Hubertus 2004

Tak jedu zase po roce na Hubertus. Loni se mi tam zalibilo, není už moc závodů, které se odehrávajií v tak pěkné přírodě. Ostatní vyráží až ráno, což se mi nechce, už třeba jenom proto, že bych musel vstávat tak v půl páté. Domluvil jsem se s částí Los Tragedos Technikos (snad prominou), takže jsem po druhé vyrazil do Prahy. Ve vlaku jsem seděl asi po dvou letech, snad poprvé u nás jsem jel v dvoupatráku. Shodou okolností jsem jel s Robinem a Fohlíkem, kteří měli taky kamsi namířeno (tipoval bych na Vysočinu a na Hanou). Opustil jsem je v Bubenči a pěšky stoupal do Dejvic. Po chvíli kličkování jsem našel to, co jsem hledal, červenou alfu s loděma na střeše. Posadím se a začnu si číst. Za nějakou chvíli se otevře v baráku nademnou okno a Jirka na mne křičí, že už o mě ví, že ho nemusím prozvánět. Pantomimou mu naznačím, že bych ho prozvonil, ale nikde poblíž není žádná veřejná budka, načež se Jirka zatváří nechápavě, pak chápavě a nakonec uchopí telefon, přijme hovor a zmizí zpět v okně. Když jsem asi v půlce novin, přikráčí Jirka s Lindou a můžeme jet. Akorát je poprosím, jestli by mi nezastavili někde u nějakého obchodu s potravinami. Aha... já jsem prý musel přijít okolo nějaké Delvity... No nic, beru nohy na ramena a jdu hledat. Najdu ji nakonec snadno, stačí jít proti proudu lidí nesoucích igelitky s příslušným nápisem. Nakoupím, frkám zpátky, nasednem a jedem. Cesta proběhne v klidu, jen v jednom místě přijíždíme k horizontu, kde je padesátka a než se doberu k řešení proč, Jirka dobržďuje za řadou aut. Za horizontem je přejezd... Chvíli mám svíravý pocit za krkem v očekávání dalšího přírůstku do řady, ten je naštěstí veden zkušeným a znalým řidičem, takže za horizont přijíždí pomalu. V lese pod Varama jsme po šesté odpoledne. Nejdřív jdu něco vyřídit, zapomněl jsem totiž vzít průkazky... Pak jdeme samozřejmě do hospody, resp. R*E*S*T*A*U*R*A*C*E, jak nás později poučí personál. Jídlo tady ovšem vaří výborné a v množství rozhodně větším než velkém. Nebudu nikomu nic nalhávat... nedojedl jsem to. Porce to byla jak pro Davida. Zavírají v devět (tedy jak pro koho, my jsme evidentně nebyli ti vyvolení), v půl desáté už jsem ležel ve spacíku a chtěl usnout. Chtěl... na verandě loděnice se bohužel usalašila mládež z Týna a bordel, který produkovali byl značný. Ve chvíli, kdy už jsem si říkal, že půjdu udělat prudivého souseda se naštěstí vynořil Láďa a ztepal své mlaďasy tak krásně, že už byl klid.

Buzení sluničkem je nepříjemné, ale rychlé. Ustupuji na parkoviště, kde už jsou naši. Odvážeme lodě, odneseme do stínu a jdeme se podívat ke trati. Možná je to jenom můj dojem, ale zdá se mi, že letos je tu víc vody, než loni a místama to docela teče. Potuluji se podél vody a čekám na kluky. Jako první připlave Tonda. Bohužel doslova. Prdnul se už ve druhé bráně, ještě dřív, než přijel k prvním vlnkám a teď pluje s lodí a pádlem dolů. Očividně ho to ale nedeprimuje, protože mi vesele zamával. Luboš už naštěstí dojel. Poflakuji se po břehu a ve stínu, protože začíná být pekelné vedro. Kajakáři se sypou jeden za druhým, pak i deblíři. Jíra přichází s návrhem, že bysme taky mohli na debla. Souhlasím, ale až zítra, dneska už je to moc narychlo. Z druhé jízdy registruji už jen oba naše kajakáře. Jak Luboš, tak Tonda dojedou. Po nezbytné přestávce jdeme na vodu my. Moc mi to nejde, potkávám se sám se sebou, mám zatuhlo v rukou i v hlavě... ble... Druhá jízdy je už o něco lepší, ale i tak nic moc. Asi budu mít s tou dvojkou letos problémy... Po závodě polehávám, odpočívám a závěrečnou fázi vyplňuji zahrádkařením. Tedy posezem v zahradním posezení. Dáme pár piv a jídlo. Zavírají v devět, což znamená, že za deset devět se už jenom sbírají půllitry. Trošku jsme se pohádali (někdo), nechali si naplnit igelitky lahváči (někdo) a pak jsme s Michalem uspořádali zbytku Plzně bojovku s během a stopováním. Vyhráli jsme. Zbytek večera jsme proseděli před loděnicí u ohýnku. Spaní mám na dnešek luxusní, spíme u tejnskech v obytné avii.

Ráno je nás v autě o něco míň než zvečera, ale to už je jinej příběh, kterej nikdo nezná a proto o něm nikdo nevypráví. Jdu se probrat k autu a podlabat ranního vietnama. Nějak překlimbám kajaky, proberu se až na závěr. Máme dneska jenom jedno želízko v ohni (tedy přesněji řečeno ve vodě). Luboš nějak nerozdejchal včerejší počasí a probděl za celou noc za občasného vyměšování z libovolných tělních otvorů. Teď leží s výrazem dávno zemřelého v autě a spí. Tonda se ho snaží nahradit ze všech sil a uspěje. Dojede. V kategorii deblů jdeme exhibovat my s Jírou. Debla máme půjčeného od rakovnickejch, poctivou skleněnku. Má jednu výhodu a jednu nevýhodu. Výhodou je, že když se do ní nemůžu vejít nohama, tak si tu palubu prostě trošku přizpůsobím, nevýhodu se ukazuje být menší vodotěsnost při zatápění. Ale co, padarenoj lošadi v zuba nesmatri, jak by řekli naši nejvýchodnější bratranci. Vyrážíme a hned v první protivodě pobavíme. Jíra totiž jaksi zapomíná, že nejede singla a hned za tyčkou strhává loď dolů. Aniž by jaksi počítal s tím, že za ním je ještě větší část lodi včetně mé maličkosti, takže mám co dělat, abych z toho vybruslil. Pak už to jde, jen nás mrzí, že to jedem čistě, tak omlátíme poslední tři brány. Na druhou jízdu též předepisuji výraznější finiš. Tonda v druhé jízdě kajaků na trati zabloudil a jednu bránu najížděl na několikrát, ale alespoň zaznamenal po Křivoklátě a včerejšku první dojetý závod. Naše druhá jízda na deblu měla opět komickou vložku, když jsem mezi bránami čtyři a pět nechtěně bacil Jíru hlavičkou pádla do hlavy a on chvíli přemýšlel co to vlastně provedl, že je trestán. Vrátil mi to v cílové rovince, kde nasadil poslušně finiš o úchvatné frekvenci. Mě chvíli trvalo, než jsem se promotal z poslední povody a než jsem se chytil do rytmu, ale pak jsme jeli jako vznášedlo. Výsledkově nic moc, ale pobavil jsem se. Následovala zase chvíle lenošení a nakonec singly. Jelo se mi mnohem líp než včera a výsledek podle toho i vypadal. Pěkně jel Michal, akorát ve druhé jízdě trošku zvrzal jednu kombinaci, na které nabral tři šťouchy, jinak to mohl mít načisto. Škoda. Po závodě se sbalíme, navážem lodě, naskáčem do půjčeného busíku a vyrazíme na východ.