Po hodně dlouhé době se pořádaji v Tróji závody pro nás nereprezentanty a nepoháristy. Už ani nepamatuju, kdy jsem tu byl naposled, rouhodně to bylo ještě před velkou perestrojkou. Jxelikož to máme za rohem, tak kluci jezdili trénovat dost často a já také. Byl jsem tam celkem dvakrát... A že by mi to nějak šlo, to se říct nedalo. V duchu jsem ten závod odepsal a vzal to jako coubertenovskou účast. Aspoň bude legrace. V sobotu jsem tam vyrazil sám, kajaky jedou až odpoledne a komu by se tam chtělo čekat. Zvlášť, když po vcelku hezkém pátku přišlo směrem od Budějic počasí jaké bys pohledal. Cestou jsem měl strach, že mi vítr urve lodě i se zahrádkou. Branky lítaly o metr na jednu a pak zase na druhou stranu, padaly z nich čísla, prostě regulérní závod. Vyzvedl jsem startovní čísla, vyřídil si nějaké resty a sledoval první singlíře jak zvládají windsurfingové počasí. Trať není moc těžká, ale ty přesazy... Okolo půl jedenácté se cpu do mokrých hadrů, včera po tréninku jsem si je zapomněl vyndat z kufru. Zalézt do lodě, rozhýbat se a hurá na trať. Utrpení. Tahám s sebou nějaké cihly, vůbec mi to nejde, vyrábím asi dvě pomocné kličky, jednu protivodu podjíždím asi o deset metrů, dole rezignovaně a disciplinovaně počkám na toho za mnou, nemá smysl abych riskoval, že se mu tam připletu, už o nic nejde. Fouká vítr, ale nepřevlékám se, podruhé už bych se do těch m\hadrů asi nenanutil. To radši jdu proběhnout. Před druhou jízdou přijíždějí kluci, takže z toho aspoň taky něco mají. Je to ještě horší než v první a vyvrcholí to v povodě u žehličky, kde míjím bránu, tak si jí hodím rukou okolo sebe a prdím na to. Na poslední tři brány už dlabu. Dojedu dolů, převléknu se a jdu si spravit chuť kuřetem. Gory se mi směje a oznamuje, že rozhodčí ocenili mojí ruční práci na sedmnáctce nikoli kulí, nýbrž jen šťouchem. Takže jsem to vynechal zbytečně... Ale docela dobře to zapadá do výkonů rozhodčích, začínám mít dojem, že čím lepší závod, tím horší rozhodčí. Ještě, že mi o nic nejde. Aspoň, že Vaňkům to docela vyšlo, že velkej se zkušeným vyleháváním doplazil dost vysoko. Po poledni singly dojedou, proběhne přestávka a jedou kajaky. První z našich jede Piškot, v jedné protivodě musí na dvě vteřiny zabrzdit, protože poryv větru mu vysune protivodu ven z vracáku. Gory jede dobře, stejně tak Láďa. Kofyho nestíhám, ale asi to bylo v normě. Jindra na trati bloudí snad ještě hůř než já, taky před sebe pouští jednoho závodníka. Druhé jízdy už mi trochu unikají, viděl jsem jen Piškota, který jel zhruba stejně, tzn. dost pomalu a Láďu. Tomu se to povedlo. Ve výsledcích je nakonec nejvýš Gory, kousek za ním je Láda, oběma to dost vyšlo. Jako vstup do NKZ je to perfektní. Po závodě sbírám čísla, kluci odjíždějí, Piškot potřebuje být brzo v Kralupech. Odevzdám numera a za začínajícího slejváku jedu domů.

Jožka