tak. Když už sem byl v tom nasrání, tak jsem potom ještě seřval Pavla když přijel za něco co nebyla pravda. No, když za vola, tak pořádně... Chrupkat jsem šel okolo půlnoci pod širák, je vedro.

Ráno jsem se probudil už s umytýma očmama, rosa byla opravdu mohutná. Trošku se probudit, trošku se rozjezdit a po deváté je start. Trať je špeková, stavěl jí Kuba Prüher, hned kombinace jedna - dvě mě nutí k pomocné kličce (napřímo to nakonec zajede na singlu asi čtyři či pět lidí). Nijak extra se mi nedaří, v kolovadle jsou brejle, ani v jedné jízdě nedokážu přejet normálně, ve druhé jízdě málem jedu z čtrnáctky do šestnáctky. V půl jedenácté mám odjeto a uchyluji se k hospodě, ze které vybíhám jen občas na šlajsnu či k lávce. Vedro je šílené, nikde jinde než pod stříškou se vegetovat nedá. Při jednom z výletů hlídám Honzu startujícího s jedničkou (je jediná nulka). Trať projel téměř podle mých instrukcí, vynechal o bránu víc než měl, ale dojel a získal tak první body v "kariéře". Ostatní jsem moc neviděl, protože jsem se schovával před sluncem. Když končí závody, tak hospodu opouštím, protože přes veškerou snahu piji už páté pivo a tímhle tempem bych se nedožil večera. Bavíme se s Davidem a Honzou tak, že nacvičujeme na "Veselý závod". Skáčeme do kolovadla a splaváváme kanál až dolů. Po páté už vedro slábne a závod začíná. Plave se podobně jako loni, jen není nutné plavat až do kolovadla, ale stačí se ostrohu u kapsy dostat na druhou stranu proudu. Rodinou kategorii vyhrává trojice Z+M+V, přičemž to V znamená dvouapůletého kluka držícího se jako klíště tátovy vesty. Evidentně se mu to líbilo, protože se celou trasu křenil a to i když mu vlny šplíchaly do ksichtíčku. Akorát maminka Zdenka z toho byla tak nervózní, že pořádně nestíhala a trošku plandala vzadu. Závod trval celkem dvě hodiny a celkem se u toho všichni dobře bavili. Dokonce jsme byli druzí v družstvech. Následoval přestávka, ve které se všichni rozprchli navečeřet a po osmé se za loděnicí vyhlásili výsledky "Veselého závodu" a pak už jenom zněly elektrické kytary, saxofon a bicí. Jako každý rok a přece se to nikdy neoposlouchá... Po půlnoci se skončilo a pak jsme se ještě do tří bavili před hospodou. Před spánkem jsem akorát setřásl pět litrů rosy ze spacíku a okamžitě jsem usnul.

Sluníčko a vedro mě vyprudilo ze spačáku okolo osmé. Jedu až odpoledne, takže mám veget. Akorát jsem zběžně prošel s Honzou trať. Dneska je možná o něco lehčí, ale zase záludnější. Mladej to poznal hned před třetí bránou, kdy brzy přehodil náklon a vydupl. Dopoledne jsem brousil podle kanálu, léčil se limonádou a relaxoval. A natáčel na video. Dostal jsem stejně jak včera od Pšendy kameru abych je natočil. Vzal jsem potom i druhou jízdu Honzy (bez jediné padiny). Podařilo se mi natočit i Piškotovo extempore na šlajsně. Při výjezdu z kolovadla ho opustily hodinky, takže pustil pádlo a hňápl po nich. Hodinky nechytil a pádlo mu upláchlo. Vystrčil hlavu nad vodu a dočubičkoval ke břehu a zvedl se. Trošku jsem se za kamerou dusil smíchy (to jsem ještě nevěděl o těch hodinkách). Ale video z toho je kvalitní. Kofy dal padesátku a jelikož ho Jindra zajel, znamená to, že nad ním Jindra vyhrál suda. Na podzim asi bude přesudováno... O přestávce jsem se šel nahoru rozjezdit a pak pro mne vypukl závod. Vlétl jsem na trať tak horlivě, že jsem pod lávkou bodl do vrat. Trochu mne to rozhodilo, takže jsem udělal dvě pomocné kličky a strávil tam dost času na to, abych si vychutnal hurónských smích oceňující můj "taran". Druhá jízda už mi vyšla, zlepšil jsem se o půl minuty a díky tomu, že jsem se nikde nevracel mi zbyly ještě síly do cíle. No nic, zabalit, navázat a po druhé odjezd. Kluci dostali chuť na nějaké jídlo po cestě. Nechali si poradit od Koníkova otce, který tu byl na výletě. Přes Bernartice. Trošku nelogické, jako zkratka sice delší, zato však více namáhavé a pomalejší, ale času máme dost. Nakonec jsme přijeli domů po sedmé, jelikož to Felix napálil, tak Jindra byl někde vzadu a nevědel jsem, kdy přijedou. Nechal jsem se tedy odvézt od Gorečáka domů, pro věci a pro kolo se stavím zítra.