Třebechovice

Sbalit lodě, kempinkové stolky, bágly a tradá do Třebechovic na poslední závody sezóny. Vyjíždíme dost pozdě, takže máme na jednu stranu volnější silnice, na stranu druhou přistaneme v Hradci na loděnici až o půl deváté. Samozřejmě s nezbytnou kličkou, protože ani to, že už si konečně pamatuji, že loděnice je u výpadovky na Ostravu mi nezabraňuje jet na Olomouc. Ale co, hlavně když nakonec praská oheň, pivo teče, buřty se pálí, písně pějí a řeči vedou... Babí léto je v plném a neutuchajícím proudu, takže spíme venku.

Budíček je po osmé a musíme pryč, jezdit někam s kajakářema, notabene ještě nenhlášenejma je pruda... Za chvíli jsme už na místě, kajakáři se jdou dohlašovat a dělat bafíky bafíky. Porada a předjízda už jsou minulostí, ale vůbec nás to netrápí, žádnou z branek nepostavili tak, abych musel bokem napřesruku do válce a i bez nás se dohodli, že dospělí nemusí mít helmu a vestu, takže žádná křeč. Odvazujeme lodě, kajakáři startují, já roztahuji kempinkové nářadí, dávám první grogy a tak. Nakonec se samovolně utvoří chumel popíjející víno, lahváče, kradoucí Fohlíkovi a Dejvovi nějaké pochutiny. Sluníčko svítí, tekutiny tečou, kecy se kecaj, prostředí se zkulturňuje (i vázu s kytičkou jsme měli!) a vůbec je úroveň zábavy tak vysoko že ples ve vídeňské Opeře je proti nám bohapustou barbarskou žranící. Není tak divu, že k závodu samotnému se mi moc nechce. Zvlášť druhá jízda je vypečená, moc nescházelo a byl letmý start... Na jízdách je znát, že jsem v září dělal úplný ho*no, dojel jsem s jazykem na vestě a k únavě přispělo i to, že jsem na trati strávil dlouhý čas. Naštěstí jsem asi vypadal natolik špatně, že ani jeden z těch dvou zjevných šťouchů mi nebyl rozhodčími napsán. Nakonec je z toho umístění kdesi na konci prvního papíru, od Jírce i Koníka jsem dostal kotel a mít napsané šťouchy, tak jsem dostal i od Gorce. Před pátou opustíme veselou společnost u obdélníkového stolu a vyrazíme do Třebechovic. Naše několikaleté působení v Krňovicích asi definitivně skončilo, protože naši dosavadní hospododárci změnili působiště a současná nájemkyně k nám zaujala natolik nepřátelský postoj, že si radši vyjednala na tento víkend svatbu, takže ani prý nemáme chodit. Jdeme tedy do města, v první hospodě se nechytáme, jelikož jim právě přijely dva autobusy a nestíhají. Nakonec dojdem až za náměstí a upíchneme se Na roli. V předzahrádce. Přes průse*ové zkušenosti z letošního Zábřehu beru na milost Holbu, nakonec to projde. Jídlo taky není špatné a zábava taky ne. Fohlík nám ukáže svůj trik se syrovým vejcem, což nás složí pod stůl a servírku zmrazí, že se jen zmůže na pád čelisti a mumlání "štípněte mě". Po setmění na naši počest město Třebechovice uspořádalo moc pěkný ohňostroj. Aby si místní obyvatelé nestěžovali, tak to celé městský úřad skryl za oslavu výročí udělení vlajky Třebechovicům, ale to nám na náladě nic neubralo. Rachejtle byly opravdu pěkné. Děkujem :-) Po jedenácté zavřeli a my se přesunuli do Countryclubu, kde byl zbytek naší bandy. Tady bylo taky veselo. Aby ukázali místním, že taky nejsme žádná máčka, uspořádali kluci burákostroj. Skoupili v lokále všechny buráky a převážná většina se jich ocitla na chvíli ve vzduchu a pak natrvalo na zemi. Tedy, natrvalo ne, po zavíračce to zase museli zamést ;-) Vytrvalci pokračovali, já zamířil do slípotic, roztáhl jsem si spacík před autem a za dvě hodiny skoro usnul.

Třebechovice? Tak to bude asi v neděli zataženo, ne? Ale jo... Vytrval jsem ve spacáku až do devíti, i když mi jezdily deset čísel za hlavou auta a od sedmi vedl bujaré dialogy večer si na hluk stěžující Vašek Brožů. Čaj, párek, rozlepit oči... Sledovat závod, konverzovat, provádět naschvály... Kožakáři jezdí, občas mraky zhoustnou a dešti už visí nožičky, ale zatím se to drží. Pršet začne až na singly. Jak jinak. Trať se od té včerejší liší, ale nějak nemohu přijít na to čím, naštěstí je to všem jedno. První jízda se šťouchem, druhá čistě. V obou hnán Milanem jako nadmutá koza, přijeli z Olomouce, kde se včera účastnili veteránského mistrovství. A přivezli placky. Zase je to někde na konci prvního papíru. Jírec využívá mé lenosti zjistit jak dopadly naše letošní vzájemné souboje a tvrdí, že jsem prohrál čtyři dva. Asi to tak bude, tak mu gratuluju :-) Balíme náš cirkus, závod končí, nalejzáme do auta a mizíme zbaběle domů. Dejv s Koníkem pospávají, já si klimbnu jenom občas a na chvíli. Přeci jen jako řidič mám své povinnosti. Zdrží nás popjíždějící kolona, mezi Chlumcem a Odřepsy nabíráme určitě třicet, čtyřicet minut. Na loděnici jsme okolo půl sedmé. A bez mojí průkazky, která zůstala na zimu deponována v Třebechovicích...

Jožka