37/2005                                            22.04.2006
1.NKZ Opava
Výsledky budou až budou...

Hláška víkendu: "No to asi těžko, protože já jsem z Prahy víc než ty!"


Není nad to, když máte na výběr z více možností. Třeba jakým autem pojedete na závody do Opavy. Já jsem vypadl z kola hned, Dejva jsme vyřadili jako druhého. Slávek opustil osudí v pátek kvůli nespravenému ložisku, Gory tentýž den navíc s potvrzením, že ty emise fakt nejdou vinou netěsnosti výfuku změřit. Černého Petra tedy dostal Piškot se svým Chevroletem Racer, který má sice prasklé čelní sklo, ale zato nejde vypnout topení. Ostatní tři auta (jsme za velevýpravu) už jela během dne, my co pracujeme si to nemůžeme dovolit. Slávek byl na loděnici nejdřív, protože to má nejdál, před čtvrtou, já jsem tam byl o půl hodiny později. Nejdůležitější člen výpravy, majitel vozu Piškot se přiřítil před pátou skryt oblakem prachu. Slávkův tatík komentoval způsob příjezdu slovy "asi jsem si měl na víkend připojistit dítě...". Sbalíme se, navážem kajaky (singla jsem poslal už včera s Peškovými) , natankujeme, dofoukneme kola (nevím na kolik, manometr nejde a foukám "by woko") a vyrazíme do Dolínku pro Goryho. Ten nás nezklame a už od začátku je značně nasrán, že se musí mačkat vzadu s Dejvem a dvoumetrovým "dítětem" Slávkem :-) Náladu mu zvedá Piškot, když jedinou jeho reakcí na naše oznámení, že mu ulítla poklice je lehce pozdvihnuté obočí a konstatování "stejně už musím koupit nový". Jedeme horem, přes Brandýs a pak po D11, po nově zprovozněném obchvatu Chlumce a pak na Pardubice. Ani nás to nemrzí, protože auto topí tak, že opravdu dost. Na předních sedačkách je v oblasti nohou asi plus šedesát, z čehož jsme odvaření a musí být neustále otevřená okna, jinak by došlo k uvaření za živa. Za Pardubicemi se na benzínce zásobíme lahváči (tedy jak kdo), bagetami a přeptáme se paní pumpové na cestu, protože jednou ze zbytečností, jež Piškot pokládá za zbytné je autoatlas.Za volant sedám já, protože toho má Piškot už dost, celý den jezdil po Praze, což je ve stávajícím hnusném počasí (jasno, plus dvaadvacet) dost na palici. V Litomyšli jíme v motorestu, není to tak špatné a obsluha je po počáteční neviditelnosti celkem rychlá. Dojíme, pokecáme s "velkým Jurou", který je na prášky z toho, že je devět a my nikde a vyrazíme. Už zmizely i poslední z loudalů, takže cesta ubíhá celkem svižně. Za Olomoucí sleduji odbočku na Opavu, ale mě se to moc nelíbí, ještě jsem tudy nejel. Jenže nemám autoatlas, tak se s kluky nepřu. Nakonec je to samozřejmě jiná cesta, než jsem měl původně na mysli, takže jedeme přes Opavu, což jsem neměl v úmyslu a strávíme v autě asi dvacet minut navrch. Před třičtvrtě na dvanáct dojíždíme do Žimrovic, což je trošku zázrak, protože jsem na posledních kilometrech vletěl asi osmdesát do soustavy děr v asfaltu hlubokých deset patnáct čísel a vytvářejících nevykličkovatelnou síť. Opadalo mi trochu skloviny ze zubů a probudil jsem spící členy posádky. Šli jsme ještě do hospody spláchnout prach dálek, čekali tu na nás už členové posádky Froňkovy fabie (+ Jíra). Za deset minut přišel odvolávací telefonát, takže zase většina zvedla kotvy, my jsme s Piškotem ještě dopili a pak jsme vyrazili taky. Ve dvou pokojích máme deset míst, na mne tak vyzbyla největší postel. Půjčil jsem si dvě karimatky a spacák a hodil to na ucho taky.

Ráno nás budí Láďa (Láďa!!!) ve třičtvrtě na osm. Pomalu se nasnídáme, balíme a odjíždíme na kanál do Opavy. Původní informace, že start je v deset je lehce nepravdivá. Start je v půl desáté, my po příjezdu už jen vidíme, jak se rozcházejí lidé po předjízdě. Kanál je postaven na jezu přehrazujícím Opavu. Odbočuje vlevo nad jezem, otevírá se dvěma stavidly, na závody bylo jedno otevřené úplně a vjíždělo se skrz něj a druhé napůl. Vtok je hned jakýmsi prvním skokem, z bazénku vytéká voda druhým, už rovnoběžně s řekou. Pak následuje více než stometrová klidnější pasáž a na závěr je poslední skok, kde proudnice (asi) kvůli zpomalení zakličkuje. Je to taky asi jediné místo (pominu-li skoky), kde je proudnice zřetelná, jinak se voda mele tam a zpátky a kde nic tu nic. Kanál se taky odshora dolů zužuje a dole má jen něco okolo čtyř metrů. Singly startují první, takže jdu první na vodu, stihnu ještě odsledovat Jíru, an dává na voleji na druhé bráně šťoucha, asi aby udělal zadost tradici. Intervaly jsou minutové a za necelou půlhodinu jdu na vodu já, následován Michalem. Jízda se mi moc nezdá, to ještě netuším, že přijdou horší chvilky. Jsem nejspíš nejtěžším účastníkem kategorie C1, jako jeden z mála pořád se čtyřmetrovou lodí a ani moje singlířské umění (cože?) tomu moc nepřidává. S vodou se spíš peru, ať otočím loď kamkoliv, všude jedu do kopce, pořád něco z boku teče na palubu, než vyjedu lodí z vracáku, jsem už špičkou v dalším vracáku, bouchám na skocích zadkem... Do desítky, což je povoda kdesi ve vracáku se vracím. Dolů přijedu utahaný, aniž bych loď někde (kromě úvodního voleje) rozjel. Michal taky není moc spokojený. Patrikovi v žertu doporučuju, aby si reklamu příště nalepil na dno, to že lidi uvidí častěji (eskymáček...). Což se mi vymstí ve druhé jízdě, protože já ukážu dno divákům hned mezi trojkou a čtyřkou a pak znovu mezi desítkou a jedenáctkou, v obou případech tam spadnu za přesrukou na skoro klidné vodě. Navíc jsem rozhozený jako kupka hnoje, takže mám pět šťouchů :-/ No, tenhle víkend se závodit holt nebude, no... V jedenáct mám volno, beru kameru, kraťasy a sluneční brýle a jdu na první bazének točit naše kajakáře. Podobné problémy jako jsem popisoval nemám jenom já, rozdíl je jen v tom, že ostatní se s tím dokáží poprat lépe :-) Gory jede opravdu slušně, Piškot taky celkem dobře, s Láďou, Dejvem a Slávkem je to slabší, hlavně Láďa je na tom špatně. Robin s Fíďou vysloveně excelují, oba skončí při výjezdu z trojky ve válečku pod vtokem a chvíli tam stráví. Luboš taky nejede nic moc a vrací se. Naopak Tonda jede svojí zatím životní jízdu. Mezi pozitiva počítám i to, že přestože neustál nakopnutí ve druhém skoku a zvrhnul se, tak vyeskymoval a nezabalil to a dojel zbytek tratě bez šťouchu, plynule, skoro ideální stopou a chvílemi i pádloval :-) Na finále to sice nestačilo, ale dal i s tím eskymákem Luboše, Robina a Fíďu. Jelikož jsem tu poprvé, koukám jak, kde a co, vody teče asi víc než tu teče normálně, na konci kanálu přetéká přes dělící hráz, bazének je také po okraj. Skoky nejsou jednoduché, lidi tu nemají evidentně natrénováno, protivody pod skoky jdou bez problémů proskočit na povodu (a nejedne závodník či závodnice toho využívá). Celkově mi to trochu připomíná francouzský Orthez, ale bude chtít ještě nějaký čas vývoje, dolaďování, aby se všechno usadilo tam, kam má a odstranila se potenciálně nebezpečná místa, jako je mezera mezi překážkou z gum a šutrem hrázky, kde skončil jeden kajakář. Naskočil shora do levého vracáku, nakoplo ho to a zvrhlo. Eskymák se mu napoprvé nepovedl a voda ho nasunula do oné mezery, kde se loď zašprajcla. Nahoru nemohla proti proudu, dolů se neprocpala, pádlo na eskymáka nebylo dát kam, takže následovala krysa. Jenže ze sebe sice skopal loď, ale pořád tam zůstal zacvaklý hlavou dolů, od pasu nahoru, teď vlastně dolů pod hladinou a jenom mrskal do vzduchu nohama. Zpětně to vypadá jako legrace, ale všem zatrnulo, naštěstí to místo bylo přístupné a nešťastníka hned osvobodil rozhočí, který seděl přímo u hrázky. Akorát u toho snad pozbyl mobilu.Po závodě jedem zpátky do Žimrovic, kouknem na budulínky, jak trénují na Žimrovické trati (je moc pěkná voda), usalašíme se v ubytovně, skoukneme kus „Posledního Mohykána“ s Marvanem ve dvojroli a vyrazíme zpět do Opavy na jídlo a na večerní program. Jíme v pizzerii kdesi v centru, přímo proti nějakému kostelu svázanému do lešení. Po večeři se přesunujeme do Astronu, kde už je většina závodníků kousek odtud je tělocvična, kde velká část startovního pole spí. Astron najdeme po dvou doptáních u domorodců. Šlo by to jednodušeji, ale to by mi musel Jarin nebo Jírec říct, že to je hospoda, kde jsme strávili asi před pěti lety s kolegou z práce náročný srpnový večer. Byli jsme tu na služebce a kus odtud jsem předtím platil pokutu za vjezd do zákazu vjezdu :-D Řidiče večera se ujímá Gory, přiveze nás, odveze... Opava je hezké město, i večer. Lišky tu nedávají dobrou noc. To zvířátko, co jsme s Gorym viděli, bylo menší, šedivé s ocasem a vůbec se nebálo při POTKANí...

Jeden Jožka (zkratka J) je jednotka prudu. Toto množství prudění je nutno vynaložit, abych já, jako jediný singlíř dostal včas z ubytovny čtyři kajakáře, kteří jedou až odpoledne a tolik nepospíchají. Pro běžný život je tato jednotka zbytečně veliká a měří se deciJožcích (dJ) a centiJožcích (cJ). Na kanál jsme přijeli, když končila porada, ale to zas tak nevadí. Trať se oproti včerejšku změnila dost, řekl bych, že je o něco plynulejší a logičtější, ale na konci stavitel Ruda rozsypal pět branek na dvaceti metrech. Je to v nejužším místě, uprostřed je šutr, pod ním protivoda, tři metry pod protivodou ve vracáku povoda, pět metrů pod ní protivoda ve vracáčku nalevo a v závěrečném skoku dvě povody. Tak ti teda Rudolfe moc děkuju... Sluníčko začíná zase pálit a dosmažovat to, co nestihlo včera, takže se před ním schovám do gumy a jdu si prohlédnout trať. Jako první startující mi ji předvede Jíra, místy jede skoro po břehu (ale pěkně!), mám se na co těšit. Zajímavé je to taky na začátku, kde je potřeba naskočit z řeky do bazénku úplně u levé zdi, kus pod stavidlem je vlevo protivoda. A aby té levé nebylo dost, chvílemi odtamtud přitéká voda, občas se to zamele... Samozřejmě tam taky při závodě vystřihnu eskymáčka... Asi jako jediný jezdím pětku na erku, z trojky se totiž vyjíždí na druhou stranu proudu (?) do povody, pak se vrací zpět těsně nad zlom skoku z úvodního bazénku dolů do pětky a skokem doprava do protivody. Jak se znám, tak bych se v pětce točil se špicí ve vodě a tak :-/ Cestou dolů obouchám, co jde (asi pět nebo šest šťouchů), v dvou skocích beru zadkem a posledních pár metrů se v bránách točím jak čamrda a bejt rychlejší, tak si najedu na vlastní zadek. Aspoň že Michal s Patrikem jedou dobře, Michala vidím jen dole, protože startuje hned za mnou, Paťase na celé trati. Druhou jízdu jede Jíra taky pěkně, jenom ve čtrnáctce kousne loď víc než chtěl, což ho stojí vteřinky. Já odjedu s jedním šťouchem a jedním půleskymákem. Taky mne trochu vyděsilo rozhraní na druhém skoku. Nemůžu přijít na to, jak to jezdit, buď hodně podjíždím, nebo se mě voda snaží přehodit přes prdel. Nepřehodí mne jen díky mojí váze a relativní blízkosti dna, jezdit tu týden, tak mám zkráceno. Aspoň se dostávám ve výsledcích před Patrika (uf, ufff....), který nasbírá stejně šťouchů jako já v první jízdě. Mám odzávoděno, půjčuji si od Vaška Břízů kleště a jdu dráždit auto. Zkusím udělat něco, aby pořád netopilo. Se Slávkovou pomocí se v tom vrtám asi půl hodiny, kluci jdou potom na start a já vyrazím na zkušební jízdu. Na kraji Opavy dotankuji a vyrazím do nejbližší vsi (Vávrovice) a zpátky. Zdá se mi, že to topí míň, ale otázka, co to bude dělat, až pojedeme naostro. Když přijedu, velcí už mají po první jízdě a na start jdou kadeti. Tonda nezopakuje svůj včerejší výkon, ve druhém skoku se sice nezvrhne, ale na druhou stranu udělá všechno proto, aby se nedostal do vracáku, takže rovnou prohučí osmičku. Naopak Luboš jede líp než včera. Daří se celkem i Láďovi (na rozdíl od soboty), Piškotovi a Gorcovi, ačkoliv včerejší čtvrtá pozice mezi dvojkami to nebyla :-) Spokojeností září Slávek, který se poprvé dostal na NKZ do finále. Zbytek finále neudělal. Loď jsem poslal hned po závodě s Peškovic transitem domů. Ještě se zbavíme Gorce, který pro zpáteční cestu přestoupil k Roudnickým. Zbývá nám tak místo pro Slávkovu přítulkyni, která je z Nového Jičína. Po třetí hodině se jdemem mrknout na výsledky a vyrazíme domů. Přes Nový Jičín, a na dálnici. Před Olomoucí ještě musíme převázat pádla a utáhnout lodě, nějak jsme to flákli. Přitom nás mijí Vlašák a Vaňci. Před Brnem pro změnu míjíme Boha s Luďkem. Hned využijeme nové info tabule, které nás varují před prudkým deštěm. A taky že jo. Vítáme každé zpomalení, protože můžeme víc otevřít okna bez nebezpečí, že nás průvan vytáhne ven a hukot nám zatluče uši do hlavy. Auto totiž topí stejně jako cestou sem, vlastně ještě víc, protože dálnice a větší rychlost a tak. Alespoň nezmrzneme jako motorkáři. Snažíme se taky zabavit jak se dá, takže časem na nás Nosánek i ten jazyk vyplázne (když je předjíždíme popáté) :-))) Sto kilometrů před Prahou střídám Piškota a dovezu se až domů, Praha je naštěstí v pohodě, ještě není ta správná víkendová sezóna. Slávka vyhodíme na nádraží, aby to potom nebylo moc natěsno. U Dejva zapomínám opět Milanovy kazetky z Kamenice, které jsem si půjčil na stažení. Moc mi to ale nevadí, protože jsem Dejvovu kameru nechal u Piškota v autě. Zase na druhou stranu mám doma Goryho spacák, ó já se mám!

Jožka