Ještě jsem ani nevstřebal zážitky z Čuňova a ani ne tejden potom, v pátek odjíždíme na další ČP a současně na další krásnou vodu, tentokrát přírodní a sice na Lipno. Po pár dnech nejasností, kdo bude brát auto to stejně jako loni padá na mě. No budiž, radost z toho sice nemám, ale nějak zvlášť mě to neprudí. Jedem teda já, Pavel s Mašinou a Pohúdek, s Froňkem jede Láďa a David. Ráno si ještě v rychlosti balim a v půl jedenáctý vyzvedávám Prellika v Kralupech. Na kanále čeká Pohúdek, poslední noc prej strávil na cestách a je tu rovnou z práce.. Navazujem, máme zpoždění a jedem. Na Hlaváku v Praze čeká Ivana (nebojte, šla ze školy, nepracuje tu :-)). A jedem směr Budějice. Pro mě je tenhle směr moc příjemnej, protože do Budějic jsem si za ty roky vypěstoval takový to automatický těšení. Ani nevim proč, protože zas tak skvělý to tam neni a co se týče vody, tak mezi českejma kanálama u mě stejně vede Troja. Po chvíli nerozhodnosti nakonec rozsekávám opakující se odpovědi na otázku kudy pojedem. Každej řiká nevim, mě je to jedno. No tak to děte do prdele, jedem přes Písek. Škodice pěkně jede, Kofy tvrdí, že benzínu je dost až do Vyšáku, ale já mám strach a radši beru už za Kaplicí, aspoň se pak nebudu muset starat tam při tom pojíždění. Na místo dorážíme včas, voda ještě neteče, druhý auto už je tady. Po nějakym tom vočumování a protahování jdeme na vodu. Láďa už to hobluje, my se nahoře rozjíždíme. Ach jo, zase společně. Kdy už kluci pochopí, že tady v tom molochu se čtyři za sebou budeme zase jenom plíst. Při druhý jízdě pustěj vo dost víc vody, zdá se mi to nahoře, ale definitivně to poznávám při pohledu pod most, kde se takovej ten váleček dělá trochu větší. Tak mě nenapadá nic jinýho, než ho zkusit project s protináklnem a na vrcholku zatopit, aby mě to jako vystřelilo do vzduchu. Povede se mi to uplně perfektně, že jsem sám nečekal, že mě to pumpne takhle vysoko. Záchranáři pod lávkou mi tleskali a kdo to viděl okolo, tak pokyvoval hlavou. To byl fakt hustej skok. V momentě, kdy mi stekla z očí voda, viděl jsem oblohu a cejtil, že jsem dost kolmo. Bomba. Nakonec jsem to s Pavlem dal čtyřikrát, s pauzou po třetí jízdě. Je to tu moc pěkný, docela se cejtim, že mi to i jde. Teda jak teklo to hodně vody, párkrát mě to trochu vyvezlo jinak, než jsem chtěl, ale pak to zase šlo. Po čtvrtý jízdě jsem na sebe dole počkali a jeli do Prokopa po proudu. Tedle úsek je moc hezkej a letos po X letech bylo minimum plasťáků. Dokonce jsem měl fůru času serfovat na vlnách, dokonce i na Železňáku, kde to jindy je téměř nemožný. Jožka prohloupil, že nejel. Jeho důvod byl, že se nebude plést plastařům. Nedivil jsem se mu, protože po loňsku to bylo na odpis, ale letos by si bejval spravil chuť. V Prokopu na nás čeká Ivana s autem, navazujem, a lodě pak necháváme pod hrází. Naštěstí tu spí Jirka Žák, takže nám to tak nějak ohlídá. Jedem do Vyšáku shánět spaní. Přibrali jsme k nám Davida, protože Froňkovi a Vovsovi spějí někde nahoře jako rodinej vejlet. Je sice pěkně, takže by se dalo spát i pod širákem, ale co když bude chcát? A je přecejenom lepší spát na posteli než na zemi. Pavel s Ivanou si ale chtěj udržet soukromí, tak si stavěj stan. Teda s tim se počitalo, protože jinak bysme se nevešli do chatky. Večer jdeme zkusit večeři do Andulky, ale jako vždycky když tam chceme jít, je plno. Končíme v Panskym Domě na zahrádce, kde je snad dokonce i líp, ne draho a moc dobře (gulášek, gábina). Po pár pivech jdem směr kemp. Tam už je vodácká zábava v plnym proudu. Spoustu vožralů tam křičí nějaký slova, zatímco pár z nich mlátí do kytar s tupým výrazem v xichtě. Mezi lidma poznávám Drupiho, kterej se tváří rozumně a s někým tam něco probírá. Taky přijeli další dva Kralupský, podivat se na závod, ubytováváme je u nás v chatce. Já jdu bez rozmyslu spát, už je dost hodin a zítra kvalifikace, nazávodní doprovod se baví. David nakonec prej moc dobře.. :-). Ráno jdeme ještě nakoupit. Chceme zkusit novej Spar hned u kempu, tam maj ale totální hovno a pečivo maj pěkně volezlý, tak po dohodě jdeme do staré dobré Jednoty. Kofolu stejně nemaj, což mě sejří, Mattonky musej stačit. Jedem nahoru, akorát pojede předjízda, teda i náš Láďa Voves. Mezi předjezdci je i 13. z předchozího závodu, jak to říkaj pravidla, Honza Kobes, což vítám, aspoň se podívám na fakt dobrýho kajakáře. To se ale nelíbí zástupcům USK (víme o kom mluvim), kteří se začali ohánět tím, že jako když mu jde o nominaci do reprezentace, že by neměl ject předjízdu, že si tim získává výhodu v natrénovaní tratě oproti ostatním potenciálním reprezentantům. Tak to mě teda poser. Tady fakt někdo neví, na co si stěžovat. Co já jezdim na vodě a zajímám se o pravidla, jsou na předjízdu ČP stejný kritéria. Ale protože se to někomu nehodí, budeme ohejbat pravidla na místě? To mi připadne trochu stupidní. Pravidla jsou od toho, aby se dodržovala a především jsou stejná pro VŠECHNY!!! Ne že někdo je tamodtud a tamodtud, jeden je reprezentant a druhej niemand jako já, ale to je vo něčem jinym. Po předjízdě se najím jdu se vykandit a rozjezdit. Jedu pod Železňák, pak jdu nahoru. Předjížděj mě auta soupeřů, já si to štráduju po krajnici po svejch. Na trati koukám po závodnících a závodnicích, singlíři maj nečekaný problémy na povodnejch bránách 9 - 10, ale kajakářky si to druhym listem docela hlídaj, aspoň ty lepší. Řikám si, že to by mělo bejt v klidu, trať neni uplně lehká, ale dá se to. Potkávám Kocoura, bejvalýho spolužáka ze stavárny, plastaře a našeho padákistu z Adrenalin Cupu, nebo taky Alfa z www.krysy.net. čumim jak je vobarvenej, dáme pár slov a jdu se pomalu převlíct. Ještě si procházim trať a jdu nahoru. Ještě vidim Pavla, jak předvádí, že nejede on, ale nějakej jinej Pavel. Totiž jede dost pomalu a na jistotu. Na startu mám nerva, přecejenom chtěl bych si vyject semifinčo. Poslední chvíle soustředění a už slyšim pípací zařízení... Povoda číslo jedna na vlně podmačkávám levou tyčku, abych nešťouchl, což pak znamená, že se zabodávám do vlny pod ní a do dvojky protivody mám nic moc nájezd, ne moc rychlej. Je tu málo vody, při odhazovacím záběru jdu listem na šutr a jen tak tak nešťouchám palubou. Větší výjezd do trojky, pak se cpát na tom sešupu kolem toho placatýho šutru doleva do čtyřky. Slyším, jak maličko škrtám číslem a doufám, že to na dálku od rozhodčích nebylo vidět, protože tyčka se ani nepohla. Pod čtyřkou je potřeba zachytit se na takový šikmý vlně, která mi pomůže při nájezdu do další brány, povody číslo pět. Pětka je na rozhraní vpravo, takže si musím pohlídat, aby mě nesežral vracák. To se mi daří a jedu zase doleva do velkých vln a do šestky. Pod šestkou povodou začíná takovej ten sešup s kohoutem. Volím riskantnější stopu, která je ale ve výsledku rychlejší, protože je z ní lepší nájezd na protivodku číslo 7. Ta je ve vracáku vpravo pod takovým malým válečkem, co se táhne od břehu. Najíždím, jeden a druhý záběr a jsem venku. Přichází další protivodka utopená ve vracáku, kterej ale odtejká, takže si je potřeba do ní dojet ale trochu natočenej. Jentaktak se vyhejbám tyčce a ujíždím do povod 9-10, jedu to na austrálii, což se mi jeví jako jistota, a na přímo by to bylo rychlejší jen o maličko. Ale i tu austrálii trochu mrvim a dojíždím do jedenáctky protivody na mělčině pod mostem bokem a uhýbám před tyčkama. Zase na pádle cejtim šutry a ne vodu, takže výjezd je trochu pomalejší. Do vlásenky si ani moc nenajíždim, jde project v klidu. Ve vlnách pod ní na dalších přesazech jsem trochu rozhozenej, trvá mi dlouho, než to trochu rozjedu. Patnáctka protivoda na malým odtékajícím vracáku je na dva tři záběry a nájezd hodně obloukem. To se daří, pak jen tři povody, tunel skrz Váňák po pravý straně, protivoda vpravo za poloostrůvkem, kterej obrušuju špičkou a poslední povoda a sprint do cíle. Rozpálim to jako stroj a jedu vysedat až tam, co nasedaj rafťáci, dole pod peřejkou. Po první jízdě jsem 14., Pavel v řiti, takže jen pooviční spokojenost. Jsem čistej, to škrtnutí číslem zůstalo nepovšimnuto, díky bohu. Koncentruju se na druhou jízdu, protože mezi 10. a 20. je rozdíl něco přes 2 vteřiny, což je na takhle těžký vodě sakra málo. Druhou jízdu jedu maličko čistší nájezdy v horní části, ale chybí mi tempo. Nemám kdy zabrat, protože asi zbytečně řídim. Sedmičku jsem najel moc zostra, jel jsem jistější stopu po pravé straně proudu, o to víc musim přetáčet kajak, což znamená záběr navíc. Osmičku najíždim líp, ale dávám protináklon, což je obrovská chyba a ztrácim nějakou vteřinku. Pod mostem jedu asi tak stejně jako první jízdu, jen v povodách zase nemůžu chytit tempo. Váňák proskočim jako blesk a peru to do cíle. Nakonec proti očekávání je tahle jízda pomalejší o vteřinu, což stačí na 17. místo. Hurá. S radostí z postupu jedem s klukama do Loučovic. Všude serfujeme, nejsou tu skoro žádný lidi. To se snaží vykompenzovat Pohúdek, když mě málem nabodává. Vidí, že serfuju pod Železňákem, přesto jede dolů a ne do vracáku, ale přímo na mě...Pod Prokopem se k nám přidává Řepik. Loučovickej jez přenášíme, máme rádi svoje loďky. Luďa Kyrián s budějickejma mladejma na to serou a projížděj kolem jez nejez, loď neloď. To si ještě Luďa myslel, že je dvacátej, postupující. Loučovická peřej je moc pěkná, proskakuju váleček za válečkem, vidim, jak Pavel vystřeluje rychle ven z vracáku, já zase rychle do vracáku a rychle z vracáku, aby mě zase nějaký kopyto nenabodlo. Vidíme, jak k Oknu plave vysypanej raft, jdu jim pomoct. Jsou v klidu, asi to budou pěkný debilové. Takový ty to je v pohodě, to je prča jezdit divokou vodu, dyť je to vo hovně, tak proč si neužít... A o nebezpečí vědí hovno. Dostává mě jeden debílek na břehu. Stojí tam s házecím pytlíkem, drží hubu a čumí, jak ty kluci plavou dál. Místo aby jim pomohl. Tak je pak já tahaám rukama po stěně z vody. Fakt lempl, čaká na "ty svoje" a na ostatní se vysere. Takoví bych uvázal na provaz a nechal propláchnout pod výpustí z přehrady, debila. Kouknem se na vokno, který se musí přenášet, šlajsna je zavřená a celá budka zrekonstruovaná. Pak navážem, hodíme loďe nahoru a jedem do kempu. Na večeři jdeme zase do Panskýho na zahrádku. Po jídle jde Pavel s Ivanou do Kempu, my ostatní se jdeme podívat k mlejnu na šlajsnu. Něco je dneska v Monacu, ale když slyšíme zvukovou zkoušku, jak se tam někdo snaží co nejvíc pokurvit Nothing Else Matters, tak fakt nemám chuť tam chodit, navíc je tam mrtvo. Jdeme na chvíli naproti do Vltavy, jestli to tam neožije, ale nestává se tak. Po několika pivištích a špekulacích jdeme do kempu, cestou se stíhám ještě nasrat, protože mi přichází zkurvená smska. Nasraně a znuděně jdu spát, ostatní jdou po chvilce za mnou. V neděli ráno balíme chatku a stan po noční bouřce necháváme uschnout. Odchytává nás obsluha kempu, a upozorňuje nás, že nám omylem naúčtovali za auto dvojnásobek, že se tam máme stavit a oni nám to vrátěj a napíšou správnej paragon. Dobrý ne? Nahoře kouknu na předjízdu, rozjezdim se s Filipáčem, kterej startuje hned za mnou. Zase jdu zpátky po svejch, zatímco ostatní mi mávaj z okolojedoucích aut. Převlíknu se do suchýho, abych se vzápětí zase převlínkul zpátky. Na startu je nervozita ještě věčí, Luďa Kyrián nakonec nejede, protože Vávrovi Hradílkovi vyhádal Pytlák upsání šťoucha, takže Luďu to odsunulo za hranice postupu. A je to tu zase. Píp píp píp píííííííp. Brány 1-4 jsou stejný jako včera, chybu nedělám, jen cejtim, že ostatní jedou asi rychleji. Pětka je protivoda, povedla se mi pěkně. Šestka je jako včera na proudu, přejezd na úrovni včerejší protivody je ve válečku povoda 7, pak vlevo 8 proti výš jak včera. Nic moc, trochu se tam zdržim, 9-10-11 stejný jako včera, ale z toho výjezdu, co je dnes 8 to jde napřímo. Jedenáctka mi podrží zadek dýl, než bych chtěl. Vlásenka 12 se jede dnes od pravýho břehu, zase nemám tempo. 13-14-15 je stejný. Šestnáctka nad Váňou je vlevo nad takvým tím šikmým zabalákem. Ten mě totálně pohltí, že se zastavim a zadkem slyšim, jak už jsem venku z brány a bouchám do šestnáctky. Sedmnáct je nad jazykem vlevo na Váňovi, poslední tři brány stejně jako včera. Tedle levej jazyk nemám rád, už jsem tu zlomil dvě lodě, ani jsem nevěděl jak. Tak jsem jel trochu jinou cestu než ostatní. Totiž pomalejší ale bezpečnější. Když jsem pak viděl Viktora Legáta, jak to pere hlava nehlava přes šutry a ani nebouchá, sere mě to, protože já bych se tam určitě zasek jak se znám. A je to samozřejmě rychlejší.Ten šťouch mi moc nepřidá, nakonec jsem 17 mezi těma co si to vyjeli, 20 včetně nominačních výjimek. No co, stane se. Vracim číslo a jedu s Davem do Prokopa. Serfujem na každej vlně a moc nám to jde :-). Při návratu zjišťuju, že Vávra nakonec jako já před tejdnem na 10. místě, pěkný.. Pak už jenom všichni nějak znechucení navazujem, balíme, stavujem se pro stan a prachy v kempu a jedem domů. Po nerozhodný debatě kudy teď pojedem jestli přes Dvořiště jako sem, nebo podél řeky přes Krumlov a jestli pudem na jídlo nebo ne to rozhodne Pavel, jedem přes Krumlov a jíme v Rožmberku. Najím se jako sviňa a pak jen co odjedem od řeky, vidim, že kromě mě to všechno spí. Ne že by se mi nechtělo, ale musim řídit. Napiju se a je to v klidu. Prahu radši objíždíme přes Radotín. Tahle cesta je uplně super. Sice se objíždí docela obloukem, ale je to skoro furt po dálnici a když ne, tak po dobrejch cestách a plynulý jako sviňa. Složíme věci na kanále, rozvezu kralupáky a jedu si po svejch. Zejtra na matiku... (takhle zkurvený zadání jsem nezažil, pouhejch osum bodů z možných 40 a "postupových" 20, to nasere, fakt zadání na hovno. Nic z toho, co tam bejvá furt tam tentokrát nebylo, shit.) Lipno bylo letos teda dobrý, Jožka to dost posral. Fakt to bylo letos o dost volnější. Večer jsem ještě spočítal stav ČP po třech závodech a moje patnáctý místo vypadá nadějně, s tím, že v Roudnici musim vyject nějaký dobrý semifinále, abych měl jedničku. Uvidíme....

Gory