Stružnice 2004

Jak vypadá aplikace zákona schválnosti v praxi? Třeba tak, že víte, že vám nešly brzdová světla u vleku, ve čtvrtek to zkontrolujete a ony jdou. No a když v pátek odjíždíte, tak zase nejdou... Problém byl jednoduchý. Na patřičném kontaktu bylo v zásuvce 11,36V, připojíme a nic. Zkoušeli jsme napojit na jiný kolíček, světla svítí, takže kabel je v pořádku. Na konci celé té legrace už nezbylo než použít klasický český bastl v kombinaci s vodáckým "TESA spraví vše". Jednoduše jsme vyhrabali asi metr kablíku, napojili na kontakt žárovky v levém zadním světle auta, vytáhli kufrem po nárazníku k rozebrané zastrčce a všechno to důkladně oTESAli. Zpoždění? Dvě hodiny... Lípa je naštěstí za rohem, takže za necelou hodinku jsme na louce. Kluci postaví stan, já rozložím auto, mrknem se do loděnice, kde akorát zkouší VLKOSAJ a jdem na Čapkárnu. Je mi trochu divný, že by tam šel velkej Vaněk pěšky, ale jiná možnost není. Po cestě potkáme mlaďasy na zpáteční cestě, takže jdeme dobře. Na Čapkárně dáme gábl a valíme zpět, na zbytek veřejné zkoušky dua VLKOSAJ doplněné o třetí kytaru a bicí.

Rána mne budí slunko, sluníčko. A vedro v autě... Letos věc nevídaná. Jdu na párek, ale musím ho pozřít rychle, jelikož je za chvíli start a já tu jedu i kajaka. Vody je méně, než loni, ale zatím to jde. Narychlo, sháním šprajdu, nakonec splaším lehkou bundošku. Do cíle dojedu s jazykem na vestě (doslova), čistě, ale s rychlostí to asi nebude nejslavnější. Kajaka tu jede i Jura. Jede docela dobře, akorát ten druhej list mu překáží... Ke konci startovního pole vyráží do svého závodního debutu i Luboš. Jede docela dobře. Jakmile dojede, tak ihned pádíme s Davidem nahoru, na debla. Beru si bundošprajdu, ale není to úplně ono, začíná být dost vedro. Je to současně taky náš první letošní trénink, tuším od loňského září. Někde dole se vracíme do přesazů, jinak to docela jde. Druhá jízda začíná v zápětí, takže odkajakuju s půjčenou půjčenou šprajdou (půjčím si jí od Šárky, která jí má půjčenou od Zuzky :-))), dost nafest utaženou (jsou to holky hubený). Taky se dozvídám výsledky první jízdy, které na třetí pokus vyvěsili před loděnicí. Dave ode mne dostal pět vteřin... chrmmm chrmmmm.... Jura druhou jízdu nedokončí, dole se zvrhne a jaksi pozbývá pádla. Debla končíme dost brzo. Klesá voda a při výjezdu z pětky (protivoda) zůstáváme viset na kameni. Nějak to nakonec dojedem, ale mimo závod a spíš kontrolujeme šrámy na lodi. Následuje přestávka, při které do sebe nasypu jídlo a necháme se Šupolíkama odvézt do Lípy. Pojedu s Patrikem, Mikulášem a Lubošem po řece.Nasedáme za nějakou lávkou, pod tratí pramičkářských závodů. Neujedeme ani kilometr a musíme zase ven, je tu jakýsi jízek. Pak už pokračujeme bez přerušení dále. Ploučnice je tu užší, než jsem čekal a dost se kroutí tam a zpět. Být o dvacet čísel víc vody, tak to může být zajímavé, ale takhle se to brzy omrzí. Ke konci už toho máme docela dost, zvlášť já a Patrik. Naštěstí ve chvíli, kdy už si myslíme, že to nedojedem v kuse, tak dorazíme na místo. Trvá nám to hodinu a třičtvrtě. Akorát můžeme shlédnout druhou jízdu singlů. Vidíme v ní Michala, jak přesně okopíroval Luboše, když nestihl povodu přesazenou do vracáku, poctivě se do ní vrátil, ovšem projel jí jako protivodu :-) Následuje odpočinek, zklamání nad výsledky, jelikož Dave ve druhé jízdě "zrychlil" o 14 vteřin a dostal mne... No nic. Je docela vedro, dám si malý gáblík, lehnu si do kufru a čtu si. Kluci hrají fotbal a přitom demolují míčem plot a bok auta ;-) Po odpočinku následuje odchod na Čapkárnu, dám si jen česnečku a pivo. Večer probíhá Open Air VLKOSAJ před loděnicí, který je ukončen dříve, než bylo plánováno, protože sekera a palice v rukou bláznivého souseda jsou pádnými argumenty :-))))) Kecáme a sedíme až do dvou a pak to jdeme hodit na ucho.

Buzení saunou je nepříjemné a rychlé. Sluničko pálí, ptáci cvrlikají a za pět minut startují kajaky. Popadnu věci a metelím nahoru. Nad tratí jsem dumal tak důkladně, že někde okolo jedenácté brány se mě zmocní pocit, že je něco jinak. Po dojezdu do cíle mne škodolibí kamarádi ujistí, že tomu tak skutečně je. Ano, po osmičce povodě skutečně měla následovat devítka protivoda a nikoli desítka povoda... Ale čas asi budu mít dobrej... Opomenutí se nám vymstí na deblu, protože kdybych tu bránu jel, tak bych veděl, že v nájezdu je šutr. Takhle to samozřejmě nevím a ten šutr vezmeme přímo na komoru. Sice nás to při naší váze ani nezastaví, ale díra tam je. Jinak jízda samotná celkem jde. Druhou jízdu kajaků vůbec nejedu. Luboš dokončí i duhý závod zřejmě bez bodu, jede sice dobře, ale pak vždycky zazmatkuje a něco odcouvá. Jura vůbec nestartuje, včera si nějak hnul při té kryse se zádama. Druhá jízdy debla taky celkem jde. S klukama jde dneska na řeku velkej Jura, jedou dolů do Stružnice, já jedu místo něj závod. Začíná to být docela solidní motokros, ale co s tím, že jo... Dave jede na mojí lodi a trošku mi jí obouchá :-))) Každopádně je ve výsledcích hned před Michalem. Sice o dvacet vteřin, ale... Druhá jízda je jak přes kopírák, já zajedu tak nějak, akorát už mi padaj ruce a dám zbytečný šťouch na poslední protivodě, Dave se proplete mezi šutry a Michal zopakuje svůj poklidný výkon a za chvíli potom skončí závod. Pomalu si jdu sbalit věci, kluci totéž činí se stany. V jednu chvíli mne budějičtí požádají, jestli bych jim neuhnul autem, aby mohli z louky odtáhnout vlek, já vyjedu z řady, dám si na stranu loď, aby mi na ní nešlápli a potom zacouvám zpět na místo. Jura najednou začne mávat rukama jako větrnej mlejn, ale už je pozdě. Ano, tu loď, kterou jsem odsunul stranou, aby mohli vytáhnout vlek jsem si dal moc blízko k autu a při couvání si jí přejel... Vlastní loď, vlastníma rukama uklizenou, vlastním autem... z vlastní blbosti... Holt jsem lepší než Venca Hradílek, ten měl ty stopy pneumatik na palubě nakreslené, já si je tam udělal sám... Vzal jsem kus zadku, slep naštěstí nepovolil, ale na palubě mám tři podélné praskliny asi čtyřicet centimetrů dlouhé v několikacentimetrových rozestupech. Chjo... Zabalíme, naložíme a navážeme a jde se na vyhlášení. Michal dostane diplomek a nějakej padarok, vítězům se rozdaj židle, poraženým se zatleská a nakonec se zamává, nasedne do aut a vyrazí domů. Cestu nám "zpestřují" motorkáři, které vylákalo teplé a suché počasí do klikaté silničky mezi Doksy a Liběchovem v počtu více než hojném. Předvádějí spoustu šancí jak rozbít hubu sobě i jiným a v jednu chvíli se jim to málem povede, když se v pravotočivé zatáčce v obci jeden takovej bezmozek rozhodne předjet auto a z protisměru vylítne druhej. Minou se ani ne o metr, jeden jel něco přes šedesát a druhej minimálně osmdesát. Škoda, zas mohlo bejt na silnici bezpečněji... Na posledním možném místě nás staví policejní hlídka. Doklady od vozu, doklady od přípojného vozíku, řidičák... hmmmm... zajímavé řešení zásuvky. Nooooo... víte, nám se to rozpadlo po cestě, tak abysme mohli dojet... No dobře... kam jedete? Tady za most, jak je ta loděnice. Aha, tak šťastnou cestu. A pak že neexistuje uznalý orgán !