Je pátek odpoledne, my (totiž já, Gorec, Kofy a David) sedíme v autě řítícím se po dálnici ku Praze a rozhodujeme se kudy povede naše letošní cesta do Opavy. Nakonec vzhledem váze nákladu v Gorcově formanu volíme směr Hradec. Na začátku hradecké dálnice spíláme Gorcovi, protože máme vzadu s Davidem ještě jedno volné místo a ta stopařka byla tak hezká... Hradecká dálnice se víc opravuje než provozuje, ale jak se později dozvídáme, pořád to byla ta lepší varianta. Večeříme v kolibě v Hoděšovicích, bramborák nemají, ale i tak to jde. Valíme oči na ceny benzínu, v Kralupech jsou o dvě až tři koruny výš. Morava nás vítá deštěm, auto monotónně hučí, Gorec s náma ani moc necuká, takže z klidu nás vyvádí jenom telefonát do druhého auta, kde sedí dvakrát Láďa Voves, jednou Pavel a jednou Petra. Stojí před Brnem v koloně a nevypadá to, že by se hnuli. V půl jedenácté jsme na místě, zaparkujeme u tělocvičny, vytahujeme věci z kufru, přičemž se mi zadaří zrušit Gorečákem pečlivě uloženou a nám neoznámenou termosku s čajem. Rozložíme spaní a jdeme na dvojpivo. Potom už přijede i druhé auto, zkysli tam hodinu. Spát se jde o půlnoci. Zhasínám v tělocvičně, dlouho se ještě převaluji a pak usínám.

Ráno se budím brzy, skočím si pro rohlíky a noviny, nasnídáme se a pomalu se přemisťujeme do Žimrovic. Na singlu nestartuje od nás nikdo, takže jenom bloumáme okolo trati. Radši v uctivé vzdálenosti, protože pravý břeh je po vydatným deštích proměněn v bahenní past. Trať je taková zleva doprava, jsou tu dvě protivodné vlásenky a jeden špíček. Celkem se mi líbí. Kluci se jdou rozjezdit, když skončí, tak si půjčuji Piškotovu loď a sjedu si až k jezu. Vlašák nepřivezl Gorečákovi opravenou loď, takže se na Piškotově musíme prostřídat. Vzhledem k rozdílu ve výkonnosti to nebude problém. Přebíráme alespoň novou loď pro Piškota. Zdrbneme a zhanobíme barevné provedení, takže jsme spokojeni a můžeme se věnovat závodění. Gorec není s jízdou úplně spokojen, v jedné povodě měl málem kuli, ještě, že je to gymnasta. Láďovi to docela jelo, ale viděli jsme ho jen nahoře, Kofy to nějak zvojtil, ale neviděl jsem to pro změnu vůbec. My s Davidem jdem ob číslo po sobě, takže když sedím v cíli a doháním kyslíkový dluh, registruji Davidův laxní finiš. Absolvoval kdesi po trati eskymáka a má padesátku. Jak správně poznamenává, může být alespoň klidný do druhé jízdy. Nemám boty do vody (pohrál si s nimi po Lipně u mě doma pes), takže chodím bos a nechce se mi to bahno drhnout jenom proto, abych se na hodinu oblékl. Mezi jízdami se tedy nabíjím energií v autě a poslouchám věci, které jsem si doma už dlouho nepustil. Manowar, Helloween, Plexis mi nalévají do žil sílu a já se připravuji na druhou jízdu. Musel bych stáhnut osm vteřin, abych dosáhl na bod. "Daří" se nám střídavě, Gorec udělá tři šťouchy, Láďa jede opět v normě, ale Kofy voře ještě hůř než v první. David se lepší o moc vteřin a já, abych snad nebyl nervózní šťouchnu hned trojku. Jedu líp, už se necítím tak koženě, ale do ideálu to má daleko. Obouchám ještě celkem zbytečně šestnáctku a na mostě stojící Kofy a Gorec poznamenávají, že to bylo pravým listem, to se mi promíjí... Gorec nakonec ty poháry vyjel, ale bál se. Já boda nemám, přebývají mi právě ty dva šťouchy z druhé jízdy. Čas byl lepší o sedm vteřin, ale jinak prd. Vovsovi odjíždí i s Pavlem a Kofym, já si meju si nohy v řece, ztrácím při tom peněženku, hledám ji, jsem vyvolán rozhlasem, abych si ji převzal, večeřím párky z konzervy, dojedu pro Davida a Gorce do Hradce, kam si sjeli na kajacích, rozbalujeme s Petrou na louce stan a potom se jde na fotbal. Tady je totiž tradice zápasů Opava vs. zbytek světa. Škoda, že jsem to nevěděl dřív, takhle budu hrát ve vypůjčených kraťasech a mých jediných botách. Hřiště je totálně pod vodou a my většinou (a na rozdíl od Opavských) nemáme kopačky. Dřív, než se dotknu míče, mám ruce od bahna a za pět minut se v něm poprvé vyválím. Potom ještě několikrát, většina ostatních lidí taky a nadšení publika nezná mezí... Chytá nám David, protože ostatní se tam donutit nedali. Než se rozhlédnem, prohráváme dva nula. Ovšem Pytlák, Majkl a spol začínají tlačit a vytěžíme z toho jeden Fíkův centr, který letí jinam než měl a končí v bráně. V druhé půlce taky většinou tlačíme, ale nakonec to končí tři dva. Jsem úplně promočený a bahno mám snad i v nose. Svlíkáme se a koupeme se v řece (už jsem zažil teplejší koupele), béřeme si suché věci, zaplujeme v houstnoucím dešti do stanu-hospody a večer může začít.

Pršelo celou noc a já při vylézání ze stanu brnknu zády o stříšku před vchodem do Petřiny kupole a vylévám si asi půl litru čerstvé dešťovky za krk. Ranní hygiena tak proběhla dřív, než jsem pořádně otevřel oči. Vysvětluju Petře na co si má dát na trati pozor, ale moc to platné není, protože v druhé bráně poprvé šťouchá, v pětce se poprvé vrací a v desítce rezignuje a má padesát. To to máme rychle za sebou. Druhá jízda je už jenom formalita, potom balíme věci, navazujeme lodě, včetně Piškotovy, kterou si měli Zábřežští převzít a dneska zjistili, že jí vlastně nechcou... Hodinu po odjezdu začínáme hledat místo pro večeři, protže nás atakuje hlad, nakonec volíme Moravskou Třebovou a neprohloupili jsme. Vaří výborně, budu si to muset pamatovat, abych sem za rok zase trefil. Doma mě Gorec vyhazuje po osmé, jsem ospalý jako kotě a čeká mě perné pondělí, takže jenom vytahuji mokré věci a padám do postele.