A jedem do Blovic na poslední slalomy sezóny. Chvíli byla ve hře varianta Třebechovice, ale pak padla. Vzhledem k tomu, že loděnice momentálně slouží jako provizorně zajištěný sklad stavebního materiálu jsou lodě rozstrkané různě po zahradách a garážích. Přes týden jsem obesemeskoval potenciální uchazeče o start v Blovicích a na základě jejich odpovědí pak ve čtvrtek posunoval dvě hodiny lodě z místa jejich uskladnění do místa startu toho kterého auta. Takový malý kulový blesk. V pátek po čtvrté jsem vyrazil do Dallasu, navázali na vlek zbytek lodí a jeli k Davidovi, který se právě po týdnu vrátil ze služebky a za chvíli jsme se jali sbírat lidi roztroušené po Kralupech. Já s Gorcem jsme jeli jen pro Láďu, takže jsme se zdrželi jen kolečkem po sídlišti, neb zjistil, že nemá prachy. Škodovkářský gang se měl dát dohromady u Jindry, ale Dave se dost zdržel. V Kralupech totiž zjistil při nakládání věcí, že má ještě v kufru nějaký nákup, který rodiče nevyložili. Přijel asi za půl hodiny, když se proboxoval kolonou, vzniklou za bouračkou v Lobečku (co neubrzdíš, to neukecáš). Jindra nebyl doma, tak jsme mu slíbené gumcuky hodili pod sjezďáky a vyrazili. Cesta proběhla v klidu, s občasným usilovným zdravením a la "Teletubbies". No jo, dětina holt dříme v každém :-) Letos jsme se konečně probojovali nejkratší možnou cestou (přes Spálené Poříčí) a konstatovali, že jsme ušetřili deset kilometrů a ztratili tak dvacet minut. Rallye byla dobrá :-) Ubytovali jsme se opět ve známém ZZN a v půl deváté jsme už seděli s žateckými Na Čabardě a pracovali na termolosech.

Ráno mě vzbudila bolest. Někdo mi přes noc nějak natlačil do hlavy asi půlmetrovou tyč a ta se snažila proklubat ven. Vstal jsem, spacík nechal na místě, vzal věci a jel k vodě. Hlavně nás přihlásit. Tvořili jsme asi půlku dohlášek... Příští rok se už budeme muset fakt řádně přihlásit. Akorát jsem nemohl najít Fandora, který pro nás měl průkazky. Tak jsem se musel ještě trochu po ránu proběhnout. Start byl ve čtvrt na deset, kajaky jedou obě jízdy najednou, takže mám dost času. Příjíždí Jindra se Sokolem, sedám k novinám, klobáse, kelímku a rozpouštím onu tyč v hlavě. Letos je víc vody než obvykle, ne sice jako v srpnu (po okna v přízemí loděnice), ale dokonce to tu i teče. Kajaků je lehce přes sto. Přijeli se na nás podívat Kofy a Odboček (oba měli "náhodou cestu kolem").K polednímu se převlékám a vyrážíme na debla. Nestartuje se podle čísel, protože na třicet posádek tu připadá asi tak deset deblů a ty se protáčejí. Nějak se Davem nemůžeme shodnout v pádlování, ale to je tu celkem jedno. Hlavně to nerozpárat. Singl je o něčem podobném. Mezitím je jako vždy nějaké kecání, sledování ostatních, klobáska, pivečko. Po dojetí slalomů je chvíli klid, pak vezeme s Gorcem nahoru sjezdaře. Ve tři je start prvního sjezdu. Nejede se jako vždy od jezíku, ale od lávky, nedá se totiž podjet. Buď je o tolik vyšší hladina, nebo (a to spíš) tady povodeň trošku zanesla korýtko, ostatně louky se tu taky tu a tam přioděly do písečného nánosu, i když s tím co leží u nás se to zaplaťpříroda nedá srovnávat. Jedu dolů sledovat sjezdaře, přijel jsem po těch nejlepších. Zakecal jsem se u stanu, takže jsem jenom z dálky viděl Jindru, kterak před sebou hrne obrovskou vlnu tvořenou jednam listím, druhak jeho ponorem. On sám není nejlehčí a sjezďák na kterém jede je jeho vlastnoruční výroba z dob, kdy se lodě vyráběly doma a tudíž má také svojí váhu. Proti mému očekávání ovšem nesetřelil šoupačku, průjezd byl hladký. Toho se už nepodařilo dosáhnout Robinovi s Fohlíkem, nevytočili zatáčku pod jezem, za obrovského rachotu vyšplhali dvěma třetinami lodě na břeh, málem tam přizabili nějaké kluka, zcouvali zpět přímo před loď první kajakářky, která musela před nimi zabrzdit :-) Pak jsme nedovolili Jindrovi skrečovat druhou jízdu. Souhlasil pod podmínkou, že pojede na jiné lodi. Dave se obětoval a půjčil mu tu, na které jel. Další start byl v půl páté, takže jsme navázali a jeli znovu nahoru. Jindra seděl na sedačce spolujezdce svého auta a byl evidentně grogy. Už od pohledu mu únavou povolilo veškeré svalstvo s vyjímkou srdečního svalu a řitního svěrače. Sundáme lodě, ihned odjíždím dolů a jdu na obědovečeři. Dávám klíče Sokolovi, aby se kluci mohli převléknout. Jídlo mne málem dostalo, dohodli jsme se na remíze. Obrovskou porci jsem snědl, ale už se do mne nevešlo opravdu nic. Po šesté přichází Sokol s tím, že kluci nemohou nastartovat auto, že s ním něco mám. No jo, oni mi neřekli, že budou chtít popojíždět. Jejich problém, ve snaze auto rozpohybovat ho několikrát vytlačili do kopečka a zpátky, protáčeli do umření baterky... Dali mi klíče s výrazem "nemůžeš si už koupit náký pořádný auto?". Sedám do auta, jeden hmat, sytič, našlápnu, otočím klíčkem, motor na první otočení zabublá, vystupuji, pokochám se pohledem na to, jak si Gorec rozbíjí čelist poklesnuvší až k silnici a sliní jako Pavlovův pes když na mne řve: "Ty debile, jaks to udělal?". Blahoskloně pokynu, oznámím mu, že jsem tam nechal sytič a odcházím středem. Když tajný vypínač, tak TAJNÝ vypínač :-)))) Po sedmé už jsme kompletní a začíná tradiční blovická Čabarda párty. Spát jdu po půlnoci, diskotéku vynechávám, už jsem letos na jedné byl. Místnost, ve které jsme spali byla narvaná k prasknutí a v podstaě po hmatu jsem našel svůj spacák bůhvíproč dva tři metry od místa, kde jsem jej nechal ráno. Sbalím si ho a jdu spát na podestu u schodiště. Za chvíli se přidávají ještě další, navrátilci z dýdžiny.

Ráno se budím kupodivu později než ti v "hlavním sále". Hlavu mám čistou, jelikož jsem včera přešel z desítky na dvanáctku a je to znát. Spokojenost trvá do té chvíle, než mi kdosi prozradí, že stěna ke které jsem se tulil barví. No jo, mám spacák žlutý. Dopr... No nic, stejně potřeboval vyprat. Balíme se skoro jako poslední. Dneska jedu na louku u trati, je to trošku s problémem, protože po povodni to je ještě trošku měkčí a na jednom místě se zastavím, takže musím odpojit vlek a kluci musí trošku zatlačit. Povede se. Kluci nastupují na kajaka, včetně Pavla, který přijel v noci, já chodím po závodišti a mám brutální chuť na čínskou polévku. Mám nějaké s sebou, jenže jsem doma nenašel ešus a ostatní taky nemají nic takového. Takže zůstává u jen té chuti. Gorec dnes jede na bednu, včera skončil druhý, dneska to potřebuje zopakovat aby se udržel. Nahoru už to nepůjde, to by musel Ivanovi zlomit ruku, předvádí tu hrozná zvěrstva :-) Na deblu jsem trošku podcenil prohlídku tratě, povoda pod mostem mě dost překvapila, museli jsme dávat erku... Ale už se to lepší, zvlášť ve druhé jízdě už to chvílemi vypadalo, jako kdybysme se to mohli naučit. Na singlu něco podobného, akorát jsem se před první jízdou zkoupnul při rozjíždění, brrrr... Při druhé jízdě jsem dal jeden pitomý šťouch, ale snad mne Gorec nedostane jako včera. Začalo pršet, takže se nám moc dobře převléká a balí, boty mám úplně mokré, až mi v nich čvachtá. Navážem lodě, kluci jdou na vyhlášení, Gorec druhého fleka obhájil, Jindra má něco ve veteránech. Já mezitím vyjíždím, tentokrát jinou cestou, ven a jdu na oběd. Okolo čtvrté vyráží škodovkářský gang domů. Cesta probíhá v klidu, jen v Kralupech při zastavování úplně přehlédnu cyklistu a málem ho sejmu vlekem, ale co, má mít helmu. Hodinu a půl mi trvá, než rozhodím kluky a lodě, samozřejmě při tom leje jako z konve. Závody nám pro letošek skončily, podzim může začít. A začal.

Jožka