Budějice

Sezóna bez účasti v letních Budějkách? Nemyslitelné! I kdybych tam měl plavat bez lodě... Takže v pátek v šest ráno návrat z dovolené (po dvanácti hodiínách za volantem), dvě hoďky spánku - nespánku v dopoledním vedru a pak už přípravy. Kluci se během mé nepřítomnosti rozřadili, takže jsem mohl už jenom přijet na kanál, dvakrát si s Pavlíkem a Andulkou sjet kanál, čemuž jsem oficiálně říkal trénink, ale ve skutečnosti jsem se potřebovat taky trochu povozit :-) a zbytek už se zařídíl skoro sám. Osádka auta mezitím nasadila konstrukci na vlek, začali navazovat... moment, co tady dělá ten druhý singl? Kdo si ho od Koníka půjčuje? Ne, to snad není možné... sám velký Koník jede na závody :-) Prý byl ve čtvrtek na pár minut na vodě a uznal se za schopného přežít závody. No jo, vedro už je i Koňům :-D Vyrazíme před šestou a před devátou dojíždíme v klidu na kanál, chvíli po nás dorazí Milan s další částí výpravy. Zaplujeme do osvěžny na osvěžení, mraky sice putují, ale zatím déšť nestál za řeč, takže musíme chladit vnitřně. Spát jdu o půlnoci, mám toho za sebou dost. Zapikoluji se pod širák k vleku, ale velice rychle odtamtud zmizím do počtárny k Jahodovi , kde je sice dusno, ale zase tam neštípou komáři.

A k ránu začalo pršet a já měl auto zamčené a Sokol s Gorym a Slávkem měli uvnitř spacáky... Gory se Slávkem zapluli pod vlečňák, Sokol zneužil toalety... No, alespoň se snažili najít na celé té taškařici něco pozitivního, spali ve futrálech na lodě, takže jim promokly futrály, nikoliv spacáky. Po poradě a předjízdě nainstaluji startovní semafor a jdu se chystat na závod. Trať je nezajímavá, lehká s vyjímkou dvou přesazů. Což mi ovšem nebrání udělat na trati hned troje hodiny. No jo, no, nějak není síla... Jsem to vzal s tím tréninkem trochu z kopce, navíc jsem se poslední týden pouze válel a žral... Ostatní jedou tak nějak to, co mají, vidím jen Michala nahoře, Patrik jede chvíli po mě a pak shlédnu dole Koníka. Ve výsledku to znamená, že jsem z našich poslední. Do druhé jízdy to trochu našlápnu, ale jedněm hodinám se stejně neubráním. Pocitově o dost lepší, výsledkově už to tak slavné není. Jdu akorát před Patrika, Koník se ubrání :-) Hodinovou přestávku využijeme s Koněm k tomu, že sjedeme do města pro kanoe, na kterých jeli naši na začátku měsíce vodu, slíbil jsem, že je přivezu. Potom vyrazím pro noviny do Globusu a na pozdní oběd k Carovi. Během oběda se spustí lijavec, s přestávkami trvá víc než hodinu, takže přijedu (nechám se přivézt) až po závodě. A mám mokré auto. Nechal jsem otevřená okna a neřekl ostatním, kde jsou klíčky, bez kterých ta okna nevytáhnou. No, mít všechno v elektrice není vždycky výhra :-) Začíná stavba tratě na zítřek, Stavitelem je Kuba Pruher, takže o zábavu bude postaráno. V loděnici se montuje aparatura, radio Kiss si tu chce nacvičit hudební vystoupení před WAVE 2006. Pouštějí strašný sračky a hlavně strašně nahlas. Chvíli to vydržím venku, ale pak se musím nasunout do hospody, kde se alespoň navzájem slyšíme. Večer tak ubíhá. Až do jedenácti, kdy venku banda blbů ze sídliště přitáhnuvší za tuc-tucem začne rvačku ve stylu "nečum, tady máš jednu" a "šest na jednoho"). Odnesou to kluci z Tábora rozbitou hlavou (blízké setkání třetího druhu s půllitrem) a namláceným obličejem. Poté, co vyběhnem z hospody a trochu vyrovnáme počty hovada vyklízejí pole. Vzápětí přijíždí sanitka a policajti. Kluci jedou na vyšetření a hovada, co neprošla sítem pánů s kuklama na hlavě na policejní stanici.

Po dlouhé noci přihází dlouhé ráno. Předjízda, na kterou se preventivně nahlásili všichni naši mladí. Chumel lidí u břehu sleduje jak si poradí s výtvorem Mistra. Trať tradičně hůře vypadá, než se zajíždí. Po nějakých úpravách to bude v pohodě. Na schvalování jsem nebyl, oni si už poradí beze mne, jdu radši na snídani. Pořadí kategorií je civilizované, debly a kajaky první. Vezmu foťák a fotím, chvíli na šlajsně, chvíli u lávky. Tam taky vidím naše žactvo. Tonda první jízdu tradičně zhnojí (a z tradičních důvodů), Luboš to naopak vysmrkne ve velkém stylu. Zrajeme, zrajeme... Je zase nechutné vedro, tak se schovávám ve stínu u startu, kde odsleduju i druhou jíízdu. Kombinace tu je zajímavá, od startu závodník vyrazí do brány číslo jedna, vlásenky, jede se zprava doleva a dvojka protivoda je hned vpravo ve vracáku. Skoro všichni to jezdí napřímo, moc se mi do toho nechce. Hned na levé straně vlny je totiž povoda trojka, takže pokud bych se nestočil z vlásenky do protivody, mám velkou šanci bacit rovnou do trojky, ať už zády nebo lodí. Pár lidem se to taky povede. Pár lidí to taky zajíždí napřímo, mimojiné Kofy, který nevychytal první jízdu a teď už jede jen "pro pocit". Škoda toho vracení v první jízdě. Luboš pro změnu jistí výsledek z první jízdy třemi šťouchy na prvních třech branách, dál už pokračuje normálně. Po přestávce přichází čas na nás. Jsem asi jediný, kdo jede v první bráně na švengli. Moc mi to nejde, je to pomalé, utahané, není šťáva. Sice to zajíždím jak chci, ale umírám u toho. Dole, tam kde už teoreticky o nic nejde pak přijde zlatý hřeb. Pod hoblíkem je na prravé straně ve vracáku proti voda, abych to vůbec utočil, najíždím těsně kolem hrázky, hrábnu si tam napřesruku a ještě se u toho předkloním, abych dosáhl co nejdále. Následuje rána jak z děla, málem přetrhnu kurty a odsypu si ospalky z očí... Vedle hrázky byl ještě kámen těsně pod hladinou a já ho trefil přímo na komoru. Loď skočí zpátky do proudu a navíc se u toho prdnu. Než vyeskymuju, jsem pod osmnáctkou, hmmm... Ve světle mojí sázky s Patrikem to nebyl zrovna šťastný zásah. Loď je asi o centimetr kratší a špička se nerozsekala jen proto, že celou energii nárazu pobrala bytelná kovová výztuha ve špičce. I tak tam je díra. Klušu nahoru podívat se na Patrika, jede fakt pěkně, je vidět, že motivace funguje :-) Ve výsledku je z toho 26 vteřin v jeho prospěch. Mno... Do druhé jízdy jdu s tím, že teď už jde o všechno, švengli v jedničce si odpouštím, škrábnu ale bokem v pětce a úplně se zastavím, před sedmnáctkou jedu úplně stejně (jsem nepoučitelnej), jenom v poslední chvíli stihnu jít do záklonu, takže šutr jen přelíznu. Patrik jede stejně jako v první jízdě, jen v kolovadle si nepohlídá špičku a málem prosviští následnou vlásenku z druhé strany. Naštěstí se může vrátit. Takže asi ahoj... Taky že jo, stáhnul jsem jenom deset vteřin. No a... do konce prázdnin musím tomu smrkáčovi říkat "pane" :-))))))) Po závodě poklidíme, navážeme lodě i s našimi dvěma turistickými kanoemi na vlek, nahňácáme auto bágly, rozloučíme se a vyrazíme. Cesta poklidná, aut moc není a v osm jsme už na kanále. Vyklidíme, uložíme, nabrat benál a hajdy domů. Přitom si uvědomím, že jsem nesmáznul v hospodě v Budějkách svůj účet. A sakra...

Jožka