Po několika letech slibů se konečně vydáváme na závody do České Skalice. Ze začátku se hlásí Vaňkovi, Honza, Dave a já. V týdnu ještě Lucyje vyreklamují Petru a poslední volné místo v autě obsazuje Čert. V pátek vytahuji z garáže vlečňák, od Blovic byl venku jednou, když jsem vezl na kanál nějaké dříví. Nafoukli jsme gumy a chvíli jsem zkoušel umravnit elektriku. Je částečně ulomený kolíček v zástrčce. Když se rozsvítí světla nebo brzdy a současně bliká, tak si zadní světla u vleku hrají na barevnou hudbu. Nakonec toho nechám a začneme nakládat. Čert má na lodi pěknou prohlubeň od popruhu, jakoby loď úplně změkla teplem. Asi čtvrt hodiny dumám nad tím, jak dolů naskládat debla a dva singly, nakonec si na to vzpomenu a po půl šesté se vydáme na cestu. Stavím se ještě doma pro průkazky a pak už směr jih. Je vedro, takže Čert s Petrou visí z oken a povzbuzují cyklisty a další postavičky. Prostě taková standartní cesta. V Brandýse je okolo náměstí hafo policajtů, koná se tam přísaha. Všem nám kručí v břiše, tak jim slibuju restauraci po cestě a chci se zastavit ve Vlkově pod Oškobrhem, stavěl jsem se tam na kafe, když jsem po Francii vezl Lucyji domů a přišlo mi to docela solidní. Nakonec se tam dokodrcáme a za chvíli už dlabem. Dal jsem si zabijačkový guláš se šesti a dvě nepiva a byl jsem nafouklej jak balón. Když skončíme, sluníčko už povadlo a auto trochu ožívá a je schopno jet aspoň trochu nepředpisově (nad 80 km/h :-) ). Po třech hodinách přijedu do Skalice, postavíme si stan a jdeme si splnit společenské povinnosti do bufetového stanu.

V půl deváté vylezám ze stanu, nikdo z budějických není poblíž, což poznáváme podle toho, že je nádherně slunečné ráno. Před jízdou si jdeme prohlédnout trať, což je takový menší výlet, je totiž nekřesťansky dlouhá. Do úseku před loděnicí přijíždí první kajakář, kterým je Viktor Mulač se silně nepřítomným výrazem svědčícím o tom, že mu tenhle nastavovaný závod nedělá dobře na pleť. Proběhnu se s Honzou, spočítám mu zlozvyky a pak už se převléknu a jdeme s Davidem na to. Není to ono, pořád se na tom deblu přetahujeme a hádáme, máme do Budějek (NKZ) co pilovat. Trať je opravdu dlouhá, máme toho dost. Loď nesu nahoru sám, David musí pospíchat na start druhé jízdy. Cestou zpět shlédnu ještě Honzu, vzal si rady trošku do hlavy a už jede lépe. My se druhou jízdu taky lepšíme, alespoň podle pocitů, výsledky nakonec tvrdí něco jiného. Přestávka mezi kategoriemi je minimální, takže za chvíli už valí holky. Lucyje H. páře na jedné hrázce loď. Až teď si uvědumuji, že jsme to tam na deblu řezali taky na těsno. No, stane se. Petra jede závody po půlroce a jednom tréninku a je to znát. Za chvíli přijdou na řadu singly a lezem na to. Síly mám spočítané jako vždy, takže mi docházejí okolo sedmnácté, osmnácté brány, v čase, kdy každý slušně vychovaný závod končí. Zbytek jedu na hotofsona, nic moc... Druhou jízdu jako by vzali přes kopírák. Protože toho máme pořád asi málo, tak jsme se nahlásili na hlídky, Jirkové a já na singlu, Petra Vaňková, David a Honza kajakovou. Jedeme za sebou, ne hlídku, nemusíme se pozabíjet. Nakonec je to dobře, protože v jedné protivodě (9?) doplatím na nedoplý klek a eskymuju. Přede mnou mi ujíždí velkej Jirka, za mnou slyším jak se chechtá mladej, no jo, když se daří... Nakonec jsme až pátí, druhá hlídka ovšem vyboxovala druhé místo :-o . Konečně se převlékám a obědovečeřím čínu, kterou tady prodávají v bufetu. Ostatní se šli koupat k Rozkoši, já mám mokra dost z celého dne a koupel při hlídce mi stačila. Vysedávám u bufetu a kecám s lidma. Když se vrací dočista vykoupaná grupa, tak nahazuje pro změnu možnost výletu do Babiččina údolí. Moc se mi tam nechce, Babička není zrovna moje kafe a Ratibořice taky nejsou v mém oblíbeném stavebním slohu. Navíc se dozvídám, že tamtudy táhne nějaký turistický pochod a je tam šest půlek lidí. Pokračuji v dosavadní činnosti a oni zase na dvě hoďky mizí. Pak zahajujeme náš tradiční večírek s Litovlí, fernetem (máme s Viktorem příští týden narozky, já šedesátésedmé a on sedmnácté, alespoň to tak tvrdí) a na závěr i s nějakým vínem. Hodně pozdě večer předvádí Čert něco z toho, co se od Francie naučil na kytaru a my co jsme se nikdy nenaučili zpívat, tak zpíváme.

Ráno mne probudí neklamné příznaky toho, že do okresu Náchod přijel někdo z Budějic. Prší. A to tak, že dost. Nechal jsem si ve vleku tašku, sice pod plachtou, ale když se tam ráno kluci přehrabovali, tak mi zřejmě vylili vodu z plachty dovnitř. Mám všechny náhradní věci mokré, tak musím chodit ve špinavých od včerejška. Trať je stejně dlouhá jako včera, protivoda v závěru je na proudu. Honza jede první jízdu pěkně, akorát si dost podjíždí protivody, je devatenáctý. Na deblu si odjedeme svůj normál, jenom v šestce (protivoda) Dave okamžitě stáčí dolů, takže mu musím rychle připomenout, že sedmička je pět metrů vedle nás. Ve výsledkové listině jsme ukotveni poměrně pevně, na třetího po dvou jízdách ztrácíme dvacet vteřin, před pátým máme náskok padesáti :-) . Před jízdou se nasoukám do lodě, chytne mě křeč, rychle lezu ven, závod odstartuje, takže zase rychle zpátky do lodě, připadám si jak jojo. Nakonec jedu o číslo jinde, nestíhám to. Když jdu na druhé kolo, tak se dozvídám, že vedu. Zblbli mi čas, pár lidí je z toho hotových a já skromně a sportovně přiznávám, že jsem opravdu dobrej :-) . Dojedu poslední maraton, jdu se převléknout a najíst. U výsledků zjištuji, že mi tu první jízdu neopravili, tak se jdu prásknout. Mám nakonec dvakrát úplně stejný výsledek (159.3 + 2), což mi napovídá, že hůř se už fakt jet nedalo. Ale ty výsledky, kde jsem ostatním ujel si beru na památku :-) . Pomalu za deště, ketrý jen občas ustává balíme a navazujem. Počkáme ještě na vyhlášení, Vaňkovic si pojistili všechny možné věkové kategorie, Petra taky něco ulovila, kajaková hlídka taky, takže jsem z našich jediný, kdo odjíždí bez ceny. Pak se rozloučíme a na třetí pokus nastrtuju a odjíždíme. Dojedeme až na křižovatku, tak auto zdechne a oživovací pokusy nepomáhají. Odpojíme vlek a zkoušíme využít gravitace. Ani ťuk. Nakonec nám někdo z hradečáků pomůže, vyčistí rozdělovač a ztepe mne za bordel v motoru (oprávněně). Auto chytí, my připojíme vlek a za stálého deště míříme směrem domů. V Chlumci beru benzín, nadopujeme se bagetou a kafem a pokračujeme dál. Mezi Vlkovem a Odřepsy je kolona. Na jejím konci je odbočka na dálnici a Pytlák který si něco vysvětluje s uniformovanými panáčky. Buď jel trochu rychleji, nebo si s někým poškrábali nárazníky, stavět nemůžem, takže jedeme dál. Za Toušní na mne blikne řidič, že chytají. Vzápětí už vidím plácačku. Staví mne a já přemýšlím, jestli tam nebylo nějaké omezení a doufám, že se nebudou moc vrtat ve světlech. Vypnu motor, příslušník na mne mávne, já vystupuju a ten orgán mávne podruhé a řekne "Pokračujte...". No, že by mi to vadilo, to se říct nedá, ale nepochopil jsem to. V Brandýse nás ještě trošku dusí jiné policejní auto, které jede městem v závěsu za námi. Naštestí na nás neshledali nic závadného, tak se na konci města odpojí. To jsou šoky... Pak už cesta probíhá bez zádrhelů, před sedmou dojedeme na kanál, opouštíme Čerta a já rozvezu ostatní do domovů.

Jožka

Fotky najdete jako vždy tady.