Odjezd do Trutnova provází zvěsti, že v Úpě schází jistá nepodstatná drobnost. Voda. Máme se na co těšit. Jedu v pátek s Froňkama, přespávat budeme ve Vítkovicích na chalupě. Je to o dost blíž. V Krkonoších už je po sněhu, odolávají pouze zbytečky na hřebenech a trochu umělotiny na nejvyšších sjezdovkách. Jinde už vládne pevnou rukou jaro. Přijedeme tam po sedmé, v Hrabačově jsme mezitím večeřeli v hospodě s drahou plzní, přihřátým číšníkem a skvělým kuchařem. Musíme ještě pročistit sání ve studni, jinak neteče voda. Taky volá Jahoda, který mne tahá ke Trutovi a až na pátý pokus mu vysvětluji, že jsem třicet kilometrů vzdušnou čarou od Trutnova a do zavíračky to nestihnu. Po osmé si jdu lehnout, chvíli si ještě čtu, ale rozhodně už okolo mne jde akce velkého Jirky, který už je od dopoledne v Trutnově a volá mi z legrace domů, že v Trutnově není voda, že si mám vzít dřevěné pádlo a že možná nebudou závody. Doma iniciativně shánějí někoho z kluků, kolečko pokračuje Davidem, který už volá Froňkovi, jestli závody jsou nebo ne. Zatímco se všichni navzájem plašili a bavili se na svůj účet, tak já coby původní adresát žertu jsem už chrupkal spánkem spravedlivých. Pak že nemít mobila má jen nevýhody!

Po rozednění se budím malou potřebou velkého rozsahu. Soukám se ze spacíku do vymražené místnosti, vylezu z chaty. Vítá mne jasná obloha a rozhodně vyšší teplota než v pokoji. Po sedmé je definitivní budíček, soukneme do sebe čaj a kousek tuhého a vyrážíme. Na trať přijedeme po osmé. Voda tu opravdu není skoro žádná. Bude to dneska stát za ...(pííííííp). Vyzvednu startovní čísla, nechám vyškrtnout Felixe s Fohlíkem, které jsem v pomatení mysli přihlásil aniž měli právo startu a jdu brouzdat podél trati. Letos se konečně jede novým systémem. Každý den je nový závod, nejdřív si všechny kategorie odjedou své první jízdy a ti, kteří by byli na bodovaných místech se kvalifikovali i do druhé jízdy, jakési obdoby finále při Českém poháru. Kajaků je okolo stošedesáti. Kluci nejsou se svými jízdami s vyjímkou Ládi spokojení, chvíli dokonce váhají, jestli se dostanou do finále. Kofy dělá kraviny a finále mu skutečně uniká. Sokol jede na zabití, dělá všechno možné, jen ne to, co jsme mu poradili. Nakonec si Gorec s Piškotem a Láďou finále vyjedou. Po kajacích jedou singly. Trať je ještě horší než jsem čekal. Než jsem dojel do první brány, tak jsem čtyřikrát zabral o šutr. V podobném duchu pokračuji až dolů, takže můžu singla pro dnešek uklidit. Jirku ani Láďu jsem neviděl, ale Láďa je na tom stejně jako já. Nakonec skončí přimo přede mnou. Po babách jedou debly, celkem nám to s Davidem vyjde, na to, že jsme na tom naposledy seděli v Blovicích na podzim... Jenom moc šťoucháme. Druhá jízda ale bude. Následuje půlhodinová přestávka, při které vyleháváme na slušně pražícím slunku. Poté začínají druhé jízdy. Poflakuju se, jelikož mám až do jejich konce pohov, pak se jdem s Davem seřadit na start. Po břehu pobíhá kterýsi pořadatelec a snaží se štosovat posádky tak, jak mají startovat za sebou, startuje se od nejhorších, takže přijdeme brzo na řadu. Nasadíme tomu pořádně na zadel, vracíme se. Nakonec z toho je poslední místo a jeden bod. Kluci jedou na výlet, na Černou horu. Mě se nikam nechce, jsem nasr*aný a znechucený. Jdu do Oka, alespoň odsledovat poslední třetinu hokeje, hrajeme se Slovinskem a povečeřet. Po ní se přesunem do vedlejšího podniku, kde setrváme něco přes půlnoc a začneme se rozcházet. Oni ti kotlíkáři, od kterých jsme si půjčili kytaru začali být netrpěliví :-) Spím vedle Vaňkovic auta, je po dešti, ale asi moc nepršelo, pod stromy je sucho. To je dobře, protože nemám karimatku a spím přímo na zemi.

Ráno se kupodivu nebudím ani mokrem, ani zimou, ale snahou Vaňků neprobudit mne. Chvíli ještě setrvám v horizontální poloze, díky čemuž mne upoutá cosi vyčuhující z převrženého sudu, který leží za parovodem u zdi, asi tak deset metrů ode mne. Předvedu jogínské úsilí, které vyvrcholí tím, že vstanu a dojdu k sudu. A začnu tahat jako kouzelník z klobouku. Moje bunda, kterou jsem včera nemohl najít, můj svetr, něčí bunda na vodu, něčí moira. Hmmmmm... někdo si schovával na semínko... Další dobrá zpráva toho dne mne čeká vzápětí. Jedu s Davem na deblu předjízdu. Parťák se mi objeví asi půl hodiny před ní, evidentně noc neproflákal :-) Trať je zhruba stejná jako včera, jenom je o deset čísel víc vody. Při předjízdě samotné my, ani Kaštan s Gabánim na druhém deblu netrefíme desítku, což k mému smutku nikdo nepovažuje za hodno pozornosti a brána zůstává tam, co byla. Zato posouvají jednu povodu v posledním přesazu. Kajaky moc nesleduji, jen Honzu. Jel konečně pěkně, na finále to sice nestačilo, ale Davův skalp si opatřil. Ostatní si finále vyjeli v pohodě. Pak chci jít sám na jízdu, jenže zrovna se k autům přimotal takový nezletilý, napomádovaný, vyžehlený, ořetězovaný skejťáček vybavený silně futuristickými sluchátky od discmana, sedl si na parovod a začal se kochat nádhernou přírodou a sluníčkem a občas zabloudil očkem k našim autům. Musel jsem na start, tak jsem se trošku vzdálil a poslal prvního, který se mi přimotal pod ruku k autům. Když tam Dave dorazil, skejťáček usoudil, že přírody bylo dost a s výrazem hlubokého nezájmu opustil ulici. Asi jsem paranoidní, ale nic dobrého z něj nekoukalo. Na rozdíl od včerejška se už dalo jezdit. Jen jsem dost těžko stíhal přesaz pod mostem, na poslední chvíli jsem do něj strčil hlavu a uhranul rozhodčí, takže z toho byl šťouch. Při výjezdu z následující protivody jsem dvakrát hrábnul o dno, tak jsem chtěl zabidlovat, ale pro změnu jsem málem zahučel za pádlem do vody, jinak to šlo. Finále jsme udělali všichni tři v pohodě, jen Jirka nejel tak jak by měl. Bylo mu špatně, zřejmě si včera uhnal úžeh. Na deblu zajedem v mezích možností dobře, oproti včerejšku určitě zlepšení, jsme po první jízdě čtyřiadvacátí. Odpoledne se kazí počasí, takže doufáme, že odjedeme dřív, než začne sněžit. Kromě Kofyho zajedou kajakáři vcelku dobře, pohárové body mají. Singla zajedu stejně jako v první jízdě, jen hlava je v té samé bráně ještě míň a rozhodčí už měli proti uhranutí protijed. Takže kule... Na deblu se zlepšíme celkem o čtyři vteřiny, ovšem padáme o čtyři místa. No nic, nějaký bod bude, dvojku máme :-) Při odevzdávání čísel dvě chybí. Fohlíkovo a Felixovo. Schoval jsem je Kofymu do kastlíku, abych je neztratil... Hm... Musím se ještě tedy domluvit, že je přivezu příští víkend do Skalice. Pak skoukneme body, naskáčem do Fabie (no, že by vzadu bylo místa pro tři, to zas ne...) a jedem dom.

Jožka