MČR žáků Žimrovice

Opava, Kroměříž, Zábřeh, Vír... No, když už jsem byl letos na Moravě čtyřikrát, proč tam nevyrazit popáté, že? Tentokrát jen na krátkou zdvořilostní návštěvu, v Žimrovicích se jede žákovské mistrovství a sjezdy my nepěstujem (i když s nimi starší kluci žáky strašili...), takže v sobotu zase domů. Singlíři vyrazili už během poledne, my co budujeme kapitalismus méně efektivněji a tedy déle máme spicha na kanále na pátou. Jsem tam vyhozen o něco dříve, takže na vlek, který tam je připraven už od včerejška navazujeme s Tondou a Lubošem lodě. Není tak úplně bez nebezpečí, o čemž se přesvědčil Tonda, který při stahování gumcukem nějak vyskočil podvěs (a nikdo nechápe jak), takže si shodil dvě lodě přímo na palici, což mu vyneslo nejspíš bouli a určitě hvězdičky za bílého dne. Po páté přijíždí Milan s půjčeným busíkem, naskáčem dovnitř, rozloučíme se s těmi, kterých se už žákovská mistrovství netýkají a po půl šesté vyrazíme. Po třech kilometrech zvoní Milanovi telefon. Kluci se ptají, jestli ten můj malý batúžek nepotřebuji... Vzhledem k tomu, že auto si musí řídit stejně Milan sám, tak ne, ale úmysl to rozhodně nebyl. Trasu přes D1 jsem zavrhl hned na začátku, jedeme s vlekem a to dobrodiní větší rychlosti stejně nevyužijeme, navíc se tam dějí poslední dobou zajímavé věci, vyvrcholilo to rumunskou cisternou s palmovým olejem, který šůrují z asfaltu druhý den a pořád nic. Navíc jsem na kanál přijel z Prahy a u Tesca byla bouračka, takže auta která chtěla jet na Hradec Králové stála až u odbočky z dálnice na Líbeznice... Na D11 taky hlásili nějakou bouračku a kolonu... Doba vymknuta z kloubů šílí... Jedeme přes Brandýs, po staré hradecké a z Chlumce přes Pardubice, na rozdíl naší cesty na NKZ vedeni dobrotivou fialovou čarou na displeji GPSky. Jenom ji musím občas korigovat, prptože se mne snaží už od Mohelnice vlákat do kopců a tam se mi vůbec nechce. Stavíme v Litomyšli na benzínce a připadáme si jako doma, hned za ní je totiž fabrika, kde se vyrábí skelná tkanina a příjezdová cesta k ní je lehce obsypána skleněnými vlákny, které se ve světle pouličních lamp lesknou jako sklo. Jakpak to asi uklízí? Že by jednou za čas polili cestu polyesterem a vytvrdnutou desku potom rozřezali a prodávali jako střešní krytinu? Pře Lipníkem nad Bečvou se dostaneme do kolony taky, silnice odtud až do Hranic je zúžená, frézuje se a pokládá nový povrch. Ztratíme tu asi dvacet minut, zpestřené pokusem Milanova PDAčka spárovat se přes Bluetooth s nějakým PDAčkem v sousedním XEDOSu. Pánové koukají na displej svého přístroje, který po nich chce heslo k Milanovu PDAčku dost vyjeveně. My se docela bavíme a držíme si (zejména díky výšce Ducata) nadhled :-) Pak už cesta zase docela utíká, Bělotín, Fulnek, Odry a za chvíli jsme tam. Je třičvrtě na dvanáct, není žádné vedro, takže zbaběle odebírám Adamovi moji bundu, na které v autě klimbal a teď se do ní rozespale snažil obléknout :-) Parkovat by se mělo jen na louce, ale už si pořádně nepamatuji jak se tam jede, jen vím, že to je docela kros, tak se rozhodujeme zůstat tady, ostatní jdou postavit bydlení na druhou stranu přes lávku, já se vyspím u auta. Předtím ještě skáknu na jedno trojpivo, abych spláchl prach cest. Kecáme tam asi do půl druhé, než zavřou. Spím na trávníku mezi parkovištěm a řekou, povede se mi najít vhodný ďolík, takže ležím jako v křesílku. Jelikož můj spacík podlehl napůl zkáze a rezervní jsou buď do deseti stupňů nebo nad deset piv, mám půjčený spešl do mínus šestadvaceti, takže spím v kraťasech a zpola venku.

Spánek byl vydatný, leč nepříliš dlouhý, po sedmé jsem byl probuzen a požádán, abych zmizel. Sedám tedy do auta, protože ani nevím kde a jaký stan má Milan a přemístím Fiata na druhou stranu. Samozřejmě dojedu až do Hradce, protože nenajdu odbočku. Respektive najdu, ale do čističky přece nepojedu, ne? Na druhý pokus se zadaří, sešplhám na louku a najdu Milana, an kráčí do stanu po provedení ranní úlevy. Fajn, zaparkuji ke stanům, posnídám a jdu bafuňařit. Porada, vyzvednutí čísel a tak... Denní program je zajímavý. Jelikož voda půjde až v půl desáté, je předjízda v deset, start závodu v půl jedenácté. Času dost, ještě dohlašuji kluky na hlídky. Procházíme trať, pro jistotu dvakrát. První startují singlíři. Michal jede pěkně, je po první jízdě druhý, s Patrikem je to slabší. V babách zástupce nemáme, takže čekáme na druhou jízdu. Tu Michal zopakoval, ale bohužel něco přidal. Tři šťouchy jsou strašně moc, takže se ořed něj dostává Pytláče. Vítěží Božek z Olomouce, celkem s přehledem a o vlak. Patrik končí šestý. Škoda, ale placka je samozřejmě placka. Přestávka se nekoná, vody a času není nazbyt, takže pokračují hned kajakáři, první jedou mladší. Adam příjemně překvapuje, dá tři šťouchy, ale jinak jede bez zaváhání a mezi mladšími je po první jízdě desátý, což je pro něj nádhera. Tonda naproti tomu jede na zabití. Sice pádluje na začátku jako drak, ale jinak dělá všechno to, co měl zakázané, cpe se do bran tak, že místo pádlování musí čekat, špatně najíždí protivody, staví loď na zadek a šťouchá, jeden přesaz jede na erku místo napřímo a hned v následující povodě svoje dílo korunuje tím, že si zběsilým a zmatečným pohybem pádla obhazuje tyčku, takže má za padesát. Luboš jede líp, ale je znát, že tohle není jeho šálek kávy. Trať je hodně o pádlování a je taky celkem dlouhá, dole už je znát, že nestíhá s rukama, podjíždí protivody a v posledním přesazu, který jede na kontra dá zbytečného šťoucha. Je z toho nakonec šesté místo po první jízdě. Kluky na deblu jsem neviděl, ale zhnojili to úplně nahoře, kde něco Patrik pros*al a museli se vracet. Kajakáři dostali pokyny nebo rovnou kartáč (Tonda) a šlo se do druhých jízd. Adam nezklamal, protože pětku protivodu prohučel na povodu, takže už moc nevnímal, přesaz uprostřed trati projel - neprojel, tyčka mu šla z jiné strany helmy, než měla, aniž si toho všiml... Tak to bychom měli :-/ Tonda jede konečně trochu normálně a i tu nejtěžší kombinaci jede asi nejrychleji ze všech, co jsem zatím viděl. Nějak je dát s Adamem dohromady... Luboš moc dojem z první jízdy nevylepšil, něco zlepšil, něco zhnojil, takže nula od nuly pošla. Jsou z toho ruce vytahané ke kolenům, nepřítomný, ztrhaný výraz ve tváři a sedmé místo celkově, od vítěze (Jarda Strnad) dostal deset vteřin na jízdu, od pátého (Tomáš Abrahámů) asi tři. Deblíře jsem už neviděl, ale vzhledem k první jízdě už stejně nebylo co řešit. Následovala přestávka a hlídky. Ty se jedou tak, že všechny kategorie pojedou první jízdu a pak teprve druhou. S Michalem a Patrikem jede na singlu Luboš, byl na tom ve čtvrtek poprvé (podruhé?) v životě. Jízda podle toho vypadá, jede opatrně, soustředěně a singlíři specialisti na něj čekají před cílem. Kajakovou jede pro změnu jede s kajakáři Michal, který je na tom s kajakem stejně jako Luboš se singlem. Jeden list mu evidentně přebývá, ale pere se s tím statečně :-) Moc mu to neulehčuje před ním jedoucí Tonda, který namlátí snad čtyři brány, takže má chvílemi docela rozhoupáno. Po půl čtvrté je dojeto a rozhodnuto, kajaková hlídka je osmá, singlová třetí. Pořadatelcové uklízejí trať, aby připravili všechno pro krátký sjezd a my čekáme na vyhlášení, které má být v pět. O něco se zpozdí a zárověň protáhne, protože je také vyhlášením celkových výsledků Českého Poháru žáků, kde skončil Michal třetí, Patrik a Luboš tuším šestí. Mezitím navážeme lodě, stany už jsou sbaleny a po půl sedmé konečně přichází okamžik odjezdu. Zamáváme, nasedáme a vyrážíme na dlouhou cestu do civilizace. Hodláme po cestě natankovat a někde se najíst. První se povede, ale chytit otevřený motorest je těžší, než se zdálo. Do Olomouce nic (to už je tma), do Mohelnice taky nic (a jeden jsme zkusili), u Moravské Třebové taky nic... Až dál v Čechách se najdou, ale to už závodníci spí a rozhodneme se je nebudit. Až za Hradcem zastavíme a požereme nějaké chleby a hned pokračujeme (je totiž pokročilá noční doba). Na loděnici přijíždíme v půl jedné a hned se mi podaří spustit alarm (někdo něco měnil?). Doma jsem v jednu. Krásný čas. A letošní závodní sezóna pro mne skončila. Už jenom dorosťák, ten se mne netýká a Třebechovice... a to nejsou závody, ale společenská událost, ne? :-)

Jožka