Budějické jarní slalomy 2003

Budí mne světlo, otevírám oči a trochu nechápu proč, je teprve po páté a je sobota. Náhle se ozývá budík a dochází mi, že asi vstávat musím, je totiž TA sobota, jedeme na první slalomy sezóny. Do Budějek. Naleju do sebe trochu čaje a ve třičtvrtě Pavel příváží Kofyho, který má u nás schované auto s navázanými loděmi. Odjíždí a my ho za chvíli s Pavlem následujeme také. Vyzvedneme ještě Gorce a Davida a "nach Budweis". Cesta trvá necelé dvě hodiny a před devátou už vyhlížíme v Budějkách předjízdu. Trať je celkem pěkná, žádný tunel. Singly jedou samozřejmě první, tak se nasoukám do gumy a jdu se rozhýbat. Je jich celkem dost, ke čtyřiceti. Motivaci k pelášení mám, startuju hned před Kubou Pruherem :-) Začíná se docela špekovou kombinací povod, na rozdíl od Jirky je projedu, ale ne zrovna nejčistěji. Zbytek trati jakos takos zvládám, mám ovšem po jedné jediné jízdě docela dost vytahané ruce. Bab je přihlášenejch málo, takže se nepřevlíkáme a za chvíli jdeme na vodu znovu. Ve druhé jízdě se zlepším časem, ale přidám šťouchy, takže mne Jirka nakonec dostane. Tedy až poté, co místní výpočetka pořeší nějaké problémy. Pak už pro mne závod plyne v poklidném tempu, sleduju kajakáře, sem tam něco usrknu a odpočívám. Kluci nejedou nijak extra dobře, půlrok bez nějakého systematičtějšího tréninku je znát. Po poledni vše skončí, kluci jdou jezdit, já chvíli ještě odpočívám a pak jdu na vodu. Moc se mi nechce, ale zkouším, jestli mne náhodou neunese jedna singlovka, že bych ji koupil. Za čtvrt hodiny mám jasno, neunese :-) Podvečer se pomalu odsuneme k Carovi na dlabanec. Ostatní jedou nebo jdou pěšmo do města do kina, mě se vůbec nechce, takže se vracím sám na kanál. Blafeme v hospodě, kinaři se vrací, postaví stan, kterému pro jeho rozměry a udávanou kapacitu už od té doby neřekne nikdo jinak než buznakrabička. Já si při pohledu na něj radši rozestelu v autě. Zhruba od deseti je vymetená obloha, vypadá to, že po dnešním hnusnu by mohlo nastoupit hezčí počasí.

Ráno mne budí sluníčko, ovšem aby ten svět nebyl až tak růžový, tak docela funí. Pořád ovšem lepší než včera. Pořadí kategorií je už civilizované, takže první jedou kajakáři. Trať se oproti včerejšku změnila minimálně, úvodní kličkovaná v přesazech zůstala. Jirkovi se jízdy povedly líp než v sobotu, mě první stejně, ve druhé jsem dokonce dokázal zajet úvodní přesazy čistě, ale zvojtil jsem to dole, hned nadvakrát a pak už jsem to pustil. Takže jsem dojel s jedním šťouchem. A pěti kulemi... Po závodě jsme potrénovali a šli na večeři k Carovi, měli ovšem zavřeno. Část tedy vyrazila s Kofym do Globusu na nákupy, ostatní zůstali na kanále. Jahoda splašil rošt s trojnožkou, rozdělali jsme oheň a začali kulinařit. Masa bylo dost a všechno jsme nesežrali. Když po desáté dokonce utichl vítr, tak bylo posezení i příjemné. Před jednou jsem si zalezl do planetária a s pohledem na Velký vůz usnul.

Pomalé vstávání do nového dne, hrabání se z auta za cinkotu půllitrů stojících na jeho střeše, ranní hygiena, snídaně (někdo paštiku, někdo kotletu, zbylo) a nakonec probuzení. Na vodu jdeme v deset, jsme tu jen s budějickými a blovickými, ale i tak je nás dost. Vydržím tam necelou hodinu, mám docela vytahanou ruku. Krásně svítí sluníčko a je teplo, už ani ten vítr moc neotravuje. Je volný den a hospoda se plní cyklisty a bruslaři. Po poledni jdeme na oběd k Carovi, ale zavřeno je i dnes, takže se Gorcem a Pavlem vracíme zpět pro auta a jedem na Zahrádku. Další trénink je od třech, naši jezdí pohromadě nějaké úseky pod kuratelou Jirky staršího, já se většinou mocu někde sám. Po čtvrté končím a převlékám se, postupně přicházejí i ostatní, balíme věci, skládáme buznakrabičky, navazujeme lodě a v půl šesté odlétáme. Cesta probíhá v poklidu, postupně až mrtvolném. U Zalužan totiž začaly kolony. No jo, Velikonoce... Nefunguje mi spínač na větrák, nic moc. Ve chvíli, kdy se rozhodnu udělat chladící přestávku na benzínce, tak už to voda nevydržela... No nic. Zastavit, ochladit, dolít. Pak se vleču v koloně asi další kilometr a uhneme po cestě, kterou jsem se loni vracel z letních Budějek. Aspoň kluci poznají, jak se jezdí po nezpevněných lesních cestách :-) Další zádrhel nastává v Jincích, kde nás objížďka nahnala přes hřebeny do Hostomic. Kardinální chybu stváříme v Králově Dvoře, protože najíždíme na dálnici, která se na konci Berouna mění v parkoviště. Nakonec po dvojí chladící přestávce (pro jistotu) unikáme odstavným pruhem k výjezdu do Rudné. Hned v Rudné nás čeká další objížďka a když dojedeme za Unhošť, tak další. Tu už překonáváme dvojím prolomením "Zákazu vjezdu", jízdou nějakou stezkou a polní cestou. Začínám být nasr****. Domů přijedeme po deváté, druhé auto nebylo doma o moc dřív, takže jejich cesta byla také libová.