Jedem na jarní slalomy do Budějek! Vlakem! Z práce jsem doslova zdrhal, jak jsem se těšil. Jedu já a Gorec, zbytek přijede zítra ráno autem. Protože vím, že Jindra dodržuje instituci zvanou akademická půlhodinka, tak jsem si radši vzal pádlo s sebou, loď vždycky seženu :-)). Spicha jsme měli na Hlaváku. Když jsme už odcházeli k vlaku, přistály nám na ramenou tlapy a ozvalo se "Čau, kam jedete?". Fohlík. Dostal minutu na rozmyšlenou, nakoupil lahvoně a přidružil se k nám. Vlak jede obyčejně ze šestky, tak tam jdeme a čekáme, klábosíme, svačíme. V 16.02 mi dojde, že by už ten vlak měl být tady. Samozřejmě jede odjinud, máme to jen taktak. V Budějkách kupuji pro sebe i pro kluky lístek na městskou, jednoho revizora jsem už dnes potkal. Chvíli hledáme, odkud to vůbec jede a nakonec jsme úspěšní. Samozřejmě sedáme hned vedle dvou revizorů, Fohlík mi povídá:"Máš u mě za pokutu...". Na kanále kromě místních a Dukly, která tu má soustředění skoro nikdo není, zato je tam hrozná kosa. Povečeříme a jdeme spát do posilovny, od které nám půjčili klíče. Spím málo, protože na koberci žádné vedro není a já si zapomněl karimatku, no jo, je začátek sezóny. Ráno nás vítá hrozná zima, chvílemi prší, chvílemi sněží, teplota je někde nad nulou, ale jenom tak, aby se neřeklo. Jindra přijel po deváté, potěšil. Rozdal jsem čísla, připravil se a šel se rozjezdit. Velice brzy jsem toho nechal, kosa je opravdu hnusná, jsem ztuhlej a ospalej. Kde jsou jaké jarní slalomy? Vzdyt sněží! Bordel! Vrátit startovné! Na šlajsnu jsem se nějak ještě dostal, ale tam to už stálo za to, chtěl jsem udělat náklon, ale tělo mě nějak neposlouchá, okamžitě jsem tam zahučel. Pomaličku jsem udělal ekskymáka, otřepal se a frkal dolů. Kluci ze břehu tvrdili, že jsem vypadal, jako když se mi utrhl klek, a já si tak i připadal. Ani jsem se nepřevlékl a čekal jsem na druhou jízdu. Ta už byla lepší, ale i tak tam byla vracečka. No převléknout se (paráááda!) a vzhůru dolů, budu pomáhat na bránách, místo Jindry. Gorec jel docela pěkně, Ládík a Jindra taky, Kofy jako vždy, chvíli nic a pak najednou ryc, Felix se motal jak vítr v bedně (skoro jak já) a vrchol blaha byl Fohlík. Jelikož netrénoval, tak vystříhl jednoho eskymáka a bojoval víc se sebou, než s vodou. Pohled na něj ovšem byl bombový, jel v napůjčovaných věcech, zvlášť kombinace krátkého rukávu a rukavic byla jedinečná. Petra vykrysla v obou jízdách, ještě, že jsem jí neviděl. Ve třičtvrti na dvě bylo po závodě, Švehla senior ve funkci vrchního rozhodčího žádně zbytečné protesty nepřipustil a všichni utekli do tepla. Já jsem z tepla už do večera nevylezl, bylo veselo, Bidlo nám přikázal podpořit zdraví svého malého synka a tak jsme pili na malého Štěpána. Když už se po roce ukázal, co bysme pro něj neudělali, že...
V neděli byl start o hodinu dříve. Když jsem se po osmé budil v hospodě čajem, vyslechl jsem od vedlejšího stolu rozhovor zdejšího jezného s někým, komu povídal:"Teď už to trochu povolilo, ale ráno bylo tolik vody, že bych za chvíli musel sklopit jez. Ty by mě uštípali...". No, máme kliku, závody budou, do vody musíme. Kofy v první jízdě rozbušil trať, pak už to šlo. Láďa jel stejně jako včera, až na drobné chybky to šlo, s Děčínem se to nedalo srovnat. Jindra měl za sebou jednoho eskymáka. Dnes je totiž více vody a dole nejsou vlny jako vždy, ale je tam taková podivně vařící se masa. Jindra se v jednu chvíl prostě propadl o půl metru, zmizela mu loď a čouhal jenom od hrudi výš, pak ho to vysvícovalo a zvrhlo. Tomu jsem se teď ještě smál. Pak jsem na trať vyrazil sám. Moje nadějě splaskly velice rychle. Ještě než jsem dojel do první brány, tak se rozepl špatně utažený klek. Musel jsem zastavit a vše napravit. Dolů už jsem potom nepospíchal. Proč taky, že. Na šlajsně jednoho eskymáka... Ve druhé jízdě bylo vše v pořádku až do chvíle, kdy jsem ze strachu, abych se nemrcasil v rozhraní udělal přejezd na druhou stranu. Ale že se mi vede... Závod skončil v poledne, navázali jsme lodě, probudili Bidla, ujistili se, že jede domů sám a přistoupili k němu. On si včera vyhádal dnešní start, aby si vyjel trojku a mohl do Trutnova a dnes vše zaspal... Hodil nás do Prahy a tam jsme se rozdělili. Já měl spojení vynikající a před pátou jsem už byl doma. Ve vlaku do Kralup jsem potkal revizora. Od pátku už třetí revizor. A já vždycky myslel, že vylejzaj až na svatého Jiří...
Jožka