Minulý víkend se v Praze jel 3. a 4. závod Českého Poháru ve vodním slalomu. V následujících odstavcích se dozvíte, jak to tak nějak probíhalo z pohledu nezávodícího závodníka našeho oddílu.
Sobotní trať byla nebyla na první pohled příliš složitá, všechny kombinace byly celkem jasné a nebylo na průjezdech, co vymýšlet a koumat nějaké záludnosti. Obecně platná věc, že jakmile chybujete na jedné brance, tak se s vámi chyba veze dalších X branek, ne-li do cíle, mně osobně přijde v Troji ještě zřetelnější. Nejinak tomu bylo i právě na této trati, a tak bylo celkem jasné, že komu se povede udržet se co nejblíž optimální stopě, ten bude mít s průjezdy nejméně problémů, zatímco komu to někde ustřelí, bude mít hodně práce s návratem do stopy a do tempa. Dvě povodné branky na trati byly postavené na "erku". První byla hned v úvodní kombinaci 3. povod právě tou poslední, kde se závodník musel otočit ve vracáku a přejet přes vlnu do protivodky na druhé straně. Pro ty z vás, co Troju znáte a trať jste neviděli, připojím takovou amatérskou skicu obou tratí. Druhá erka už tak jasná nebyla, ale pro většinu kajakářů a levorukých singlířů bylo rozhodně jistější volit právě tento průjezd. Na závěr ještě poznámka že trať byla velmi dlouhá, pod lávkou po dvou protivodách skoro rovná, takže cílová rovinka byla prakticky od poslední povody přesně pod "Žehličkou" až k betonové obrubě na levém břehu, to je počítám tak 50m určitě.
Stejně jako ve Veltrusech před týdnem, i v Praze se mně a Kofymu dostalo možnosti jet měřenou předjízdu. Stejně jako ve Veltrusech jsem se předvedl jako naprosté kopyto, v první jízdě jsem opět vymrzl na startu a když jsem nahromadil někde kolem branky 10 už několikátou chybu, která mě stála dost sil, nenašel jsem motivaci ani sílu vrátit se do závodního tempa a do cíle jen splul s proudem. Kofymu se vedlo o něco lépe, i když ani jeden z nás moc kvalitní výkon nepředvedl. Opravdu není příjemné, když víte, že máte startovat v nějakou minutu a nakonec jedete o 8-10 minut později. Ve druhé jízdě, kterou jsme nejprve neměli ani jet, nakonec se našlo místo před finále A, stejně jako ve Veltrusech, a opět odstartované s cca 6 minutovým zpožděním oproti instrukcím, jsem udělal obrovskou chybu na brance číslo 4, kdy jsem do ní nedojel a ztratil několik vteřin na rozhraní, abych průjezd téměř opakoval, jsem pak už moc dalších chyb neudělal, dokonce se mi povedlo dojet jízdu v rozumném nasazení. Již na startu mě docela rozhodil kameraman, který seděl asi půl metru ode mě a celý startovní interval mi mířil kamerou z této vzdálenosti přímo na obličej.. Fuj.. Opět se v závěru trati projevila zima a došly síly, navíc se ozvala bolest v lokti způsobená pátečním pádem na kole v čenkovském lomu, kde jsme s bratrem provětrali svoje biky a líné zadky :-). Lukáš nevím jak jel, tentokrát jsem ho neviděl ani v horní části trati, protože jsem řešil startovní interval se startérem, protože se rozešly hodiny s časomírou a tak nás pouštěl podle stopek. Tohle je však nedůležité, nám nezávodníkům vlastně o nic nejde. O něco jde už ale i Jírovi, který startoval první jízdu kousek po předjízdě, takže jsem neměl možnost vidět ho v celé trati, jen ve spodní části, kde předvedl běžný výkon, odpovídající tomu, co letos natrénoval a také nutno přiznat tomu, že na nepříliš nosné lodi veze nějaká nadbytečná kila. To se projeví právě nejvíc v té spodní divočejší části tratě, kde potom každý válec zpomaluje závodníka, což ovlivňuje jak rychlost, tak silovou a technickou náročnost nájezdu a průjezdu hlavně protivodných branek. No a když uvážíme zimu, silovou náročnost tratě, únavu z předchozího úseky (vždyť už se pohybujeme v samotném závěru), není divu, že Jírův sprint do cíle nebyl z nejrychlejších. Pro mě vzhledem k nájezdu celkem nepochopitelně volil průjezd brankou č.12 napřímo, navíc nepovedeně a podjel následující protivodku. Navíc se dopustil celkem 4 doteků na brankách, takže se svým výkonem nemohl být spokojený. Ve druhé jízdě, do které díky programu závodů ČP nastupuje závodník s odstupem cca 3-4 hodin, jel Jíra podobně, žádný trhák se nekonal, dlouhý čas mezi jízdami, déšť a zima si opět vybraly své. Navzdory ztuhlému dojmu svůj čas zrychlil o 1,4 vteřiny, možná i protože 12ku jel jako většina na "R", avšak nevyvaroval se opět 4 trestných vteřin, což ho v konečném pořadí dostalo na 22. příčku. Další singlíř ještě dorostenec mladší Michal jel první jízdu ještě pomaleji než Jíra, ani on se nevyvaroval ťuků, přesně 2. Na jeho jízdě byla vidět nervozita a nejistota v průjezdech technickými pasážemi a oproti vrstevníkům horší fyzická připravenost k závodu. Michal toho přes zimu moc nenatrénoval a na tak dlouhé a fyzicky náročné trati se tento fakt musí projevit. Špatnost první jízdy se projevila v jízdě druhé, ve které Michal dokázal zrychlit o více než 5 sekund a opět s dvěma dotyky se vyšplhal na 21. místo těsně před Jíru Vaňka a zároveň těsně za 20. pozici, což by znamenalo nedělní předjízdu. Nakonec 21. pozice pro Michala není až takový neúspěch, neboť v kategorii dorostenců mladších znamenala druhou pozici za vynikajícím Martinem Říhou z pořádajícího oddílu, který svým vrstevníkům přes zimu ujel o vlak. Toto Pendolino ho v sobotu vyvezlo na 12. místo celkově. Je nutno dodat, že nominace dorostenců do národního mužstva však v Troji neprobíhala a pojede se na NKZ v Opavě za 14 dní, na ČP ve Špindlu a na NKZ v Roudnici.
V sobotním závodě navzdory dvěma dotekům na brankách zvítězil a zajistil si tak pozici jedničky národního týmu a účast na Olympijských hrách v Pekingu Standa Ježek z USK Praha. Na druhém místě potom skončil Jan Mašek rovněž z pořádajícího USK a na bronzové pozici skončil Tomáš Indruch z Dukly Brandýs. Kategorie K1 ženy a C2 zůstává nadále v Českém Poháru kategorií bez účasti kralupských odchovanců. Účastnice OH 1992 Zdenka Grossmanová, která za náš oddíl startovala poprvé v sezóně 2006 a dříve závodila za USK Praha, však bývá pravidelnou účastnicí finálových jízd a nejinak tomu bylo i v sobotu. Zdenka se nepřipravuje s ostatními členy oddílu na domácí trati, ale nadále funguje právě na trati v Praze-Troji. Svými jízdami ukázala svým o generaci mladším závodnicím, že do starého železa ještě nemíří a dojela si pro 8. místo. Budiž pro tuto kategorii v kralupském oddíle nadějí, že v příštím roce by si zajistit účast v nejvyšší sérii závodů v ČR mohla další žena, sedmnáctiletá Bára Zýková, která přestoupila do kralupského oddílu před touto sezónou a tráví na Veltruském kanále mnoho času, přestože bydlí s rodiči v Plzni, a doplnit tak na startu právě Zdenku. Ovšem nepředbíhejme, kvalifikační závod pro ČP, tedy NKZ se letos ještě nejel ani jeden, tak uvidíme, jak si Bára s letošní sezónou poradí.
V kategorii žen nakonec zvítězila po zaváhání favoritky Štěpánky Hilgertové (Dukla Brandýs) v první jízdě vyrovnanými výkony Irena Pavelková z USK Praha, jejíž výkony nepřekonala žádná jiná závodnice ani v jedné jízdě. Štěpánka Hilgertová zabojovala v druhé jízdě a dojela si pro 2. místo, což v celkových počtech znamenalo podobně jako u Standy Ježka zajištění účasti na OH a pozici jedničky v reprezentačním družstvu ČR pro rok 2008. Manžel a trenér Luboš Hilgert pozorující výsledkovou tabuli ve chvíli, kdy byla Štěpánka na prvním místě a na startu zbývala už jen jediná závodnice, což znamenalo nejhůře 2. místo a tedy kýžený poslední krok k zajištění účasti na hrách v Pekingu, si až po několika vteřinách, kdy ho upozornil syn Luboš, uvědomil, že dílčí cíl roku byl splněn a zimní dřina přinesla své ovoce. Jeho obličej ve vteřině změnil výraz na podobný tomu, když dítě dostane vysněný dárek :-).. Na stupních vítězů potom společně Irenou a Štěpánkou stála Marie Řihošková z pořádajícího USK Praha.
V kategorii deblkánoe si pro vítězství dojela s pětivteřinovým náskokem dlouhodobě asi nejlepší česká posádka Jaroslav Volf - Ondřej Štěpánek a zajistila si tak také účast na OH a pozici jedničky ČR. Na stupních vítězů jim po pravici spočinuli a druhé místo tak obsadili Marek Jiras s Tomášem Máderem a třetí příčku si zajistili Václav Hradílek se Štěpánem Sehnalem, kteří zaostali v součtu za posádkou Jiras-Máder o další 4 vteřiny.
V pro kralupský oddíl tradiční a nejpočetněji zastoupené kategorii K1 muži letos v seriálu ČP startují tři závodníci. Jako první z nich na trať vyrazil dorostenec mladší Luboš Šupolík a jeho výkon v první jízdě neodpovídal tomu, jak se prezentoval při trénincích v posledních měsících. Od startu nevýrazné tempo, nízká frekvence pádlování a přehnaně na jistotu najížděné první branky nejsou tím, co bych od Luboše očekával. Hned na protivodné 6. brance se pak dopustil školácké chyby při nájezdu, a jen tak tak se vyvaroval dotyku, což ho stálo cenné vteřinky. I následující technická pasáž povod Lubošovi činila trochu potíže a i u Luboše se projevily ubývající síly a tak v cíly se nebylo proč radovat. K tomu 4 dotyky na brankách, do druhé jízdy bylo tedy rozhodně co zlepšovat. Nakonec ale dnes Lubošovi nepřálo štěstí a přestože se do druhé jízdy vydal po zasloužené kritice s větším nasazením, nevyvaroval se opět 4 šťouchů a měl i problémy se stopou, takže se zhoršil o nekonečných téměř 14 vteřin, což znamená nakonec 34. místo. Je potřeba tohle hodit za hlavu a jet dál, zítra je možnost všechno napravit. Luboš je mladý závodník a tyto výkony jsou přesně to, co je potřeba, aby ho namotivovalo k dalším doufejme povedenějším jízdám.
V minulých letech výsledkově nejlepšího kajakáře kralupského oddílu Láďu Vovse zastihly závody zrovna v době, kdy dokončuje svou bakalářskou práci na univerzitě v Ústí nad Labem, pojednávající o právním ošetření komerčního raftingu v ČR. Otdud je vidět, že Láďa zatím vodou skutečně žije, působí i jako raftový průvodce právě v komerčním raftingu. Zároveň ale je jasné, že poslední přípravy k závodu nemohly být ideální a hlavně psychická připravenost dostala hodinami a hodinami strávenými nad vymýšlením odborných formulací na frak. Není potom divu, že Láďa nejel dobře. V obou jízdách se dopustil celkem 5 dotyků, což znamená na kajaku nekonečných 10 vteřin k celkovému součtu časů, které taky nebyly z nejrychlejších. Láďa jel v křeči, jeho letos nový kajak nedokázal udržet v ideální stopě, v technických pasážích se mu co chvíli přetáčel a stálo ho spoustu úsilí, aby udržel závodní nasazení až do cíle. Ve výsledku to znamenalo 29. pozici.
To Pavel Prell měl v sobotu svůj den. Pavel letos má natrénováno o mnoho nejvíc ze všech a je to vidět. Obrovsky mu sedí loď, kterou dostal od oddílových kolegů předloni ke svým 30. narozeninám. Navíc je výborně fyzicky připraven, takže mu loď parádně klouže vpřed a pádlo čeří vzduch i vodu jako vrtule. Pavel zajel dvě čisté jízdy, což v náročné trati znamenalo obrovskou výhodu oproti chybujícím. Navíc první jízdu ve výborném čase těsně pod 100 vteřin. Jeho jízdě se dalo vytknout pár věcí, ale oproti ostatním a i oproti sobě v minulosti, působila jeho jízda velmi vyrovnaně, dynamicky a dravě. Právě se sebou míval v minulosti Pavel nejvíce problémů. Patří totiž k závodníkům, kterým dělalo problémy zúročit excelentní výkony v trénincích při závodech. První sobotní jízda ale tento fakt popřela. A když se potom ve druhé jízdě ještě o vteřinu zrychlil a předvedl na protivodné 4. brance průjezd natolik riskantní, rychlý a zároveň s jistotou provedený, jaký si dovolili jen 2 jezdci z finále A - Ivan Pišvejc a Vavřinec Hradílek. Pavlovo provedení bych navíc zařadil za Ivana jako druhý nejlepší !! A to mluvíme o závodnících té nejvyšší světové úrovně!! Na zbytku tratě udělal Pyškot, jak se mu v oddíle přezdívá, několik nepatrných chyb, takže jeho zlepšení mohlo být nebýt těchto drobností ještě větší. I tak Pyškot podal pravděpodobně svůj nejlepší výkon ve více než 15leté kariéře a dojel si pro své druhé nejlepší umístění v závodě ČP vůbec - 15. místo!!! Gratulujeme !!
Zajímavostí sobotního závodu mezi kajakáři byla první jízda Vládi Galušky. Vynikajícího závodníka, mnohaletého reprezentanta ještě za federace, zkušeného trenéra, výrobce lodí a pádel, Mistra Evropy veteránů 2007 a především oddílového kamaráda zradila hlava. Zapomněl na povodnou branku č.12 a vracel se do ní až od následující protivodky. Sám mi po závodě vysvětloval, jak k tomu došlo. Totiž v 10. bráně slyšel, jak spíkři Míra s Danem ohlašují, že dosáhl zatím nejlepšího mezičasu. A tak čekal, na číslo které řeknou. V tom momentě polevil v koncentraci k závodu, podcenil výjezd na další branku a zcela dezorientován zavěsil rovnou pod protivodou, kde si teprve uvědomil svou obrovskou hrubku. Přihlížející závodníky tato událost velice pobavila, zvlášť, když se stala takovému zkušenému matadorovi českého vodního slalomu a komentátoři poznamenali, že tohle se Vláďovi bude ještě dlouho připomínat. Když se něco podobného stalo minulý týden ve Veltrusech mladším závodníkům, bylo to přecejen něco jiného..
I mezi kajakáři visela v sobotu ve vzduchu hádanka, kdo že pojede letos na OH. Šanci zajistit si definitivní účast měl 21letý Vavřinec Hradílek z USK Praha. Vávra chtěl zřejmě udělat z nominace drama a svým až šestým místem hodil rukavici svému oddílovému kolegovi Ivanu Pišvejcovi, přezdívanému v našem oddíle jako "Bůh všech kajakářů". Ivan tuto rukavici přijal a dvěma s nejrychlejšími jízdami si dojel i přes 4vteřinovou penalizaci pro vítězství s náskokem 3 sekund. Teoretickou šanci na účast v OH si zajistil 3.místem Lukáš Kubričan z Dulky Brandýs a pozici jedničky v reprezentaci do 23.let si zajistil 2. místem Luboš Hilgert, který tak zároveň udržel naděje na reprezentační trikot seniorů. Hádanka o OH tak nebyla v sobotu rozluštěna. Není to však jediný důvod, proč byla slalomářská veřejnost zvědavá i na nedělní závod, kde měla padnout i všechna další rozluštění a definitivně odtajnit složení reprezentačních družstev seniorů. Pro ostatní navíc pokračuje závod ČP, což je pro nás "běžné smrtelníky" důležitější a tak se naše pohledy upínaly směrem k zítřejším výkonům hlavně našich závodníků...
Jestliže sobotní trať byla na první pohled fyzicky náročná, nedělní potom vypadala jako poslední štace. Z posledních 4 branek byly 3 protivodné, daleko od sebe, hluboko ve vracáku, prostě když už člověk opravdu nemůže, musí ještě znova a znova technicky čistě najíždět protivodu a brutálně z ní vyjíždět.. Stavitel tratě Dan Rubín si připravil pro závodníky technicky velmi náročnou trať, navzdory tomu plynulo a celkem hezkou.. Opravdu slalom, nabízí se. 7 povodných branek v prostřední části 10-17 byly opravdovou ukázkou toho, kdo si jak umí poradit s Trojskými vlnami a vracáky. Kombinace branek 2 - 7 tu stála přes týden v trochu pozměněné pozici, ale i tak to našim závodníkům dodalo na sebejistotě, neboť jsme právě tuto kombinaci trénovali. Předjezdci se opět předvedli. V první jízdě jsem podal nejistý výkon, bez výraznějších technických chyb, avšak v odpovídajícím pomalém čase a jedním dotekem na brance č.13 palubou lodi. Tak dlouho a tak svědomitě jsem se soustředil, až mi paluba z točení spadne dolů, až jsem stejně palubu přetočil a bouchl tak do tyčky. Dnes jsem nepromrzl na startu, naproti tomu jsem se ale moc nerozjezdil a i proto jsem jel tak pomalu. Ani Lukáš nejel nikterak rychle, navíc prý více šťouchal. Trať se mi dnes ale líbila a těšil jsem se na jízdu druhou v naději, že dokážu zrychlit a předvést tak výkon hodný tomu, na co se cítím. Nestalo se tak. Opět došlo ke zdržení, navíc dnes jsme jeli ve dvouminutových intervalech a tyto dvě minuty na startu pro mě byly opravdu peklo. viděl jsem, jak se Lukáš i třetí předjezdec Láďa Maroul dopustili několika chyb, dokonce i 50 vteřinových. Ještě že jinak výborní komentátoři Míra Lenc s Danem Stachem se předjezdcům nevěnovali, protože jinak bychom vzbudili posměch nejen od přihlížejících, ale i od nich.. A ostudu od sebe především. Nejelo se mi dobře už od první branky a již na 5. brance jsem neudržel loď ve stopě a jen tak tak se dostal do 7. Od té doby už mi nešlo nic na co jsem sáhl a moje labilní psychika opět zafungovala, takže jsem vyřval kolegy z oddílu, kteří se mě snažili svým povzbuzováním dokopat k zapomnění předchozích chyb a dojetí důstojným způsobem do cíle.. Nakonec jsem dolů jen doplul se štěstím bez 50. trestných vteřin a až závěrečné 2 protivody jsem jel v nasazení a s chutí do pohybu.. S chutí ale spíše nenávistném. Musím na sebe prozradit, že jsem v cíli třísknul pádlem o schody, až se mi v listu udělal na hraně zásek.. Jsem debil.. S novým pádlem, které od nejlepšího výrobce Galasportu - Filipa, očekávám každou chvíli, to ale už dělat nebudu, slibuju !!! Ale tohle není zajímavé, jdeme na závod samotný..
Jíra Vaněk jel dvě časově vyrovnané jízdy, v první rozhoupal 2 branky, ve druhé už jen jednu. Přesto si polepšil oproti včerejšku jen jednu příčku jeho časy nestačili na lepší umístění, než je 21. místo. Jeho jízdy bohužel nemůžu líp okomentovat, protože jsem viděl jen prostřední část jeho druhé jízdy, kde se mu to zrovna nepovedlo a v technické povodné pasáži se dopustil několika chyb a právě jednoho trestného dotyku na brance číslo 11.
Michalovi se dnes vůbec nevedlo. První jízda tak špatná nebyla, ale ve druhé se dopustil zásadní chyby mezi povodami 5 a 6, voda ho stahla mimo stopu a do 7 potom nedojel. Pokus vrátit se do ní nelogicky zezdola skrz válec nevyšel, došlo tak k vracení delšímu. Michal se nechal předjet dalším závodníkem a závod tak pro něho byl zcela ztracen. Dojel do cíle brankami, až nekriticky a nesportovně okomentován jinak výbornými komentátory a tento den tak skončil zatím jeho nejhorší jízdou sezóny a 34. místem, což znamenalo poslední místo mezi závodníky, kteří se nedopustili chyby ohodnocené 50 trestnými vteřinami.
Mezi nejlepšími se závodilo o zbylá dvě místa v reprezentačním družstvu. Svým vítězstvím o 7 vteřin před druhým Honzou Maškem z USK Praha potvrdil svojí formu prozatímní suverén ČP a celé nominace Standa Ježek ze stejného oddílu i přes dotyk jedné z branek. Třetí místo se ztrátou na Honzu pouhých 4 setin vteřiny obsadil jejich stájový kolega Víťa Gebas, kterému ovšem ani to nestačilo na reprezentační trikot. Na seriálu SP a na ME v Krakově nás bude kromě Standy Ježka a Honzy Maška reprezentovat olympionik z OH v Aténách a Sydney Tomáš Indruch z Dukly Brandýs, který v neděli dopádloval na 4.místě.
V kajaku žen si Zdenka Grossmanová vedla podobně jako předchozí den a zajistila si opět účast v desetičlenném finále A. V celkovém výsledku si přes i se šťouchy o 5 vteřin rychlejší lepší druhou jízdu si o jednu příčku pohoršila a a skončila tak na 9. pozici.
Mezi nejlepšími ženami byl scénář obdobný jako v singlech. Štěpánka Hilgertová (Dukla Brandýs) stvrdila svou pozici jedničky vítězstvím před Irenou Pavelkovou a Marií Řihoškovou (obě USK Praha), stejné složení má i reprezentační trojice pro tento rok a bude nás tedy reprezentovat na SP a ME. Těsně uniklo místo v sestavě technicky precizně jezdící dorostence Kateřině Kudějové, která své naděje ztratila až poslední nepříliš vydařenou jízdou. Nervy pracují a dnes na to bohužel doplatila právě tato mladičká závodnice USK Praha. Mezi deblkanoisty bylo ohledně OH vše jasné, šlo tedy také o účast na SP a ME. Dvojice Jiras s Máderem se neměla čeho obávat a šlo spíš o třetí loď, kde se nakonec odehrálo velké drama mezi již mnoho let o reprezentaci usilující dvojicí Martin Hammer - Ladislav Vlček z Dukly Brandýs a služebně mladší posádkou Václav Hradílek - Štěpán Sehnal z USK Praha. Nešlo však o jediné posádky usilující o pozici v národním týmu, avšak právě mezi těmito dvěma posádkami se nakonec díky shodnému bodovému zisku rozhodovalo kdo z koho procentuelním odstupem v závodech. Nakonec tento boj vyšel úspěšněji pro pražskou dvojici Hradílek-Sehnal, umístivší se v neděli na třetím místě právě před Hammerem s Vlčkem. Pražští si tak zajistili jedinou reprezentační premiéru v národním mužstvu.
Na řadě jsou kajaky a naši jezdci. Luboš Šupolík si dnes vzal naše rady a poznámky k srdci a už po startu bylo vidět, že je to ten Luboš, kterého můžete vidět trénovat po boku Pavla Prella na veltruském kanále. Luboš se z toho nepo.. a od prvního záběru bylo vidět, že dnes skutečně závodí.. Ano, nevyvaroval se tří dotyků na brankách, nicméně Luboš nabírá zkušenosti a je důležité přistoupit k závodu jako ke každému jinému. Ve druhé jízdě potom ještě o 2 vteřiny zrychlil, ubral 2 dotyky a nakonec si dojel pro 28. místo. Umístění to není nikterak výjimečné, ale Luboš předvedl v neděli výkony, za které se rozhodně nemusí stydět. To Láďa Voves dokázal udržet koncentraci a podat lepší výkon než v sobotu jen v první jízdě. Po první jízdě se se čtyřmi trestnými vteřinami zařadil těsně za Pavla Prella, v jízdě druhé se sice vyvaroval dotyků na brankách, pak ale udělal obrovskou chybu na povodce č.14. Při průjezdu na "er" nedojel po vlně až do branky, minul jí a musel se vracet, což ho stálo velmi mnoho času a sil. Přesto udržel nasazení až do cíle a i přes o 16 vteřin horší čas než v první jízdě zaslouží obdiv za vzorový manévr a udělání vše pro to, aby závod nebyl z jeho strany "vysalámovaný"..
Pavel Prell dnes předvedl, že to se ziskem první výkonnostní třídy a tedy celkovým umístěním v ČP do 20. myslí vážně. První jízda se mu až tolik nevydařila. Ranní zima a ztuhlost vedla k pomalejšímu času a dvěma dotykům k tomu. Odpoledne se však vyhecoval k trháku, zrychlil o 3 vteřiny a s jedním šťouchem se posunul na konečné 17. místo. Doufejme, že mu tato fazóna vydrží a dojde ke svému cíli. V oddíle i mimo oddíl velmi oblíbený závodník a tréninkový tahoun celého oddílu si to rozhodně zaslouží a není snad závodníka, který by mu to nepřál. Připomeňme, že je to dlouhých 7 let, co Pavel získal 1. výkonnostní třídu poprvé a zatím naposledy. Mezi tím dokonce 2x přišel o právo startu v ČP, ale přes to všechno se dokázal znovu dostat na takovou výkonnost, že bojuje o nejlepší dvacítku v ČR!! Mladí kajakáři ve Veltrusech mají díky němu koho mít za vzor, což je znát na Lubošovi Šupolíkovi, který po Pavlově boku stoupá vzhůru po pomyslném žebříku k lepší výkonnosti každým dnem. A i Báře Zýkové by mohly společné tréninky dopomoci na cestě do ČP a dále...
Na závěr zbývá rozlousknout Olympijský oříšek v kajakářské kategorii. Pokud Ivan Pišvejc zvítězí a Vavřinec Hradílek bude horší, než třetí, jede Ivan. Pokud Vávra bude lepší než Ivan, jede Vávra. Pokud Ivan zvítězí a Vávra druhý, rozhodují procenta. Ivan excelentní první jízdou udělal první krok. Jeho náskok však nebyl tak výrazný. Ke skvělému výkonu se vyhecoval Duklák Jan Vondra, který si nakonec bravurním výkonem v obou jízdách dojel pro premiérové vítězství v ČP v kariéře. Ve chvíli, kdy v druhých finálových jízdách Honza přezdívaný Stoupa figuroval na prvním místě a Vávra na druhém, bylo všechno v rukách a v hlavě Ivana Pišvejce. Ivan se však dopustil dotyku hned na první protivodné brance. I to by ale nemusela být vzhledem k Ivanovým výkonům ztráta rozhodující. Jenomže Ivan přidal další dvouvteřinovou penalizaci na brance číslo 12 a navzdory nejlepším časům v obou jízdách se musel sklonit jak před vítězným Stoupou, tak druhým Vávrou, kterému tak mohl v cíli pogratulovat k zajištění startu na OH v Pekingu. Na ostatních reprezentačních akcích bude Vávru doprovázet právě Ivan Pišvejc z USK Praha a Lukáš Kubričan z Dukly Brandýs.
Na úplný závěr ještě dodám, že seriál ČP pokračuje
Gory
PS: Omlouvám se jako vždycky za hrubky a taky za kvalitu skicky tratí. Ale myslim, že pádlující lidi si představu udělají...
