Výsledky doplním hned, jak je najdu...

Tak sem konečně splnil to, co slibuju Strakoničákum už 3 roky a vyrazil sem k nim na závody (dokonce sem kvůli nim voželel i třídní vejlet). Jel se mnou táta a krátce před závodama si vzpoměl i David. Vyrazili sme krátce po 4.hodině a nevědomky sme si užívali poslední radost z jízdy, v Radotíně sme totiž chytli první zácpu a pár kiláků za ní sme potkali na Strakonický další. A sotva sme se rozjeli z tý, tak nás čekala třetí. Navíc sme nemohli najít cíl naší cesty (kemp Podskalí) a chvíli sme bloudili po okolních vesnicích. Do kempu sme dorazili chvíli po 8.hodině. Je to prostornej kemp s jednou hospodou přímo v kempu a dalšíma dvěma nablízku. Postavili sme stany a šli sme vomrknout trať. Ta mi byla na pohled nesympatická kvůli dvacetivteřinovýmu sprintu z patnáctky do sedmnáctky. Jinak nijak těžká voda, asi bych jí přirovnal k Sušici, ale bylo tam většinou dost vody. Po dokončení vybalení sme dali véču, pár piv a šli sme spát. Ještě musim poznamenat, že za hlavou nám jezdil skoro každou hodinu vlak.

Ráno na nás čekala pěkná zima, ale přes den se to vohřálo. Dali sme snídani, umyli sme se a šli se mrknout na předjízdu. David se byl ještě ráno dohlásit (voba sme jeli na kajaku i na singlu). Start byl v 10:15, ale já měl až 66ku, protože se tam jel jakejsy kontrolní závod žáků, tak sme jeli za nima, aby sme se jim tam nemotali. Byl sem docela dřevěnej a chvíli sem si zvykal na to, že mě ta voda nikam nevodveze. Po startu je tam hned šlajsna, do který dali brejle, bylo to snad jediný místo, kde bylo v sobotu kriticky málo vody. Nato tam bylo pár přesazů a protivoda ve stojícim vracáku, to fakt nebyla brána pro mě, zádama sem jí šťouchnul a další povodu, která byla ve vracáku taky, pak povoda osmička ? a hned nato další brejle a sprint do další protivodky, do toho pár přesazů, ale ty tam byli jen tak do počtu. Další protivodka byla v takovym polovracáku, takže když sem jí projížděl, tak sem akorát narazil na vlny, který sem udělal předtim z toho sprintu. Po projetí dalších dvou povodek sem byl tak v půlce trati i když tam zbejvaly už jenom dvě branky do cíle. Po tý poslední rovince sem byl grogy. Dalo to zabrat. Naštěstí sme lodě nemuseli vynášet, ale mohli sme si sjet trochu po proudu a vyjet si slepym ramenem nahoru. David jel hezky, ale stejně jako u mě to bylo pomalý. Hold sme kanálový jezdci. Po první jízdě to všem natřel Míra Lenc, mě šouply hodně dozadu ty dva šťouchy. Lodí tam bylo ažaž, takže sme nemuseli na druhou jízdu nijak spěchat. Druhá jízda byla až do sedmičky v poho, ale v ní sem si stejně jako v první jízdě šťouchnul, trochu mě to rozhodilo a nedal sem pořádnej levej, kterej tam měl bejt. Když sem viděl, že sem vod osmičky dál, než je dobrý, tak sem tam hodil hadí krk a pokračoval sem. Po dalšim úpornym dojetí sem se šel kouknout k rozhodčí na osmičku a co myslíte ? Měl sem jí tam. Ještě sem od dotyčné rozhodčí a několika přihlížejících sklidil úsměvný pohled a šel sem se najíst. David jel druhou jízdu vo něco líp, ale nahoru moc nešel. Celkově to vyhrál Míra. Po kuli v kajaku sem si chtěl napravit reputaci aspoň na singlu. Tam mi to vyšlo a David mě taky docela překvapil, co na tom umí. Po závodě se jel ještě sjezd, ale ten sme s Davem nejeli, pro dnešek už toho bylo dost, takže sme šli na oběd. Honzik Vondra nám poradil jednu dobrou restauraci, tak sme šli. Po cestě sme šli kolem vody, takže sme ještě viděli těch pár odvážnejch, který si šli po slalomu ještě zajet sjezd. Cesta ubíhala dobře a za chvíli sme byli ve Strakonicích. Ale tam nás čekalo dilema:jít přes most, nebo podejít podchodem ? Rozhodli sme se špatně (podchodem) a protože tam dál nebylo kde odbočit, tak sme si tu cestu o pár kiláčků prodloužili a skončili sme v úplně jiný hospodě. Přesto véča byla dobrá a zase stejnou cestou zpátky. Přišli sme akorát na vyhlášení. S Honzikem sme se domluvili, že pudem s Davidem a s Blovičákama někam do města, tak sme se šli ještě vobout, ale když sme se vrátili, tak už byli pryč. Takže sme počkali na Ondru Zemana. Velkej Zeman nás svez k nim domu, tam sme chvíli počkali na Ondru, Zeman starší nás svez do města a šli sme. Bylo to na druhym konci města, než kde byli závody. Skončili sme v baru Uno, Ondra už tam měl zamluvenej stůl. Nakonec přišli Blovičáci s Honzikem a Ondrova holka s kámoškou Bety. Bety se ujal pro večer David. Bylo to tam docela fajn a protáhlo se to do ranních hodin. Do kempu sem šel s domácíma a s Blovičákama, Dave přišel o něco pozdějš sám.

Ráno bylo vo něco teplejší, než v sobotu. Taky teklo vo něco míň vody. Trať se trochu změnila, ale furt to bylo vo tom, kdo bude nejvíc bušit. Moje první jízda nebyla nic moc, ale byl sem po ní pátej s malou ztrátou na druhýho a na ten druhej flek sem si dost věřil. David jel podle táty moc pěkně, ale Dave tu jízdu zhodnotil jako pomalejší. Před druhou jízdou se zvýšila hladina vody a časy byly tak vo pět vteřin rychlejší než v tý první. Já sem docela makal a tuhle jízdu bych ze všech svejch jízd ve Strakonicích zhodnotil jako nejlepší. David měl tu svojí taky vo šest vteřin rychlejší a stejně jako v sobotu se vešel na první papír. Mě přálo štěstí a třetího Honzíka Vondru sem dal vo desetinu a čtvrtýho Hášu vo jedenáct setin. Singl byl u mě i u Davida horší, než v sobotu, ale bylo to v normě. Cesta zpátky nám trvala podstatně kratší dobu, než tam i když sme taky chytli jednu zácpu.

Láďa