Už dlouho jsme nebyli v Budějicích. Jedu tam svým autem, v osvědčené sestavě David, Honza a já. Ostatní jedou separé, protože chtějí hned v sobotu zpět, já s Davem ještě pokoušíme Čochtana na deblu. Dálniční známka zakoupená na předcházející trénink vypršela včera, takže jedeme jako vždy přes Kladno, Praha bude stejně zapláclá. Večeříme ve Zdicích, za svou snahu neporušovat zákon jsem potrestán nealkoholickým pivem z dílny Pražských pivovarů. Bylo to asi nejhorší pití co jsem kdy konzumoval, ačkoliv jinak mám švestky rád i v nekapalné podobě. Někde u Písku volá Jahoda, jestli bych si nepospíšil, že by se už dneska podíval na disk z mého počítače. Šlapu tedy na to co to dá a úspěšně porušuji rychlostní limity, což je se stodvacítkou a loděmi na střeše těžká frajeřina. Za setmění přijíždíme na kanál, vysazuju kluky, nabírám Jahodu a jedeme k němu domů. potřebuji z disku vytáhnou nějaká data, jelikož jsem si v těžkém pomatení mysli zbořil souborový systém na svém SuSE (a proto tu taky skoro dva týdny nic nepřibylo). Po několika slepých uličkách se vše daří a já jedu k Carovi, kde už všichni dřepí. Včetně Jarina, který se přednedávnem vrátil ze zvelebování ekonomiky USA a nabyté zkušenosti využije v ekonomice naší, takže příští vláda si už může předem být jistá úspěchem.

Budím se po sedmé, včerejší mraky jsou pryč a svítí sluníčko, hm... Přijíždějí kluci a připravujeme se na předjízdu. Trať je až nepříjemně lehká, bude to o sprintech. Jedu jí já a Jarin (plus maňáskáři :-). Vše proběhne v pořádku, jen Jarin zůstává déle na šlajsně, údajně kontroloval, jestli se od loňska pod zdejší hladinou nic nezměnilo. Převlíknu se a začínám bloumat po trati. Času mám víc než by mi bylo milé, na žádost Pytláka posunuli start, intervaly jsou padesátivteřinové, kajakářů je ke dvěma stovkám a moc jich nechybí. Sluním se (v Budějkách vyjímečnost), snídám, obědvám, bloumám, kecám a sleduju kajakáře. A hulákám na Honzu, protože když jede bez zvukové kulisy, tak jede hůř. První jízda je docela dobrá, ale dole to voře, druhá je nejistější, ale zase nemá žádný úlet, vcelku to hodnotím jako slušné (v druhé jízdě měl lepší čas, než David v první). Mezitím uplyne v podstatě celý den, protože sluníčko se už kutálí zase dolů, když přijdou na řadu singly. První jízdu absolvuji před čtvrtou, druhou v pět. Díky "obtížnosti" tratě se mi podaří jet obě jízdy čistě (snad první dvě čisté jízdy na singlu v životě), takže ve výsledku získávám celých sedmnáct bodů. V celé své dosavadní "kariéře" jsem na NKZ získal pět, šest bodů dohromady, takže to jde :-) Koňo zajel docela slušně, na to že má po zlomenině dva tři tréninky a jede s Karlovou lodí, jelikož svojí ve čtvrtek zrušil tím, že vyrazil prkno z vrat a zapasoval se do nich, byla to údajně moc ošklivá situace. Mladej Jirka jel solidně, ale v druhé jízdě zbytečně obouchal, velkýho jsem moc neviděl, ale jel asi normálně. Kluci jsou už dávno pryč, zbyla tu akorát naše trojka, přidává se k nám ještě Viktor a jdeme k Carovi na večeři. Dneska jsem nechtěl moc dlouho zůstávat v hospodě, ale Fandor se dneska utrhl (10.) a hodlá to oslavit. Ale kde je Fandor, jsou kytary...

Co mne může asi tak probudit, když jsem v Budějicích? Samozřejmě déšť. Prší a to tak, že dost. Bleeee. Snídám, mezitím proběhne předjízda a já se jdu koukat na holky. K1Ď je skutečně veselá kategorie, ke konci jich z dvaceti asi patnáct vyplave, což je při triviálnosti trati dost na pováženou. Doufám, že se někdo chytne za nos a pro příští rok se systém kvalifikací změní, protože se z toho stává obstojná fraška. Jdeme se Davidem rozjezdit a pak půjčujeme klukům z Techniky podle včerejší domluvy debla. Běžíme s nimi, jedou docela slušně, ale dole najíždějí úplně špatně do rozhraní, prdnou se a po jednom pokusu krysí... Rychle s Davidem přebíráme od žabáka loď, vyléváme a upalujeme na start. Kontroluji přitom škody, odnesl to jenom kus gelu na dně. Hned ve druhé bráně se nakloním tak, že David se lekne, že jdem dolů a sáhne na přesruku, ačkoliv to má výslovně zakázáno :-) Projedem to celkem slušně a bez zádrhelu, ale pomalu a moc boucháme, hlavně moje záda. Po dojezdu se nepřevlíkám, do těch mokrých hadrů už bych se nenanutil. Stepuji před loděnicí, neprší tam a je to v závětří. Přitom dostávám sodu od Karla Stachů, který mne poučuje o tom, že to je počasí od nás a jak si pletu jeho dceru s někým jiným a já vůbec nic nechápu, takže je všechno jak má být. Konečně přichází náš čas a my jdem znovu na vodu. Tentokrát už jedeme čistěji a rychleji, ale ne o moc. Pod tratí ještě zkoušíme pádlo, které David chce koupit a pak už zpátky do suchých... Sklidíme stan, navážem lodě, zkonszumujeme společně kuřecí křídla a vyrážíme. Na jídle (a průzkumu) se stavíme u Mirotic ve "Steak Portu 99". Moc lidí tam není, vlastně není tam vůbec nikdo, připomíná mi to "Hospodu na Mýtince". Ale steaky tam dělají dobré, jak Honzův kuřecí, můj krůtí tak Davidův klokaní. Domů dojedeme okolo páté, vybalíme, jdeme ještě na dvě a od sedmi má být schůze na rozdání práce, příští týden máme závody.

Jožka

Celkové výsledky najdete jako vždy tady.