Jarní Budějky 2004

Hopsa hejsa do Budějek. Tentokrát téměř doslova, protože se mi dostal nějaký bordel do nádrže a auto si občas pocuká a poskočí. Jedeme v pěti a jelikož jsou ty lodě rok od roku zase tlustší a tlustší, tak se na zahrádku nevejdou pádla. No, nějak si s tím kluci vevnitř poradí... Po cestě fouká vítr jako kráva a samozřejmě zboku, takže občas auto zajímavě pocestuje. Po půl osmé jsme na místě. Od rána už tady jsou Vaňci s dvěma kolouchy z "letošního vrhu". Jinak tu moc lidí není, ale zato z "tvrdého jádra". Bůh, Matěj se Zdenou, Los Tragedos Technikos, my a samozřejmě domorodci. Postavíme s kluky buznakrabičky a jdeme se lokalizovat. Jelikož je změna život, tak po dlouhé době nadvlády Samsonu zde došlo ke změně barev, momentálně má navrch Budvar. Povečeříme, posedíme a jdeme poležet.

Venku je větší zima než uvnitř stanu (kupodivu), ale celkem to jde, hlásili větší humusy. Předjízda je od devíti a je od začátku zajímavá. V předtuše přívalových dešťů totiž teče řekou solidních 60-70m3/s a nemalá část se dostane i do kanálu. Hrázný dokonce nabízel, jestli nechceme víc. Už takhle je voda pěkně rychlá a místy dělá zajímavé věci. Předjezdci jsou vesměs začínající závodníci a podle toho taky dopadají. Nakonec je trať s malými úpravami schválena a závod může začít. Singly jedou první, z čehož mám pramalou radost, ale nic s tím nenadělám. Závod samotný začnu stylově, protože už ve trojce svícuji víc než bych chtěl a vzápětí eskymuji, další zajímavou věc předvedu v jedenáctce, což je protivoda na druhé straně, malém vracáčku, který se za tohoto stavu změnil na minikolovadlo a voda v něm rotuje jako když vypouštíte umyvadlo. Najedu tam radši zeširoka, abych ji neprojel jako povodu a vracák mne protáhne mezi bránou a břehem. Objedu ji shora a napodruhé se trefím. Završím vše kolovadlem, kde si do vracáku najedu téměř reprezentačně, ovšem už to nedokážu utočit a zcela nereprezentačně a nereprezentativně vylehávám u zdi, couvám k rozhraní a se štěstím vyjedu do proudu. Mno... to bychom měli... Jelikož jsou tyhle závody silně komorní, tak za chvíli jdu na vodu zase. Teď už je to lepší, dokonce i přesazy zvládnu napřímo, takže mám mezi jízdami rozdíl obligátních dvacet vteřin. Okolo poledne jdeme na vodu s mlaďasy. Už tu jezdili včera a docela jim to jde. Michal má trošku vítr, ale to se časem poddá. Za chvíli končí obědová přestávka a já jdu dřepnout na bránu jako spolupískač. Vyfásnem poslední čtyři, což je celkem nuda, protože za obě jízdy kajaků i deblů (obou dvou deblů...) je snad jediná kule a jeden závodník vypustil. Od poloviny startovního pole už to je jenom monotónní "čistě-čistě-čistě-čistě", semo tamo přerušené nějakým šťouchem. Jednoho takového předvedl v první jízdě Sokol, na kterého jsem zařval ať trošku natáhne pazoury a nečeřil vodu, což on poslušně udělal, ale přestal sledovat trať a málem minul poslední bránu. Zcela neomylně jsme taky sejmuli Kofyho, který jel celý spodek nádherně a na poslední protivodě si lehce lízl tyčku palubou. Před třetí byl konec závodu a po jídle jsme šli zase s kluky na vodu. Sjeli jsme s nimi níž. Michal se zavěsil na nesprávné straně a strávili jsme chvíli tím, že jsme ho nutili najet do proudu. Dalo to fušku, ale povedlo se :-))) Luboš korunoval trénink mohutným výjezdem do proudu, který ukončil až nárazem do protějšího břehu a koupelí. Během počínajícího deště jsme to zabalili a šli ven. Převlékl jsem se do civilu a jel do města, musím totiž Zdeně zaplatit za vestu, kterou jsem si koupil jelikož mi v týdnu odešla do věčných lovišť. Jahoda mi taky dal film, abych ho Sparu nechal vyvolat, měl tam nějaké stěžejní fotky... Rovnou se se mnou svezla Marta, která se šla domů ukázat, že žije a najíst. Já si mezitím skočil do Perly na malý gulášek a nealko pivo. Dost milě mě to tam překvapilo, jelikož jsem tam už nějaký čas nebyl a měl jsem to zafixováno v kolonce pajzl. Teď mě přivítal docela útulný lokál s obsluhou jak v grandhotelu. Číšník se mi dokonce pět minut po objednání jídla přišel omluvit, že kuchařka toho má moc a že guláš bude až za čtyři minuty. Koukal jsem během jídla na hokej, hráli Slováci s Kanadou. Zrovna Kanada vyrovnala. Jen co jsme dojeli zpátky na kanál, tak v televizi zrovna probírali druhý gól Kanady, který padnul po pěkném faulu na brankáře. Dokoukali jsme, Slováci prohráli. Pomalu se rozběhl večírek. Velice náročný, jelikož mám v pondělí co? Narozeniny. O něco později i Bůh, takže dojde i na dorty a podobně ňamky. Do toho ještě vyhrají Švédové nad Američany, takže důvod k radosti má i "Švédka" Karolína.

Vstávat se mi moc nechce, ale musím, jelikož včera proběhl nějaký hec, který mne nakonec stojí pivo. Pořadí kategorií je dnes naštěstí civilizované, takže v deset se začínají plácat po vodě kajakáři. Trať je opět zajímavá, což odnáší hned na třetí bráně Dave kulí. Když odjedou i druhou jízdu jde se zase na vodu s kluky. Moceme se jen nahoře, je docela zima a kluci už toho začínají mít taky dost. Ale dělají pokroky a to je hlavní. Přestávka je kratší, takže se ani nepřevlíkám z hadrů a čekám na první jízdu. Hořejšek se mi vyvede nad očekávání dobře a napřímo, pak už je to slabší, trošku jsem podcenil přesazy a dole se mi povede v protivodě trefit šutr a dát dva šťouchy. Druhá jízda byla trošku pojišťovací, takže přesaz nahoře už napřímo nezajedu. Dole se mi trať zdála taky moc krátká, tak si přidávám jednu sugestivní zatáčku ke strašidlu. Pak balíme, navazujeme lodě a platíme za včerejší útratu. Mám trošku smůlu, schází mi asi padesát korun ;-) Nasedáme a po pohodové cestě jsme okolo páté doma. Kofy ještě po cestě řešil telefonicky svojí bundu, kterou nechal na startu a v ní klíče od bytu, práce, auta...